Eleaté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Eleaté neboli Elejská škola patří do předsókratovské filosofie. Filosofický směr i jeho škola vznikly někdy v šestémpátém století před naším letopočtem. Jako první antický filosofický směr se zabýval řešením otázek naprosto obecně: (metafyzika). Prvním autorem myšlenky neproměnlivého jsoucna byl Xenofanés z Kolofónu. Za zakladatele je považován Parmenidés.

Eleaté jsou známí především jako odpůrci hérakleitovských názorů (Vše plyne) a svou teorií poznání, přikládající obrovský význam logickému myšlení, jež může být někdy v podivných rozporech se smyslovým poznáním, jak dokázal zejména Zenón. Jejich názory velmi ovlivnily vývoj dialektiky (jíž na metavědu povýšil právě Hérakleitos) a jak bezprostřední antické, tak i moderní filosofie.

Xenofanés z Kolofónu (asi 565 – 470 př. n. l.)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Xenofanés z Kolofónu.

Je označován za předchůdce nebo spíše inspirátora Elejské školy. Svou myšlenkou neproměnlivého jsoucna se mezi Eleaty rozhodně řadí, ale do Eleje přišel z Iónie ještě před vznikem školy. Je znám především kritikou antropomorfních představ lidí o bozích, nelíbilo se mu tedy přisuzování lidských vlastností, zlozvyků, ctností, způsobů a podob bohům. Bůh je podle něj jednotný, nepodobný smrtelníkům podobou ani myslí a je odlišný od všeho, co si dokážeme představit, nehmotný nemateriální a nejdokonalejší, jednotný stejně jako svět, a bůh i svět jsou totéž, je nehybný a vše ovládá myšlenkou.

„…Kdyby však voli, lvi a koně též dostali ruce aneb uměli kreslit i vyrábět tak jako lidé, koně by podobné koňům a voli podobné volům kreslili podoby bohů a právě taková těla jejich by robili, jakou i sami postavu mají…“
„…nic nevzniká, ani nehyne, ani se nepohybuje a je jedno, veškero, beze změny…“
„…bůh je věčný a jeden, veskrze sobě podobný, ohraničený, kulové podoby a všemi částmi vnímající…“

Mimo jiné to byl umělec-básník a bytostný kritik řeckého poetismu, přičemž se dostal k několika ontologiím.

Parmenidés (540 – 470 př. n. l.)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Parmenidés.

Je zakladatel Elejské školy a narodil se přímo v Eleji. Nesouhlasí s herakleitovým názorem na bytí (vše vzniká a zaniká, v jednu chvíli je a v druhou není). Tvrdí, že bytí je stálé a vyplňuje vždy a vše, nebytí není a nemůže být ani myšleno. Bytí je věčné, stálé, neměnné, souvislé, homogenní, nepřerušené, nedělitelné a nemá vzniku ani zániku.

Jeho gnoseologie je jasná: Jediné správné poznání je rozumem a myslit a být je totéž. Smyslové poznání je zavádějící a jeho výsledkem je pouhé zdání a domněnky. Poznat jevy lze jedině zastavením smyslů, což je možné jen v pojmu (ideji, potažmo myšlence).

Je považován za otce racionalismu a ontologie jako takových.

Zenón z Eleje (490 – 430 př. n. l.)[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Zenón z Eleje.

Podporoval Parmenidovy názory tvorbou Aporií, které dokazovaly, že na smyslovém poznání je něco špatně, čímž výrazně inspiroval rozvoj logiky. Později je pak ještě rozvedla dál Megarská škola.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Citace jsou přepsány z učebnice filosofie od Tomáše Měšťánka.