Přístavek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přístavek (apozice) je větný člen, druh shodného přívlastku. Je tvořen podstatným jménem, popřípadě zájmenem nebo slovním spojením ve funkci podstatného jména. V širším pojetí je přístavek chápán jako dva nebo více větných členů, které označují tutéž skutečnost (viz níže).
Tak jako ostatní druhy přívlastků, i tento podává doplňující nebo vysvětlující informaci k rozvíjenému podstatnému jménu.
Stejně jako všechny shodné přívlastky, i tento typ se s rozvíjeným podstatným jménem shoduje v pádě, čísle i rodu.
Obsah |
[editovat] Volný přístavek
Volný přístavek stojí za rozvíjeným slovem a od ostatních větných členů se odděluje čárkou.
Příklady (přístavek je označen kurzívou):
- Jan Hus, kazatel, byl upálen v Kostnici.
- Prahou, hlavním městem České republiky, protéká řeka Vltava.
Volný přístavek může být uvozen vazbami jako totiž, a to. Na spojení slovy to jest lze rovněž pohlížet jako na přístavkové. Volným přístavkem je i akademický titul uváděný za jménem.
[editovat] Těsný přístavek
Těsný přístavek stojí obvykle před rozvíjeným slovem a od ostatních větných členů se čárkou neodděluje.
Příklady (přístavek je označen kurzívou):
- Kazatel Jan Hus byl upálen v Kostnici.
- Hlavním městem České republiky Prahou protéká řeka Vltava.
Těsným přístavkem je v podstatě i křestní jméno, je-li uváděno obvyklým způsobem současně s příjmením (také může být za přístavek považováno příjmení vůči křestnímu jménu). Podobným způsobem se připojují i různé přezdívky a tituly, například Mistr Jan Hus, František kardinál Tomášek apod. Akademické tituly uváděné před jménem jsou těsnými přístavky; akademické tituly za jménem jsou volnými přístavky a pokračuje-li za nimi věta dále, jsou oddělovány z obou stran čárkou: (Prof. RNDr. Josef Vopička, CSc., Dr. rer. nat., vedoucí katedry XY..., dobrušský rodák, obdržel Čestnou plaketu města Ulánbátar.).
Za těsný přístavek se považuje i ten, který je s rozvíjeným jménem spojený spojkami aneb, čili, neboli. (Např. chlorid sodný neboli kuchyňská sůl.)
[editovat] Širší pojetí přístavku
V širším pojetí je přístavek chápán jako dva nebo více větných členů, který označují tutéž skutečnost. Přístavkem pak může být libovolný větný člen:[1]
- Podmět: Karel IV., významný český panovník, byl císařem Svaté říše římské.
- Přísudek: Chlapec plakal, usedavě plakal.
- Spona přísudku: Karel IV. byl králem a císařem Svaté říše římské.
- Předmět: Tatínek čte knihu, válečný román.
- Přívlastek: Unavený, zmožený chlapec se vrátil domů.
- Příslovečné určení: Vrátil se domů, do Čech.
- Doplněk: Chlapec se cítil unaven, zmožen.
Přístavek je třeba rozlišovat od několikanásobného větného členu, který označuje různé jevy skutečnosti:
- Děda Lebeda, vysloužilý námořník (přístavek) potkal v lese kamaráda. x Děda Lebeda a vysloužilý námořník (několikanásobný větný člen) se potkali v lese.
Bez znalosti kontextu a bez užití spojky tento rozdíl nemusí být vždy zřejmý:
- Děda Lebeda, vysloužilý námořník, Jája a Pája šli do lesa. (?)
[editovat] Reference
- ↑ NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha : Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5. s. 76-77.
