Doněck

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městu na Ukrajině. O městu v Rusku pojednává článek Doněck (Rostovská oblast).
Doneck / Doněck
Донецьк / Донецк
Doneck / Doněck – znak
znak
Doneck / Doněck – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: ~169 m n. m.
Stát: de iureUkrajina Vlajka,

de facto Novorusko Vlajka

Oblast: Doněcká Vlajka
administrativní dělení: 9 rajónů (Район).
Doněck
Red pog.png
Doněck
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 358,3 km²
počet obyvatel: 949 825[1] (2014)
hustota zalidnění: 2790,9 obyv. / km²
etnické složení: Ukrajinci, Rusové, Řekové, Bělorusové
náboženské složení: Pravoslavné křesťanství
správa
starosta: Oleksandr Lukjančenko
oficiální web: http://www.lukyanchenko.donetsk.ua/
telefonní předvolba: +380-062
PSČ: 83000

Doněck (ukrajinsky Донецьк, Donec'k, rusky Доне́цк , Doněck) je průmyslové město na východní Ukrajině. Leží ve zvlněné krajině na řece Kalmius, asi 50 km západně od hranic s Ruskem, 100 km severně od Azovského moře. Je centrem samosprávné Doněcké oblasti a celého průmyslového regionu zvaného Donbas. Ve městě dnes žije necelý 1 milion obyvatel; jejich počet po rozpadu SSSR klesá.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Těžký průmysl v Doněcku
Budova doněcké opery

Roku 1869 vybudoval velšský průmyslník John Hughes na místě dnešního Doněcku metalurgický závod a několik uhelných dolů; vznikla zde osada Hughesovka, rus. Юзовка, Juzovka. Původně šlo o jedinou severojižní ulici pokračující k nádraží, nazvanou zkrátka „První“ (dnes ul. Artema); současné centrum vzniklo okolo této ulice na pravoúhlém půdorysu.

Na počátku 20. století měla Juzovka již okolo 50 000 obyvatel; roku 1917 byla povýšena na město a roku 1922 přejmenována dostala název Stalino (na počest Josefa Stalina). Tento název však přestal po odhalení kultu osobnosti v Chruščovově éře vyhovovat; dnešní název dostalo město roku 1961 – je odvozen od řeky Donec (pravého přítoku Donu), která však městem neprotéká.

Od roku 1932 je Doněck oblastním centrem. Po 2. světové válce, kdy bylo město silně poničeno, nastoupil opět rychlý růst: stavěly se další doly, závody, sídliště. Roku 1978 dosáhl počet obyvatel 1 miliónu. Po rozpadu Sovětského svazu nastal kolaps řízené ekonomiky a útlum výroby; krize se projevila úbytkem počtu obyvatel pod 1 milión a mj. také stále odkládaným zprovozněním první linky doněckého metra. Doněck je považován za baštu opozice proti ukrajinské politice po Oranžové revoluci a Janukovyčova Strana regionů zde zpravidla získává drtivou většinu hlasů.

Manifestace separatistů v Doněcku, 9. května 2014

7. dubna 2014 byl Doněck vyhlášen za hlavní město samosprávné Lidové republiky Doněck. 11. května bylo separatisty uspořádáno referendum o nezávislosti.[2] O něco později Doněck zasáhly tvrdé boje mezi ukrajinskou armádou a separatisty.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání v roce 2001 měl Doněck 1 016 000 obyvatel, údaje z roku 2006 uvádějí 993 000. Národnostně těsně převažují Rusové (48,15 %) nad Ukrajinci (46,65 %). Převládajícím jazykem je ruština, a to i u rodilých Ukrajinců. Dalšími menšinami s alespoň čtvrtprocentním podílem jsou Bělorusové, Řekové, Židé a Arméni.

Vývoj počtu obyvatel
1897 1911 1920 1926 1936 1939 1959 1970 1979 1989 2001 2005
28 100 48 000 31 000 105 700 239 000 462 400 699 200 879 000 1 020 799 1 109 102 1 016 094 999 975

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Doněck je rozdělen na 9 rajónů, které podléhají Doněcké městské radě (viz mapku).

Hospodářství a doprava[editovat | editovat zdroj]

Doněck je jedním z největších těžebních a průmyslových center Ukrajiny. I po ekonomické krizi 90. let je zde 17 uhelných dolů, 5 velkých slévárenských komplexů, desítky strojírenských a potravinářských závodů.

Kromě hlavního nádraží má Doněck 3 další železniční stanice. Hlavní tratě, většinou dvoukolejné a elektrifikované, míří na Slovjansk (– Charkov), Luhansk, Rostov na Donu, Mariupol; dokončuje se rekonstrukce z hlediska osobní dopravy nejvytíženější trati na Dněpropetrovsk a Kyjev. Doněck je sídlem Doněcké dráhy, jedné z 6 divizí státních drah Ukrzaliznycja.[4]

Ve městě funguje také mezinárodní letiště Sergerje Prokofjeva a dvě autobusová nádraží. MHD zajišťují maršrutky, autobusy, trolejbusy a rozsáhlá tramvajová síť. Buduje se první linka metra.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 byla podle rozhodnutí moskevské vlády ve strojírenském podniku v ruském městě Iževsk odlita kopie největšího historického děla Cara-pušky, umístěného v moskevském Kremlu, a darována městu Doněck, kde stojí před radnicí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Численность населения Украины по состоянию на 1 января 2014 г. с оценками численности наличного населения по регионам, районам, горсоветам и городским населённым пунктам на 1 января 2012, 2013 и 2014 гг. // Публикации Укрстата
  2. "Účast referend na východě Ukrajiny je vysoká, i když se střílí". Týden. 11. května 2014
  3. "Tvrdé boje v Luhansku a Doněcku. Umírají další civilisté". Týden. 25 července 2014
  4. uz.gov.ua – Донецька залізниця

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]