Eliška Krásnohorská
| Alžběta Pechová | |
|---|---|
 Eliška Krásnohorská na kresbě Jana Vilímka |
|
| Narození | 18. listopadu 1847 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. listopadu 1926 (ve věku 79 let) Praha,  Československo |
| Pseudonym | Eliška Krásnohorská |
| Povolání | básnířka, libretistka, spisovatelka, překladatelka |
| Národnost | česká |
| Státní příslušnost | Rakouské císařství, Československo |
| Literární hnutí | Ruchovci |
 multimediální obsah na Commons |
|
 původní texty na Wikizdrojích |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, (18. listopadu 1847 Praha – 26. listopadu 1926 Praha) byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.
Obsah |
Životopis [editovat]
Měla sedm sourozenců, ale otec jim brzy zemřel. Matka jim však vzdělání zajistila. Eliška získala patřičné vědomosti v pražském ústavu Svobodově a s pomocí bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se i hře na klavír a malovat. Trpěla od mládí bolestmi kloubů. Mezi literární osobnosti ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek[1]
Zabývala se emancipačním hnutím, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá, a byla redaktorkou Ženských listů. Zorganizovala přes 4 000 podpisů pod petici říšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. Liknavý postoj vídeňské vlády a nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 tedy Krásnohorská vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitel František hrabě Thun 16. 7. 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školství Paul Gautsch 26. 7. 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pak Minerva, spolek pro ženské studium převzal první středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče.
Krásnohorská je autorkou jedné z prvních úvah o ženském hnutí Ženská otázka česká (1881). [2][3]
Přispívala do časopisu Osvěta, kde se zabývala literární kritikou.
Angažovala se mimo jiné ve sporu o rukopisy, v němž patřila k zastáncům jejich pravosti. Tento názor vášnivě obhajovala, druhou stranu v čele s T. G. Masarykem osočovala z nedostatku vlastenectví a v duchu svých názorů vytvořila na toto téma básnickou sbírku.
Autorkou její sochy na Karlově náměstí v Praze (viz foto) je Karla Vobišová. E. Krásnohorská je pohřbena v Praze na Olšanech.
Dílo [editovat]
Publicistika [editovat]
- Obraz novějšího básnictví českého (1877)
- Dvě básnířky našeho lidu (1888)
- České básnictví posledních dvou desetiletí (1895 a 1896)
- Z nových směrů a proudů (1897)
Poezie [editovat]
Její poezie nepatří k příliš kvalitní [zdroj?] a lze o ní říci, že je velmi svázaná s dobou vzniku. Její dílo obsahuje subjektivní lyriku, deklamovánky, výchovné povídky. [2]
- Z máje žití (1871)
- Ze Šumavy (1873)
- Ke slovanskému jihu (1880)
- Vlny v proudu (1885)
- Letorosty (1887)
- Bajky velkých (1889) – ostrá satira
- Na živé struně (1895)
- Rozpomínky (1896)
- Zvěsti a báje (1916)
- Ozvěny doby (1922)
- Sny po divadle (1922)
Drobná epika [editovat]
- Vlaštovičky (1883)
- Šumavský Robinson (1887)
Romány [editovat]
- Svéhlavička – dívčí román
- Célinka – dívčí román
- Z mého mládí – paměti
- Co přinesla léta – paměti, kromě jejích libret se pravděpodobně jedná o její nejlepší dílo
Libreta k operám [editovat]
- Lejla (1866) – autorem opery je Karel Bendl
- Břetislav (1869) – autorem opery je Karel Bendl
- Viola (1871) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Blaník (1874) – autorem opery je Zdeněk Fibich
- Hubička (1875) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Tajemství (1877) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Dítě Tábora (1878) – autorem opery je Karel Bendl
- Čertova stěna (1879) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Karel Škréta (1883) – autorem opery je Karel Bendl
Překladatelská činnost [editovat]
- Alexandr Sergejevič Puškin: Výbor menších básní (1894), Boris Godunov (1905)
- Adam Mickiewicz: Pan Tadeáš (1882)
- George Gordon Byron: Childe Haroldova pouť, (1890)
- libreto Bizetovy opery Carmen
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Eliška Krásnohorská, s. 8.
- ↑ a b NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české. Olomouc : R. Promberger, 1936 - 1939. s. 673 - 677.
- ↑ SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor. Praha : Portál, 2010. ISBN 979-80-7367-681-0. Kapitola Od přijetí spolkového zákona v roce 1867, s. 52.
Literatura [editovat]
- ČERNÝ, František. Hana Kvapilová. Praha : Orbis, 1960, str. 92, 96, 176, 293, 303
- UHROVÁ EVA. Anna Honzáková a jiné dámy. Praha 2012, ISBN 978-80-260-3152-9
