Empedoklés

Empedoklés

Empedoklés z Akragantu (řecky Ἐμπεδοκλῆς ὁ Ἀκραγαντῖνος Empedokles ho Akragantinos, nar. 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii, zemř. okolo 430 př. n. l.) byl řecký filosof předsokratického období. Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující. Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.

Vliv

• Empedokles je považován za eklektika = přebíral myšlenky jiných lidí a spojoval je do jiného celku (od Pythagorejců, od Herakleita, od Miléťanů). Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
• Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobně nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).

• Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.

Dílo: Láska a svár