Praha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hlavním městě České republiky. Další významy jsou uvedeny v článku Praha (rozcestník).
Hlavní město Praha
Historické jádro Prahy

Praha, metropole České republiky:
• Nahoře: Panorama Hradčan s Pražským hradem a Karlovým mostem
• Vlevo 1: Letohrádek královny Anny v Královské zahradě
• Vlevo 2: Valdštejnský palác – sídlo Senátu Parlamentu České republiky
• Vlevo 3: Václavské náměstí v noci
• Dole: Panorama Staroměstského náměstí se Staroměstskou radnicí a pomníkem mistra Jana Husa
• Uprostřed 1: Detail věže chrámu sv. Víta se sochou pod ní
Uprostřed 2: Vstup do Obecního domu
• Vpravo 1: Tančící dům
• Vpravo 2: Letohrádek Hvězda

Vlajka Prahy
Vlajka Prahy
Znak Prahy
Znak Prahy
heslo: Praga Caput Rei publicae[p. 1]
(dříve Praga Caput Regni)
status: hlavní město, zároveň kraj a statutární město
historická země: Čechy
LAU 2: CZ0100 554782
kraj (NUTS 3): Hlavní město Praha (CZ010)
okres (LAU 1): Hlavní město Praha (CZ0100)
ISO 3166-2:CZ: CZ-PR
Státní poznávací značka:
poštovní směrovací číslo: 100 00–199 00
katastrální výměra: 496 km²
obyvatel: 1 243 201 (bydlících dle ČSÚ)
1 263 591 (evidovaných dle MV)
(1. 1. 2014[1][2])
rozpočtové výdaje: 60 991 mil. (2010)[3]
Hustota zalidnění: 2 601,2 obyvatel/km²
zeměpisná šířka: 50° 05′ s. š.
zeměpisná délka: 14° 25′ v. d.
nadmořská výška: 177 m n. m. – 399 m n. m.
nejvyšší bod: vrch Teleček mezi Sobínem a Chrášťany (399 m n. m.)
nejnižší bod: hladina VltavySuchdola (177 m n. m.)
počet městských obvodů: 10
počet městských (správních) obvodů: 22
počet městských částí: 57
počet místních částí: 146
počet katastrálních území: 112
počet základních sídelních jednotek: 901
adresa magistrátu: Magistrát hlavního města Prahy
Mariánské nám. 2
110 01 Praha 1
primátor: RNDr. Tomáš Hudeček, PhD. (TOP 09)

Oficiální web
E-mailová adresa

Interaktivní mapa Městské části

Praha na mapě českých krajů

Praha je hlavní a současně největší město České republiky a 15. největší město Evropské unie. Leží mírně na sever od středu Čech na řece Vltavě, uvnitř Středočeského kraje, jehož je správním centrem, ale jako samostatný kraj není jeho součástí. Je sídlem velké části státních institucí a množství dalších organizací a firem. Sídlí zde prezident republiky, parlament, vláda, ústřední státní orgány a jeden ze dvou vrchních soudů. Mimoto je Praha sídlem řady dalších úřadů, jak ústředních, tak i územních samosprávných celků; sídlí zde též ústředí většiny politických stran a centrály téměř všech církví, náboženských a dalších sdružení s celorepublikovou působností registrovaných v ČR.

Do dnešní podoby se Praha vyvíjela jedenáct století. Coby historická metropole Čech byla v minulosti sídelním městem českých knížat a králů, římsko-německých císařů a hlavním městem Československa. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů a má přes 1,2 milionu obyvatel.[1] Pražská metropolitní oblast měla v roce 2004 (podle Eurostatu) zhruba 2 miliony obyvatel.[4]

Zároveň je Praha také vysoce ekonomicky vyspělým a bohatým regionem s výjimečně vysokou životní úrovní,[5] přičemž tímto vyniká nejen nad české, ale i nad evropské standardy.[6] Podle statistik Eurostatu je devátým nejbohatším regionem v Evropě. HDP na obyvatele v Praze dosahuje 171 % průměru celé EU (HDP na obyvatele ČR dosahuje pouze 80 %).[7][8] Sídlí v ní 12 univerzit (vysokých škol univerzitního typu).

Praha je všeobecně považována za jedno z nejkrásnějších měst v Evropě.[9] Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu, největšího hradního komplexu na světě,[10] je památkovou rezervací UNESCO. Právě historické jádro města a mnohé památky přilákají ročně miliony turistů ze zemí celého světa – v roce 2007 navštívilo Prahu 4 009 000 turistů, což ji činí jedním z nejnavštěvovanějších měst Evropy. V témže roce byla na 7. místě nejnavštěvovanějších evropských měst (a na 19. místě ve světovém měřítku); v roce 2011 už postoupila na 6. příčku evropského žebříčku.[11]

Název a přívlastky

Od roku 1920 je oficiálním názvem města Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha. V jiných jazycích jméno obvykle zní Praga (latina, většina románských a slovanských jazyků), Prag (němčina) nebo Prague (angličtina a francouzština); viz také rámeček „v jiných jazycích“.

Samotné jméno Praha vyvolává nejvíce diskuzí, které zřejmě nebudou nikdy uzavřeny. Název se běžně odvozuje od slova práh. Podle jedné z teorií je Praha pojmenována po říčním prahu, který se nacházel někde pod dnešním Karlovým mostem. Přes tento brod přecházeli lidé přes řeku. Protože se město začalo rozrůstat právě nad tímto brodem, tedy prahem v řece, bylo nazváno Praha. Pověst o založení Prahy název vysvětluje tím, že kněžna Libuše nechala založit město tam, kde osadník uprostřed lesa tesal práh ke svému srubu. Pojmenování bývá spojováno také s pražením – obilí, kovů nebo lesa, nebo s vyprahlým návrším, na kterém byl postaven Pražský hrad, tedy na takzvané prazje, což je označení pro místo se sluncem vyprahlou půdou či označení pro tuto půdu samotnou[12].

Různé hypotézy jsou obvykle zdůvodňovány s jazykovědnými konstrukcemi nebo archeologickými nálezy. Dnešní urbanisté se ovšem domnívají, že nejdůležitější a současně nejvíce charakteristické pro vznik Prahy byly říční brody, na rozdíl od říčních břehů či činností prováděných v okolí řeky.[13]

Přívlastek Praga Caput Regni (Praha hlava království) byl používán od středověku, v roce 1518 byl vyznačen na Staroměstské radnici. Od roku 1927 byl součástí znaku Prahy přívlastek Praha matka měst (latinsky Praga mater urbium), od roku 1991 je pak součástí znaku přívlastek Praga Caput Rei publicae (Praha hlava republiky).[14] Přívlastek Praha stověžatá zřejmě poprvé použil historik Josef Hormayer počátkem 19. století, tou dobou tyto věže spočítal matematik a filozof Bernard Bolzano a dospěl k číslu 103 (bez vodáren a soukromých domů).


Panorama Prahy z Petřínské rozhledny. Vlevo jsou vidět Hradčany s Pražským hradem, jemuž dominuje svatovítská katedrála, pod nimi se rozkládá Malá Strana. Ve středu snímku pražský záhyb Vltavy obklopuje Staré Město. U horizontu leží Severní Město, Letná a Holešovice, Karlín, Vinohrady, Nové Město, Žižkov, Pankrác, Podolí i další čtvrti. V popředí snímku jsou zahrady vrchu Petřína, vpravo Růžový sad s věžemi starokatolického katedrálního kostela svatého Vavřince, Hladovou zdí, hvězdárnou a horní stanicí lanovky.
Panorama Prahy z Petřínské rozhledny. Vlevo jsou vidět Hradčany s Pražským hradem, jemuž dominuje svatovítská katedrála, pod nimi se rozkládá Malá Strana. Ve středu snímku pražský záhyb Vltavy obklopuje Staré Město. U horizontu leží Severní Město, LetnáHolešovice, Karlín, Vinohrady, Nové Město, Žižkov, Pankrác, Podolí i další čtvrti. V popředí snímku jsou zahrady vrchu Petřína, vpravo Růžový sad s věžemi starokatolického katedrálního kostela svatého Vavřince, Hladovou zdí, hvězdárnou a horní stanicí lanovky.

Historie

Související informace naleznete také v článku Dějiny Prahy.
Kněžna Libuše věští slávu Prahy, obraz Josefa Mathausera

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů – poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární – dříve volutovou – keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6. století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou, kde nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9. století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10. století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky – začalo se rodit středověké město.

Středověk

Staroměstský orloj byl instalován v roce 1410, což ho dělá třetím nejstarším na světě a nejstarším stále funkčním
Mostecké věže na Karlově mostě

Počátkem 12. století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. „Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti…“, napsal kdosi neznámý o Praze. Kupec Ibrahim Ibn Jakob napsal již v 10. století o Praze, že je to „město z kamene“, což bylo ve své době znakem spíše bohatých měst. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší – respektive latinsky Maior, to znamená také Větší – Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 magdeburská městská práva pražskému podhradí, osídlenému již minimálně od 10. století. Tak vzniklo Menší Město pražské – Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil Nové Město pražské a vytyčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký. Tehdy byla Praha třetím největším městem v Evropě (po Římu a Konstantinopoli).[15]

Sjednocení pražských měst

Karlův most, rok 1840

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha však byla již roku 1528 znovu rozdělena.

Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice.

Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami, které bylo největší v českých zemích.[16] Roku 1893 byla zahájena pražská asanace, která zasáhla Josefov a Podskalí; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se v roce 1901 připojila Libeň.

Velká Praha

Související informace naleznete také v článku Velká Praha.

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství. Přitom byly zničeny nebo odstraněny i některé památky, jako byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí a později též pomník maršála Václava Radeckého (byl umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti a nahrazen pomníkem Ernsta Denise) na Malostranském náměstí nebo socha císaře a krále Františka I. na Smetanově nábřeží, kam se v roce 2003 vrátila.

Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jako Královské Vinohrady, Nusle nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo české, německé a židovské obyvatelstvo, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila 1. světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus; byla také dostavěna gotická Katedrála svatého Víta. V září 1929 (za prezidenta T. G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače, jak je uvedeno nad klenbou triumfálního oblouku chóru dómu) byla dokončena dostavba katedrály a slavnostně otevřena u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava.

Světově unikátní je architektura kubistická – jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě.

Druhá světová válka

Emauzský klášter a památník „Praha svým vítězným synům“

Od 15. března 1939 byla Praha hlavním městem Protektorátu Čechy a Morava. Kulturní život byl ochromen; po incidentu, jehož obětí byl student Jan Opletal, byly zavřeny vysoké školy. Během druhé světové války byli z Prahy deportováni do koncentračních táborů příslušníci tzv. „méněcenných ras“, tedy zejména židovské a cikánské (dle tehdejšího označení) obyvatelstvo. Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna gestapaPetschkově paláci nebo střelnice v Kobylisích. Režim dále zesílil represe po úspěšném atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942. 5. května 1945 vypuklo Pražské povstání, ovšem podle dohod mezi spojenci z protihitlerovské koalice musela americká armáda zůstat stát 6. května u Plzně, zatímco Rudá armáda dorazila do Prahy až 9. května. Pražskému povstání významně pomohli Vlasovci, kteří byli po válce vydáni do Sovětského svazu. Po skončení války byli téměř všichni pražští Němci z Prahy vysídleni.

Válečné škody na pražské zástavbě byly minimální; plánovanou likvidaci města už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést, k vážnějšímu poškození tedy došlo pouze za trojnásobného bombardování americkými letadly na konci války: 15. listopadu 1944 v Holešovicích[17], 14. února 1945[18] zejména v Novém Městě, Nuslích, na Vinohradech a 25. března 1945 na strategické cíle ve Vysočanech, Libni a Kbelích[19]. Výraznými stavbami, které vznikly jako náprava válečných škod, jsou věže kláštera v Emauzích nebo novější Tančící dům.

Mrakodrapy na Pankráci

Praha jako hlavní město socialistického Československa

Po druhé světové válce začala vznikat první sídliště, a to napřed v období tzv. první dvouletky (1946–1948). V únoru 1948 se chopila moci Komunistická strana Československa. Výstavba sídlišť začala v padesátých letech a výrazně se urychlila v 60. letech. Původní zástavba byla někde nahrazena panelovými domy. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS – systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Na protest proti sovětské okupaci se tam 16. ledna 1969 upálil Jan Palach. Pro obyvatele byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město).

Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce.

Praha po sametové revoluci

Zavedení standardních vztahů se západoevropskými zeměmi otevřelo Prahu ještě více turistice. Rozvoj soukromého vlastnictví a podnikání se nakonec projevil ve zkvalitnění služeb a také v opravě chátrajících budov v samém historickém jádru města.

Tančící dům od Vlada Miluniće a Franka O. Gehryho byl první stavbou od špičkového světového architekta v Praze po sametové revoluci. Jeho výstavba rozpoutala rozsáhlou diskuzi o moderní architektuře v Praze

Individuální automobilová doprava, která před rokem 1990 nebyla tak intenzivní jako v mnohých městech západní Evropy, rychle rostla, a to vedlo k rychlému zhoršení dopravní situace ve městě. Poklesl rovněž i počet cestujících MHD.

Geografie

Geomorfologické celky na území Prahy:      Pražská plošina      Hořovická pahorkatina      Brdská vrchovina      Středolabská tabule (podrobnější legenda je v popisku obrázku)

Praha leží mírně na sever od středu Čech. Centrum se rozkládá v údolí Vltavy a jejích přítoků. Jejich erozní činnost vymodelovala členitý reliéf, nejnižším bodem je hladina Vltavy u Suchdola (177 m n. m.), nejvyšším pak nevýrazný vrch Teleček mezi Sobínem a Chrášťany (399 m n. m.). V centru je výrazný vrchol Petřín (327 m n. m.) s rozhlednou z roku 1891, strmě se zdvihající od Vltavy.

Z hlediska geomorfologického členění náleží většina rozlohy hlavního města k celku Pražská plošina a jen menší díl na severovýchodě spadá do Středolabské tabule (Březiněves, Letňany, Čakovice, Miškovice, Vinoř, Prosek, Kbely, Satalice, Horní Počernice a Klánovice). Na samý jih města pronikají svými výběžky další dva celky – niva při ústí Berounky (Lipence, Zbraslav, Lahovice, Radotín) náleží k Hořovické pahorkatině, zatímco Brdská vrchovina zasahuje svým nejzazším koncem mezi Baněmi a Točnou až na pravý vltavský břeh (skupina vrchů Čihadlo, Šance a Hradiště).

Podnebí

Podnebí v Praze je mírné, teplejší než na jiných místech ve stejné zeměpisné šířce (50° s.š.) – např. v kanadském Winnipegu činí v zimě průměrná denní teplota –12 °C, noční –20 °C. Způsobuje také občasný silný vítr, jeho průměrná rychlost je 5 m/s (14 km/h). Větry ale ne vždy vanou ze západu.[20]

Průměrný roční úhrn srážek za roky 19611990 ze stanice Praha-Ruzyně byly 526,6 mm, z toho nejvíce napršelo v květnu (78 mm) a nejméně v lednu a únoru (23 mm). Za roky 20002007 bylo průměrně ročně 160 dnů deštivých. Ročně je zde přibližně 60 zasněžených dnů, nejvíce v lednu, kde průměrná výška sněhu je 5 cm. Průměrně je zde ročně přes 1600 slunečných hodin (5 hodin denně). Nejvíce slunečných hodin je v červnu (230, za den 8,5) a nejméně v prosinci (38, za den 1,5).

Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8,5 °C. V nejchladnějším měsíci lednu je průměrná denní teplota 1 °C, noční –3 °C. V nejteplejším měsíci červenci je průměrná denní teplota 24 °C, noční 13 °C. Ročně je okolo 100 mrazivých dnů a 30 ledových dnů. Relativní vlhkost vzduchu se celoročně pohybuje mezi 65 až 90 %.

Přehled průměrné teploty a srážek podle měsíců

Praha – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Průměrné maximum [°C] 1,4 3,1 7,7 13,4 18,7 21,2 23,6 23,5 18,6 12,8 5,5 2,1
Průměrné minimum [°C] -3,6 -3,3 0,1 3,5 8,4 11,3 13,4 13 9,1 4,9 0,3 -2,2
Srážky [mm] 23,6 23,1 28,1 38,2 77,2 72,7 66,2 69,6 40,4 30,5 31,9 25,3
Zdroj: Ročenka Praha - Životní prostředí 2005 Statistické údaje za roky 1961–1990 ze stanice Praha-Ruzyně

Kvalita ovzduší

Smog na pražském předměstí – pohled z Jižní spojky na Michelskou teplárnu

Praha je podobně jako jiná velká města sužována zhoršenou kvalitou ovzduší a často se zde tvoří smog. Hlavní podíl na znečištění má prašný spad (tzv. lehký polétavý prach s částicemi do velikosti 10 mikrometrů), dále pak také zvýšená koncentrace oxidů dusíku, v letních měsících také přízemního ozónu. Největší koncentrace škodlivin byla naměřena ve čtvrtích u průmyslových podniků a především ve stopě hlavních silničních tahů (Pražský a Městský okruh + jejich radiály): na Novém Městě, Smíchově, Pankráci, Roztylech, Uhříněvsi, Vysočanech.[21] Míra škodlivin je pravidelně kontrolována, nicméně například při požáru tržnice v Libuši nebyli občané o jejich zvýšeném obsahu v ovzduší informováni.[22]

Ekonomika

Praha je v porovnání se zbytkem ČR výrazně bohatším regionem a svojí ekonomickou silou a převyšuje evropský průměr (v roce 2011 se ve studii Eurostatu umístila jako 9. nejbohatší region v Evropě a druhý nejbohatší region ve střední a východní Evropě, před ní se umístila jenom Bratislava).[8][23]

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu.

Hrubý domácí produkt v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Ekonomická aktivita obyvatel

Praha dlouhodobě vykazuje, v porovnání se zbytkem ČR, výrazně nižší podíl obecně ekonomicky neaktivních jedinců i nezaměstnaných.[24] Míra zaměstnanosti se v Praze pohybuje kolem 60 %, v porovnání s 55 % v celé ČR, míra nezaměstnanosti se potom v Praze pohybuje kolem 2–3 %, v porovnání s 6-9 % v celé ČR.

V Praze jsou také běžné výrazně vyšší mzdy, než ve zbytku ČR. Medián hrubých měsíčních mezd činil v roce 2009 v Praze 28 386 Kč, kdežto v celé ČR jen 22 229 Kč.

Velice znatelné je také zaměření ekonomické činnosti v Praze na oblasti služeb a další činnosti terciérního sektoru, který zaměstnává asi 80 % ekonomicky aktivních Pražanů, v porovnání s celou ČR, kde terciérní sektor zaměstnává pouze 58 % ekonomicky aktivních. Analogicky obrácená je situace v průmyslovém (sekundárním) a zemědělsko-těžebním (primárním) sektoru, které v Praze zaměstnávají 20 % respektive 0 % ekonomicky aktivních obyvatel, kdežto v celé ČR 39 %, respektive 3 %.

Specifický pro Prahu je také zvýšený podíl ekonomicky aktivních jedinců, kteří v Praze nebydlí, ale za prací do Prahy cestují. Z celkového počtu ekonomicky aktivních v Praze jich v Praze také sídlí asi 81 %, kdežto 19 % jedinců do Prahy za ekonomickými aktivitami cestuje (z toho nejvýznamnější je skupina obyvatel Středočeského kraje, kteří tvoří 13 % všech pracujících v Praze). Obráceně ale 96 % Pražanů má svoje ekonomické aktivity soustředěné v Praze a pouze 4 % Pražanů za nimi cestuje mimo Prahu.

Zpracovatelský průmysl

Hospodářství Prahy 2002 (v procentech)

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech čtrnácti krajů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než dvaceti zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících.

Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů.

Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regionů.

Hospodářství Prahy 2002 (v milionech Kč)

Mimo to se v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:

  • výroba kovodělných výrobků
  • výroba strojů a zařízení
  • chemie a farmaceutický průmysl
  • průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
  • výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné

Další odvětví hrají spíše méně významnou roli.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel

Praha měla ke dni 1. ledna 2014 celkem 1 243 201 obyvatel,[1] evidováno k trvalému pobytu jich bylo 1 263 591.[2] Je 15. největším městem Evropské Unie.

Vývoj počtu obyvatel Prahy od roku 1378 do roku 2010 (v tisících)[zdroj?][25][26][27][28]
Rok 1378 1500 1610 1702 1798 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Počet obyvatel 40 30 60 60–65 79 155 270 350 437 559 668 730 950 1 058 1 133 1 141
Rok 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010
Počet obyvatel 1 167 1 190 1 193 1 215 1 210 1 181 1 160 1 162 1 166 1 171 1 181 1 188 1 212 1 233 1 249 1 257

Struktura populace

Roku 2011 žilo v Praze 613 738 mužů a 655 058 žen. Průměrný věk všech obyvatel činil 41,2 let, u mužské části pak 39,7 let, u ženské části 42,7 let.[29]

Migrace

V roce 2011 do Prahy dojíždělo za prací a studiem 217 686 lidí, převážně ze Středočeského kraje.[30]

Od poloviny 90. let v Praze stoupá počet cizinců. V roce 2001 žilo v Praze 61 477 cizinců,[31] v roce 2011 pak již 178 177, když tvořili 14 % obyvatelstva. Na Prahu a Středočeský kraj připadá více než polovina z celkového počtu cizinců v ČR.[32] K 31. 12. 2009 v Praze žilo 50 138 občanů Ukrajiny, 17 967 občanů Slovenska, 17 509 občanů Ruska a 10 699 občanů Vietnamu.[33]

Ve městě je několik romských komunit, podíl Romů v populaci je nižší než průměr v ČR (při sčítání lidu v roce 2001 bylo procento uvedené romské národnosti poloviční proti celorepublikovému průměru, nižší je pouze v kraji Vysočina[34]). Podle výzkumu pro MPSV a ESF z roku 2006 je v Praze šest sociálně vyloučených romských lokalit s odhadovaným počtem obyvatel přes 9 000, nacházejí se ve čtvrtích Smíchov, Žižkov, Libeň, Karlín, Černý Most a Harfa.[35] Dle sčítání pražského magistrátu z roku 2007 se ve městě pohybuje zhruba 2000 bezdomovců.

Praha má vysokou míru počtu přistěhovalých i počtu vystěhovalých. Mezi přistěhovalými je výrazně vysoký podíl cizinců. Pražané se vystěhovávají nejvíce do Středočeského kraje, konkrétně okresů Praha-východ a Praha-západ, kde vzniká metropolitní oblast Prahy. Ta má přibližně 200 000 obyvatel a neustále roste. Je nejrychleji rostoucím místem v ČR.

V minulosti v Praze žilo velice heterogenní obyvatelstvo – vedle Čechů Němci, Židé, ve středověku a raném novověku také Italové. Architektonické památky italského původu tvoří velkou část Malé Strany, židovského několik budov, které se zachovaly po asanaci Josefova, ale i synagogy mimo centrum města; Jubilejní synagoga na Novém Městě, synagoga na Smíchově a na Palmovce aj.

Kultura

Veletržní palác se sbírkou Národní galerie v Praze

Praha je kulturní metropolí celé České republiky, Evropské město kultury 2000.[36] Působí zde desítky muzeí, galerií, divadel, kin a nejrůznějších kulturních institucí. Národní galerie v Praze spravuje největší sbírku výtvarného umění v Česku. Ve stálé expozici Veletržního paláce jsou díla světových umělců jako např. Mucha, Picasso, Monet nebo Van Gogh.

Pražský magistrát vynakládá na kulturu ročně stamilionové částky; způsob přerozdělování finančních prostředků však v letech 20072008 ohrozil především některá menší divadla, a stal se tak předmětem ostrých sporů.[37]

V roce 2011 proběhl projekt Praha – město literatury, jenž měl za úkol podpořit vnímání Prahy jako místa, které podporuje četbu a zájem o literaturu.[38] Jedním z cílů pak bylo získání titulu UNESCO kreativní město literatury.[38] V rámci projektu např. bylo po Praze rozmístěno několik reproduktorů ve tvaru ptačích budek, z nichž byly pouštěny audioknihy českých autorů.[39]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článcích Seznam hradů, zámků a tvrzí v Praze, Seznam klášterů v Praze a Seznam kulturních památek v Praze.

Praha díky je své bohaté historii významným světovým kulturním centrem a po Londýně, Paříži, Římě, Madridu a Berlínu je šestým nejnavštěvovanějším městem Evropy.[40][zdroj?] Neobyčejné množství a koncentrace dochovaných architektonických památek je mimo jiné zapříčiněno relativně minimálním poškozením za druhé světové války (na rozdíl od mnoha ostatních evropských velkoměst). Pražská památková rezervace (PPR) zahrnuje městské části s největší koncentrací památek. S rozlohou 8,66 km2 patří mezi největší rezervace svého druhu na světě. Na území Prahy je celkem 37 národních kulturních památek (z toho 28 na území PPR).

Památky Pražské památkové rezervace

Následující seznam uvádí pouze nejvýznamnější památky. Více objektů je uvedeno na stránce Seznam pražských památek. Tučně zvýrazněné objekty jsou národními kulturními památkami.

Kostely a kaple

Paláce

Kláštery

Stavby určené pro vzdělání a kulturu

Ostatní stavby

Theologický sál Strahovského kláštera

Památky mimo území Pražské památkové rezervace

Muzea

Divadlo

Praha se vyznačuje mimořádnou koncentrací malých i velkých divadelních scén. V nejvýznamnějším Národním divadle, jehož novorenesanční budova a výzdoba je symbolem českého vlastenectví 19. století, působí stálé soubory činohry, opery a baletu;[41] ty vystupují střídavě také v klasicistním Stavovském divadle, v němž se na konci 18. století uskutečnily premiéry Mozartových oper Don Giovanni a La clemenza di Tito. Mezi činoherními scénami dále vyniká Divadlo na Vinohradech. Prestižní hudební scénou je pražská Státní opera (původně pražská německá scéna) a také Dvořákova síň Rudolfina, sídla České filharmonie.[42] Světově známé je také divadlo Laterna magika.

Mezi menší scény patří mj. Divadlo Na zábradlí, Divadlo v Dlouhé, Dejvické divadlo či dnes již legendární Semafor a divadlo Járy Cimrmana. Kromě toho má Praha množství muzikálových a zábavných divadel (největší z nich je Hudební divadlo Karlín) a dalších komerčních scén, které se zaměřují např. na černé divadlo a žijí především z cestovního ruchu.

Hudba

Restaurace a kluby

V Praze jsou stovky restaurací a barů a především hospod s dobrým českým pivem. Malá Strana, Staré Město, Žižkov nebo například i Nusle jsou plné dobrých hospod, z nichž mezi nejznámější patří U Pinkasů, U Vejvodů, U Tygra, U Hrocha, U Kalicha, U Bansethů a další. Slavná je také restaurace, která si vaří vlastní pivo – U Fleků.

Praha v posledních letech nabízí také více kvalitních restaurací vedených zkušenými šéfkuchaři. Úroveň gastronomie vzrůstá a již druhá pražská restaurace se může pyšnit hvězdičkou Michelin. Praha též každoročně na jaře pořádá[zdroj?] festival jídla – Prague Food Festival a festival piva – Český pivní festival.

V Praze také sídlí nebo sídlilo několik pivovarů:

  • Břevnovský klášterní pivovar
  • První novoměstský restaurační pivovar – Praha 1
  • Pivovar U Fleků – Praha 1
  • Klášterní pivovar Strahov – Praha 1
  • Pivovar Pražský most u Valšů – Praha 1
  • Pivovarský Hotel U Medvídků – Praha 1
  • Pivovarský dům – Praha 2
  • Pivovar Braník – Praha 4
  • Jihoměstský pivovar – Praha 4
  • Sousedský pivovar U Bansethů – Praha 4
  • Pivovary Staropramen – Praha 5
  • Měšťanský pivovar – Praha 7
  • Výukový a výzkumný pivovar – Suchdolský Jeník – Praha 6
  • Pivovar U Bulovky – Praha 8

Fotografie v Praze

Stanislav Tůma: Černínská, z cyklu Praha – Malá Strana a Hradčany, 1980

Fotografové zachycovali pohledy na architektonicky proslavené lokality jako jsou Vyšehrad, Staré město, Pražský hrad, ale také výjevy všedního života ve městě. Do dvacátých let 20. století zde působili umělci jako například Rudolf Bruner-Dvořák, Jan Srp, Jaroslav Petrák, Josef Fiedler nebo František Krátký.[43] Fotografem druhé poloviny 19. století s mezinárodním věhlasem byl František Fridrich (1829–1892), který v září 1856 uspořádal v Praze první autorskou fotografickou výstavu v historii české fotografie. Byl největším vydavatelem fotografických pohlednic v zemi, vysokou dokumentární hodnotu mají jeho pohledy na tehdejší pražskou zástavbu, dnes už v nejednom případě asanovanou, či fotografie z různých společenských událostí. K jeho nejstarším pražským snímkům patří záběry z Hospodářsko-průmyslové výstavy na Rohanském ostrově v roce 1864, k těm nejvýznamnějším z posledního období zase cyklus fotografií rozestavěného, pak požárem zničeného a opět vystavěného Národního divadla z let 18801882 nebo právě dokončená stavba Rudolfina z roku 1885. Někdy od roku 1870 vedl František Fridrich kromě ateliéru v Michalské ulici ještě vlastní fotografický obchod na nároží Příkopů a Havířské ulice. V roce 1875 svůj fotoateliér pronajal malíři a vyučenému daguerrotypistovi Janu Malochovi (1825–1911), který u něj mimochodem v šedesátých letech pracoval, a sám si zřídil nový ateliér na tehdejší Ferdinandově, dnešní Národní třídě (dnes je tu kavárna Louvre). Piktorialista Vladimír Jindřich Bufka pracoval v ateliéru J. Langhanse v Praze a fotografoval večer, v dešti nebo v protisvětle. Jeho znalost fotografických technik mu umožňovalo provádět obtížné záběry, ve střední Evropě patří tyto práce k prvním svého druhu. Byl tvůrcem stylizovaných děl náročnými technikami gumotisku a barevného gumotisku, které v té době byly velmi inovativní. Inspiroval se z různých slohů a stylů: impresionismu a postimpresionismu, secese, symbolismu a dekadence, kubismu, futurismu nebo art deco.[44]

Jan Kříženecký se po studiích architektury stal revidentem stavebního úřadu města Prahy. Díky své zálibě ve fotografování byl městským archívem požádán o fotodokumentaci starých a historicky cenných domů, ulic a dalších památek pro jejich soupis. Celkem tak pořídil v letech 1902–1915 asi čtyři tisíce fotografií staré Prahy. Byl členem Klubu fotografů amatérů v Praze a na fotografické výstavě v roce 1897 vynikly jeho snímky soch z Karlova mostu a fota staveb z dalších českých měst.

Dalším významným pražským fotografem byl Josef Sudek, který Prahu fotografoval po celý svůj život. Již na začátku roku 1916 sestavil malé album 156 originálních záběrů Prahy na formátu 3,5×5 cm. V období 1922–1927 žil na pražské Invalidovně, kde vznikl cyklus Z Invalidovny (1922–7), který připomíná žánrové malířství 19. století a impresionismus. V letech 1927–1928 fotografoval dostavbu katedrály svatého Víta a roku 1928, k 10. výročí založení republiky, vydal album 15 originálních fotografií s názvem Svatý Vít. Vlastnil fotografický ateliér na Újezdu čp. 30, od roku 1958 působil v bytě přízemí domu na Úvoze, který používal do své smrti. Dnes se v objektu nachází Galerie Josefa Sudka.[45]

Profesor a národní umělec Karel Plicka Prahu fotografoval v mnoha obměnách. Mezi lety 19391945 pracoval ve Státním fotoměřickém ústavu s náplní fotografické dokumentace Prahy. V knize Praha ve fotografiích K. P. (1940) nachází v nadčasovém monumentalizujícím pohledu harmonii a krásu v architektonických klenotech minulosti; publikace zároveň výrazně posilovala národní povědomí v době okupace.

František Fridrich: Vladislavský sál (kolem r. 1870)
  • Autorem několika knih o Praze je Karol Benický.
  • Stanislav Tůma (1950–2005) měl za hlavní téma své tvorby Malou Stranu[46] a Hradčany. V roce 1990 vydal knihu s názvem „Suburbium Pragense“, oceněnou titulem „Nejkrásnější fotografická publikace roku 1997“.[46] Jeho kniha „Prager Motive“ získala ocenění „Nejlepší fotografická publikace s textem“ za rok 2004.
  • Ladislav Sitenský
  • Jan Reich byl jeden z posledních klasiků české fotografie, který fotografoval černobíle na velkoformátový deskový přístroj, a spoluzakladatel skupiny Český dřevák. Jeho nejznámějším cyklem je Mizející Praha, ve kterém snímal tramvaje, ohrady, nádraží, nábřeží apod. Na živobytí si vydělával produkcí barevných pohlednic v družstvu Fotografia.
  • Pepa Středa vytváří panoramatické pohledy na město z výšky.
  • Jan Pohribný ve své fotografické tvorbě využívá jako tvůrčí postupy vícenásobnou expozici v kombinaci s pohybovou neostrostí. Spojuje nejen principy pohybu, výrazných barevných stop či monochromatických řešení, ale využívá také světelné malby, která „zviditelňuje“ energie zvolených přírodních lokalit či posvátných kamenů vztyčených lidskou rukou.
  • Josef Koudelka v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy.
  • Jiří Všetečka se proslavil zejména svými snímky z Prahy, dokumentárními snímky a ilustracemi inspirovanými podle knih. Nejznámější je Nezvalův Pražský chodec.
  • František Dostál se ve své tvorbě věnuje především lidem z pražských ulic. Pro jeho dílo je typický jemný humor těžící z často absurdních setkání více nesourodých prvků na jednom obrazu. Prvotní inspirací ve fotografii mu byla jeho rodná čtvrť Vršovice. Zachycoval lidi ve zdánlivě obyčejných situacích, které však už tehdy měly výrazný výtvarný náboj. Hlavnímu městu věnoval několik knih: Trvalé bydliště Praha (1986, ocenění v soutěži Nejkrásnější kniha roku) nebo Praha ve společné péči obyvatel (2010).

V Praze se pravidelně konají fotografické festivaly a výstavy. Z uměleckých akcí jsou to například Prague Photo, Prague Biennale Photo, Digiforum nebo Festival Fotograf. Výstavy se konají v řadě fotografických galeriích jako jsou například Galerie Leica, Galerie Langhans nebo Galerie Josefa Sudka. Některé vybrané výstavy věnuje fotografii Centrum současného umění DOX nebo Galerie Rudolfinum.

Správa

Související informace naleznete také v článku Magistrát hlavního města Prahy.
Výsledky voleb do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2010

Postavení Prahy v rámci České republiky

Praha je hlavním městem České republiky a jako taková je pravidelným sídelním městem jejích ústředních orgánů. Navíc je už od 24. listopadu 1990 de facto opět statutárním městem, má však specifické postavení obcekraje zároveň. Netýká se jí zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.) a zákon o krajích (č. 129/2000 Sb.), nýbrž zvláštní zákon o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.), který se zmiňuje o jejím statutu, ale mezi statutární města ji nepočítá. Praha vydává pro své území vlastní právní předpisy, vyhláškynařízení, které publikuje ve Sbírce právních předpisů hlavního města Prahy. V Praze zároveň sídlí i správní instituce Středočeského kraje.

Členění Prahy

Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, leží v Praze 1 v katastrálním území Malá Strana
Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Části Prahy, o zásadních dějinných přelomech v článcích Královské hlavní město Praha a Velká Praha.

Katastrální členění

Katastrální území hl. m. Prahy

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1949 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských obvodů, správních obvodů a městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území a některá katastrální území jsou tak rozdělena do více správních a samosprávných částí města. Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a označování domů. Praha je složena ze 112 katastrálních území různé velikosti, charakteru i významu.

Významné čtvrti

Centrum města: Staré Město, Nové Město, Josefov, Malá Strana, Hradčany, Vyšehrad

Velké čtvrti poblíž centra: Smíchov, Vinohrady, Nusle, Vršovice, Žižkov, Karlín, Libeň, Vysočany, Holešovice, Bubeneč, Dejvice, Braník

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

Seznam deseti obvodů podle zákona č. 36/1960 Sb., u každého jsou uvedeny městské části, které nyní tvoří území obvodu:

Obvody Městské části
Praha 1 Praha 1
Praha 2 Praha 2
Praha 3 Praha 3
Praha 4 Praha 4, Praha-Kunratice, Praha 11, Praha-Újezd, Praha-Šeberov, Praha 12, Praha-Libuš
Praha 5 Praha 5, Praha-Slivenec, Praha 13, Praha-Řeporyje, Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Lipence, Praha-Zbraslav, Praha-Zličín
Praha 6 Praha 6, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina, Praha 17, Praha-Suchdol
Praha 7 Praha 7, Praha-Troja
Praha 8 Praha 8, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry, Praha-Ďáblice
Praha 9 Praha 9, Praha 14, Praha-Dolní Počernice, Praha 18, Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice, Praha-Čakovice, Praha 20, Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice
Praha 10 Praha 10, Praha-Křeslice, Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč, Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice

Správní a samosprávné členění

Mapka pražských městských částí, katastrálních území a správních obvodů

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem a dále radou, starostou a úřadem městské části. Úřady některých městských částí měly již od ustavení městských částí svěřeny některé z působností státní správy i pro další městské části.

Od 1. července 2001 byla tato úroveň působností v celé Praze rozdělena do 22 správních obvodů – uvádí-li se v mapách nebo textu v souvislosti s Prahou spojení „správní obvod“, je tím nejčastěji míněn správní obvod této působnosti a úrovně. Od 1. ledna 2002 je názvem těchto 22 městských částí slovo Praha s příslušnou číslovkou, stejné označení se používá i pro správní obvod jejich rozšířené působnosti. Některé z těchto 22 městských částí mají tuto působnost jen pro své území, jiné i pro další městské části.

Území většiny z těchto 22 správních obvodů (všech s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však není totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly původně (před rokem 1990) i správními obvody a měly i vlastní sbory (ONV). Vláda i poslanci opakovaně přicházejí s návrhy, aby staré členění bylo zrušeno.

Na území Prahy se nachází 901 základních sídelních jednotek.

Justice

Související informace naleznete také v článku Seznam pražských soudů.

Přestože je Praha hlavním městem České republiky, vrcholné soudní instituce sídlí v Brně. V Praze se nachází pouze jeden ze dvou vrchních soudů, ačkoli s působností vůči téměř celým Čechám, působnost krajského soudu vůči území města má městský soud, zároveň jde zde ale také středočeský krajský soud. Působnost okresních soudů vykonává ve městě deset soudů obvodních, jen pro pražské okolí existují dva klasické soudy okresní.

Doprava

Barrandovský most je jednou z nejvytíženějších silniční komunikací v celé České republice
Podrobnější informace naleznete v článku Doprava v Praze.
Pražské metro přepraví přes milion cestujících denně, je zodpovědné za 43,2 % výkonů pražské hromadné dopravy

Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu. Pražský železniční uzel je centrem dálkové i příměstské osobní dopravy. Velká pražská nákladová nádraží jsou v útlumu, avšak v Uhříněvsi vzniklo největší kontejnerové překladiště ve střední Evropě. Letiště Praha-Ruzyně je hlavním pražským letištěm. Osobní vodní doprava má v Praze převážně rekreační a turistický význam. Radotínský přístav umožňuje nákladní dopravu po Vltavě na labskou vodní cestu, je využíván sporadicky, zejména pro přepravu sypkých stavebních hmot a rozměrných nákladů.

Místní komunikace procházejí postupným rozvojem a modernizací po celou dobu vývoje města. Hlavními dálkovými silničními tahy jsou dálnice D1 (Brno, Ostrava), D5 (Plzeň), D8 (Ústí nad Labem) a D11 (Hradec Králové). Postupně jsou budovány dva rychlostní okruhy kolem Prahy, které měly být podle původních plánů dokončeny kolem roku 2015.

Doprava v centru je regulována zejména systémem zón placeného stání, v okrajových částech jsou zřizována parkoviště P+R. Kolem roku 2000 se začala prosazovat koncepce ucelené městské sítě cyklistických tras, na mnoha místech jsou budovány stezky pro cyklisty.

Veřejná městská doprava byla zprvu v 19. století zajišťována drožkami a omnibusy, od roku 1875 vznikala síť koněspřežné tramvaje, kterou od 90. let 19. století začala nahrazovat elektrická tramvaj. Do roku 1907 soukromé městské dráhy vykoupilo město. Po neúspěšném pokusu v letech 1908–1909 se od roku 1925 začlenily do městské dopravy i autobusy a od roku 1974 metro. Po roce 2002 nabyly důrazu snahy využít pro městskou a příměstskou dopravu více i železnici. Doplňkovou roli má od roku 1891 lanovka; po roce 2000 byly obnoveny tři malé osobní přívozy a zavedeny další. Veřejná doprava dotovaná městem je začleněna do systému Pražské integrované dopravy.

Sport

O2 Arena v pražské Libni

Praha je sídlem významných fotbalových týmů AC Sparta Praha, SK Slavia Praha, FK Dukla Praha, Bohemians 1905, FK Viktoria Žižkov, FK Loko Vltavín a FK Bohemians Praha. A dále hokejových týmů HC Slavia Praha, HC Sparta Praha a HC Lev Praha.

V Praze se nachází Strahovský stadion, největší stadion na světě, dnes už využíván jen jako výcvikové centrum fotbalové Sparty.[47] Největší česká multifunkční hala je O2 Arena. Další významný Stadion Letná je domovským stadionem AC Sparty, moderní Eden Aréna ve Vršovicích sídlem SK Slavie. Nejvýznamnější tenisový areál Štvanice patří Českému tenisovému svazu, kurty pak nejstaršímu českému tenisovému klubu I. ČLTK. Největší golfové tréninkové hřiště v ČR najdeme v Hodkovičkách, další také ve Zbraslavi, Hostivaři, Motole a nově také na Černém Mostě.

Ke každoročním sportovním událostem také patří Pražský mezinárodní maraton (PIM), Memoriál Josefa Odložila (mezinárodní atletický mítink), Mystic Sk8 cup (světový skateboardový pohár) nebo Frisbeer Cup (mezinárodní frisbee turnaj).

V Praze se dá zabruslit na zimních stadionech v Ice Areně v Letňanech, Nikolajce na Smíchově, stadionu Kobra v Braníku, ZS Hvězda v Praze 6, Malé sportovní hale Incheba na Výstavišti v Holešovicích a na různých venkovních kluzištích.[48]

Mezi největší bazény a aquaparky v Praze se řadí Plavecký stadion Podolí, Plavecký areál Šutka, Plavecký stadion Slavia Praha, Aquapark Barrandov, Aquacentrum Letňany, Koupaliště Motol a PSA Hloubětín který je jako jediný přisolovaný mořskou solí. Nedaleko Prahy se nachází (asi 100 metrů za hranicí Prahy) největší český aquapark Aquapalace Praha. U Vltavy v Podolí je také písečná pláž Žluté lázně.

Partnerská města

Jmenovci

Čeští emigranti pojmenovali po Praze několik nově založených sídel, nejvíce v tzv. "Novém světě".

Další fotografie

Významná místa a sídla známých firem

V Praze má své sídlo například správce české národní internetové domény CZ, sdružení CZ.NIC. Najdeme zde také sídlo vyhledávače Seznam.cz, českou pobočku Google, vývojáře Skype nebo aukčního serveru eBay. Z významných mediálních domů zde sídlí vydavatelství MAFRA, Economia, Televize Nova, Televize Prima, Česká televize, Český rozhlas a další média. Technologicky je Praha místem, kde fyzicky běží řada serverů v rámci velkých datacenter.

Odkazy

Poznámky

  1. od 28. 10. 1918

Reference

  1. a b c Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online.  
  2. a b Počty občanů ČR a cizinců s platným povolením k pobytu k 1. 1. 2014 [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online.  
  3. Soubor rozpočtů vlastního hl. m. Prahy a městských částí hl. m. Prahy na r. 2010 – Úhrn výdajů za HLMP vč. městských částí celkem
  4. Urban Audit
  5. GDP at regional level - Statistics Explained [online]. Epp.eurostat.ec.europa.eu, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/focus/2011_02_hdev_hpov_indices.pdf
  7. Statistika Eurostatu v roce 2011 http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/1-27022014-AP/EN/1-27022014-AP-EN.PDF
  8. a b http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_PUBLIC/1-27022014-AP/EN/1-27022014-AP-EN.PDF
  9. Hodnocení Prahy pro zařazení do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
  10. Guinessova kniha rekordů, 1996
  11. Praha je 6. nejnavštěvovanější město Evropy
  12. LEDVINKA, Václav, PEŠEK, Jiří. Praha. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. s. 45–46. ISBN 80-7106-320-7.
  13. HRŮZA, Jiří. Urbanismus světových velkoměst. I. díl. Praha. Praha : Nakladatelství ČVUT, 2003. 191 s. ISBN 80-01-02764-3. Kapitola 1.3, s. 27.  
  14. Pražská informační služba – Přívlastky hlavního města Prahy
  15. History of prague
  16. V roce 1890 měla podle Ottova naučného slovníku 182 530 obyvatel, dalšími většími českými městy bylo už jen Brno (92 327 obyvatel) a Plzeň (50 221 obyvatel). V potaz je třeba vzít i tehdy ještě samostatná pražská předměstí Žižkov (41 236 obyvatel), Královské Vinohrady (34 531 obyvatel), Smíchov (32 646 obyvatel) a Karlín (19 540 obyvatel).
  17. Libor Stejskal. Před 65 lety na Pražany padaly bomby.Čtenáři vzpomínají - Aktuálně.cz [online]. Aktualne.centrum.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Před 60 lety Praha zažila americký nálet - Radio Praha [online]. Radio.cz, 2005-02-20, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech. Cheb : Svět křídel, 2008
  20. Směry větru
  21. Atlas životního prostředí v Praze wmap
  22. Kolik jedů bylo po požáru ve vzduchu? Lidem to neřekli aktuálně.cz, 7. 11. 2008.
  23. http://www.novinky.cz/ekonomika/226123-praha-je-nejbohatsim-regionem-stredni-a-vychodni-evropy.html
  24. Základní tendence demografického, sociálního a ekonomického vývoje Prahy v roce 2009 - trh práce [online]. Český statistický úřad, 2010-09-02, [cit. 2011-09-28]. Dostupné online.  
  25. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005
  26. ČSÚ: Věkové složení obyvatelstva Prahy k 31. 12. v letech 1961–2009 v územní struktuře daného roku
  27. ČSÚ: Vybrané údaje za Hlavní město Prahu – obyvatelstvo
  28. od 1869 čísla v tabulce zahrnují i obyvatele z obcí, které v tomto roce nebyly součástí Prahy, ale později se součástí Prahy staly
  29. Český statistický úřad. Tab. 112 Obyvatelstvo podle pohlaví a podle věku, rodinného stavu a nejvyššího ukončeného vzdělání v obci [online]. [cit. 2014-02-19]. Dostupné online.  
  30. ČSÚ: Tab. 32 Bilance mezikrajské dojížďky – vyjížďky do zaměstnání a škol
  31. ČSÚ: Cizinci v ČR podle oblasti, kraje a okresu; 1996–2009 (k 31. 12.)
  32. Předběžné výsledky SLDB 2011: Tab. 1.2 Obyvatelstvo ČR podle pohlaví, druhu pobytu, rodáků a cizinců a podle velikostních skupin obcí (výsledky podle trvalého bydliště)
  33. ČSÚ: Cizinci v ČR podle kraje, okresu a státního občanství – k 31. 12. 2009
  34. ČSÚ - Obyvatelstvo podle národnosti [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  35. Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených romských lokalit v České republice - 5.1 Hlavní město Prah [online]. GAC spol. s r.o., [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  36. Evropský parlamentEvropská hlavní města kultury
  37. Kulturní politika Prahy rozděluje umělce. Novinky.cz, 24. 4. 2008
  38. a b Praha – město literatury [online]. Městská knihovna v Praze, [cit. 2011-10-16]. Dostupné online.  
  39. BEZR, Ondřej. Veřejnými prostranstvími v Praze budou znít známé audioknihy [online]. IDNES.cz, 2011-10-15, [cit. 2011-10-16]. Dostupné online.  
  40. Video: Praha je šestým nejnavštěvovanějším městem v Evropě [online]. Metropol (TV), 2012-07-29, [cit. 2012-12-09]. Dostupné online.  
  41. narodni-divadlo.cz – O divadle
  42. ceskafilharmonie.cz – Rudolfinum
  43. Autor: Anonym, sbírka Scheufler. Tak vypadala Praha ještě za první republiky - Fotogalerie - Regiony - Aktuálně.cz [online]. Aktualne.centrum.cz, 2011-11-18, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. DUFEK, Antonín. Moravská galerie v Brně představí Vladimíra Jindřicha Bufku [online]. informuji.cz, 2010-11-08, [cit. 2010-11-29]. Dostupné online.  
  45. Ateliér Josefa Sudka, rekonstrukce [online]. [cit. 2008-06-26]. Dostupné online.  
  46. a b Lidská krajina Stanislava Tůmy - PALADIX foto-on-line [online]. Paladix.cz, [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Pražská nej: nejstarší panelák i největší stadion
  48. Užijte si lední bruslení v Praze!
  49. https://twitter.com/HudecekTomas/statuses/506766360354238464
  50. Heritage of New Prague, Minnesota, USA, New Prague Chamber of Commerce website. Retrieved on 24 Feb. 2009.
  51. History of Prague, Oklahoma, City of Prague, OK official website. Retrieved on 24 Feb. 2009.
  52. Praha, Texas, Handbook of Texas online. Retrieved on 24 Feb. 2009.
  53. Prague, Saunders County, Virtual Nebraska, University of Nebraska. Retrieved on 24 Feb. 2009.
  54. Návštěva Pražského hradu [online]. Hrad.cz, [cit. 2011-09-28]. Dostupné online.  

Literatura

  • BASTL, Ondřej. Spojení pražských měst v roce 1784. Praha : Scriptorium, 2003. 222 s. ISBN 80-86197-43-3.  
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.  
  • LAŠŤOVKA, Marek; LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Plán Prahy podle indikačních skic stabilního katastru (1840-1842). Praha : Scriptorium, 2005. LXXI + 407 s. ISBN 80-86197-61-1.  
  • OUŘEDNÍČEK, Martin. Sociální geografie pražského městského regionu. Praha : Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, 2006. 159 s. Dostupné online. ISBN 80-86561-94-1.  
  • PEŠEK, Jiří. Od aglomerace k velkoměstu. Praha a středoevropské metropole 1850-1920. Praha : Scriptorium, 1999. 319 s. ISBN 80-86197-09-3.  
  • WÍZEK, Jaroslav. Praha : Příspěvek k zeměpisu města. Praha : Státní nakladatelství, 1923. - Geografie Velké Prahy v příručce z 20. let 20. stol., jež se zabývá polohou města a přírodními podmínkami, jejich výhodami i nedostatky, podmínkami vzrůstu a průmyslového i obchodního rozmachu daného právě zeměpisnými okolnostmi.. Dostupné online.  

Související články

Externí odkazy

Souřadnice: 50°5′14″ s. š., 14°25′16″ v. d.