Katalánsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Comunitat Autònoma de Catalunya
Comunidad Autónoma de Cataluña
Znak Katalánska
Znak Katalánska
Znak Katalánska
Znak katalánského parlamentu a vlády
Vlajka Katalánska
Vlajka Katalánska


HymnaHymna Katalánska

poloha společenství v rámci Španělska

Hlavní a největší město
Rozloha
- % rozlohy Španělska
32 114 km²
6,3 %
Obyvatelstvo
- % obyvatel Španělska
- Hustota zalidnění
7 512 381
15,95 %
234 obyv./km²
Úřední jazyk(y) katalánština, okcitánština[1], španělština
ISO 3166-2 ES-CT
Počet provincií
4
Autonomní statut od: 18. prosince 1979 (původní)
9. srpna 2006 (nový)
Parlamentní zastoupení
Kongres 47 křesel
Senát 23 křesel
Regionální parlament
135 křesel
Předseda vlády Artur Mas (CiU)

Generalitat de Catalunya

Katalánsko (katalánsky Catalunya, španělsky Cataluña, okcitánsky Catalonha) je jedno ze 17 autonomních společenství a historické území na severovýchodě Španělska při pobřeží Středozemního moře. Metropolí Katalánska, které ve středověku tvořilo součást Aragonského království, je velkoměsto Barcelona, v jejíž aglomeraci žije více než 3 miliony obyvatel. Celé Katalánsko je pak se 7 475 420 obyvateli druhým nejlidnatějším společenstvím Španělska.

Od roku 1833 se Katalánsko člení na 4 provincie: Barcelona, Girona (kastilsky Gerona), Lleida (Lérida) a Tarragona. Menšími správními celky je 41 comarek.

Od roku 2010 se Katalánsko také člení na 7 vegueries: Alt Pireneu i Aran, Àmbit Metropolità, Àmbit de Ponent, Camp de Tarragona, Comarques Centrals, Comarques gironines, Terres de l'Ebre.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Katalánsko na severu hraničí s Francií a Andorrou, na západě s autonomním společenstvím Aragonií, na jihu s autonomním společenstvím Valencií, na východě pak sousedí se Středozemním mořem.

Na hranicích s Francií se zde rozkládá pohoří Pyreneje, od kterého na jih odbočuje pohoří Serralada Costero - Catalana, kopírující v nevelké vzdálenosti od Středozemního moře tvar zdejších pobřežních oblastí Costa Daurada a Costa Brava. Na západě Katalánska na jihu provincie Lérida se zde pak nachází nížina, po jejímž jižním okraji protéká nejdůležitější řeka regionu a jedna z významných řek Španělska Ebro.

Města[editovat | editovat zdroj]

K roku 2007 mělo 10 katalánských obcí více než 100 000 obyvatel:

# Obec Comarca Obyvatelstvo[2]
1 Escut de Barcelona.svg Barcelona Barcelonès 1 595 110
2 Spain.Hospitalet.de.Llobregat.Escudo.svg L'Hospitalet de Llobregat Barcelonès 251 848
3 Escut de Badalona.svg Badalona Barcelonès 216 201
4 Escut de Terrassa.svg Terrassa Vallès Occidental 202 136
5 Escut de Sabadell.svg Sabadell Vallès Occidental 201 712
6 Escut de Tarragona.svg Tarragona Tarragonès 134 163
7 Escudo de Lérida.svg Lleida Segrià 127 314
8 Flag of Mataró.svg Mataró El Maresme 119 035
9 Escudo Santa Coloma de Gramanet.jpg Santa Coloma de Gramenet Barcelonès 116 765
10 Ct reus-emblem.gif Reus Baix Camp 104 835

Dalšími významnějšími městy a regionálními centry jsou Girona, Figueres, Granollers, Vic, Manresa, Salou či Tortosa.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Od pádu Francova režimu v roce 1975 a přijetí demokratické španělské ústavy roku 1978 byla postupně obnovena a dále rozšířena autonomie Katalánska a dalších regionů.

Nejvyšším právním dokumentem v regionu, hned za ústavou Španělska, je Zákon o autonomii Katalánska (katalánsky Estatut d'Autonomia de Catalunya), který byl poprvé přijat v roce 1979 a následně jednou pozměněn do svojí současné podoby, kterou schválili občané Katalánska v referendu roku 2006, kdy, při účasti 49,41% oprávněných voličů, pro nový zákon hlasovalo 73,90%, proti 20,76%, prázdné hlasovací lístky odevzdalo 5,34% a neplatné hlasovací lístky odevzdalo 0,90% ze zúčastněních.

Vrcholným orgánem exekutivy je katalánská vláda (katalánsky Generalitat de Catalunya), v jejímž čele stojí prezident Katalánska. V čele legislativy stojí Parlament Katalánska (katalánsky Parlament de Catalunya), který vykonává dozorčí moc nad katalánskou vládou tím, že jí vyhlašuje důvěru, případně nedůvěru.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Vlastním jazykem Katalánska je katalánština (s výjimkou Val d'Aran, kde je jím okcitánština, zde oficiálně nazývaná aranéština). Na celém území je také používána kastilština, oficiální jazyk španělského státu. Podle Katalánského statistického institutu 36 % obyvatel Katalánska používá jako běžný dorozumívací jazyk katalánštinu, 46 % kastilštinu, 12 % oba jazyky a 0,03 % aranéštinu. 6 % obyvatel společenství se běžně dorozumívá jinými jazyky (arabština, rumunština, angličtina a další).[3]

Podle výzkumů rozumí katalánsky 93,8 % obyvatel, avšak jen 56,3 % v ní dovede psát. Naproti tomu kastilsky rozumí 99 % obyvatel a písemně se dovede vyjadřovat 88,8 %.[4] Je to mimo jiné výsledkem frankistických represí proti menším jazykům a kulturám Španělska; po obnovení demokracie však nastoupila prokatalánská politika, které se daří znalost katalánštiny zvyšovat.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Barcelonu z parku Güell

Katalánci mají bohatou kulturní tradici a rádi demonstrují její nezávislost na Španělsku. Počátky katalánské literatury sahají do 12. století. Z Katalánska pocházejí světoznámí malíři (Salvador Dalí a Joan Miró), architekti (Lluís Domènech i Montanera, Antoni Gaudí) a hudebníci (violoncellista Pau Casals či současný písničkář Lluís Llach).

Katalánsko je první španělský pevninský region, ve kterém byly zakázány býčí zápasy.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Od nového autonomního statutu
  2. Idescat, 2007
  3. Anuari estadístic de Catalunya [online]. Idescat, 2008, [cit. 2010-10-01]. Kapitola Usos lingüístics. Llengua inicial, d'identificació i habitual. Dostupné online. (katalánština) 
  4. Dades oficials de la Secretaria de Política Lingüística
  5. http://zpravy.idnes.cz/korida-ma-v-katalansku-utrum-parlament-schvalil-zakaz-bycich-zapasu-1g1-/zahranicni.asp?c=A100728_120118_zahranicni_btw

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]