Mariupol
| Mariupol Маріуполь (Мариуполь) |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| poloha | |||
| zeměpisné souřadnice: | 47° 7′ s. š., 37° 35′ v. d. | ||
| Stát: | Ukrajina |
||
| Oblast: | Doněcká |
||
| administrativní dělení: | 4 městské obvody (rajóny): Illičivskyj, Ordžonikidzevskyj, Prymorskyj, Žovtnevyj | ||
| rozloha a obyvatelstvo | |||
| rozloha: | 166 km² | ||
| počet obyvatel: | 490 063 (2010) | ||
| hustota zalidnění: | 3012 obyv. / km² | ||
| etnické složení: | Ukrajinci, Rusové, Řekové | ||
| náboženské složení: | Pravoslavné křesťanství | ||
| správa | |||
| starosta: | Jurij Chotlubej | ||
| oficiální web: | www.marsovet.org.ua | ||
| telefonní předvolba: | +380 629 | ||
| PSČ: | 87500 - 87590 | ||
Mariupol (ukrajinsky Маріуполь; rusky Мариу́поль; řecky Μαριούπολις) je přístavní a průmyslové město u Azovského moře v Doněcké oblasti na jihovýchodní Ukrajině. Město leží na ústí na řeky Kalmius zhruba 120 km jižně od oblastního Doněcku. Žije zde 478 000 obyvatel (2007); město je tak 2. největším v oblasti a 10. největším na Ukrajině.
Obsah |
Dějiny a kultura [editovat]
V místě dnešního Mariupolu vznikla v 16. století kozácká pevnost. Samotné město vzniklo mezi lety 1770-1780, kdy do oblasti Pryazov'ja přišli krymští Řekové. Město je dodnes střediskem řecké kultury na Ukrajině.
Velký rozvoj nastal po roce 1870 s příchodem železnice; tehdy vznikly obří železárny a další průmyslové podniky. Město prošlo těžkými obdobími nacistické okupace (1941-1943) a ekonomické recese (konec 20. století). Přes znatelný úbytek obyvatelstva je stále předním průmyslovým centrem; kromě toho se zde od roku 1926 rozvíjí lázeňství.
Ve městě působí divadlo založené roku 1878 jako první v regionu, dále pak mnoho kin, kulturních domů a několik muzeí. Je zde 11 kostelů Ukrajinské pravoslavné církve moskevského patriarchátu a 3 kostely Kyjevského patriarchátu.
Obyvatelstvo [editovat]
Od konce 20. století, kdy obyvatelstvo Mariupolu přesáhlo půlmilionovou hranici, počet obyvatel mírně klesá. Následující tabulka podává přehled vývoje počtu obyvatel od roku 1778:
| Rok | 1778 | 1850 | 1897 | 1913 | 1939 | 1943 | 1959 | 1987 | 2010 |
| Počet obyv. | 168 | 4 579 | 31 800 | 58 000 | 221 500 | 85 000 | 283 600 | 529 000 | 490 063 |
Národnostní a jazykové složení (2002) [editovat]
| Národnost | Počet příslušníků | Podíl (%) |
|---|---|---|
| Ukrajinci | 248 683 | 48,7 |
| Rusové | 226 848 | 44,4 |
| Řekové | 21 923 | 4,3 |
| Bělorusové | 3 858 | 0,8 |
| Arméni | 1 205 | 0,2 |
| Židé | 1 176 | 0,2 |
| Bulhaři | 1 082 | 0,2 |
| ostatní | 6 060 | 1,2 |
Nejrozšířenějším jazykem je ruština, kterou hovoří 89,6 obyvatel; následuje ukrajinština (9,9 %; většinou však jde o tzv. suržyk). Většina Řeků ovládá Pontickou řečtinu, ovšem v běžném styku hovoří zpravidla rusky.
Průmysl a doprava [editovat]
Mariupol je jedním z největších průmyslových center země i bývalého SSSR: mariupolský průmyslový komplex produkuje 37,5 % vývozu Doněcké oblasti, resp. 7 % vývozu Ukrajiny. Ve městě jsou dva obří metalurgické kombináty: Azovstal a Illičův mariupolský metalurgický kombinát; dále zde působí největší strojírenský závod v zemi, Azovmaš. Je zde také chemický průmysl, opravny lodí a další podniky.
Mariupol leží na mezinárodní silnici E58 vedoucí ze střední Evropy přes Oděsu, Berďansk, Mariupol a Taganrog do Rostova-na-Donu; tyto města obsluhuje převážně silniční doprava. Mariupol je konečnou stanicí železniční tratě ze stanice Volnovacha; většina osobních vlaků pokračuje dále na Doněck a odtud například do Kyjeva či přes Charkov do Moskvy. Městskou dopravu zajišťují kromě autobusů a maršrutek také tramvaje (od roku 1933; 12 linek) a trolejbusy (od 1970; 14 linek).
Související články [editovat]
- Donbas
- Tramvajová doprava v Mariupolu
- Andrej Ždanov, sovětský politik, dle něhož se město jmenovalo (1948-1989)