Traianus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marcus Ulpius Nerva Traianus (18. září nebo 28. ledna 53, Italica – 8. srpna 117, Selinus v Kilíkii) byl od ledna 98 římským císařem. Řadí se mezi pět adoptivních císařů, během jejichž vlády římská říše dosáhla svého největšího rozmachu.
Obsah |
[editovat] Traianova kariéra
Traianus byl synem M. Ulpia Traiana, významného senátora a vojevůdce z rodu Ulpiů. Rodina sídlila v provincii Hispania Baetica (oblast dnešní Andalusie). Traianus byl pouze jedním z řady významných zástupců této rodiny. Narodil se roku 53 v městě Italica.
Jako mladík sloužil v římské armádě a to především u limitu na Rýně. Zúčastnil se Domitianovy války proti germánským kmenům a v době Domitianovy patřil mezi nejvýznamnější římské velitele. Pověst schopného generála mu pomohla za vlády Domitianova následníka, císaře Nervy, neboť ten sám nebyl u vojska oblíben a oblibu si u vojska získal adopcí Traianovou v létě 97. Zprávu o adopci Nervou Traianovi přinesl pozdější císař Hadrianus, který si tak získal u Traiana přízeň, kterou již neztratil. Po Nervově smrti 27. ledna 98 byl Traianus bez problémů prohlášen císařem; stal se jím jako první Říman, který nepocházel z Itálie.
Nového císaře přijal římský lid s nadšením; Traianova vláda se na rozdíl od vlády Domitianovy nevyznačovala krveproléváním. Traianus osvobodil mnoho vězňů nespravedlivě stíhaných Domitianem a navrátil velkou část jím zkonfiskovaného majetku. Kvůli celkové spokojenosti s jeho vládou jej římský senát obdařil čestným přídomkem optimus, nejlepší.
[editovat] Dácké války
Do dějin vešel kromě výborných vladařských schopností Traianus především jako vojevůdce. Roku 101 se vydal na tažení do Dácie na severním břehu Dunaje a donutil tamního krále Decebala, aby se mu následujícího roku po dobytí dáckého hlavního města, Sarmizegetusy, podřídil. Po triumfálním návratu do Říma, na nějž upamatovává Traianův sloup, byl Traianovi udělen titul Dacicus maximus.
Decebalus však znovu začal vyvolávat příhraniční nepokoje a snažil se proti Římu spojit s okolními královstvími. Zničil římskou posádku v hlavním městě a začal se připravovat na válku. Traianus znovu vytáhl do boje a roku 106 si zcela Dácii podmanil. Město Sarmizegetusa bylo zničeno, Decebalus spáchal sebevraždu a Traianus vybudoval nové město, Colonia Ulpia Traiana Augusta Dacica Sarmizegetusa. V Dácii se usadili obyvatelé římské říše a Dácie sama se stala jednou z římských provincií. Řím těžil z tohoto tažení především kvůli zisku dáckých zlatých dolů.
[editovat] Východní tažení
V této době také umírá poslední nabatejský král Rabbel II. Soter. Tato událost zřejmě Traiana podnítila k anexi Nabateje. Některé epigrafické nálezy dávají tušit, že do Nabateje bylo podniknuto vojenské tažení. Celé území bylo připojeno k říši jako provincie Arabia Petraea.
V dalších sedmi letech Traianus vládl bez nutnosti dalších vojenských zásahů. V Římě bylo zbudováno další z císařských fór, Forum Traiani.
Roku 113 se Traianus vydal na své poslední tažení, vyprovokované parthskou snahou dosadit pro Řím nepřijatelného krále v Arménii. Traianus při svém tažení do Arménie sesadil krále a anektoval království, z něhož se stala součást římské říše. Poté napadl Parthii, dobyl Babylónu, Seleukie a nakonec roku 116 Ktésifóntu. Táhl dále k Perskému zálivu, kde zřídil novou provincii Mesopotamia. Později téhož roku dobyl Súsy, sesadil parthského krále Osroa I. a na trůn dosadil loutkového krále Parthamaspata. V tomto okamžiku dosahuje římská říše svého maximálního rozsahu.
Štěstí se však od Traiana v tomto okamžiku při jeho válečných operacích odvrátilo. Město Hatra vzdorovalo opakovaným římským útokům. Vzbouřili se Židé a obyvatelé Mezopotámie. Traianus musel se svou armádou ustoupit, aby potlačil tyto vzpoury. Ačkoli sám toto stažení pokládal za dočasné, jeho vojsko již další tažení nepodniklo.
[editovat] Traianův význam
Po zbytek římských dějin římský senát doprovázel nového císaře modlitbou felicior Augusto, melior Traiano, „(nechť je) šťastnější než Augustus a lepší než Traianus“. Traianus byl vždy považován za výtečného císaře a tuto pověst neztratil ani v křesťanské éře římských dějin, ani během následujících epoch. V Božské komedii Dante Alighieri vidí Traianova ducha spolu s dalšími historickými a mytologickými postavami pro jeho spravedlnost v Jovově nebi.
| Římští císaři | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Nerva |
98 – 117 Traianus |
Nástupce: Hadrianus |
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Na internetu
- (en)
- Dio Cassius, Roman History Book 68, English translation
- Aurelius Victor (attrib.), Epitome de Caesaribus Chapter 13, English translation
- Plinius Mladší, Listy, Kniha 10, English translation
- Heslo Trajan v Encyclopedia of Roman Emperors
[editovat] Literatura
- M. Grant, Dějiny antického Říma. Praha: BB Art, 1999. ISBN 80-7257-009-9
- M. Grant, Římští císařové : životopisy vládců císařského Říma v letech 31 př. Kr. - 476 po Kr. Praha: BB art, 2002. ISBN 80-7257-731-X
