Akvadukt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Římský akvadukt u Fontvieille v Provence

Akvadukt (latinsky aque ductus nebo aquaeductus, doslova vodovod) je umělý vodní most, část vodovodu resp. vodního kanálu, zajišťujícího přívod vody od vodního zdroje do místa její potřeby či spotřeby. Zpravidla byly tyto přivaděče stavěny s mírným, ale stálým sklonem, zajišťujícím rovnoměrný průtok vody. Proto mnoho z nich vede místy nad nebo pod úrovní okolního terénu, kde často překonává různé přírodní či jiné překážky pomocí mostů (akvaduktů) a tunelů, případně povrchových kanálů, často blízkých řece nebo rovnému potoku.

Dostatečně velké akvadukty proto mohou být též vyžívány i jako součást vodní dopravní cesty pro lodě nebo mohou sloužit i pro dopravu surového dřeva.

V Čechách jsou známy

Ve starověku se stavěly akvadukty dřevěné a kamenné, v novověku již zděné a poté také s železnou konstrukcí. Původně se využívaly především pro zavlažování, později stále častěji sloužily k zásobování měst vodou, např. Kutnou Horu, která kvůli poddolování přišla o přístup k podzemní vodě. V současnosti se akvadukty staví zejména jako plavební a zavodňovací kanály. Zásobování vodou již probíhá vodovodním potrubím, vedeným místy také mosty zpravidla v rámci mostů dopravních.

Aqua Appia[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším římským akvaduktem byl Aqua Appia, dlouhý 16 km a 445 m. Začínal v nadmořské výšce 30 metrů a končil na 20 metrech nad mořem. Postavit jej nechal v roce 312 př. n. l. Appius Claudius.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Aqueducts ve Wikimedia Commons