Průjem

Průjem (diarea, diarrhoea) je porucha zažívání, která se projevuje častým vyprazdňováním řídké stolice. Obvykle se za průjem považuje stav, kdy se člověk zbavuje řídké stolice více než třikrát denně.

Fyziologie

Střevem proteče denně asi 9 litrů tekutiny. Z toho jsou 2 l normálním per orálním příjmem, 7 l vzniká sekrecí slinných žláz, žaludku, pankreatu, jater, žluči a střevního sekretu. Tekutina je z 90 % zpětně vstřebávána v tenkém a z 8 % v tlustém střevě, takže denní obsah vody ve stolici je pouze 100–200 ml tekutin. Transport tekutiny ze střeva probíhá pasivně podél osmotického gradientu, který je stanoven obsahem střeva, elektrolyty a dalšími osmoticky aktivními látkami (cukry, aminokyseliny). Sodík (Na⁺) je aktivně zpětně vstřebáván a chloridy jsou naopak vylučovány do střevního lumen.

Rozdělení

Dle etiologie

• Infekční
• Postantibiotický
• Navozený medikamenty (např.projímadla)
• Intoxikace (rtuť, arsen)
• Alergie na potraviny
• Onemocnění vedoucí k maldigesci (resekci, tj. odnětí části nebo celého střeva)
• Nemoci vedoucí k malabsorbci
• Chronické zánětlivé střevní choroby (Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida)
• Nádory střeva
• Hormonální příčiny
• Syndrom dráždivého tračníku

Dle patogeneze

• Osmotický
• Sekreční
• Zánětlivý (exsudativní)
• Poruchy motility (pohybů) střeva

Dle lokalizace

• v tlustém střevě
• v tenkém střevě

Dle průběhu

• akutní
• chronický

Příčiny průjmu

Průjem je příznakem mnoha infekčních onemocnění trávicí soustavy (např. tyfus, salmonelóza, cholera, úplavice, giardióza, kryptosporidióza atd.), některých otrav (např. otrava arsenem), případně poruch organismu (např. hormonálních – Addisonova choroba a další). V případě otrav či nemocí jde většinou o sebeléčení organismu, který se snaží jedy a patogeny naředit a odstranit z těla.

Následky průjmu

Příliš dlouhotrvající či silný průjem však může mít velice těžké následky na celý organismus. Jednak při něm organismus ztrácí značné množství vody a minerálů, což může rozvrátit homeostázu a vést až ke smrti, jednak omezuje přijímání živin, a trvá-li příliš dlouho, pacient je ohrožen podvýživou. V nevyhovujících hygienických podmínkách navíc u infekčních chorob silně zvyšuje nebezpečí jejich rozšíření.

Léčení

Průjem není onemocnění, ale příznak chorobného stavu a vlastně i sebeléčivá (očistná) reakce organismu. Primárním úkolem je zákrok proti jeho příčině – léčba chorobného stavu, který ho způsobuje. Je třeba i doplňovat tekutiny, zejména je-li průjem dlouhodobý či příliš silný. U silných průjmů nestačí voda a je třeba použít rehydratační roztok podávaný ústně, v těžkých případech i nitrožilně. Rehydratační roztok kromě vody doplňuje i potřebné ionty a energii (zejména díky obsahu glukózy). Při průjmu je dále třeba přizpůsobit stravu stavu pacienta – vhodná je např. „suchá“ vařená rýže a mrkev, naprosto nevhodné jsou naopak tučné pokrmy.

U krátkodobých nepříliš intenzívních průjmů způsobených dietní chybou nebo slabou střevní infekcí, se obvykle postačí domácí samoléčba pomocí kloroxinu a živočišného uhlí (je potřeba podávat odděleně od ostatních léků, neboť může rušit jejich účinek). V případě silného či chronického průjmu je třeba urychleně vyhledat lékaře.

Léky používané proti průjmu souhrnně nazýváme antidiarhoika.

Související články

• poruchy zažívání
• vyprazdňování stolice
• stolice