Disident

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Disident [Dysident], (latinsky odpůrce), odštěpenec, odpadlík (zvláště náboženský nebo politický), odmítající oficiálně proklamované názory, je v politickém slova smyslu člověk odlišně smýšlející, aktivní odpůrce establishmentu (zpravidla nenásilnou formou). Komunita disidentů bývá nazývána disent. Disidenti často bývají (zejména v nedemokratických státech) za své přesvědčení různě postihováni a trestáni, a to i odnětím svobody či smrtí.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Slovo disident se začal používat pro odpůrce totalitních režimů ve východním bloku v 60. letech ve Francii.[1] Termín pochází z latinského dissidere (nesouhlasit).[1]

Definice[editovat | editovat zdroj]

„Disidentem“ se člověk nestává tak, že se jednoho dne rozhodne pro tuto svéráznou kariéru, ale proto, že vnitřní odpovědnost kombinovaná s celým komplexem vnějších okolností ho prostě do tohoto postavení uvrhne: je vyhozen z existujících struktur a postaven do konfrontace s nimi. Na začátku nebylo nic víc a nic míň než úmysl dělat dobře svou práci - a na konci je cejch nepřítele.
— Václav Havel: Moc bezmocných (1978)[2]

Disent ve Východním bloku ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

Ve střední a východní Evropě se v 2. polovině 20. století disidenti snažili odporovat oficiálním režimům vydáváním tzv. samizdatové literatury, organizováním petičních akci, protestních shromáždění apod. Po rozpadu východních komunistických diktatur se řada disidentů stala členy nově zvolených vlád.

Současný disent[editovat | editovat zdroj]

Za disidenty bývají často označování známí odpůrci režimu v nedemokratických státech, například v Číně, v Bělorusku či na Kubě.

Jiná použití termínu[editovat | editovat zdroj]

Bývalý český prezident Václav Klaus považuje za disidenty i lidi, kteří nesouhlasí s Evropskou unií; mezi takové disidenty zařadil - v době, kdy byl českým prezidentem - i sám sebe.[3]

Předseda zahraničního výboru ruské státní dumy Alexej Puškov nazval "novým disidentem, bojovníkem proti systému" Edwarda Snowdena, bývalého systémového americké Národní bezpečnostní agentury (NSA) a zaměstnance CIA, který do tisku vynesl informace o masivním sledování telefonů a elektronické komunikace ze strany bezpečnostních služeb USA.[4] Mluvčí Bílého domu Jim Carney odmítl, že by byl Snowden disident.[5]

Známí disidenti[editovat | editovat zdroj]

Disidentské skupiny[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NAVARA, Luděk; ALBRECHT, Josef. Abeceda komunismu. Brno : HOST, 2010. 235 s. ISBN 978-80-7294-340-1. Kapitola D, s. 43.  
  2. HAVEL, Václav. Moc bezmocných. Praha: Lidové noviny, 1990. ISBN 80-7106-005-4. S. 37
  3. KOUBOVÁ, Kateřina. Klaus se v Irsku označil za disidenta Evropské unie. iDnes [online]. 10. listopadu 2008 [cit. 2010-01-02]. Dostupné online.  
  4. ČTK. Snowden má v Rusku zastání. Je to prý "nový disident" a mohl by dostat azyl. iHNed [online]. 26. 6. 2013 [cit. 2013-06-17]. Dostupné online. ISSN - 7693 1213 - 7693.  
  5. ČTK; iDnes. Snowden požádal o dočasný azyl v Rusku, radí mu právník blízký Kremlu. iDnes [online]. 16. července 2013 [cit. 2013-07-17]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]