Oděsa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oděsa
Одеса / Одесса
Zeleň v ulici L. N. Tolstého
Zeleň v ulici L. N. Tolstého
Oděsa – znak
znak
Oděsa – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: ~40 m n. m.
stát: Ukrajina Ukrajina
oblast: Flag of Odesa Oblast.svg Oděská oblast
administrativní dělení: 4 rajóny
Oděsa
Red pog.png
Oděsa
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 163 km²
hustota zalidnění: 6141 obyv. / km²
etnické složení: Ukrajinci (62 %), Rusové (29 %), Bulhaři, Židé, Rumuni a další
náboženské složení: převážně Pravoslavné křesťanství
správa
starosta: Eduard Hurvic
oficiální web: http://www.odessa.ua
telefonní předvolba: +380 48
PSČ: 65000 — 65480

Oděsa (ukrajinsky Одеса; rusky Одесса) je město na jižní Ukrajině, hlavní město Oděské oblasti se dvěma významnými černomořskými přístavy, největšími v zemi.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Národnostní složení[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu z roku 2001 žilo ve městě 1 029 049 obyvatel. Je zde zastoupeno několik desítek národností, z nichž nejvíce obyvatel se označilo jako Ukrajinci (61,6 %). Dále bylo napočteno 29 % Rusů, 1,3 % Bulharů a 1,2 % Židů.

Je pozoruhodné, že na otázku ohledně rodného jazyka udalo při stejném sčítání lidu v roce 2001 65 % obyvatel ruštinu jako svůj mateřský jazyk.[1] Nezávislé studie přitom ukázaly, že ruštinu jako svůj dorozumívací jazyk uvádí ještě větší procento lidí. Podle údajů kyjevského institutu Analitik z roku 2005 pro celou Oděskou oblast používá 85 % obyvatel této oblasti v denním životě převážně ruštinu.[2]

V minulosti bylo národnostní složení v Oděse hodně odlišné od dnešní doby. V roce 1897 žilo v Oděse 30,5 % Židů. Během 2. světové války však bylo na okraji města povražděno asi 25 000 Židů a přes 35 000 jich bylo deportováno. Po roce 1970 se mnoho Židů vystěhovalo do Izraele.

Obyvatelé města sami sebe nazývají Oděsité. Většina se jich hlásí k pravoslaví. Podle některých zdrojů je 10 % obyvatel postiženo nemocí AIDS, což by bylo nejvyšší procento v Evropě.[3]

Česká komunita[editovat | editovat zdroj]

Ve městě od roku 2000 působí krajanský spolek Česká rodina. V Oděse žil 43 let hudební skladatel Josef Přibík a pobýval zde i Svatopluk Čech. Oba zde mají pamětní desky.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Přístav s Potěmkinovými schody v roce 1850

Oděsa byla založena roku 1794 za vlády carevny Kateřiny II. Veliké. Zpočátku neslo město jméno Chadžibej, ale již v roce 1795 se objevuje jeho dnešní název „Oděsa“. Původ tohoto jména není zcela jasný, ale předpokládá se, že pochází z názvu řecké kolonie Odessos, která se kdysi nacházela někde na pobřeží Černého moře (dnešní předpoklad je, že někde poblíž dnešní Varny). Město se hned po svém vzniku začalo dynamicky rozrůstat. Na vzniku města se podílela řada významných architektů a umělců. Obyvatelstvo tvořili především Rusové a Ukrajinci, později však ve městě žily i velké komunity Turků, Řeků, Židů, Bulharů či Albánců.

Na přelomu 18. a 19. století došlo i k rozvoji přístavu, který se díky své strategické poloze stal velkým překladištěm nákladů. V roce 1850 mělo město již 100 tisíc obyvatel a bylo tak třetím největším městem Ruska. Oděsa byla jedním z obchodních a průmyslových center země. Roku 1865 v ní byla otevřena Novoruská universita, roku 1899 bylo založeno Muzeum krásného umění.

Během občanské války se ve městě vystřídalo hned několik vlád, až na počátku roku 1920 Oděsu definitivně získala pod svou kontrolu Rudá armáda. Tři roky bojů město poškodily.

Za 2. světové války byla Oděsa nejprve bombardována a i přes její obranu byla 16. října 1941, po ústupu sovětských vojsk na Krym, obsazena německou armádou. Rudá armáda pod vedením oděského rodáka Rodiona Malinovského město získala nazpět plně 10. dubna 1944. Roku 1945 získala Oděsa čestný titul Město-hrdina.

Po válce město zaznamenalo výrazný územní rozvoj.

Ukrajinská krize 2014[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Požár budovy odborů v Oděse (2014) a Proruské nepokoje na Ukrajině 2014.

Po protestech na Euromajdanu do února 2014, ke kterým se převážně ruskojazyčná Oděsa jen částečně připojila[5] a následném prudkém zhoršení vzájemných vztahů Ukrajiny s Ruskem, způsobených politickými změnami v zemi, vyhlásili neznámí aktivisté na internetu dne 16. dubna 2014 tzv. Oděskou lidovou republiku nezávislou na Ukrajině. Dne 2. května 2014 vypukly po relativním klidu ve městě velké nepokoje, při kterých zahynulo nejméně 46 lidí. Nejprve napadla skupina proruských ozbrojenců vyzbrojených střelnými zbraněmi, zápalnými lahvemi a holemi demonstraci za jednotnou Ukrajinu, které se zúčastnili fotbaloví fanoušci týmů Černomorec Oděsa a Metalist Charkov, jejichž zápas se toho dne konal. Po tomto střetu byli zjištěni 4 mrtví a desítky zraněných. Policie nezasáhla a podstatně větší proukrajinský dav čítající několik stovek lidí se pustil do odvety. Zapálili stany proruských aktivistů a zahnali je do Domu odborů, jehož okolí ovládali. Při následné střelbě a házení molotovových koktejlů bylo založeno několik požárů v domě a některé skupiny proruských aktivistů byly nešťastně odříznuty ohněm bez možnosti úniku. Nepomohla ani následná pomoc některých proukrajinských demonstrantů a ani několikanásobné volání hasičům, kteří přijeli až po hodině od nahlášení.[6] Jiní proukrainští aktivisté údajně nečinně přihlíželi či dokonce jásali, když se vrhali lidé z oken, aby unikli plamenům.[7] Konečná bilance incidentu byla 4 mrtví a desítky zraněných z prvotního napadení proukrajinské demonstrace proruskými ozbrojenci a 42 mrtvých a asi 130 zraněných na následky požáru anebo skoku z hořící budovy. Celková bilance těchto vážných nepokojů je asi 46 mrtvých a více než 200 zraněných na obou stranách. Mezi obětmi bylo údajně 15 občanů Ruské federace a 5 občanů Podněsterské republiky.[8] Jak mramorová fasáda Domu odborů tak jeho vnitřní vybavení byly požárem velmi značně poškozeny.

Po této tragédii město Oděsa vyhlásilo třídenní smutek. Prozatímní ukrajinský prezident Olexandr Turčynov při této příležitosti znovu odsoudil ruskou agresi, rozdmýchávání situace a usilování o legitimizaci ruské invaze na východ Ukrajiny. Rusko naproti tomu vyzvalo Ukrajinu k přerušení protiteroristických operací vedených podle něho nacionalistickými radikály a prohlásilo ukrajinskou vládu za organizátora teroru.[9]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Potěmkinovy schody[editovat | editovat zdroj]

Potěmkinovy schody

Schody vystavěl v letech 1837-1841 italský architekt Francesco Boffo. Dříve byly nazývány také Přímořské, Bulvárové nebo Gigantické. Původně se nazývaly Schody vévody de Richelieu a byly pojmenovány po Armandu-Emmanuelovi du Plessis de Richelieu (narozen 25. září 1766, zemřel 17. května 1822), kterého ruský car Alexandr I. Pavlovič jmenoval guvernérem Oděsy a Nového Ruska a který tuto funkci zastával v letech 1803 až 1814. Poté v letech následujících po restauraci Bourbonů ve Francii až do své smrti byl francouzským státníkem. Socha tohoto muže vévodí hornímu konci schodiště. Schodiště dlouhé 142 metrů překonává výškový rozdíl 27 metrů, má celkem 192 stupňů (původně 200). Perspektiva schodiště je navržena tak, že vytváří iluzi mnohem delší stavby. Spodní část je výrazně širší než horní. Poslední schod je široký 12,5 m, kdežto první schod je široký 21,7 m. Další optická iluze spočívá v tom, že pokud se pozorovatel dívá shora, vidí pouze podesty, pozorovatel stojící pod schodištěm vidí pouze stupně. Podél schodiště vede pozemní lanová dráha. Poblíž je osobní přístav s hotelem Oděsa z 90. let 20. století. Schodiště vede k náměstí, v jehož středu je socha věnovaná francouzskému státníkovi Richelieuovi.

Schody jsou známé především z Ejzenštejnova filmu Křižník Potěmkin. Klíčová scéna filmu (ujíždějící kočárek po schodech během masakru) byla točena v roce 1925 na těchto schodech. Film popisoval zdejší události revoluce z roku 1905, ovšem skutečný masakr se odehrál v ulicích opodál. V roce 1955, při 50. výročí vzpoury, byly schody přejmenovány na Potěmkinovy.

Katakomby[editovat | editovat zdroj]

V bývalých vápencových dolech vznikl třípatrový, několikakilometrový labyrint katakomb. Zpočátku byly používán například ke skladování vína nebo jako skrýš pašeráků. Za druhé světové války sloužily jako tajný úkryt odbojových protiněmeckých skupin. Část katakomb je nyní součástí Muzea partyzánské slávy.[10]

Preobraženská katedrála[editovat | editovat zdroj]

Preobraženská katedrála je největší pravoslavný chrám v Oděse. Dokáže pojmout několik tisíc věřících. Stavba původního chrámu v klasicistním stylu byla zahájena v roce 1794 a dostavěna včetně zvonice až v roce 1837. V roce 1919 byla katedrála vypleněna, 1932 uzavřena a 1936 na příkaz Stalina přes noc zničena. Během rumunské okupace za 2. světové války bylo uvažováno o její obnově, ale ta byla zahájena až v roce 1999 a 21. července 2010 moskevským patriarchou Kirillem vysvěcena. Elektronicky ovládané zvony hrají 99 melodií. Katedrála sloužila také jako vzor pro stavbu několika kostelů v regionu, např. Katedrály Kristova narození v Kišiněvě (1830).

Národní divadlo opery a baletu[editovat | editovat zdroj]

Národní akademické divadlo opery a baletu

Původní budova divadla byla otevřena v roce 1809, ta ovšem 2. ledna 1873 vyhořela. V letech 1883-1887 byla na jejím místě postavena druhá budova ve stylu vídeňského baroka. Navrhli ji rakouští architekti Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, mimo jiné autoři městského divadla v Karlových Varech a dnešního Mahenova divadla v Brně. Inspirací pro vznik nové budovy byla Semperova opera (Semperoper) v Drážďanech. Nad vchodem je sousoší múzy tragédie Melpomené. Vpravo dole je socha múzy tance Terpsichoré, vlevo dole Orfeus a Kentaur. Přímo po stranách vchodu jsou sochy komedie a tragédie. Uvnitř je strop s bohatým dvoutunovým lustrem a čtyřmi malbami na motivy děl Williama Shakespeara (Hamlet, Sen noci svatojánské, Jak se vám líbí a Zimní pohádka). Budova opery byla první stavba v Oděse, která dostala osvětlení elektrický světlem. Je známá také vynikající akustikou.

V roce 1925 došlo v budově k požáru, ale poškozené části byly brzy opraveny. V roce 1960 proběhla rekonstrukce divadla. Kvůli narušené statice bylo divadlo několik let uzavřeno a zprovozněno opět v roce 2007.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Přístavy[editovat | editovat zdroj]

Přístav v Oděse

Město Oděsa má dva významné přístavy. Jeden z nich, zvaný jako Oděský přístav, je přímo ve městě a slouží kromě přepravy zboží také pro osobní dopravu po Černém moři, mj. jako terminál pro velké výletní lodě. Druhý je přístav Južne na okraji města, který má význam pro nákladní dopravu, zvláště také pro dovoz nafty na Ukrajinu. Dalším významným přístavem v blízkosti Oděsy je Iljičivsk, nacházející se na jihozápad od města.

Silnice a železnice[editovat | editovat zdroj]

Oděsa má silniční a železniční spojení do okolních oblastí, samozřejmě do hlavního města Kyjeva, ale také do Moldávie. Dějiny železnic v této části dnešní Ukrajiny jsou spojeny se jménem Sergej Juljevič Witte.

Letiště[editovat | editovat zdroj]

Oděské letiště leží na jihozápad od města a má letecké spojení jak vnitrostátní, tak mezinárodní.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k atraktivitě města je Oděsa důležitým střediskem cestovního ruchu na Ukrajině.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://database.ukrcensus.gov.ua/MULT/Database/Census/databasetree_no_uk.asp?#m5
  2. http://www.analitik.org.ua/researches/archives/3dee44d0/41ecef0cad01e/
  3. V ukrajinské Oděse je AIDS stále tabu Zdravotnické noviny, 10. října 2008.
  4. Krajanský spolek Česká rodina v Oděse na Ukrajině oslavil 12. června 10. výročí svého založení
  5. http://www.kyivpost.com/multimedia/photo/euromaidan-activists-confront-pro-russian-separatists-in-odessa-342091.html
  6. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/335276-tragicka-bilance-nestesti-v-odese-za-46-mrtvych-muze-rusko-hrimal-jacenuk.html
  7. Ann-Dorit Boy: "Niemand will schuld gewesen sein" (Nikdo nechce mít vinu), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 5. května 2014, strana 2 (německy).
  8. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/akce-ukrajinske-armady-na-vychode-zeme-pokracuje-v-odese-vyhlasili-smutek-za-43-mrtvych--1346184
  9. http://zpravy.tiscali.cz/moskva-ma-jasno-kyjevska-vlada-je-organizatorem-teroru-237716
  10. Oděsa: město kosmopolitních Oděsitů a voňavých bezdomovců, iDnes.cz, 26. října 2009

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]