Příjmení

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska. Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Ukázka německého složeného příjmení, častého u židů (Nový židovský hřbitov, Praha) (Frankenstein – doslova „franský kámen“)

Příjmení tvoří ve slovní zásobě národa zvláštní skupinu. Jsou zbavena významu slova, z něhož vznikla, často se od něho liší pravopisně či tvaroslovně (např. Rosypal, Sirovátka, Kafka; Nohavica, Stejskal, Stojaspal apod.). Ustáleně označují nositele, jsou dědičná zpravidla po otci, přecházejí (u některých jazyků v přechýlené podobě) na manželku a na dcery (i když se při sňatku snoubenci mohou dohodnout, že si žena ponechá své dosavadní příjmení, popřípadě že ženino příjmení budou používat oba manželé, potažmo jejich děti).

Založeno na materiálu z knihy Naše příjmení s laskavým svolením autorky Dobravy Moldanové.

Příjmení vznikala postupně, zprvu u šlechticů v podobě přídomku. V Evropě se příjmení nejprve objevují v Benátkách (9. století), poté se tento zvyk rozšiřuje do severní Itálie a jižní Francie (10. stol.), dále do Katalánska a severní Francie (11. stol.) a dále do Švýcarska a Anglie (12. stol.). Například v 16. století již příjmení používala většina obyvatel, příjmení však nebylo striktně dědičné. V minulosti docházelo v některých obdobích (zejména po třicetileté válce) nezřídka k tomu, že členové určité rodiny přejímali příjmení podle označení hospodářské usedlosti, na níž se usídlili (např. příjmení Kuchválek podle Kuchvalovského gruntu) a která byla takto pojmenována zpravidla po dřívějších majitelích.

Ve Španělsku, Portugalsku a v španělsky a portugalsky hovořících zemích se používají dvě příjmení, první po otci a druhé po matce – např. José Luis Rodríguez Zapatero, kdy José Luis jsou dvě křestní jména, Rodríguez je příjmení po otci (první z jeho příjmení), který se jmenoval Juan Rodríguez García-Lozano, a Zapatero je příjmení po matce. Sňatkem nepřichází žena o svá dosavadní příjmení, nýbrž je doplní o slovo „de“ (v portugalštině „da“) spolu s (prvním) příjmením manžela. Sonsoles Espinosa Díaz by tedy provdáním za José Luise Rodrígueze Zapatera měla změnit své jméno na Sonsoles Espinosa Díaz de Rodríguez (v běžném styku však používá například jen Sonsoles Espinosa de Rodríguez).

Ve většině jazyků se uvádí nejprve jméno a pak příjmení. Opačné pořadí má například maďarština (Petőfi Sándor).

Zvláštním případem je ruské otčestvo („jméno po otci“) – Jmenuje-li se otec Sergej, otčestvo jeho syna bude Sergejevič (Alexandr Sergejevič Puškin). Znalost tohoto principu zjednoznačňuje někdy nepřehledné označování postav v ruských románech, v ruštině je totiž zvykem se oslovovat jen jménem a otčestvem (Fjodore Michajloviči apod.).

Pozůstatkem šlechtických predikátů (přídomků), tedy obdobou českého z (Rožmberka, z Polžic a Bezdružic apod.) je německé von (Johann Wolfgang (von) Goethe), anglické of, francouzské de nebo italské da (Leonardo da Vinci, žertovně také Jára da Cimrman).

Vývoj příjmení v Českých zemích

Příjmení se někdy vyvinulo z příjmí nebo tzv. jména po chalupě. Historické přídomky neoznačovali místo narození dotyčného, ale původ rodu (tak se např. Mikuláš Dačický z Heslova nenarodil v Heslově, ale v Kutné Hoře).

Povinné používání příjmení v českých zemích zavedla císařovna Marie Terezie. Tehdy si židé museli zvolit německé příjmení, nebo jim bylo určeno (často složené, jako Hauptvogel, Rothschild, Frühauf apod.). Jména jim byla určována často podle domovního znamení domu, v němž bydleli, nebo jejich místního původu (Taussig – pocházející z Domažlic, německy Taus), jinde náhodně (dostávali také posměšná příjmení).

Pravopis s -au- na místě dnešního -ou- (Aujezdský, Autrata, Saudek, Auředník) nebo g místo j (Geržabek, Geřábek) jsou relikty tzv. bratrského pravopisu (vyslovované ou se psalo au), který byl v češtině opuštěn v polovině 19. století.

Po druhé světové válce vznikla v rámci snah o degermanizaci jazyka také vlna snah o počeštění („odgermanisování“) českých příjmení. Tak český jazykovědec profesor František Oberpfalcer-Jílek ve svém spisku „Počeštěme svá příjmení“ uvádí, že německé příjmení má asi sedmina obyvatel, přičemž k tomu došlo často „zvůlí vrchnostenských úředníků“, kteří česká příjmení poněmčovali a zapisovali do urbářů apod. v německé podobě (např. příjmení Hrnčíř zapsali jako Tefr, což je zkomolené Töpfer (něm. 'hrnčíř'). Jílek (který šel sám příkladem a německé příjmení Oberpfalcer si roku 1946 změnil podle jména otcovy matky na Jílek) navrhuje čerpat při výběru nového příjmení z historie jmen ženských členů rodiny (manželky, babičky apod.). Změna příjmení byla ulehčena i státem: zatímco změna běžného příjmení stála 125 Kčs, změna německého příjmení stála pouhých 5 Kčs.

Typologie vzniku českých příjmení

příjmení odvozená z přídavných jmen

• odvozená podle barvy: Bílý, Černý, Červený, Modrý, Zelený
• odvozená z vlastnosti osoby: Dlouhý, Hrubý, Horký, Krátký, Levý, Malý, Mastný, Nový, Milý, Mladý, Plachý, Plecitý, Pokorný, Slabý, Smutný, Starý, Tlustý
• odvozená nějakého geografického názvu: Berounský, Brodský, Hradecký, Kouřimský, Lipský, Novoměstský, Opočenský, Sázavský, Staropražský, Turnovský
• ostatní: Dubský, Horský, Novotný, Klánský, Postránecký, Šárský, Zahajský, Žitný

Přechylují se pouze změnou koncovky (-á nebo -ová).

příjmení nesklonná a nepřechylovaná

• Bártů, Janků, Janů, Kubů, Matušů, Pavlů, Petrů, Tůmů, Vašků

Nepřechylují se, mužský a ženský tvar je stejný.

příjmení odvozená z přírodnin

• savci: Beran, Beránek, Jelen, Jelínek, Koza, Lev, Vlček, Vlk
• ptáci: Brabec, Čáp, Červenka, Čížek, Dlask, Holub, Holoubek, Hrdlička, Husa, Husák, Kohout, Kos, Sojka, Sova, Stehlík, Strnad, Orel, Pelikán, Pěnkava, Vorel, Vrána
• hmyz: Motýl, Moucha, Rus, Šváb
• ryby: Kapr, Karas, Karásek
• rostliny nebo její části: Dub, Bříza, Hruška, Hřib, Houba, Klas, Lípa, Štětka, Švestka, Růžička
• neživá příroda: Skála, Skalka

příjmení odvozená od řemesel

• Bednář, Forman, Fořt, Kadlec, Kašpar, Klaun, Krčmář, Krejčí, Kolář, Kolomazník, Kovář, Kozák, Kulič, Maňas, Mazač, Mládek, Mlynář, Pekař, Řezáč, Sládek, Šašek, Šafář, Šindelář, Švec, Tesař, Tesařík, Truhlář, Věžník, Zedník, Zlatník,

příjmení odvozená od lidské činnosti

• Bloudil, Darmovzal, Dohnal, Dokulil, Donutil, Nekvasil, Ostrčil, Plašil, Skácel, Skládal, Skopal, Spal, Trousil, Zavřel, Zbořil

příjmení odvození od národnosti

• Dán, Bavor, Čech, Bém, Charvát, Horvát, Maďar, Němec, Polák, Rakušan, Rus, Srb, Šváb, Turek, Slovák, Uher, Vlach

příjmení odvozená od křestních jmen

• Abrhám, Adam, Albert, Havel, Havlíček, Jindra, Jindřich, Matějka, Matějček, Pavel, Pavlíček, Petr, Petříček, Urban, Urbánek, Václav, Václavík, Václavek, Zdeněk

příjmení odvozená od poživatin

• Knedlík, Moučka, Pohanka, Vodička, Vodák

příjmení odvozená od staveb

• Dvorský, Hradec, Hradílek

příjmení odvozená od nějakého předmětu

• Kabelka, Sloup, Vál, Zvon

příjmení odvozená z geografického názvu

• Čechák, Hanák, Horák, Hradec, Morava, Lhoták, Pražák

příjmení cizojazyčná

• německá a židovská: John, Joch, Klein, Müller, Stein, Šulc, Schultz, Taufer, Verner, Weiner, Willig, Zweig

příjmení podle vlastnosti osoby

• Bradáč, Kratochvíl, Pech, Skamene, Vlasák

Místní jména

Některá příjmení jsou odvozena od místa původu nebo bydliště. Příklady:

• Čech
• Kozohorský
• Němec
• Meitner
• Prostějovský
• Prager
• Pražák
• Tošovský

Odkazy

Související články

• Otčestvo
• Příjmí
• Seznam nejčetnějších příjmení v Česku

Externí odkazy

• Ministerstvo vnitra ČR – četnost jmen a příjmení
• KdeJsme.cz – územní přehled o příjmeních v České republice
• verwandt.de – územní rozložení německých příjmení v Německu, Rakousku, Švýcarsku a 8 dalších státech
• Příjmení.com