Eliška Krásnohorská
| Alžběta Pechová | |
|---|---|
 Eliška Krásnohorská na kresbě Jana Vilímka |
|
| Narození | 18. listopadu 1847 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 26. listopadu 1926 Praha,  Československo |
| Pseudonym | Eliška Krásnohorská |
| Povolání | básnířka, libretistka, spisovatelka, překladatelka |
| Národnost | česká |
| Státní příslušnost | Rakouské císařství, Československo |
| Literární hnutí | Ruchovci |
 multimediální obsah na Commons |
|
 původní texty na Wikizdrojích |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Alžběta Pechová, (18. listopadu 1847 Praha – 26. listopadu 1926 Praha) byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka.
Obsah |
[editovat] Životopis
Měla sedm sourozenců, ale otec jim brzy zemřel. Matka jim však vzdělání zajistila. Eliška získala patřičné vědomosti v pražském ústavu Svobodově a s pomocí bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se i hře na klavír a malovat. Trpěla od mládí bolestmi kloubů. Mezi literární osobnosti ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek[1].
Zabývala se emancipačním hnutím, byla členkou Ženského výrobního spolku českého, který založila Karolina Světlá, a byla redaktorkou Ženských listů. Založila spolek Minerva, který následně zřídíl první české dívčí gymnázium téhož jména. Je autorkou jedné z prvních úvah o ženském hnutí Ženská otázka česká (1881). [2].
Přispívala do časopisu Osvěta, kde se zabývala literární kritikou.
Angažovala se mimo jiné ve sporu o rukopisy, v němž patřila k zastáncům jejich pravosti. Tento názor vášnivě obhajovala, druhou stranu v čele s T. G. Masarykem osočovala z nedostatku vlastenectví a v duchu svých názorů vytvořila na toto téma básnickou sbírku.
Je pohřbena v Praze na Olšanech.
[editovat] Dílo
[editovat] Publicistika
- Obraz novějšího básnictví českého (1877)
- Dvě básnířky našeho lidu (1888)
- České básnictví posledních dvou desetiletí (1895 a 1896)
- Z nových směrů a proudů (1897)
[editovat] Poezie
Její poezie nepatří k příliš kvalitní [zdroj?] a lze o ní říci, že je velmi svázaná s dobou vzniku. Její dílo obsahuje subjektivní lyriku, deklamovánky, výchovné povídky. [2]
- Z máje žití (1871)
- Ze Šumavy (1873)
- Ke slovanskému jihu (1880)
- Vlny v proudu (1885)
- Letorosty (1887)
- Bajky velkých (1889) - ostrá satira
- Na živé struně (1895)
- Rozpomínky (1896)
- Zvěsti a báje (1916)
- Ozvěny doby (1922)
- Sny po divadle (1922)
[editovat] Drobná epika
- Vlaštovičky (1883)
- Šumavský Robinson (1887)
[editovat] Romány
- Svéhlavička – dívčí román
- Célinka – dívčí román
- Z mého mládí – paměti
- Co přinesla léta – paměti, kromě jejích libret se pravděpodobně jedná o její nejlepší dílo
[editovat] Libreta k operám
- Lejla (1866) – autorem opery je Karel Bendl
- Břetislav (1869) – autorem opery je Karel Bendl
- Viola (1871) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Blaník (1874) – autorem opery je Zdeněk Fibich
- Hubička (1875) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Tajemství (1877) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Dítě Tábora (1878) – autorem opery je Karel Bendl
- Čertova stěna (1879) – autorem opery je Bedřich Smetana
- Karel Škréta (1883) – autorem opery je Karel Bendl
[editovat] Překladatelská činnost
- Alexandr Sergejevič Puškin: Výbor menších básní (1894), Boris Godunov (1905)
- Adam Mickiewicz: Pan Tadeáš (1882)
- George Gordon Byron: Childe Haroldova pouť, (1890)
- libreto Bizetovy opery Carmen
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý, díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Eliška Krásnohorská, s. 8.
- ↑ a b NOVÁK, Arne. Přehledné dějiny literatury české. Olomouc : R. Promberger, 1936 - 1939. S. 673 - 677.
