Částice (slovní druh)

Slovní druhy
podstatné jméno přídavné jméno zájmeno číslovka sloveso příslovce předložka spojka částice citoslovce jméno obecné jméno vlastní jméno

Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen. Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty. Některé částice mají platnost věty, např. Ano. Nikoli. Zajisté. V češtině jsou částice relativně málo početné.

Rozdělení částic

Podle původu částice dělíme na:

• Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.
• Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek:
  • I promluvil ke králi. (částice) x Promluvil i ke králi. (spojka)
  • Že ses do toho pletla! (částice) x Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka)

Podle významu dělíme částice na:

• tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak jsi to přečetl?
• apelové, které se dále dělí na:
  • žádací – Ať mi přinese knihu.
  • přací – Kéž by už skončila zima.

Částice dále můžeme dělit na:

• modální – nejspíš, zajisté, možná, asi
• intezifikační – velmi, velice, příliš, moc (pozor na platnost slovního druhu ve větě)
• vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo
• modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně
  • Klidně mluv! (částice) x Mluv klidně. (příslovce)
• odpověďové – ano, ne
• negační – ne, nikoli
• větná adverbia – samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí

Částice v různých jazycích

Částice v češtině fungují pouze jako větné částice (modifikují význam celé věty). V jiných jazycích (např. 日本語 - japonština) existuje více typů částic např. pádové, kontextové. Ty pak ovlivňují jednotlivá slova, slovní spojení nebo úseky věty, vymezují vztahy mezi větnými členy apod.