Solón

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Solón

Solón (starořecky Σόλων; asi 638 - 555 př. n. l.) byl slavný antický řecký básník a zákonodárce v Athénách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Solón se narodil v Athénách v jedné z mnoha zchudlých aristokratických rodin jako syn Exikestidův a potomek krále Medonta. Své životní zkušenosti načerpal při cestách na Kypr a do Egypta.

Když se Megařané zmocnili Salamíny a ohrožovali tak athénský přístav, přiměl Solón Athéňany k válečné výpravě proti Megaře a v jejich čele zvítězil. Díky tomu se stal populárním jak pro sílící lid, tak pro aristokraty a roku 594 př. n. l. byl zvolen archontem s plnou mocí pro vypracování nové ústavy a zákonů. Po dokončení demokratických reforem, které vyvedly Athény z krize, Solón vystavil nové zákony na mramorových deskách a vzdal se úřadu. Reforma však nebyla hned příznivě přijata a fungování nové ústavy zaručilo po nastalých nepokojích až panování tyrana Peisistrata.

Solón zemřel ve vysokém věku roku 555 př. n. l. Po smrti mu vděční občané postavili pomník a nazvali jej „svatým zákonodárcem“. Obdivovali se mu kromě jiných i Platón a Démosthenés. Je řazen k sedmi největším mudrcům Řecka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zachovalo se přes 250 veršů zákonů, které jsou sepsány v jambech. V morálních i politických elegiích se odráží jasné myšlení a upřímnost. Nedosahuje však květnatosti svých současníků Sapfó a Alkaia z Lesbu

Solónovy reformy[editovat | editovat zdroj]

Prvním Solónovým činem ve svěřeném úřadě byla všeobecná amnestie, která se týkala kromě vrahů, vlastizrádců a jiných delikventů také vyhnanců, mezi něž patřili i Alkméonovci. Následně poslal Solón vojsko proti městu Kirze do války, kterou vyhlásila delfská amfyktiónie. Tím si zjednal klid na práci při ústavních reformách.

Dalším činem bylo zrušení všech dluhů bez náhrady a vykoupení občanů, kteří upadli pro dluhy do otroctví. Současně zrušil zákon, podle něhož se za dluhy ručilo tělem. Zrušil i poplatky z pozemků a další nevolnickou vazbu, dle které se rolník stal otrokem, pokud nemohl odevzdávat část ročního výnosu obilí.

Podpořil rozvoj obchodu a pěstování plodin na úkor obilnářství tím, že zakázal vývoz obilí a povolil vývoz olivového oleje. Tímto krokem také zajistil výživu obyvatel. Dále zavedl nový systém měr a vah a dal razit stříbrné mince (nejisté). Řemeslníkům bez půdy udělil občanská práva a jejich podnikání podpořil zákonem, který vyvazoval syny z povinnosti živit staré rodiče, pokud je nedali vyučit řemeslu.

Solón zrušil rodová privilegia a obyvatelstvo Athén rozdělil do čtyř tříd podle majetku (timokracie) na

  • nejvyšší třídu - vlastníky (pentakosiomedimnoi), do které patřili lidé dosahující výnosu 500 medimnů (tj. asi 25 tisíc litrů) plodin, jejíž příslušníci se mohli stát nejvyššími úředníky,
  • druhou třídu - jezdce (hippeis), výnos 300 medimnů, jejímž příslušníkům byly dostupné všechny vysoké úřady kromě úřadu pokladníka,
  • třetí třídu - pěšáky, těžkooděnce (zeugítai), výnos 200 medimnů, ze které pocházeli nižší úředníci,
  • čtvrtou třídu - dělníky, nádeníky (thétes), bez omezení majetku, ze které každý se nyní mohl stát členem búlé, sněmu či „Rady čtyř set“, která kontrolovala činnost úřadů a schvalovala zákony.

Tento krok však vyvolal politický třídní boj. Dále vydal Solón zákon, dle kterého se kterýkoli občan mohl odvolat proti rozhodnutí jakéhokoli úřadu, a to k soudu. Takový zákon neměl do té doby precedens. Zřídil nový nejvyšší soud (Hélaia) z porotců volených losem. Nově stanovil složení lidového sněmu podle starých tradic, kterého se mohli zúčastnit všichni občané Athén, a který měl právo rozhodovat o všech věcech a volit všechny úředníky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Oliva, Solón. Svoboda, Praha 1971
  • Vojtěch Zamarovský, Řecký zázrak. Mladá fronta, Praha 1972
  • Peter Levi a kol., Svět starého Řecka, Knižní klub k. s., Praha 1995, ISBN 80-7176-214-8
  • Anne-Marie Buttinová, Řecko. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002, ISBN 80-7106-566-8
  • Osoba Solón ve Wikicitátech