Thalés z Milétu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Thalés z Milétu, řecky Θαλης ὁ Μιλήσιος, (okolo 624 př. n. l. Milétos – okolo 548 př. n. l.) byl předsókratovský filosof, geometr a astronom, jeden ze „Sedmi mudrců“. Aristotelés a mnozí další ho pokládali za zakladatele řecké filosofie, která tehdy ovšem zahrnovala také matematiku či jiné vědy. Snažil se totiž zkoumat svět a přírodu rozumově a vysvětlovat je, aniž by se přitom odvolával na mýty.

Z jeho díla se zachovaly pouze zlomky a různá vyprávění o něm, takže výklad jeho filosofie je velmi nejistý a není možné ani ověřit jeho matematické objevy. Od starověku se mu však připisuje řada objevů v geometrii (například Thaletova věta), v astronomii a v kosmologii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Milét v Malé Asii

O jeho životě je známo velmi málo a zprávy si často protiřečí. Narodil se v Milétu v Iónii na západním pobřeží Malé Asie, v jihozápadním cípu dnešního Turecka. Protože z Milétu, což bylo až do perského vpádu jedno z nebohatších řeckých měst, pocházeli i další předsókratovští filosofové (Anaximander, Anaximenés), řadí se mezi „Miléťany“. Někdy se hovoří i o „Milétské škole“, což je ale spíše metafora a o žádnou školu nešlo. Někteří se domnívají, že byl učitelem Pythagorovým nebo Anaximandrovým. Jeho snaha o racionální výklad skutečnosti i obrat ke geometrii měly na celou západní filosofii zásadní vliv a někteří ho pokládají za „otce vědy“.

Podle Diogena Laertského pocházeli jeho rodiče z Fénicie, z rodu bájného knížete Kadma. Podle téhož autora se Thalés vzdělával v Egyptě a zemřel ve věku 78 let za 58. olympiády (548-545 př. n. l.), podle Sosikrata se dožil věku 90 let. Podle Plútarcha se ho prý zeptal Solón, proč se neoženil; na to Thalés odpověděl: "Protože mám rád děti", a o pár let později adoptoval svého synovce Kybistha. Podle některých nic nepsal, jiní uvádějí spisy „O slunovratu“ a „O rovnodennosti“, případně „O hvězdách pro mořeplavce“, které se však nezachovaly. Dvakrát vyhrál cenu, nejspíš za deklamaci na Panhellénských hrách, a věnoval ji Apollónovi.

Platón vypráví, že Thalés chodil po dvoře a pozoroval hvězdy, až spadl do studny. Děvečka, která ho vytáhla, mu prý vyhubovala: „Jak chceš poznat všechno o vesmíru, když ani nevidíš, co máš pod nohama?“[1] Dle Aristotela prý Thalés jednou odhadl, že bude velká úroda oliv, a najal si všechny lisy. Tak vydělal mnoho peněz a prokázal, že nebyl chudý z neschopnosti, ale protože o peníze nestál.[2]

Podle Hérodota doprovázel Thalés krále Kroisa v tažení proti Peršanům a měl pomoci vojsku překročit řeku tím, že část vody odvedl korytem kolem ležení. Správně předpověděl zatmění Slunce, které nastalo 28. května roku 585 př. n. l. a přerušilo bitvu na řece Halys.[3] Podle Diogena Thalés také poradil Kroisovi, aby se nepouštěl do dalších bitev, takže perský král Kýros po svém vítězství Kroisa i Milét ušetřil. Když archón Damasius ustanovil roku 582 v Athénách „Sedm mudrců“, byl prý Thalés první z nich.[4]

Geometrie[editovat | editovat zdroj]

Thaletova věta

Jeho jméno je spojováno s pěti důležitými geometrickými větami:

Podle Thaléta je prostor to největší, protože obsahuje všechny věci. Své přesné místo v něm mají i body, přímky, roviny a tělesa. Pracoval s pravoúhlými trojúhelníky a s jejich podobností. Podle Diogena změřil výšku pyramidy tak, že počkal, až bude stín člověka stejně dlouhý jako on sám, a pak změřil délku stínu pyramidy.

Kosmologie[editovat | editovat zdroj]

Thaléta - podobně jako další iónské myslitele - trápila otázka počátku či základu světa. Plochá země podle něho plave na vodách oceánu a zemětřesení pak vznikají z vlnobití. Je to patrně první doklad toho, jak člověk vystupuje z mýtu, výkladu světa přijímaného bez výhrad a kritické reflexe. Samozřejmě je jeho myšlení mýtem ovlivněno, ale pokouší se celek světa vysvětlit z uvažování o skutečnosti. Slunce a hvězdy jsou podle Thaléta ohnivé, mají však v sobě cosi zemitého a podle některých pramenů dokonce soudil, že Měsíc svítí jen odraženým světlem.

Podle Diogena je pro Thaléta „všechno plné bohů“ (panta pléré théon einai) a byl prý také první, kdo učil, že duše je nesmrtelná.[5] Z pozorování magnetu a jantaru prý usoudil, že i domněle netečná hmota je živá. Podle Kratochvíla to však neznamená totéž, co moderní hylozoismus. Ostatně řecké slovo pro přírodu - fysis - je odvozeno od slovesa fyein, vznikat, růst, podobně jako latinské natura od nasci, rodit se.

Filosofie[editovat | editovat zdroj]

Thalés byl prý první, kdo hlásal zásadu „poznej sám sebe“ (gnóthi seauton). Podle Aristotela řešil otázku vzniku a proměn v přírodě tak, že rozlišil podstatu či přirozenost, která se nemění, kdežto mění se podoba či vzhled, forma. Aristotelés ho tedy pokládal za předchůdce svého rozlišení „látky“ (hylé, dříví, hmota) a „formy“ (eidos), jejichž spojením teprve vznikají jsoucna. Podle Cicerona Thalés tvrdil, že voda je počátek všech věcí, kdežto bůh je duch, který všechno oživuje a utváří.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Z. Kratochvíl, Mezi mořem a nebem. Praha: Amfibios 2011. Str. 175-214.
  • Ottův slovník naučný, heslo Thalés. Sv. 25, str. 316

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Platón, Theaitétos 174a.
  2. Aristotelés, Politika 1259a.
  3. Kratochvíl se ovšem domnívá, že mohl předpovědět jen možnost zatmění, neboť schopnost předpovědět, zda skutečně nastane, je daleko pozdější. Mezi mořem a nebem, str. 197nn.
  4. Diogenés Laert., Životy I. 22
  5. Diogenés Laert., Životy I. 24
  6. Cicero, De natura deorum I,10.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie [[commons:Category:|]] ve Wikimedia Commons

.