Dřevo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Možná hledáte: Xylém, čili jeden z cévních svazků rostlin.
Dřevěné klády.

Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které označujeme jako dřeviny. Vzniká v rostlinách z meristémových buněk.

Dřevo je zahrnováno mezi obnovitelné zdroje energie, jako jeden z druhů biomasy. Je to snadno dostupný přírodní materiál, který lidé široce využívají po celou dobu své historie jako snadno dostupnou surovinu.

Chemické složení dřeva[editovat | editovat zdroj]

Celulóza a hemicelulózy patří mezi polysacharidy a bývají souhrnně označovány jako holocelulóza.

Stavba dřeva[editovat | editovat zdroj]

Struktura dřeva třešně

Stavba dřeva se rozlišuje dle měřítka zkoumání na:

  • makroskopická stavba dřeva – vše, co lze pozorovat pouhým okem, případně pomocí zvětšovacího skla
  • mikroskopická stavba dřeva – úroveň buněk (nutné použít mikroskop)
  • submikroskopická stavba dřeva – odlišnosti v konkrétní stavbě buněčné stěny a jejich chemické složení.

Dělení dřeva[editovat | editovat zdroj]

Základní druhy dřeva[editovat | editovat zdroj]

Objemová hmotnost dřeva[editovat | editovat zdroj]

Dřeva s vysokou hustotou bývají označována jako těžká, s nízkou jako lehká. Konkrétní hodnota nezáleží pouze na druhu dřeviny, ale i na vlhkosti, růstových podmínkách a místě odběru vzorku.

dřevo
(do 650 kg/m³)
ρ (kg/m³)
typické čerstvé suché dosušené rozpětí
balsa 140 120-200
smrk 455 440-470
topol 470 440-500
lípa 480 410-553
borovice lesní 515 700 520 510 490-543
jedle 515 430-560
olše 525 523-530
douglaska 535 910 570 550 502-570
jalovec obecný 550 -
jilm habrolistý 560 -
kaštanovník setý 563[1] -
modřín 570 550-590
ořech 590 - 500-680
bříza 610 940 600 590 550-673
třešeň ptačí 610 603-610
javor klen 630 980 660 530 610-660
jasan 640 920 720 620 560-720
dřevo
(od 650 kg/m³)
ρ (kg/m³)
typické čerstvé suché dosušené rozpětí
švestka 660 - 560-760
jabloň 670 -
hrušeň 670 600-740
borovice černá 670 900 670 590 -
buk lesní 670 990 720 570 620-720
dub letní 680 1000 760 660 600-760
jilm vaz, horský 680 -
ořech (vlašák) 685 673-700
mahagon 700 -
jeřáb břek 742[1] -
habr 770 1080 820 720 720-820
akát 780 761-800
tis červený[2] 800 970–1100 800 640-940
dub cer 850 1110 850 730 -
dřín 850 -
jeřáb muk[3] 875 1020–1210 734–1020 -
zimolez obecný 900[4] -
zimostráz vždyzelený 950 -
eben cejlonský 1000 -
guajak posvátný 1360 1280–1370

[1][5][6][7][8]

Typická hodnota je orientační údaj pro suché dřevo. Čerstvým dřevem (neboli syrovým) je míněn stav po poražení živého stromu, bez sušení. Suché dřevo je přirozeně na vzduchu vyschlé, bez umělého dosušování (obvykle bývá udáváno 12 nebo 15% vlhkosti). Pokud se jednotlivé botanické druhy dřevin v rámci rodu výrazně liší, je uveden i příslušný botanický druh. Pokud se údaje jednotlivých zdrojů výrazněji liší, je celkové rozpětí vyznačeno v poslední kolonce.

Tvrdost dřeva[editovat | editovat zdroj]

Dřevo je a bylo pro lidi velmi důležitým materiálem. Každý druh dřeva má svoje zvláštní vlastnosti, což ovlivňuje možnosti jeho využití. Měkké dřevo je takové, které se snáze opracovává, pochází většinou z jehličnatých stromů, z listnatých například lipové, topolové, vrbové a další, zatímco tvrdé dřevo se získává hlavně z listnatých stromů (z jehličnatých stromů považujeme za tvrdé dřevo borovice, douglasky, tisu...). Krom několika výjimek měkká dřeva podléhají hnilobě snáze než tvrdá. Tento jev však lze omezit pomocí vhodného ošetření dřeva.

skupina MPa příklady
měkká <40 smrk, jedle, borovice, topol, lípa
středně tvrdá ≥40 jasan, jilmy, duby, ořech
tvrdá ≥80 habr, akát, tis

[9]

Využití dřeva[editovat | editovat zdroj]

Letokruhy na příčném řezu kmenem tohoto dubu letního ukazují na stáří 21 let.

Stavby na bázi dřeva[editovat | editovat zdroj]

Palivové dřevo[editovat | editovat zdroj]

Dřevo se po vytěžení dělí do několika základních skupin. Jednou z těchto skupin je i palivové dřevo. Za palivové dřevo je obvykle považováno dřevo, které má až do 70% hniloby nebo je různými způsoby znehodnoceno (pokřivení, odřezky apod.) a nevhodné tak k dalšímu zpracování.

Výhřevnost dřeva je v průměru zhruba 50% výhřevnosti měrného paliva

Charakter dřeva podle druhu[editovat | editovat zdroj]

Tvrdá dřeva[editovat | editovat zdroj]

Dub letní
Buk lesní
Ořech

Listnaté stromy

  • habr – z našich původních listnatých dřevin je nejtvrdší, v suchu velmi stálý, ale nesnáší vlhkost a ve venkovních podmínkách oproti jiným tvrdým dřevům extrémně rychle degraduje; používá se k výrobě násad, nástrojů, hudebních nástrojů[10], dříve na vačkové hřídele, palečná a ozubená kola ve mlýnech[11], habrové dřevo je vynikající palivo s výhřevností o 40% vyšší než smrk, ale vzhledem k ostatním kvalitám a bezkonkurenčním vlastnostem je jeho pálení neekonomické
  • babyka – jedno z našich nejtvrdších dřev, velmi vhodné k soustružení, ale málo dostupné (babyky u nás nejsou z důvodu preference vápenitého podloží příliš rozšířené a zároveň patří i k menším stromům, takže dávají méně dřevní hmoty)
  • dub letní – tvrdé, snáší sucho i vodu, z původních dřevin nejlépe snáší změny vlhkosti, při dlouhodobém potopení pod vodou zkamení[12], odolné vůči škůdcům, výroba konstrukcí, sudů (především na víno)[10], pražců, dříve nábytek, kola[13] a z kůry se získávalo tříslo pro koželužství[11]
  • buk lesní – tvrdé dřevo, oproti dubu ale špatně snáší vlhkost a střídání vlhka se suchem, takže nevyniká trvanlivostí; je pevné, méně pružné, dobře se obrábí, používá se k výrobě dýh, překližek, dříve na ohýbané židle thonetky, velmi vhodné k topení, výrobě dřevěného uhlí[10]; chuťově neutrální, používané v potravinářství (dřívka k nanukům, vařečky a pod.)[14], buk je možné použít k uzení, společně s habrem patří k našim nejvýhřevnějším dřevům
  • jilm – tvrdé těžké trvanlivé dřevo, pevné, neštípe se a dobře se ohýbá; dnes není příliš používané kvůli špatné dostupnosti (jilmové porosty byly zničeny tzv. grafiózou), dříve bylo používané podobně jako dubové dřevo, hlavně k výrobě nábytku (především ohýbaného[11]) a dýh[14]
  • trnovník akát – tvrdé houževnaté dřevo často s výraznou kresbou, používá se k výrobě násad, topůrek; důležitá je správná příprava před zpracováním – dřevo má tendenci při rychlejším sušení praskat[10], v současnosti je lépe dostupný než dříve, neboť je jako invazivní dřevina velkoplošně kácen
  • jasan – z našich dřev je nejpružnější, zároveň tvrdé a houževnaté; v nábytkářství hlavně obklady a dýhy (především pro barvu a kresbu) vhodné pro výrobu násad, topůrek, madel, tělocvičného nářadí[10], hokejek, baseballových pálek[15], hudebních nástrojů[13], dříve používané na lyže a saně
  • javor – jedno z našich nejsvětlejších dřev, relativně tvrdé, vhodné k obrábění, soustružení, řezbářství; používá se k výrobě hudebních nástrojů[10] (strunných i na části klavírů) a parket[15]
  • platan – pevné středně tvrdé a těžké dřevo, pro exteriéry ale málo trvanlivé, používá se v nábytkářství, k výrobě papíru[14], podlah, hraček[15] a výroby dýh ze světlé běli, která má uplatnění v intarzii[11]
  • kaštanovník (jedlý kaštan) – husté kvalitní dřevo používané na výrobu trámů a sudů, výhřevné, vhodné k uzení
  • ořech (ořešák královský, "vlašák") – tvrdé dřevo s typickou kresbou, poměrně ceněné, používané na obklady a dýhy, dobře se opracovává[10]
  • ořešák (ořešák černý) – podobné vlastnosti jako ořech, kvůli esteticky působivé kontrastní kresbě dosahuje na světových trzích vysokých cen, používá se k výrobě dýh[11]

Ovocné listnáče

Třešeň
  • hrušeň – tvrdé houževnaté dřevo, je pevné, nebortí se, velmi vhodné k soustružení, dřevořezbám, hudební nástroje, používalo se k výrobě dřevěných závitů (svěráky, lisy), geometrických pomůcek[10] a v xylografii[13], hrušeň lze použít i k uzení, ale vzhledem ke kvalitě dřeva a široké využitelnosti je to neekonomické
  • jabloň – vzhledově podobné třešni a hrušni, tvrdé dřevo, ale dobře se zpracovává, vhodné k soustružení, používá se k výrobě golfových holí, ale i k uzení a pálení v krbech
  • třešeň – tvrdé, pevné, houževnaté dřevo, které je ale podobně jako švestka náročnější na sušení; používá se k výrobě dekorativních předmětů, v uměleckém truhlářství, vhodné i k soustružení[10], oproti višni je méně vhodná k uzení kvůli vyššímu obsahu pryskyřice
  • višeň – podobné vlastnosti jako švestka a třešeň, velmi vhodné k uzení[10]
  • švestka – velmi tvrdé dřevo, které se však obtížně připravuje ke zpracování, protože má tendenci praskat a kroutit se; používané k restaurátorským pracím, výrobě dekoračních předmětů, vhodné k soustružení, ale i uzení[10]
  • meruňka – není příliš vhodná k opracování, protože se bortí a praská, dřevo je použitelné k uzení, ale jen s výhradami, neboť obsahuje vyšší podíl pryskyřice, vhodené je jako palivo
  • broskvoň – podobný charakterj jako meruňka, včetně použitelnosti k uzení

Dřeva z ovocných stromů-peckovin (švestka, třešeň, višeň, meruňka, broskev atp.) jsou z důvodu obsahu kyanogenů nevhodná pro podávání domácím hlodavcům a zajícovcům (jsou pro ně toxická). Další dřeviny, které se nedoporučují ke skrmení a broušení zubů, jsou uvedeny na specializovaných serverech.[16][17]

Listnaté keře

Jeřáb
  • zimolez obecný – velmi tvrdé dřevo, které patří k nejhouževnatějším, nejhustším a nejtěžším (900 kg/m³) domácím dřevinám; průmyslové využití dnes neexistuje, protože zimolezového dřeva je nedostatek (keř, tenké kmínky, pomalu roste), dříve se z něj vyráběly dřevěné hřeby, brda ke tkalcovským stavům, troubele k dýmkám, používal se i k drobnému soustružení[4]
  • zimostráz – velmi těžké, tvrdé a homogenní dřevo, používané pro účely xylografie[13], vykládání, intarzie, flétny, rukojeti pravítka, sošky[15]
  • jeřáb – těžké tvrdé dřevo, využívá se k výrobě fléten, dříve podobně jako zimolez: dřevěné hřeby, tkalcovské člunky, šrouby, válce mandlů, řeznické špalky[14]

Jehličnany

Borovice lesní
  • tis červenýnejhustší dřevo ze všech našich stromů, zároveň náš nejtvrdší jehličnan, ale již prakticky nedostupný, dřevo bylo v minulosti vysoce ceněné jako materiál ideální k výrobě luků (z toho důvodu a kvůli otravám dobytka byly vzrostlé tisy téměř vyhubeny), příležitostně se tisové dřevo používalo k výrobě pravítek, nebo luxusního nábytku[18]; obsah jedu zvyšuje odolnost proti škůdcům
  • modřín – náš nejtvrdší běžně dostupný jehličnan, používá se na výrobu šindelů, schodišť, zábradlí, obkladů a na nábytek[10], celkově má podobné využití jako borovice, ale snáze se obrábí; dříve používán k výrobě vodovodních potrubí[14]
  • borovice – patří k našim tvrdším jehličnanům, přesto je dřevo relativně měkké, ale odolné; oblíbené v nábytkářství pro svůj odstín, používané na okna, dveře, trámy, pražce[13]; obrábění komplikuje vysoký obsah pryskyřice
  • jalovecuzení[14] (především v závěru procesu pro aroma)

Měkká dřeva[editovat | editovat zdroj]

Listnaté stromy

Topol
Bříza bělokorá
  • topol – měkké řídké dřevo (topol velmi rychle roste), porézní, čerstvé obsahuje mnoho vody, suché dobře saje, využití není široké, dnes při výrobě dýhy, překližek, zápalek, celulózy, dříve k výrobě dlabaných okřínů a dřeváků[14]
  • osika – měkké dřevo, po vyschnutí lehké, v obráběcích strojích se netřepí, takže se využívá k výrobě zápalek, tenké proužky pak v košíkářství[11]
  • lípa – měkké, ale poměrně pevné dřevo oblíbené v řezbářství, náchylné k napadení červotočem[10], dříve se lipové dřevo hojně používalo v modelářství a trvanlivé lýko k výrobě pletiv (dnes ho nahradil plast)[11]
  • olše – vlastnostmi a využitím se blíží lípě, je typické výraznější barvou, dříve se používalo k výrobě nádobí (mísy, necky, okříny)[10], trvanlivé pod vodou, po delší době pod vodou zčerná a zkamení[19], olši je možné použít k uzení
  • bříza – dřevo s nízkou odolností proti vlhkosti a změnám počasí, snadno se ale suší i ve větších průměrech, takže je používané pro soustružení uměleckých a domácích předmětů (kořenky, ozdobné vázy apod.), dříve výroba košťat (větvičky), velmi vhodné je k topení, hoří i syrové[10]
  • vrba – měkké dřevo, které nemá valného využití, dříve se používalo tam, kde nebyly vysoké nároky na pevnost a tvrdost (dlabané nádoby, násady lehčího nářadí apod.), tradičně se vrbové pruty používají k pletení pomlázek, dříve hlavně k výrobě košíků a košťat čarodějnic[14]
  • líska obecná – měkké pružné dřevo, dnes bez průmyslového využití, dříve se používaly především pařezové výmladky (pruty) jako pletiva k výplni příhrad, k pletení plotů, v košíkářství, ke krytí selských stavení, polních stodol[11] a k trestání dětí
  • kaštan – dřevo charakterem podobné dubu, ale měkčí, vhodné k soustružení, používá se ke konstrukcím schodišť, výrobě sudů na víno, kuchyňských nástrojů, rakví a pro venkovní účely[15]

Jehličnany

Smrk ztepilý
  • smrk – měkké, ale relativně pevné a pružné dřevo, které dnes patří k nejdostupnějším a široce používaným v tesařství i truhlářství; používá se i na výdřevy v dolech, k výrobě papíru[10], dřevité vlny, buničiny[13], některých hudebních nástrojů, hlavně houslí, tzv. rezonanční smrk (tj. dřevo, které na smrcích narůstá po 120 věku a splňuje řadu přísných podmínek: pochází ze smrků z horských a podhorských oblastí, které stojí v centru lesa, nikoli u kraje, nejlépe na severním svahu, dřevo neobsahuje suky a letokruhy jsou pravidelné a husté, maximálně 2,5 mm[20]), náchylné k napadení červotočem
  • jedle – dříve používané k výrobě nábytku[13], lodní stožáry, čluny[15], dnes špatně dostupné (vlivem exhalací klesl podíl v lesích z 15% na 1%, ze 16 největších jedlí uváděných J. E. Chadtem roku 1913 již neexistuje žádná[14])
  • jinan – v Českých zemích se pěstuje jen krátce pro okrasné účely, širší průmyslové využití nemá, dřevo je ale měkké, snadno se obrábí a v menší míře se zpracovává na dýhy a obklady

Pomocí dřeva dubů, buků a jedlí byly vytvořeny tzv. letokruhové křivky pro střední Evropu, které slouží k chronologickému datování historických památek a předmětů vyrobených ze dřeva. Stromy stejného druhu ze stejného území totiž vykazují velmi podobné letokruhové křivky (vzdálenosti mezi jednotlivými letokruhy vynesené do křivky). Díky této vlastnosti mohly být složeny křivky jednotlivých druhů stromů pro celá staletí a ty zpětně využívány pro identifikaci stáří neznámého dřeva.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Dřevařský slovník frey-amon.at
  2. Inventarizace a genetická diverzita tisu červeného ve ZCHÚ ČR npsumava.cz
  3. Dřevo našich domácích jeřábů lesprace.silvarium.cz
  4. a b Zimolez – Lonicera prostor-ad.cz
  5. Objemová hmotnost dřeva (hustota) mizici.com
  6. Charakteristiky dřevin drevo.celyden.cz
  7. Určovanie druhov dreva urobsisam.topky.sk
  8. Vlastnosti dřeva nejlevnejsidrevo.cz
  9. Makroskopická stavba dřeva vscht.cz
  10. a b c d e f g h i j k l m n o p Vlastnosti dřeva mezistromy.cz
  11. a b c d e f g h i KREMER, Bruno P. Stromy. Praha : Knižní klub, 1995. 287 s. ISBN 80-7033-781-8. S. 90, 100, 116, 118, 136-138, 142-144, 164-166, 236-240.  
  12. Tvrdé a trvanlivé e-zahradni-nabytek.cz
  13. a b c d e f g DOBROVOLNÝ, Bohumil. Příruční slovník vědy a techniky. 2. vyd. Praha : Práce, 1987. 280 s. ISBN 24-086-87. Kapitola D, s. 48, 49.  
  14. a b c d e f g h i NĚMEC, Jan. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2003. 224 s. ISBN 80-7033-781-8. Kapitola Stromy od A do Z, s. 14-29.  
  15. a b c d e f Druhy dřeva a jejich vlastnosti prace-se-drevem.spibi.cz
  16. králíci – vhodné dřeviny kralici.cz
  17. osmáci – větve kralici.cz
  18. CHADT-ŠEVĚTÍNSKÝ, Jan Evangelista. Háj. 1910, roč. XXXIX, s. 13, 14.  
  19. Druhy dřev drevo-soustruzeni.kvalitne.cz
  20. Rezonanční smrky celysvet

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]