Hypokoristikon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hypokoristikon nebo latinizovaně hypokoristikum (plurál od obého je hypokoristika; z řeckého ὑποκορίζεσθαι, hypokorizesthai, „mluvit dětinsky“), česky slovo domácké nebo mazlivé, je označení pro jméno, nejčastěji lidské (antroponymum) užívané v domácím nebo jinak neformálním prostředí. Může jít jak o jména vlastní (propria, např. Josef - Pepa, Jožka, v jiných jazycích Pepé, José, Joe apod.), tak (méně často) obecná (apelativa, např. bobek; drahoušek, miláček, zlatíčko, pusinka, poklad) apod.[1] Označují se tak hlavně zkomoleniny osobních vlastních jmen, běžné zvláště v důvěrném hovoru místo tvarů plných (například Vašek, Fanda, Jirka místo oficiálních tvarů Václav, František, Jiří); v češtině i zejména ženských příjmení (Bohdalka, Keliška místo Bohdalová, Kelišová, Goťák místo Gott atd.). Hypokoristika existují ve všech známých jazycích,[zdroj?] zvláště indoevropských, často při jménech původně složených.[zdroj?] Obvykle se v jazyce ustálí určité přípony, které nesou (někdy mj.) hypokoristický význam. Tyto přípony jsou často zároveň zdrobňující (např. bavorské -erl: Mäderl (Mädchen)[2], některé jsou naopak augmentizující ("dělající (zdánlivě) hrubším, větším"; např. české -an (Peťan, Míšan/Mišan)).

Hypokoristika jako zdroj českých příjmení[editovat | editovat zdroj]

Hypokoristika křestních jmen se v češtině často[3] ustálila jako příjmení. V některých případech je jejich původ zřejmý i laikovi (např. příjmení Adámek, Jeník, Franta, Tomeš...), u jiných však jejich původ na první pohled rozeznat nelze. Málokdo by dnes řekl, že příjmení Pehe či Píša jsou svým původem historická hypokoristika jména Petr[4]).

Příklay českých příjmení vzniklých z hypokoristik křestních jmen:

  • Albrecht: Olbracht, Brecht, Brychta
  • Antonín: Antoš, Antoušek
  • Bartoloměj: Bartoš, Bárta, Barták, Bárt, Bartoška, Bartoň
  • Benedikt: Beneš, Benda, Benetka, Benedek
  • Blažej: Blažek, Baláž, Bláha
  • Daniel: Daněk, Daneš, Danda
  • Havel: Hašek, Hácha, Havlas, Havelka, Havlín, Havlík, Havlíček
  • Jakub: Jakeš, Jakubec, Jakl, Jokl, Kubík, Kubín, Kubka, Kubát, Kubalec, Kubata, Kubiš, Kubišta, Kubásek
  • Jan: Jaš, Jašek, Jeník, Janeček, Janoušek, Janáček, Janda, Jandák, Jančura, Jenč, Hanzlík, Hanzák, Hanzelka
  • Jaromír / Jaroslav: Jaroš, Jaroň
  • Jeroným: Jech, Ješek, Jarolím
  • Jiří: Juránek, Jurča, Jurkovič, Jiránek, Jirásek, Jiráček, Jireček, Jiroušek, Jura, Jíra, Jirotka, Jirák, Jurajda
  • Kliment: Klíma, Klimek, Klimeš, Klindera
  • Lukáš: Lukeš, Luka
  • Marek: Mareček, Mareš, Maroušek, Mařan, Mařák
  • Matěj: (příp. Matouš): Mach, Machovec, Machala, Mašek, Machek, Maťa, Macek
  • Michal: Mícha, Michna, Míša, Michel, Michl, Michálek, Michalička
  • Mikuláš: Mikeš, Mikšíček, Mikát, Mikel, Mikulášek, Mikula, Klaus
  • Nikodém: Kodým, Kodeš, Kodet
  • Ondřej: Onderka, Ondrák, Ondráček, Ondruška, Vondra
  • Pavel: Paulík, Pavlát, Pašek, Pál, Pavlíček, Pavlásek, Pavelka, Pavlata, Pavlica
  • Petr: Pech, Pehe, Píša, Pecháček, Pešek, Peterka, Petráň, Petráček
  • Prokop: Prokeš, Prošek, Průšek, Průcha
  • Řehoř: Říha, Řihák, Řehák
  • Stanislav: Stach, Stašek, Staněk
  • Šebestián: Šebesta, Šebek, Šabach
  • Šimon: Šimek, Šíma, Šimák, Šimáček, Šiman, Šimánek, Šimša
  • Tobiáš: Dobeš, Dobek, Dobiáš
  • Tomáš: Tomeš, Tomek, Toman, Tomeček, Tomíček
  • Václav: Vaš, Váša, Vacek, Vencl, Vach, Vácha, Vachek, Váchal, Vaněk, Vaníček
  • Vavřinec: Vávra, Vavák, Vavroušek
  • Vojtěch: Vojta, Vojč, Vojtíšek
  • Zikmund: Zich, Zika

Příklady běžných českých a moravských hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

Česká hypokoristika jsou tvořena zpravidla z prvních dvou slabik vlastního jména a příslušného sufixu. U ženských jmen často -(v)ča nebo -ška, -čka, u mužských často -da, -ek, -an, případně deminutivní -ík, -íček aj. Méně často vzniká hypokoristikon z posledních (jedné až dvou) slabik jména a sufixu, jako je to obvyklé zejména v ruštině (v češtině např. tvary Polda, Slávek, Toník, Nácek). Výjimečně se hypokoristikon tvoří ze zcela jiného kořene, a to pod vlivem cizích jazyků (Honza - z německého jména Hans, Gréta z německého Margareta, Pepa z italského Giuseppe). Hypokoristika jednotlivých jmen se liší v rámci České republiky i geograficky. U mužských jmen jsou v Čechách obvyklé tvary s dlouhým vokálem (např. Láďa, Péťa), zatímco na Moravě mají tatáž jména vokál krátký. Na Moravě jsou častější tvary mužských jmen se sufixem -ek, -ík (Francek, Danek, Janík), v Čechách se setkáme spíše s koncovkou -a (Venca, Míla, Pája). Pro ženská jména jsou v českém (hlavně na jihu a západě Čech) typické tvary, končící dlouhým -í, např. (Jindří, Hančí), na Moravě se častěji setkáme se sufixem -ka (Hanka, Janka). Na severovýchodní Moravě se objevují některá hypokoristika podobná polským (Tadek, Baška). U některých jmen se tvary v Čechách a na Moravě odlišují ještě výrazněji, např. Jiří má v Čechcáh častěji tvar Jirka a Jiřík, na Moravě Jura.

Příklady anglických hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

  • Alexander - Al, Lex, Sandy
  • Andrew - Andy
  • Catherine - Kate, Katie, Kitty, Kasie
  • Deborah - Deb, Debbie
  • Edward - Ed, Eddie, Ned, Neddy
  • Elisabeth - Betty, Lizzie, Liz, Bessie
  • Francis - Frank, Frankie
  • Gerald, Jeremy - Jerry
  • Henry - Harry
  • Isac - Zac, Zakky
  • Joseph - Joe
  • Leonard - Lenny
  • Lucinda - Cindy
  • Margaret → Peggy, Daisy, Maggie, Marge
  • Oswald - Ozzie
  • Patricia - Pat, Tris, Trissie
  • Patrick - Pat, Pad, Paddy, Paddie
  • Rebecca → Becky, Becca, Becks, Bex, Bec
  • Richard → Rich, Richie, Rick, Ricky, Dick, Dicky
  • Theodore → Ted, Teddy, Theo, Ned, Neddy
  • William → Will/Bill → Willie/Billy

Příklady ruských hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

Ruská hypokoristika jsou často tvořena z posledních dvou slabik daného jména, k nimž se připojí Sufix -a, případně -ka nebo -uška (pokud se tvoří deminutiva). Pro mužská i ženský jména jsou sufixy stejné. (např. Váňa, Goša, Tojla, Saša, Nasťa, Duňa aj.) Méně často se tvoří hypokoristika z prvních slabik jména, jako je to obvyklé ve většině ostatních indoevropských jazyků včetně angličtiny a češtiny (např. Káťa, Vasja, Loňa, Marfuša).

  • Afanasij - Afoňa, Afoňka
  • Alexej - Aljoška, Ljoška, Ljocha
  • Alexandr, Alexandra - Alexaška, Saška, Saša, Sášeňka
  • Alina - Lina, Linočka, Alinuška
  • Andrej - Andrjuška, Andrjucha, Juška, Dronka
  • Anastasija - Nastasja, Nasťa, Nastěnka
  • Anatolij - Tolja, Tolik
  • Dimitrij - Míťa, Míťaj, Dima, Dimka
  • Fjodor - Feďa, Feďka
  • Gerasim - Geša
  • Grigorij - Gríša, Griška, Goša. Goga
  • Igor - Goša
  • Ivan - Váňa, Vaňka, Ivaška
  • Jakov - Jakuška, Jaška, Kuška
  • Jelena - Lena, Lenočka, Oleňka, Oleňčik
  • Jevdokija - Duňa, Duňka
  • Jevgenij, Jevgenija - Žeňa, Žeňka
  • Konstantin - Kosťa
  • Leonid - Loňka
  • Marfa (Marta) - Marfuša
  • Marija - Máša, Mášenka
  • Michajl - Míša, Miška, Míšeňka
  • Naděžda - Naďa, Naďka, Dinka
  • Nikolaj - Kolja
  • Pjotr - Péťa, Peťka, Píťa
  • Praskovja - Paška, Pašeňka
  • Semjon (ale i Sergej a Arsenij) - Seňka
  • Sergej - Serjožka
  • Stěpan - Sťopa, Stěpka, Stěnka
  • Timofej - Timoša, Moška
  • Varvara - Varja
  • Vasilij - Vaska, Vasja
  • Vladimir - Voloďa, Vovka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BACHMANNOVÁ, Jarmila, a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : NLN, 2002. S. 172.  
  2. GLÜCK, Helmut, a kol. Metzler Lexikon Sprache. [s.l.] : [s.n.], 1993. S. 253. (německy) 
  3. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 18. vyd. Praha : SPN, 1984. S. 194.  
  4. KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha : Academia, 1991. S. 168.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě
  • Encyklopedický slovník češtiny
  • Příruční mluvnice češtiny