Valencie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Valencie
Valencie – znak
znak
Valencie – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 15 m n. m.
stát: Španělsko Španělsko
autonomní společenství: Flag of the Land of Valencia (official).svg Valencijské společenství
provincie: Valencia
comarca: Valencia
Valencie
Red pog.png
Valencie
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 135 km²
počet obyvatel: 810 064 (2008)
hustota zalidnění: 6106,1 obyv. / km²
správa
starosta: Rita Barbellá Nola (PP)
oficiální web: http://www.valencia.es
telefonní předvolba: 96
Tento článek pojednává o španělském městě. O autonomním společenství pojednává článek Valencijské společenství.

Valencie (katalánsky València, španělsky Valencia) je město, ležící na Costa del Azahar (volný český překlad Pobřeží pomerančového květu), což je průmyslová oblast při Valencijském zálivu. Počtem obyvatel je třetím největším městem ve Španělsku.

Město leží na řece Turia, přibližně uprostřed cesty mezi městy Castelló de la Plana a Alicante. Valencia je hlavním městem provincie Valencia a Valencijského společenství. Město mělo v roce 2008 810 000 obyvatel. Počet obyvatel městské aglomerace Valencie byl v roce 2000 kolem 1 012 000 lidí. Celkový počet obyvatel (zástavba a satelitní města) byl v roce 2005 1 623 724 obyvatel.

Valencia má středomořské klima se suchými a horkými léty a mírnými zimami.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

katedrála a nám. Plaça de la Reina

Valencie byla založena při římské kolonizaci roku 138 př. n. l. za konzula Decima Iunia Bruta Callaica, a to pod názvem Valentia Edetanorum. Po osmi stoletích, v roce 711, obsadili město Arabové, kteří sem přinesli také svůj jazyk, zvyky, islámské náboženství a právní řád. Arabské panství se udrželo půl tisíciletí; v roce 1238 král Jakub I. Aragonský město město dobyl a půdu rozdělil mezi šlechtu, která se účastnila jeho tažení. Jakub zavedl nové zákony, takzvané valencijské furs (španělsky fueros), jejichž platnost se rozšířila na celé Valencijské království. Platnost furs ukončil v 18. století španělský král Filip V.: mělo jít o trest za to, že se Valencie spojila s císařem Karlem VI. ve válce o dědictví španělské.

Po období stagnace začalo město v 2. polovině 19. století rychle růst za někdejší hradby, které byly zbořeny. Během španělské občanské války byla Valencia krátce hlavním městem druhé španělské republiky, poražené nakonec fašisty. Teprve v roce 1982 byla obnovena valencijská autonomie, čímž vzrostl i význam Valencie jako jejího hlavního města.

Město, památky a stavby[editovat | editovat zdroj]

Plaça de la Reina a kostel Santa Caterina

Střed Valencie leží v záhybu dnes již vyschlého ramene řeky Turia, necelých pět kilometrů západně od Středozemního moře. V místech ramene řeky (přes které vedou mosty) je dnes park Jardín del Turia, částečně omezeně zástavba. Střed města se nachází v okolí valencijské katedrály, stavby ze 13. st. Katedrála má tři brány, jeden z hlavních vstupů je z náměstí Plaça de la Reina, druhý z Plaça de la Seu. Vedle katedrály stojí gotická věž s barokními prvky el Micalet. V jihozápadní části náměstí Plaça de la Reina, respektive již na malém náměstí Plaça de Santa Caterina, stojí kostel sv. Kateřiny z 13. st. V 16. st. rekonstruován, v 18. st. barokně upraven. Zvonice je z konce 17. st.[1]

Jihozápadně od katedrály najdeme rozlehlou modernistickou budovu tržnice Mercat Central z roku 1914. Naproti tržišti je pak jediná valencijská památka, která je zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO, gotická budova tzv. hedvábné burzy La Llotja de la Seda. Stavba je z let 1482 až 1548 a jedná se o jednu z mála dochovaných gotických památek ve městě. Ve stejné ulici je farní kostel Sant Joan del Mercat, založený v roce 1240, současná podoba je ze 17. a 18. st. Jižně od kostela se nachází jedno z největších náměstí centra města Plaça de l'Ajuntament (bohužel slouží spíše jako dopravní křižovatka), kde se nachází historická budova radnice. Sto metrů jižně pak leží valencijské vlakové nádraží Estació del Nord, budova je z roku 1917.

Mimo oblast starého města, v jihovýchodní části Valencie, v oblasti parku Jardín del Turia, leží komplex budov současné architektury Město umění a věd od původem místního architekta S. Calatravy. Calatrava dosáhl mezinárodního věhlasu, jeho práce jsou často kontroverzní v oblasti tvorby veřejného prostoru či užitých materiálů a následně údržby a trvanlivosti staveb.

Městské části a čtvrti

Městské části[editovat | editovat zdroj]

Valencie se skládá z 19 městských částí, respektive okresů (distritos) a 87 čtvrtí (barrios). Některé okresy a čtvrti byly samostatné obce, které se v druhé pol. 19. st. staly součástí Valencie. Čtvrti jsou uvedené v závorce. Střed města leží v části Ciutat Vella (Staré Město).

Ciutat Vella (La Seu, La Xerea, El Carmen, El Pilar, El Mercado, San Francisco), Eixample (Russafa, El Pla del Remei, Gran Via), Extramurs (El Botànic, La Roqueta, La Pechina, Arrancapins), Campanar (Campanar, Les Tendetes, El Calvari, Sant Pau), La Saïdia (Marxalenes, Morvedre, Trinitat, Tormos, Sant Antoni), Pla del Real (Exposició, Mestalla, Jaume Roig, Ciutat Universitària), Olivereta (Nou Moles, Soternes, Tres Forques, La Fontsanta, La Luz), Patraix (Patraix, Sant Isidre, Vara de Quart, Safranar, Favara), Jesús (La Raiosa, L'Hort de Senabre, The Covered Cross, Saint Marcelino, Real Way), Quatre Carreres (Montolivet, En Corts, Malilla, La Font de Sant Lluís, Na Rovella, La Punta, Ciutat de les Arts i les Ciències), Poblats Marítims (El Grau, El Cabanyal, El Canyameral, La Malva-Rosa, Beteró, Nazaret), Camins del Grau (Aiora, Albors, Creu del Grau, Camí Fondo, Penya-Roja), Algiròs (Illa Perduda, Ciutat Jardí, Amistat, Vega Baixa, la Carrasca), Benimaclet (Benimaclet, Camí de Vera), Rascanya (Orriols, Torrefiel, Sant Llorenç), Benicalap (Benicalap, Ciutat Fallera), Pobles del Nord (Benifaraig, Poble Nou, Carpesa, Cases de Bàrcena, Mauella, Massarrojos, Borbotó), Pobles de l'Oest (Benimàmet, Beniferri), Pobles del Sud (Forn d'Alcedo, Castellar-l'Oliveral, Pinedo, el Saler, el Palmar, el Perellonet, la Torre, Faitanar)[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Španělsko a Andorra. Olympia Praha 1999.
  2. Anglická a španělská verze Wiki

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]