Hypokoristikon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hypokoristikon nebo latinizovaně hypokoristikum (plurál od obého je hypokoristika; z řeckého ὑποκορίζεσθαι, hypokorizesthai, „mluvit dětinsky“), česky slovo domácké nebo mazlivé, je označení pro jméno, nejčastěji lidské (antroponymum) užívané v domácím nebo jinak neformálním prostředí. Může jít jak o jména vlastní (propria, např. Josef - Pepa, Jožka, v jiných jazycích Pepé, José, Joe apod.), tak (méně často) obecná (apelativa, např. bobek; drahoušek, miláček, zlatíčko, pusinka, poklad) apod.[1] Označují se tak hlavně zkomoleniny osobních vlastních jmen, běžné zvláště v důvěrném hovoru místo tvarů plných (například Vašek, Fanda, Jirka místo oficiálních tvarů Václav, František, Jiří); v češtině i zejména ženských příjmení (Bohdalka, Keliška místo Bohdalová, Kelišová, Goťák místo Gott atd.). Hypokoristika existují ve všech známých jazycích,[zdroj?] zvláště indoevropských, často při jménech původně složených.[zdroj?] Obvykle se v jazyce ustálí určité přípony, které nesou (někdy mj.) hypokoristický význam. Tyto přípony jsou často zároveň zdrobňující (např. bavorské -erl: Mäderl (Mädchen)[2], některé jsou naopak augmentizující ("dělající (zdánlivě) hrubším, větším"; např. české -an (Peťan, Míšan/Mišan)).

Hypokoristika jako zdroj českých příjmení[editovat | editovat zdroj]

Hypokoristika křestních jmen se v češtině často[3] ustálila jako příjmení. V některých případech je jejich původ zřejmý i laikovi (např. příjmení Adámek, Jeník, Franta, Tomeš...), u jiných však jejich původ na první pohled rozeznat nelze. Málokdo by dnes řekl, že příjmení Pech, Pehe, Píša, Pecháček, Pešek či Peterka jsou svým původem historická hypokoristika jména Petr[4]). Další běžně používaná příjmení, vzniklá jako hypokoristika jsou např. Mach, Mašek, Machek, Maťa či Macek (ze jména Matěj), Blažek, Baláž, Bláha (z Blažeje), Stach či Stašek (ze Stanislava), Dobeš (z Tobiáše), Kodým (z Nikodéma), Jech, Ješek (z Jeronýma), Juránek, Jurča, Jurkovič, Jiránek, Jirásek, Jiráček, Jirotka, Jirák, Jurajda a další (z Jiřího), Šebesta (z Šebestiána), Jakeš, Jakubec, Kubík, Kubka, Kubát, Kubalec, Kubata, Kubiš, Kubišta (z Jakuba), Vacek, Vencl, Vach či Vaněk (z Václava), Beneš, Benda, Benedek (z Benedikta), Pašek, Pál (z Pavla), Hašek, Hácha (z Havla), Klíma, Klimek, Klimeš (z Klimenta) Mikeš, Mikát, Mikel, Mikulášek či Mikula (z Mikuláše), Říha, Řihák, Řehák (z Řehoře), Bartoš, Bárta, Barták, Bárt, Bartoška či Bartoň (z Bartoloměje), Vávra, Vavák (z Vavřince), Zika, Zich (ze Zikmunda) a mnoho dalších.

Příklady běžných českých a moravských hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

Česká hypokoristika jsou tvořena zpravidla z prvních dvou slabik vlastního jména a příslušného sufixu. U ženských jmen často -(v)ča nebo -ška, -čka, u mužských často -da, -ek, -an, případně deminutivní -ík, -íček aj. Méně často vzniká hypokoristikon z posledních dvou slabik jména a sufixu, jako je to obvyklé zejména v ruštině (v češtině např. tvary Polda, Slávek, Toník, Nácek). Výjimečně se hypokoristikon tvoří ze zcela jiného kořene, a to pod vlivem cizích jazyků (Honza - z německého jména Hans, Gréta z německého Margareta, Pepa z italského Giuseppe).

Příklady anglických hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

  • Andrew - Andy
  • Edward - Ed, Eddie, Ned, Neddy
  • Elisabeth - Betty, Lizzie, Liz, Bessie
  • Henry - Harry
  • Joseph - Joe
  • Catherine - Kate, Katie, Kitty, Kasie
  • Margaret → Peggy, Daisy, Maggie, Marge
  • Patrick - Pat, Pad, Paddy, Paddie
  • Rebecca → Becky, Becca, Becks, Bex, Bec
  • Richard → Rich, Richie, Rick, Ricky, Dick, Dicky
  • Theodore → Ted, Teddy, Theo, Ned, Neddy
  • William → Will/Bill → Willie/Billy

Příklady ruských hypokoristik[editovat | editovat zdroj]

Ruská hypokoristika jsou často tvořena z posledních dvou slabik daného jména, k nimž se připojí Sufix -a, případně -ka nebo -uška (pokud se tvoří deminutiva). Pro mužská i ženský jména jsou sufixy stejné. (např. Váňa, Goša, Tojla, Saša, Nasťa, Duňa aj.) Méně často se tvoří hypokoristika z prvních slabik jména, jako je to obvyklé ve většině ostatních indoevropských jazyků včetně angličtiny a češtiny (např. Káťa, Vasja, Loňa, Marfuša).

  • Afanasij - Afoňa, Afoňka
  • Alexej - Aljoška, Ljoška, Ljocha
  • Alexandr, Alexandra - Alexaška, Saška, Saša, Sášeňka
  • Alina - Lina, Linočka, Alinuška
  • Andrej - Andrjuška, Andrjucha, Juška, Dronka
  • Anasasija - Nastasja, Nasťa, Nastěnka
  • Anatolij - Tolja, Tolik
  • Dimitrij - Míťa, Míťaj, Dima, Dimka
  • Fjodor - Feďa, Feďka
  • Gerasim - Geša
  • Grigorij - Gríša, Griška, Goša
  • Igor - Goša
  • Ivan - Váňa, Vaňka, Ivaška
  • Jakov - Jakuška, Jaška, Kuška
  • Jelena - Lena, Lenočka, Oleňka, Oleňčik
  • Jevdokija - Duňa, Duňka
  • Jevgenij, Jevgenija - Žeňa, Žeňka
  • Konstantin - Kosťa
  • Leonid - Loňka
  • Marfa (Marta) - Marfuša
  • Marija - Máša, Mášenka
  • Michajl - Míša, Miška, Míšeňka
  • Nikolaj - Kolja
  • Pjotr - Péťa, Peťka, Píťa
  • Praskovja - Paška, Pašeňka
  • Semjon (ale i Sergej a Arsenij) - Seňka
  • Sergej - Serjožka
  • Stěpan - Sťopa, Stěpka, Stěnka
  • Timofej - Timoša, Moška
  • Varvara - Varja
  • Vasilij - Vaska, Vasja
  • Vladimir - Voloďa, Vovka

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BACHMANNOVÁ, Jarmila, a kol. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : NLN, 2002. S. 172.  
  2. GLÜCK, Helmut, a kol. Metzler Lexikon Sprache. [s.l.] : [s.n.], 1993. S. 253. (německy) 
  3. HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. 18. vyd. Praha : SPN, 1984. S. 194.  
  4. KOPEČNÝ, František. Průvodce našimi jmény. Praha : Academia, 1991. S. 168.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HAUSER, Přemysl: Nauka o slovní zásobě
  • Encyklopedický slovník češtiny
  • Příruční mluvnice češtiny