Čas (mluvnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Minulý čas. O epizodě seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine pojednává článek Minulý čas (Star Trek).

Čas (tempus) v lingvistice znamená určitý tvar slovesa vyjadřující časové období, ve kterém daný děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Většina časů je ohraničena současností. Řadí se mezi gramatické slovesné kategorie spolu s osobou, číslem, způsobem, rodem, videm, třídou a vzorem.

V různých jazycích se mohou časy rozlišovat na aktuální (minulý, přítomný, budoucí) a relativní (např. předminulý, předpřítomný, předbudoucí), které slouží k vyjádření předčasnosti či následnosti dějů.

Mohou se též rozlišovat časy z hlediska probíhání nebo opakování děje, stavu a podobně.

V češtině[editovat | editovat zdroj]

V češtině se používají pouze aktuální časy:

např. dělal jsem, dělal jsi, dělal; dělali jsme, dělali jste, dělali
Příčestí minulé rozlišuje tvary podle rodu podmětu (dělal, dělala, dělalo; dělali, dělaly, dělala). Tvoří se přidání „elové“ koncovky k minulému kmeni.
např. dělám, děláš, dělá; děláme, děláte, dělají
např. budu dělat, budeš dělat, bude dělat; budeme dělat, budete dělat, budou dělat
Nepravidelné tvar futura se vyskytuje u slovesa být. Z dvouslovných pravidelných tvarů typu budu být se vynechává infinitiv, tedy jen budu. V méně formálních výpovědích se objevuje po předponě vedle kořene bud i kořen byd (přibyde versus přibude). Dále se u některých nedokonavých sloves tvoří futurum gramatickou předponou po/, aniž by se tím však měnil vid slovesa. Až na vzácné výjimky (pokvete) se jedná o slovesa vyjadřující pohyb (popluje, poteče, půjde, poletí).

Relativnost (předčasnost a následnost dějů) se v češtině vyjadřuje zejména pomocí větných vazeb, slovesného vidu, příp. pomocí přechodníků. Současný děj ve vedlejší větě se zpravidla vyjadřuje pomocí přítomného času, bez ohledu na čas věty hlavní: Slyšel, že ho volají. Až uslyšíte, že vás volají, vstupte.

V některých případech dochází k posunům v čase (temporálním transpozicím). Jsou to zejména tyto případy:

  • Budoucí čas se vyjádří přítomným časem: Zítra jedu do Prahy.
  • Minulý čas se vyjádří přítomným časem (tzv. prézens zpřítomňovací). Toho se užívá zejména ve vyprávěních ve snaze dodat příběhu aktuálnosti: Prodíral jsem se lesem a najednou na mě někdo vyběhne z houští.
  • Budoucí čas vyjadřuje nejistotu: To bude asi pravda.
  • Přítomný čas vyjadřuje mimočasové děje (prézens gnómický). Užívá se:
    • v příslovích: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
    • ve rčeních: Jako když hrách na stěnu hází.
    • v anekdotách: Jdou dvě nuly po poušti a v dálce vidí nekonečno...
    • někdy i v jiných souvislostech: Petr nekouří (= je nekuřák).

V jiných jazycích[editovat | editovat zdroj]

Slovanské jazyky[editovat | editovat zdroj]

V ostatních slovanských jazycích se používá stejný systém časů jako v češtině.

V ruštině chybějí přítomné tvary pomocného slovesa být, nepoužívají se tedy ani při tvoření minulého času, minulý čas se tvoří pomocí samotného příčestí minulého (př. я был, [ja byl] - byl jsem). V ruštině je závazné použití osobních zájmen v podmětu.

V jihoslovanských jazycích je v minulém čase zachován tvar pomocného slovesa být i ve 3. osobě.

V bulharštině se zachoval původní praslovanský systém 4 minulých časů. Dva z nich jsou jednoduché a tvoří se koncovkami: aorist (minulý čas skončený) a imperfektum (minulý čas neskončený). Dále se používají dva časy relativní, které se tvoří pomocí slovesa být (perfektum - přítomný čas, plusquamperfektum - minulý čas slovesa být) a příčestím minulým, které se podobá českému minulému času: perfektum (minulý čas neurčitý neboli předpřítomný čas) a plusquamperfektum (předminulý čas). Budoucí čas se tvoří pomocí částice ще [šte] a přítomného tvaru slovesa, a to jak u dokonavých, tak i nedokonavých sloves (př. ще чакам [šte čakam] – budu čekat, ще почакам [šte počakam] – počkám). Dále bulharština používá předbudoucí čas, který tvoří částice ще [šte], přítomný čas slovesa být a příčestí minulé významového slovesa (od kterého se tvoří i čas předpřítomný a předminulý). Pro vyjádření budoucnosti v minulosti bulharština používá částici "щях" [štjach] (která se na rozdíl od "ще" časuje) a za ní následuje sloveso v přítomném čase. Bulharština ještě rozlišuje předbudoucnost v minulosti, kterou tvoří se "щях", částicí "да" [da], slovesem být v přítomném čase a příčestím minulým významového slovesa. Bulharšina tedy využívá 9 časů. V prapůvodní gramatice byl budoucí čas rozdělen na skončený a neskončený. Tento gramatický jev se ale nepoužíval, a tak bylo schváleno pouze časů devět.

V polštině se zkrácené tvary pomocného slovesa být připojují ke slovesu nebo jinému slovu (např. byłem - byl jsem, był - byl jsi, byls).

Angličtina[editovat | editovat zdroj]

Angličtina používá 2 základní (aktuální) časy - minulý (preteritum) a přítomný (prezens) - a 3 relativní časy - předminulý (plusquamperfektum), předpřítomný (perfektum) a předbudoucí - které slouží v vyjádření předčasnosti či následnosti dějů a vyjádření ukončenosti dějů. Podobný systém časů je i v ostatních germánských jazycích.

např. I had done (předmin.) it before he came (min.). - Udělal jsem to (= měl jsem to udělané) dříve, než přišel.

Kromě toho se ve všech časových rovinách rozlišuje průběhovost a neprůběhovost děje.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Angličtina má celkem 6 slovesných časů: přítomný, budoucí, předbudoucí, předpřítomný, minulý a předminulý. U prosté formy je příslušném čase dané sloveso, u průběhové formy je v příslušném čase pomocné sloveso "be".

1. Přítommý čas (present tense): He speaks English. = Mluví anglicky. (obvykle, umí to). He is speaking English. = Mluví anglicky. (teď) V záporu a otázce se užívá pomocné sloveso "do": He deos not understand. = Nerozumí. Do girls wear sweatshirts? = Nosí dívky mikiny?

2. Budoucí čas (future tense): They will wait. = Budou čekat. They will be waiting for an hour. = Budou čekat hodinu.

Poznámka: Konstrukce typu "They are going to wait there. = Budou tam čekat" rovněž vyjadřuje budoucnost, nejedná se však o gramatický budoucí čas.

3. Předbudoucí čas (future perfect): We will have finished the work by Christmas. = Tu práci skončíme do Vánoc. Tomorow, I will have been working here for 10 years. = Zítra tomu bude 10 let, co zde pracuji.

4. Předpřítomný čas (present perfect): She has called him. = Zavolala mu. Tom has been learning Hungarian since September. = Tom se od září učí maďarštinu.

5. Minulý čas (simple past tense): They arrived yesterday. = Přijeli včera. It was raining all day. = Pršelo celý den.

V otázce a v záporu se užívá pomocné sloveso "do" v minulém čase: You did not see me last time. = Posledně jsi mě neviděl. Did anybody ask about the weather? Ptal se někdo na počasí?

Poznámka: Konstrukce typu "We used to travel a lot. = Hodně jsme cestovali" a "She would get up at 8 at weekends. = O víkendech vstávala v 8." vyjadřují minulé zvyklosti, nejedná se však o gramatický minulý čas.

6. Předminulý čas (past perfect): I had eaten such meal before. = Už jsem předtím takové jídlo jedl. They had been driving for several hours before they decided for this hotel. = Jezdili několik hodin, než se rozhodli pro tento hotel.

Němčina[editovat | editovat zdroj]

Němčina má celkem 6 slovesných časů: přítomný, budoucí čas I., budoucí čas II., perfektrum, préteritum a plusquamperfektum.

1. Přítommý čas: Er wohnt hier. = Bydlí zde.

2. Budoucí čas I: (werden + infinitiv): Wir werden dort warten. = Budeme tam čekat.

3. Budoucí čas II: (werden + minulý infinitiv): Sie werden das Ticket verloren haben. ´= Vy jste tu jízdenku asi ztratil.

4. Perfektum: (haben/sein + příčestí minulé): Wir haben dich gesucht. = Hledali jsme tě. Was ist passiert? = Co se stalo?

5. Préteritum: Er sprach vier Sprachen. = Mluvil čtyřmi jazyky.

6. Plusquamperfektum: Niemand wusste, wann das alles geendet hatte. = Nikdo nevěděl, kdy to všechno skončilo. Nachdem ich gekommen war, fing die Feier an. = Poté, co jsem přišel, oslava začala.


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 83-84.  
  • BENEŠ, Eduard a kol.: Základní mluvnice němčiny. SPN Praha, 1971


Související články[editovat | editovat zdroj]