Podmět

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Podmět je větný člen vyjadřující původce děje nebo nositele činnosti, stavu či vlastnosti. V pasivních větách může podmět představovat cíl děje. Spolu s přísudkem je základním větným členem. Ve flektivních jazycích se podmět shoduje s přísudkem v osobě, čísle, popř. i rodě. Užívá-li jazyk pády, v akuzativním jazyce mu odpovídá nominativ, v ergativním pak ergativ, nebo absolutiv. V jiných jazycích je třeba podmět vymezit specifickým způsobem; např. v izolačních jazycích (jako je čínština) se podmět musí definovat ve vztahu k slovesu.

Slovo pod-mět je kalk z latinského sub-jectum.

Slovní druhy v podmětu[editovat | editovat zdroj]

Podmětem je nejčastěji jméno, zejména podstatné jméno nebo zájmeno, nicméně v pozici podmětu se může uplatnit libovolný slovní druh nebo i neslovní výraz. Podmětem rovněž může být vedlejší věta. Příklady:

  • Otec (podstatné jméno) pracuje.
  • Poslední (přídavné jméno) se připraví.
  • Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské.
  • Ne (částice) je mé poslední slovo.
  • To tvé věčné ale (spojka) mě unavuje.
  • Kdo přišel první (vedlejší věta podmětná), vyhrál.

Typy podmětu[editovat | editovat zdroj]

Nevyjádřený podmět[editovat | editovat zdroj]

V češtině je podmět často nevyjádřený. V 1. a 2. osobě je nevyjádřený podmět základním typem podmětu; osobu zpravidla jednoznačně určuje koncovka slovesa: Dokážu to (první osoba). Dokážeš to (druhá osoba). Podmět se v těchto osobách vyjadřuje pouze tehdy, pokud ho chceme z nějakého důvodu zdůraznit: Ty to dokážeš!

Ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí situace nebo kontextu. Často se nevyjadřuje všeobecný podmět, který označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ("někdo"). Tak nám zabili Ferdinanda ("oni"). Nevyjádřený je také podmět neurčitý: Hrklo ve mně. Je mi chladno.

Rozvitý podmět[editovat | editovat zdroj]

Podmět, na nějž se nevážou další větné členy se nazývá holý: Petr jede na kole. Podmět s dalšími větnými členy je rozvitý podmět, neboli podmětová část věty: Náš milovaný syn Jan Novák mladší, chlouba naší rodiny, spáchal zločin. Pokud je v podmětu spojeno několik výrazů, které označují různé jevy skutečnosti, jde o podmět několikanásobný. Jednotlivé členy několikanásobného podmětu mohou být navzájem spojeny různými způsoby:

  • Petr, Pavel a Adam mě mají rádi.
  • To okno rozbil buď Petr, nebo Anička.
  • Ne my, ale naše děti ponesou následky.
  • Tatínek s maminkou jdou spát.

Vztah podmětu k jiným větným členům[editovat | editovat zdroj]

  • Podmět spolu s přísudkem tvoří základní skladební dvojici. Vztah mezi podmětem a přísudkem se nazývá predikace. Podmět se s přísudkem shoduje v osobě a čísle, ve třetí osobě i v rodě: Nikdo nepřišel. Nepřišli jsme ("my"). Sestra nepřišla. U přísudku jmenného se sponou se podmět shoduje s přísudkovým přídavným jménem: Špenát je zdravý. Pokud je sponou podstatné jméno, shoduje se s podmětem v rodě pouze v případě, že existuje patřičné přechýlené slovo: Otec je zpěvák. Matka je zpěvačka. x Změna je život.
  • Podmět je často rozvíjen přívlastkem, který se rozlišuje na shodný (shoduje se s podmětem v pádě, čísle a rodě) a neshodný.
  • Podmět a předmět lze v mnohých větách zaměnit změnou slovesného rodu: Zahradník očesal jabloně. - Jabloně byly zahradníkem očesány. Předmět ani příslovečné určení nikdy nerozvíjíje podmět.
  • Doplněk rozvíjí zároveň podmět i přísudek: Otec se zdál unavený.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. S. 82-83.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Větné členy
PodmětPřísudekPřívlastekPředmětPříslovečné určeníPřístavekDoplněk