Praslovanština

Praslovanština náleží do rodiny indoevropských jazyků a je společným prajazykem dávných Slovanů, z něhož se později vyvinuly všechny ostatní slovanské jazyky. Tento jazyk se používal ještě v dobách slovanského stěhování z pravlasti, pro rostoucí vzdálenost mezi jednotlivými slovanskými kmeny však v něm začaly růst nářeční rozdíly. Přesto se slovanská jazyková jednota udržovala ještě několik dalších století. Konec praslovanštiny lze klást na přelom 9. a 10. století, kdy proběhly poslední jazykové změny společné pro celé Slovanstvo.

Praslovanština není přímo zaznamenána písemnými památkami, je zrekonstruována metodami historické (srovnávací) lingvistiky – studiem hláskových, morfologických a lexikálních změn jazyků z něj vzešlých a jazyků, jež na něj mohly mít vliv (germánských, keltských, íránských). Za písemné zachycení pozdního stádia praslovanštiny lze však považovat staroslověnštinu, která má mnoho rysů ve všech oblastech jazyka shodných nebo velice blízkých rysům praslovanštiny získaným lingvistickou rekonstrukcí. Jedinou větší výjimkou je skladba staroslověnštiny, která byla utvořena do značné míry uměle nápodobou vyspělejších jazyků (především řečtiny) a vymyká se tak soudobému stavu skladby v praslovanštině.

Praslovanština patří k satemové skupině indoevropských jazyků spolu s jazyky indickými, íránskými, s arménštinou, albánštinou a jazyky baltskými. S poslední skupinou jazyků má praslovanština nejužší vazby, proto se většinou v jazykovědě uvažuje o baltoslovanské jednotě, jejímž rozpadem měla vzniknout jazyková skupina baltská a skupina slovanská. Počátky samostatného vývoje praslovanštiny se kladou do širokého rozmezí v 1. tisíciletí př. n. l., i když bývá někdy umísťován již do poloviny 2. tisíciletí př. n. l.

Fonologie

Samohlásky

Praslovanština disponovala ve své pozdní fázi 11 samohláskami, jež mohly být (s výjimkou jerů) dlouhé i krátké. Obvykle jsou ve slavistice znázorňovány takto: i, ь, e, ę, ě, a, o, ǫ, ъ, y, u.

• ь, ъ – jery, velmi krátké (redukované) samohlásky, neboli polosamohlásky, pravděpodobně [ɪ], resp. [ɯ]
• ę, ǫ – přední a zadní nosové samohlásky
• ě – jať, pravděpodobně [æː]
• y – pravděpodobně [ɨː] nebo [ɯi]
• existence slabikotvorných souhlásek l̥, ĺ̥, r̥, ŕ̥ je v praslovanštině sporná. Místo nich předpokládají někteří jazykovědci skupiny ъl, ьl, ъr, ьr.

Souhlásky

Stav pozdní praslovanštiny je charakterizován následující tabulkou:

	Bilabiála	Dentála	Palatalizovaná dentála	Alveolára	Palatalizovaná alveolára	Palatála	Velára
Ploziva	p, b	t, d	t’, d’				k, g
Afrikáta			c, ʒ		č, ǯ
Frikativa	v	s, z	s’		š, ž		x
Nazála	m	n		n’
Likvida		l	l’	r	r’	j

• párový zápis v tabulce vždy označuje neznělou (vlevo) a odpovídající znělou souhlásku
• c představuje neznělou afrikátu [ʦ]
• ʒ představuje znělou afrikátu [ʣ]
• x představuje neznělou velární frikativu [x]
• š, č, ž a ǯ představují hlásky [ʃ], [ʧ], [ʒ] a [ʤ]
• ’ představuje měkčící znaménko, tzn. změkčení předchozí hlásky

Zápis

Ve slavistice se obvykle provádí transkripce praslovanských hlásek (a slov), jež je představována výše použitými symboly a nikoli odpovídajícími symboly v mezinárodní fonetické abecedě (IPA).

Slovní zásoba

Většina slovní zásoby dnešních slovanských jazyků pochází z praslovanštiny, kromě přejímek z cizích jazyků v nich nová slova vznikají na základě slov zděděných ze slovanského prajazyka. Následující tabulka ukazuje, jak se do některých slovanských jazyků změnila vybraná slova praslovanštiny (praslovanský tvar jakožto předpokládaný ale písemně nedoložený je označen *hvězdičkou).

praslovansky	staroslověnsky	slovensky	česky	polsky	rusky	ukrajinsky	slovinsky	srbochorvatsky	bulharsky	makedonsky	bělorusky
*golvà	glava	hlava	hlava	głowa	golová	holová	gláva	gláva	glavá	glava	hałava
*nȏsъ	-	nos	nos	nos	nos	nis	nȏs	nȏs	nos	nos	nos
*rǫkà	rǫka	ruka	ruka	ręka	ruká	ruká	róka	rúka	răká	raka	ruka
*sь̑rdьce	srьdьce	srdce	srdce	serce	sérdce	sérce	srcȇ	sȑce	sărcé	srce	sierca
*màti	mati	matka	matka	matka	mat’	máty	máti	mȁti	májka	majka	maci
*otьcь	otьcь	otec	otec	ojciec	otéc	otéc’	óče	òtac	otéc	otec	(baćka)
*dъkti	dъĉi	dcéra	dcera	córka	doč’	dočká	hčȋ	kćȋ	dăšterjá	ḱerka	dačka
*mě̀sęcь	měsęcь	mesiac	měsíc	miesiąc	mésjac	mísjac'	mȇsec	mjȅsec	mésec	mesec	miesiac
*bě́lъ	bělъ	biely	bílý	biały	bélyj	bílyj	bél	bȉjeo	bjal	bel	bieły
*pę̑tь	pętь	päť	pět	pięć	pjať	p'jať	pjĩnc	pȇt	pet	pet	piać
*sỳpati	sypati	sypať	sypat	sypać	sýpat'	sýpaty	sípati	sȉpati	sípvam	sipa	sypać

Související články

• Staroslověnština

Reference

• HORÁLEK, Karel. Úvod do studia slovanských jazyků. Československá akademie věd. Praha 1955, 488 s.
• VEČERKA, Radoslav. Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5., nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002.