Hérakleitos
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hérakleitos z Efesu, řecky Ἠράκλειτος ὁ Ἐφέσιος (cca 535 př. n. l.– 475 př. n. l.), známý jako „Temný“, byl řecký předsókratovský filosof. Patřil mezi iónské myslitele, tzv. miléťany, jako jeho předchůdce Anaximandros.
Obsah |
[editovat] Život a dílo
Pocházel z aristokratické rodiny v Iónii a měl nárok stát se obětníkem, postoupil jej však svému bratrovi. „Co se divíte ničemové? Což není lepší dělat toto (hra v kostky s dětmi), než s vámi spravovat obec?“ Před svými nepřáteli se uchyluje do chrámového azylu Artemidia, starodávného posvátného okrsku bohyně v Efezu. Jí obětuje (věnuje) svůj jediný spis, jehož název není znám, pozdější tradice mu přisuzuje standardní pojmenování „Peri fyseós“ (o přírodě).
Ze svitku se zachovala cca 1/3, z toho polovina v přímých citacích. Jedná se tedy o relativně dobře zachovaného autora. Původní pořadí zlomků nelze s jistotou určit. Výroky však lze třídit a spojovat podle společných slov a témat, výsledkem čehož je poměrně koherentní celek, který možná nerespektuje původní řazení, ale poskytuje dobrý obraz jeho myšlení. Herakleitos svou řeč záměrně archaizuje a jeho styl napodobuje mysterijní způsob vyjádření v obrazech, jejichž smysl je přístupný pouze zasvěcovaným či zasvěceným. Odtud snad také pochází nálepka "temný", často totiž není jasné, co Herakleitos míní, popřípadně lze odhalit více vrstev významů. Moderním interpretačním postupem dešifrujícím významy je hledání literárního prostředku, tzv. chiastické vazby (od řeckého písmene X chí), která umožňuje čtení křížem, přičemž se jednotlivé verze doplňují (vhodné pro hravé jedince).
[editovat] Myšlení
Jako obhájce jednoty stále sama sebe měnícího a vyjadřujícího se λόγος (logos) je Hérakleitos znám výrokem πάντα ῥεῖ (pantha rhei, vše plyne), nebo také (dnes nejvíce používané): „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“.[1] Složitější verze tohoto výroku zní: „Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme“.[2] Titul filosofa mu ovšem přisuzuje až pozdější tradice, rozhodně u něj ještě nenacházíme dialektiku či jinou metodu poznání a usuzování. Existuje nicméně zlomek B 35 (podezřelý ze zkreslení pozdější tradicí), který říká, že "filosofičtí muži" (tíhnoucí k moudrému) by měli znát mnohé.
V Aristotelově třídění myslitelů podle „generativních substancí“ je mu přisouzena pralátka oheň. Ten se skutečně vyskytuje v mnoha klíčových zlomcích, avšak nauka o principech je zatím v nedohlednu. Například jako symbol koloběhu a proměnlivosti života - oheň pohasíná a za chvíli zase plane jasně… Oheň je ztotožněn s logos, věčným všepronikajícím prazákonem. Z Ohně vše vychází a do Ohně se vše zase vrací. Neustálé změny a boj protikladů nejsou tedy náhodné, ale vše je přesně určené a vymezené logem. „Neboť slunce nepřekročí svou míru, jinak je vyhledají sudice (Furie, Lítice, Erýnie), pomocnice Spravedlnosti (Diké).“[3] Ze zlomků dochovaných u nejrůznějších autorů lze vyvodit, že to byl konzervativní myslitel, který obhajoval tradiční náboženství a snažil se o jeho určitou obrodu.
Dále říkal, že smysly jako takové jen zachycují probíhající proměnlivost skutečnosti, říkal tedy, že smyslům se dá věřit, ale musíme se naučit filtrovat poznatky díky nim získané. „Špatnými svědky jsou lidem oči a uši, mají-li barbarské duše.“[4] - Problém tedy podle něj není ve smyslech samotných, ale v tom, jak se k vjemům přistupuje. Nezáleží ani na množství nashromážděných poznatků (protikladem k tomu je zlomek B 35). Schopnost poznání je společná celému lidskému rodu, ale většina se s logem rozchází. Na relativnost poznání naráží i v citátu „Nejmoudřejší z lidí se bude zdát proti Bohu opicí v moudrosti, kráse, i všem ostatním.“[5]
[editovat] Dědictví
Hérakleitos měl obrovský vliv na pozdější filosofii. S úctou jej cituje Platón, Aristotelés, Kléméns Alexandrijský a další. Mezi nejznámějšími z jeho „ctitelů“ v moderní filosofii patří Georg Wilhelm Friedrich Hegel (rozvinul a rozpracoval Hérakleitovu teorii vývoje a změn) a Friedrich Nietzsche (věnoval se předsokratikům ve spise "Filosofie v tragickém období Řeků"). Z moderních filosofů jím byl nejvíce ovlivněn Heidegger, který interpretaci jeho zlomků věnoval spis a přednášel o něm. V současnosti je Hérakleitos téměř módním autorem, protože se jeho zlomky dají interpretovat velmi rozdílným způsobem.
[editovat] Vydání
Standardní vydání je Diels - Kranz, Fragmente der Vorsokratiker I.-III. Berlin 1961. Podle tohoto vydání se také zlomky obvykle citují jako DK 22 B xx; "DK" znamená Diels - Kranz, "22" znamená Hérakleita, "B" přímý citát. Novější vydání řadí zlomky podle mínění vydavatele či překladatele, čísla B xx se však zpravidla všude uvádějí.
[editovat] Odkazy
 |
Související články obsahuje Portál Filosofie |
[editovat] Reference
- ↑ Hérakleitos, Zl. B 91.
- ↑ Hérakleitos, Zl. B 49a.
- ↑ Hérakleitos, zl. B 94.
- ↑ Hérakleitos, zl. B 107.
- ↑ Hérakleitos, zl. B 83.
[editovat] Externí odkazy
- (en)
- Heraclitus v Internet encyclopedia of philosophy
- Zlomky s anglickým překladem a komentářem
- Zlomky s anglickým překladem a komentářem
[editovat] Literatura
- Hérakleitos z Efezu, Řeč o povaze bytí. Praha: Hermann 1993
- F. Ch. Kessidi, Hérakleitos. Praha: Svoboda 1985
- Z. Kratochvíl, Délský potápěč k Hérakleitově řeči. Praha: Herrmann 2006
- M. Pokorný (vyd.), Hérakleitos z Efezu: Zkušenost a řeč. Praha: Oikumené 2008
|
|||||||||||||||||||||||
