Jilm

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jilm

Jilm
Jilm
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: jilmovité (Ulmaceae)
Rod: jilm (Ulmus)

Jilm (Ulmus), zastarale břest, je rod opadavých anebo částečně opadavých listnatých stromů nebo keřů z čeledi jilmovité (Ulmaceae). Zahrnuje asi 35 druhů rostoucích v severním mírném pásmu, Asii a Střední Americe. Jilmy se podle všeho mohou dožívat až 400 let (uváděno i 500 let[1]).

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno jilm, ve staročeštině také jilem, do staroslověnštiny proniklo jako ilьmъ nebo do praslovanštiny jako *jьlьmъ nejspíše ze starohornoněmeckého elm-boum přes středohornoněmecké elme, ilme[2][3]. Starohornoněmecká varianta z pragermánského *elmaz. Pragermánská a latinské ulmus z praindoevropského kořene *el- (hnědý, červený) nebo *ol- (žlutohnědý, srovnej olše).[3][4] Starší pojmenování jilmu, slovo břest postupně vymizelo.[5] Pochází ze staročeského břěst, ze staroslověnského brêstъ, z berst-.[6] Břest souvisí se slovem bříza. Dále souvisí s německým slovem Borke, kůra.[7] Ve staročeštině se pro jilm někdy také užívalo slovo vaz (vaz, šlacha, jilm),[8] někdy také jen pro jilm vaz, dnes už pouze pro něj. Pochází z praslovanského *vęzъ souvisejícího s vážností, ne s vázat, srovnej např. s polským wiąz (jilm), s ruským вяз (jilm) atd.[7]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jilmy se zřejmě vyvinuly už v období miocénu, tedy asi před 40 miliony let. Původně pochází ze střední Asie, ovšem nyní jej můžeme najít po celé severní polokouli až po rovníkovou Indonésii.

V Evropě se jilmy rozšířily již v třetihorách. Zalednění přežily v několika útočištích na jihu a jihovýchodě Evropy. Na dnešním českém území se objevily asi před 12 000 lety (v nejjižnější části Třeboňské pánve a na jižní Moravě) a před 10 000 lety se již začínají jako první dřevina smíšených teplomilných listnatých lesů velmi rychle šířit po celé Evropě, a to přibližnou rychlostí 1 kilometru za rok.[9]

Během 19. a začátkem 20. století bylo mnoho druhů a odrůd pěstováno v Evropě, Severní Americe a zčásti na jižní polokouli, jmenovitě v Australoasii. Během 18. a 19. století, se kultivary jilmu těšily velké popularitě, jako okrasná rostlina v Evropě, zejména díky jejich rychlému růstu a rozmanitosti forem. Toto období trvalo až do první světové války, kdy důsledky devastace, a to především v Německu, a vypuknutí houbové choroby grafiózy jilmů.[zdroj?]

Popis[editovat | editovat zdroj]

List jilmů je asymetrický

Kmen jilmů je kryt zpravidla tmavou, rozpraskanou borkou. Pupeny jilmů bývají špičaté, kryté větším počtem šupin. Listy jilmů jsou střídavé, drsné porostlé štětinami, jednoduché, jednou nebo dvakrát hlouběji rýhované, se zpeřenou žilnatinou. Listy jsou proměnlivé co do tvaru i barvy podle místa, kde na rostlině vyrůstají a podle stupně jejich vývoje. Podle listu však snadno jilm odlišíte od ostatních rostlin. Jejich listy jsou obvykle s asymetrickými základy (list je asymetrický). Čepel na straně orientované k vrcholu větve je větší a delší. Tento znak je tak typický, že jilm tak snadno rozeznáte od jiných druhů opadavých dřevin. Listy vhodné k určování dřeviny je vhodné odebírat ze spodní části koruny stromu, nebo keře.[L 1]

Jilmy jsou oboupohlavné, jsou opylovány větrem (větrosnubné). Barevné, téměř nápadné dlouze stopkaté květy jsou staženy do vrcholíku. Květ s zelenými,nafialovělými obrvenými okvětními lístky, které jsou srostlé nese nápadně fialové prašníky a dvě blizny. Květy jsou opylovány větrem, nebo i hmyzem. Kvetou před olistěním. Plody, okrouhlé křídlaté nažky, jsou roznášeny větrem.[zdroj?]

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Jilmy rostoucích v Evropě silně poškodila houbová choroba grafióza. Pěstované keřovité formy mimo ní často decimují sáním roztoči (sviluška).

Grafióza[editovat | editovat zdroj]

Bělokaz přenášející zhoubnou grafiózu jilmů
Podrobnější informace naleznete v článku Grafióza jilmu.

V ČR se grafióza jilmu objevila již koncem 20. let 20. století. Jako první upozornil na výskyt grafiózy prof. Peklo, který toto onemocnění našel v jilmových alejích v Praze a v Poděbradech (Blažek, 1970; Kučera, 1991; Jančařík 1999).[10] Způsob přenosu choroby byl dlouho předmětem dohadů a pěstitelům po celé Evropě náhle hynuly aleje a parky před očima. Rychlost postupu nákazy byla dlouho nevysvětlena a předpokládalo se, že ji mohou přenášet mšice. Dnes je známo, že chorobu přenáší brouci nosatec bělokaz.

Samotná choroba je způsobená houbou Ceratocystis ulmi (synonymum Ophiostoma ulmi). Epidemie pochopitelně vyvolala pokles zájmu o pěstování jilmů. Ničení během druhé světové války a zejména zánik obrovské zahradnické firmy Späth v Berlíně, která vypěstovala desítky původních kultivarů, urychlilo vyřazení jilmů z používaného sortimentu dřevin. Vypuknutí nové, zdaleka více nebezpečné choroby, grafiózy jilmu Ophiostoma novo-ulmi na konci šedesátých let učinil z jilmů během dvaceti let ohroženou a vzácnou dřevinu. Prakticky od začátku epidemie grafiózy se pěstitelé pokouší vyšlechtit odolného křížence. Což se po čase podařilo. Například v roce 1997 v US National Arboretum byl vyvinut rezistentní (Valley Forge jilm) jilm který je rezistentní k holandské chorobě.[11]

Sbírka jilmů v Mortonském Arboretu obsahuje mnoho vzácných jilmů, z nichž asijské daly důležitý genetický základ k vyšlechtění a výběru hybridů rezistentních ke grafióze.[12] Do přírody se také vrací odolnější původní druhy.[10] Důvodem proč dochází návratu jilmů (např. Ulmus glabra) do krajiny, je patrně přežití přirozeně rezistentích rostlin a možná i trochu absurdně, jiná houbová choroba která posiluje rezistenci proti smrtící grafióze.[10][13]

Obsah látek[editovat | editovat zdroj]

Jilm (Ulmus parvifolia), bonsai, National Bonsai & Penjing Museum v United States National Arboretum.
Ozdobný kultivar jilmu (Ulmus x hollandica 'Wredei)

Kůra obsahuje spektrum vitamínů a minerálů:

Použití[editovat | editovat zdroj]

Léčebné účinky[editovat | editovat zdroj]

Odvar z kůry jilmů se používá při průjmu a popraskání kůže.[L 2] mimo to působí i svíravě a protizánětlivě, užívá se při poruchách trávení, při dyspeptických potížích nebo při překyselení žaludku, zevně ji lze použít při ekzémech a alergických kožních onemocněních.[15], hnisavých kožních zánětech nebo na hemoroidy, ve formě kloktadla pak při zánětech dutiny ústní a hrtanu.[16]. Kůra jilmu (Ulmus fulva)se používá v alternativním a lidovém léčitelství v mnoha zemích, v USA se nazývá se Slippery elm bark, pro účinek proti mnoha bolestivým stavům.[14]

Mytologie a symbolika[editovat | editovat zdroj]

Ve starověku byl tento strom symbolem smrti. V USA je jilm symbolem svobody.[17] Ve starověké Mezopotámii byl jilm kosmickým stromem. Lidé, kterým je přisuzováno znamení jilmu podle keltských znamení jsou prý schopni velmi pečlivě plánovat, jsou rozvážní a předvídaví.[18], jdou rádi vlastní cestou, zasluhují se o výjimečné činy.[19] jsou také arogantní, ale neodolatelní pro opačné pohlaví.[20] Měsíc jilmu je listopad.

Ve starých severských zemích, (spisy Edd[21]) je zaznamenáno, že muž byl stvořen z jasanu a z jilmu žena (Jméno ženy, Emila je odvozeno z Almya což je jilm). Jilm byl uctíván jako jednoho z Varträd - strážce domu a dvora, ale také branou mezi světem lidí a přírodních andělů.[22] [23] V západních kulturách je jilm nazýván elfí strom. Je bránou do světa pohádek. Často stojí na rozcestích, odkud se dostanete do říše pohádek.[22][23][24]

V roce 1188 se zapsalo do dějin skácení majestátního jilmu v Gisors, které bylo provázeno zázračným úkazem. Louis Régnier v "Histoire de Gisors" píše, že v oblasti Capville byl starý majestátní jilm hlavní atrakcí města. Peter z Tarantaise zde prováděl zázraky. Králové sedávali v jeho stínu (zmíněného jilmu). Arcibiskup z Tyre odtud horlivě kázal. Smířili se zde nepřátelé Filip II. August a Jindřich II. Plantagenet. Na místo pokáceného jilmu byl zasazen kříž.[25] Symbolem bylo i jeho "...pokácení na příkaz krále Filipa Augusta, který tím chtěl zpřetrhat vazby s anglickou rodinou Plantegenetů... "[23] "Asi 300 let byl jeden... ...u Richmondu v Anglii známý jako Královnin jilm..."[23] V Richmondu stále roste jilm, pod kterým podle legendy našla úkryt královna Elisabeth.[26] Prastarý dubový a jilmový les Epping Forest v jihozápadním Essexu je největším veřejným prostranstvím ve velkém Londýně.

Z názvu stromu jilm také vzniklo pojmenování pro město Jilemnice a z archaického synonyma břest názvy pro obce Břest, Břešťany, Bříšťany, Břístev a Bříství[27] (berest[zdroj?] či břístek[28] jsou historická slovanská jména pro jilm) v okrese Kroměříž. Jilm je státní strom amerických států Massachusetts a Severní Dakoty.

Zahradnictví[editovat | editovat zdroj]

Jilmy byly a budou oblíbené okrasné stromy a keře. Řekové a Římané jilmy vysazovali na hřbitovech.Rostliny jsou cenné listem, zejména barevné kultivary.

Využití dřeva[editovat | editovat zdroj]

Jilmy mají kvalitní, pevné kruhovitě pórovité dřevo. Dřevo je dobře ohebné a nesnadno se štípe. Jilm polní má bělové dřevo nažloutle bílé až šedé, běl úzká až široká; jádrové dřevo čokoládově hnědé. Světle hnědé má jilm horní. Textura je fládrovaná (tangenciální řez), pruhovaná (radiální řez), hrubě rýžkovaná, lesklá, velmi dekorativní.[29] Ve staré Anglii z jilmového dřeva byly vyráběny rakve. Jilmové dřevo je trvanlivé, bývá využíváno ve stavebnictví, kolařství a k výrobě zejména ohýbaného nábytku. Před příchodem štětinových terčů se terče vyráběly z jilmového dřeva.[30] Jilmové dřevo je jedním z nejvhodnějších materiálů k výrobě kvalitniho luku.[31]

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Jilmy patří mezi stromy rychle rostoucí, v deseti letech měří 2–5 m, ve třiceti 7–12 m a ve čtyřiceti 10–16 m.[L 3] Jilmy rostou dobře na většině půd, mimo evropského druhu jilmu, jilmu vazu (Ulmus laevis), který vyžaduje propustné, přiměřeně vlhké půdy. Snášejí zakouřené ovzduší, okusem příliš netrpí..."[L 3] Jilmy se množí dobře vegetativně, ale v některých zemích je vegetativní množení dokonce zakázáno pro možný přenos grafiózy. Jilm holandský (Ulmus holandica) je možné množit křížením, kultivary roubovat na kuří nožku.[L 3] Generativní množení je také možné – semena jsou sbírána co nejdříve po opadu. Počet semen na kilogram je 65–99 tisíc, neboli hmotnost 1000 semen (HTS) = 13 gramů. Jilm habrolistý (suché semeno) je doporučeno vysít do 24 hodin po sběru. Semeno vzejde do 15 dnů. Výška zásypky (hloubka výsevu) se doporučuje 6,5 mm.[32]

Druhy jilmů[editovat | editovat zdroj]

Do rodu jilm se řadí dle různého taxonomického pojetí 20 až 45 druhů. Velké rozpětí tohoto čísla je způsobeno obtížným vymezením jednotlivých druhů. Jilmy se snadno kříží s uměle pěstovanými druhy, což vede ke vzniku mnoha nových, lokálně žijících hybridů.

  • „Horské jilmy“: kvetou na jaře; květy přisedlé; listy velmi drsné.
    • Ulmus bergmanniana. Východní Asie.
    • Ulmus glabra - jilm horský. Evropa, Západní Asie. Původní a nejběžnější jilm Česka.
    • Ulmus laciniata. Východní Asie.
    • Ulmus macrocarpa. Severovýchodní Asie.
    • Ulmus rubra - jilm hladký nebo též červený. Východ Severní Ameriky.
    • Ulmus wallichiana - jilm himálajský. Himálaje.
  • „Polní jilmy“: květou na jaře; květy přisedlé; listy obvykle hladké.
    • Ulmus angustifolia. Francie (Bretaň), Anglie (Hampshire); místně endemický druh, často považován za variantu U. carpinifolia.
    • Ulmus canescens. Jihovýchodní Evropa.
    • Ulmus minor Jilm polní - Evropa. V Česku vysazován na rybničních hrázích.
    • Ulmus chumlia. Himálaje.
    • Ulmus davidiana. Čína.
    • Ulmus japonica - jilm japonský. Východní Asie.
    • Ulmus laevis - jilm vaz. Evropa, zvláště západní. Lužní lesy.
    • Ulmus plottii - Anglie; místně endemický, často považován za variantu U. carpinifolia.
    • Ulmus procera - jilm anglický. Anglie; místně endemický.
    • Ulmus pumila - jilm sibiřský. Severní Asie.
    • Ulmus villosa. Himálaje.
    • Ulmus wilsoniana - jilm wilsonův. Západní Čína.
  • „Jilmy bílé“: kvetou na jaře; květy stopkaté
  • „Jilmy kvetoucí na podzim“: kvetou na podzim
  • Hybridy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Park Réna Ivančice [online]. Ivančice: Město Ivančice - www.ivancice.cz, rev. 01.06.2009, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština)  …se dožívá věku až 500 let. -text v krátkém popisu druhů http://parkrena.cz/projekt-stromy-v-parku.php
  2. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský: jilm. Praha : Academia / Ústav pro jazyk český, 1970 / 2007, posl. zm. 2013-12-19. Dostupné online.  
  3. a b REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník: jilm. první. vyd. Praha : LEDA, 2001. S. 250.  
  4. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary: elm [online]. [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.  
  5. SSJČ. břest [online]. Ústav pro jazyk český, 2011, [cit. 2013-12-27]. Dostupné online.  
  6. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský: břěst. Praha : Academia / Ústav pro jazyk český, 1970 / 2007, posl. zm. 2013-12-19. Dostupné online.  
  7. a b MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého: břest. druhé. vyd. Praha : Academia, 1968. S. 72.  
  8. BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník: vaz. první. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství / Ústav pro jazyk český, 1978 / 2006, posl. zm. 2013-12-19. Dostupné online.  
  9. Jilm vaz [online]. Nadace dřevo pro život, [cit. 2010-01-26]. Dostupné online.  
  10. a b c LASÁK, Ondra. Nové poznatky o chřadnutí jilmů [online]. Lesnická práce, s. r. o., rev. 2009-06-01, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština) 
  11. elm tree - Hutchinson encyclopedia article about elm tree: [online]. Farlex, Inc.,1051 County Line Road Suite 100, Huntingdon Valley, PA 19006, USA, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (english) 
  12. http://www.mortonarb.org/tree-collections/taxonomic-groups/elm.html
  13. JANČAŘÍK, Vlastislav. http://lesprace: [online]. [cit. 2009-06-15]. Dostupné online. (česky) 
  14. a b http://www.wisegeek.com/what-is-slippery-elm.htm
  15. http://kottas.beril.cz/jilm-kura-rez.html
  16. http://botanika.wendys.cz/kytky/K625.php
  17. http://colee-rostliny.ic.cz/jilm.html
  18. http://www.shaman.cz/keltove/stromoskop/znameni-jilm.htm
  19. http://horoskopy.centrum.cz/znameni/keltsky-horoskop/jilm/
  20. http://www.zverokruh.cz/keltsky-horoskop/Jilm.aspx
  21. http://www.vaidilute.com/books/mythology/macculloch-33.html
  22. a b Osobní stránka pro lidi milující stromy, kteří hledají pravdu věků v korunách stromů [online]. [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština) text popisující mytologii spjatu s jilmy http://phoroneus.txt.cz/rubriky/21237/mytologie-stromu/
  23. a b c d VASICEK, Zdenek. Jilm (Carpinus) - DušeCZ.com & Esoterika.cz: [online]. DuseCZ.com, [cit. 2009-06-01]. Dostupné online. (čeština)  Info server pro duchovní rozvoj a osobní růst- http://www.esoterika.cz/clanek/3696-jilm_(carpinus).htm
  24. http://www.ekovychovalk.cz/cs/zpravy-z-akci/za-stromovymi-vilami.html
  25. http://www.philipcoppens.com/gisors.html
  26. http://elisa-rolle.livejournal.com/588393.html
  27. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Svazek I. Praha : Nakladatelství ČSAV, 1954. S. 176, 193, 194.  
  28. Obecní úřad Břest [online]. Kroměříž.cz, 2007, [cit. 2013-03-13]. Dostupné online.  
  29. http://www.centrex.cz/produkty/rezivo/rezivo-stolarske
  30. http://www.sipky.cz/matter/matter_elm.html
  31. http://www.woodcraft.cz/files/infostudna/hau_kola/deni_veci/luk/luk.php
  32. http://www.skolkar.cz/?sekce=dreviny&clanek=jilmy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky. 1.. vyd. [s.l.] : Academia, 1997. ISBN 8020006435.  
  2. WISEMAN, John. SAS : příručka jak přežít. Praha : Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-280-7. Kapitola Zdraví, s. 456.  
  3. a b c HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 1.,. 1.. vyd. [s.l.] : nakladatelství SZN, 1978. 000128363.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie Ulmus ve Wikimedia Commons

Kategorie Ulmus ve Wikimedia Commons

  • Slovníkové heslo jilm ve Wikislovníku
  • Taxon Ulmus ve Wikidruzích