Jilm vaz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jilm vaz

Jilm vaz
Jilm vaz
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: růžotvaré (Rosales)
Čeleď: jilmovité (Ulmaceae)
Rod: jilm (Ulmus)
Binomické jméno
Ulmus laevis
Pall., 1784

Jilm vaz (Ulmus laevis, syn. Ulmus effusa) je statný listnatý strom s širokou korunou, který roste zejména v lužních a vlhkých lesích.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Opadavý listnatý strom, vysoký přibližně 30 m; tvoří odnože. Koruna nepravidelná, téměř kulovitá, klenutá, často málo uzavřená, členěná nebo značně volná.[1]

Větve ve spodní části koruny poměrně krátké a vodorovně odstávající, ve střední části zprvu vystoupavé, pak ale skloněné. Pouze vrchol koruny se rozvětvuje paprsčitě směrem vzhůru.[1]

Borka starších stromů šedavě hnědá, s výraznou sítí lišt, hluboce brázditá, přitom však zdánlivě značně hladká. Brázdité jsou i spodní větší větve, které jsou v místě, kde přisedají, většinou nenápadně rozšířené. Letorosty a mladší větévky červenohnědé, sametově chlupaté.[1]

Listy 7-12 cm dlouhé a přibližně 6-9 cm široké, široce eliptické až oválné, na vrcholu krátce zašpičatělé. Báze listu nápadně zkosená a asymetrická. Žilky na kratší polovině listu po 12-18, na delší se 2-3 dalšími, lehce obloukovitě probíhající. Na okraji dvakráte pilovité až zubaté, zuby dopředu směřující, s mírně zakřivenými špičkami. Na líci matně tmavozelené, na rubu jemně šedozeleně chlupaté. Řapíky velmi krátké, pouze asi 5 mm dlouhé.[1]

Květy ve svazečcích, poměrně dlouho stopkaté.[1]

Plody asi 10-12 mm dlouhé, podlouhle oválné, v době zralosti nící. Semeno uprostřed, nedotýká se spáry zářezu v blanitém lemu.[1]

Jilm vaz - kresba (květ a list)

Stanovištní nároky[editovat | editovat zdroj]

Smíšené, listnaté lesy v nížinách, zřídka výše než 600 m. nad mořem, často i v tvrdých lužních lesích v povodí větších řek, na vlhké a mokré, občas přeplavované, hluboké, živné a zásadité, hlinité půdě.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Všude v Evropě, nikde však hojný či dokonce v porostech, nýbrž vždy ojediněle nebo v malých skupinkách. Místy však hojněji vysazován v parcích nebo ulicích.[1]

Výskyt v minulosti a současnosti[editovat | editovat zdroj]

Jilm měl největší rozšíření v postglaciální historii lesa a pozdějším teplém období smíšeného bukového lesa, v něm tvořil spolu s lípou důležitou složku. Později jeho počty snížil člověk zásahy v lese, hlavně redukováním lužních lesů, které byly často nahrazeny loukami a poli. K ústupu přispěla i regulace řek se změnami hladiny spodní vody. Současné rozšíření jilmů, tedy i vazu, bylo ve 20. století také negativně ovlivněno několika vlnami grafiózy (holandské nemoci jilmů), i když jilm vaz je trochu odolnější než ostatní druhy našich jilmů.[3]

Jilm vaz na jaře

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Jilm vaz je důležitou součástí lesních porostů lužního charakteru i ve zvláště chráněných územích, např. Litovelské Pomoraví, Moravský kras, České středohoří, národních přírodních rezervací, např. Soutok na jižní Moravě. Pozoruhodné stromy jilmu vazu jsou chráněny v kategorii památných stromů, vyhlášeno je 29 položek ústředního seznamu ochrany přírody, což představuje 107 stromů (z toho alej u Duchcova má 70 stromů). Největší z nich jsou např. Jilm u hájenky v Lukovečku u Fryštáku na Zlínsku s výčetním obvodem kmene 544 cm (2009), Jilm u vodárny v Černčicích u Loun s obvodem kmene 486 cm (2005), Vaz v Poustce u Frýdlantu s obvodem kmene 482 cm (2004) nebo Maděrův jilm v Kobylé, s obvodem kmene 470 cm (2005).[3]

Nemoci[editovat | editovat zdroj]

Jilmy, které jsou domovem v Severní Americe, Evropě a Asii, podléhají stále častěji tzv. grafióze jilmů, houbovité infekci, která byla objevena poprvé na jilmových porostech v Nizozemsku a v posledních desetiletích se velmi rozšířila. Přitom se projevují zřetelné rozdíly v rezistenci mezi různými, v dané oblasti domácími nebo vysázenými druhy. Účinná kontrola houbových infekcí, na nichž se rozhodujícím způsobem podílejí dva druhy kůrovce rodu Scolytus, nebyla až dosud možná. K dispozici je sice řada jedovatých látek, které jak houbu, tak kůrovce usmrtí, ve svém účinku jsou však vesměs dosti nevypočitatelné a kromě toho postihuji velmi silně negativně i bezprostřední okolí.[1]

Kořenové náběhy jilmu vazu

Česká zajímavost o výskytu jilmu vazu v minulosti[editovat | editovat zdroj]

Jan Evangelista Chadt-Ševětínský (1913) evidoval 8 lokalit mohutných jilmů vazů, k z nichž k některým se váže řada pověstí; nejznámější byl vaz v lese Luhy u Chlumce nad Cidlinou zvaný Morana s obvodem 520 cm (1912).[3]

Památné jilmy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h průvodce přírodou, nakladatelství Knižní klub a Ikar, článek Jilm vaz str. 142
  2. kapesní atlas, nakladatelství Slovart, článek Jilm vaz str. 192
  3. a b c Mezinárodní rok biodiversity 2010 (info o taxonech) [1]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]