Moskva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hlavním městě Ruska. Další významy jsou uvedeny v článku Moskva (rozcestník).
Moskva
Москва
Moskva – znak
znak
Moskva – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 130 - 253 m n. m.
Časové pásmo: UTC+4[1] 
stát: Rusko Rusko
federální okruh: Centrální federální okruh
federální město: Moskva
administrativní dělení: 12 okresů
Moskva na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 2 510 km²
počet obyvatel: 11 979 529[2](2013)
hustota zalidnění: 4770 obyv. / km²
etnické složení: Rusové (84,83 %), Ukrajinci (2,44 %),
Tataři (1,6 %), Arméni (1,2%),
Ázerbájdžánci (0,92%),
Židé (0,8%), Bělorusové (0,6%)[3]
náboženské složení: pravoslaví, islám
správa
starosta: Sergej Sobjanin
oficiální web: http://www.mos.ru/
telefonní předvolba: +7 495; +7 499
PSČ: 101xxx-129xxx

Moskva (rusky Москва zvuk [mɐˈskva]) je hlavní město Ruska o rozloze 2511 km². Má 11 979 529 obyvatel (2013).

Je největší město v Evropě. Představuje politické, hospodářské a kulturní centrum země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy a také patriarcha ruské pravoslavné církve.

Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví UNESCO.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátky Moskvy[editovat | editovat zdroj]

Chrám Vasila Blaženého
Moskevská Katedrála Krista Spasitele je největší pravoslavný kostel na světě

V první polovině 12. století se dnešní Moskva nalézala na západním okraji rostovsko-suzdalského knížectví. Šlo o zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž se podle majitele nazýval Kučkovo. Podle řeky také byl zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij zabavil majetek bojara Kučky a Moskva přešla do knížecího vlastnictví. Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji přeurčilo pro roli významného ekonomického centra.

Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců).

Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 13071326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (13281323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000.

Moskva ve středověku a raném novověku[editovat | editovat zdroj]

Uspenský chrám v Kremlu

Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala. Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III.: jednak tím, že na řece Ugře dosáhl definitivního vymanění z tatarské moci, jednak tím, že se v roce 1472 oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou a začal vystupovat jako dědic její říše. To se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Kromě stavební činnosti se Ivanovy politické postoje odrazily i v ideji Moskvy jako Třetího Říma.


Přírodní poměry a podnebí[editovat | editovat zdroj]

Park Gorky a Katedrála u řeky Moskvy

Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá další 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.

Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je mírné kontinentální. Zima je od polovici listopadu do konce března. V zimě mohou být periody (3-5 dní) silných mrazů s noční teplotou okolo -20 °C, ale výjimečně mohou teploty spadnout až k -30 °C. V prosinci a na začátku ledna bývají často oblevy, kdy teploty stoupají k +5 °C. Přechodná roční období (jaro, podzim) jsou krátká a téměř letní teploty jsou někdy už začátkem dubna. Začátkem června se může krátkodobě ochladit. Léto je od polovici května do začátku září a teploty často dosahují 30 °C.

Nejnižší naměřená teplota za posledních 130 let byla -42,2 °C a byla naměřena 17.ledna 1940 °C. Nejvyšší teplota byla +39 °C a byla naměřena 29.července 2010.

Podnebí v Moskvě
Veličina leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Absolutní maximum, °C 8.6 8.3 17.5 28.9 33.2 34.7 39 37.3 32.3 24 14.5 9.6 39.0
Průměrné maximum, °C −4 −3.7 2.6 11.3 18.6 22.0 24.3 21.9 15.7 8.7 0.9 -3.0 9.6
Průměrná teplota, °C −6.5 −6.7 -1 6.7 13.2 17.0 19.2 17.0 11.3 5.6 -1.2 −5.2 5.8
Průměrné minimum, °C −9.1 −9.8 −4.4 2.2 7.7 12.1 14.4 12.5 7.4 2.7 -3.3 −7.6 2.1
Absolutní minimum, °C −42.2 −38.2 −32.4 −21.0 −7.5 -2.3 1.3 -1.2 −8.5 −20.3 −32.8 −38.8 −42.2
výpočtové srážky, mm 52 41 35 37 49 80 85 82 68 71 55 52 707
Zdroj: http://pogoda.ru.net[4]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 tvořilo část moskevského obyvatelstva z 92,65% rusové, 1,42% ukrajinci, 1,38% tataři a 0,98% arméni.

Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1400 a 1856
1400 1638 1710 1725 1738 1775 1785 1811 1813 1825 1840 1856
40 000 200 000 160 000 145 000 138 400 161 000 188 700 270 200 215 000 241 500 349 100 368 800
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1868 a 2013
1868 1888 1897 1912 1920 1926 1939 1959 1979 1989 2002 2013
416 400 753 459 1 038 600 1 617 157 1 027 300 2 101 200 4 609 200 6 133 100 8 142 200 8 972 300 10 383 000 11 794 282


Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Plánek městských okresů

Moskva je rozdělena do dvanácti okresů a ty dále na 125 čtvrtí.

Moskevské okresy jsou tyto (čísla odpovídají číslům na přiloženém plánku):

  • 1. Zelenograd
  • 2. Severní
  • 3. Severovýchodní
  • 4. Severozápadní
  • 5. Centrální
  • 6. Východní
  • 7. Jižní
  • 8. Jihovýchodní
  • 9. Jihozápadní
  • 10. Západní
  • 11. Novomoskovskij
  • 12. Troickij

V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.

Kultura a pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kreml, Spasitelova věž

Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml představuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.

Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.

Vítězný oblouk byl postavený po ruském vítězství nad Napoleonem
Obchodním dům GUM
Byznys centrum v Moskvě

Zastavme se na Rudém náměstí, které je ze tří stran charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, mauzoleem V. I. Lenina a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).

Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury a dnes se zde nachází pestrý, životem pulsující bleší trh. Zato v Novém Arbatu jde posedět v některé z restaurací připravující speciality z téměř všech oblastí Ruska.

Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.

Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.

Výstaviště Všerossijnyj (dříve označované jako VDNCH - „Výstaviště hospodářských úspěchů“). V rozsáhlém, dnes velmi zanedbaném, areálu na severu Moskvy se nachází budovy představující jak bývalé součásti Sovětského svazu, tak i tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště, tak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě. Asi nejkrásnější jsou fontány. Celé výstaviště dnes působí velmi kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR.

Koná se zde také mezinárodní filmový festival, mezi hlavními ceny se udílí zlaté a stříbrné medaile.

Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách, Treťjakova galerie se světově proslulou sbírkou a televizní vysílač Ostankino.

V létě se stmívá až v jedenáct hodin.

Kulturní a historické památky[editovat | editovat zdroj]

starý Arbat Tverský bulvár
Rudé náměstí Chrám Vasila Blaženého
Kreml Velký kremelský palác
Leninovo mauzoleum Stalinovy věže
Novoděvičskij klášter a hřbitov Kazaňský kostel
Kostel Nanebevzetí (Moskva) Kostel Blahořečení
Chrám sv. Archanděla Michaela Vítězný oblouk (Moskva)
Alexandrův sloup Státní historické muzeum
zvon Car-kolokol a dělo Car-puška
nedaleko Zvonice Ivana Velkého
Treťjakovská galerie
Puškinovo muzeum Kolomenskoje
Borodinské panorama Moskevská státní univerzita
Muzeum revoluce (Moskva) Muzeum Gorkého
Památník pokořitelů kosmu katedrála Krista Spasitele
Uspenská katedrála Kostel vzkříšení božího slova
Danilovovův klášter Bílý dům (Moskva)
televizní věž Ostankino Věž Federace
Moskva-Siti Památník pokořitelů kosmu
Šuchovova věž Evangelicko-luteránská katedrála sv. Petra a Pavla

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava v Moskvě.

Město má jako hlavní a největší v Rusku i jako jedno z největších na světě rozsáhlý dopravní systém. Kříží se zde mnoho železničních, silničních, vodních i leteckých tras. Moskva je nejzápadnější místo Transsibiřské magistrály. Nachází se zde pět mezinárodních letišť, největší jsou Šeremeťjevo, Domodědovo a Vnukovo.

Též i systém MHD je největší a nejvíce vytížený v celé zemi; tvoří jej dvanáct linek metra, tramvajová, trolejbusová, autobusová síť a monorail. Metro je jedním z nejhlubších systémů na světě, například stanice Park Pobedy je 84m pod zemí a má nejdelší eskalátory v Evropě. Počet přepravovaných je v metru okolo deseti milionů denně.


Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozhodnutí vlády Ruské federace č. 725 z 31.8.2011 [online]. Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-08-31, [cit. 2012-02-12]. Dostupné online. (rusky) 
  2. http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9C%D0%BE%D1%81%D0%BA%D0%B2%D0%B0
  3. http://demoscope.ru/weekly/2007/0271/tema01.php
  4. http://pogoda.ru.net/climate/24688.htm
  5. Hotely: Pozastavení partnerství Prahy s Moskvou škodí turistice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LUKAVEC, Jan. Slované a probuzení lidství na Sibiři: Moskva. In Od českého Tokia k exotické Praze. Praha : Malvern, 2013. 317 s. ISBN 978-80-87580-61-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]