Jan Amos Komenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Amos Komenský
Komenský
Komenský
Rodné jméno Comenius
Narození 28. března 1592
jihovýchodní Morava
Úmrtí 15. listopadu 1670 (ve věku 78 let)
Amsterdam
Občanství Česko
Povolání lingvista, kněz a spisovatel
Nábož. vyznání Jednota bratrská
Citát
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Amos Komenský, latinsky Iohannes Amos Comenius, německy Johann Amos Comenius (28. března 1592, jihovýchodní Morava – 15. listopadu 1670, Amsterdam) byl poslední biskup Jednoty bratrské a jeden z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů.[1] Během svého života si získal renomé především jako pedagog, resp. teoretik pedagogiky a autor mnoha spisů z tohoto oboru. Byl jediným tvůrcem originální, filosoficky ukotvené pedagogické soustavy v českých zemích,[2] zabýval se všeobecnou teorií výchovy, didaktikou, vytvořil speciální metodiku výuky jazyků a sám sepisoval originální učebnice. Už za Komenského života si získaly mimořádnou oblibu jeho jazykové příručky Janua linguarum reserata (Dvéře jazyků otevřené, známé jako Brána jazyků otevřená) a Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech). Komenský je považován za zakladatele moderní pedagogiky a vysloužil si přízvisko Učitel národů.

Literární odkaz Jana Amose Komenského, který byl coby nekatolík nucen od roku 1628 působit v exilu, je velmi obsáhlý a různorodý. Psal latinsky i bohatou a působivou češtinou. Tvořil spisy encyklopedické a jeho ideálem byla pansofie (vševěda), objímající veškeré tehdejší vědění, zanechal však také díla teologická i teosofická, hymnologická i hymnografická či všenápravná (výchovná, ale přesahující rámec didaktiky). Do obecného povědomí se zapsal také jako autor nejslavnějšího česky psaného díla 17. století s názvem Labyrint světa a ráj srdce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Možné rodiště Komenského v Uherském Brodě

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Místo jeho narození není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod[3] (jak je uvedeno v Naardenu na náhrobní desce) nebo Nivnice (Komenský v některých dokumentech připojoval k podpisu Nivnický, Nivanus, Nivnicensis[4]). Občas se zmiňuje i Komňa (z čehož by mohlo vzniknout příjmení Komenský, Comenius), odkud pocházela otcova rodina.[5] Jisté je, že se narodil na Moravě a Moravu celý život považoval za svou vlast. Například Clamores Eliae (Křiky Eliášovy) z druhé poloviny šedesátých let dedikuje „Milé matce mé vlasti, zemi moravské, jeden z věrných synů jejich…“. Jan žil s rodiči v Uherském Brodě (pocházel z měšťanské rodiny). Jeho otec Martin Segeš (orig. Szeges) († 1602–4), byl významným členem Jednoty bratrské, jeho matkou byla Anna Chmelová. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř (Kateřina, Markéta, Ludmila a Zuzana) sester (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.

Studia[editovat | editovat zdroj]

Roku 1608 začal studovat na latinské škole (gymnáziu) v Přerově, odkud v roce 1611 odešel na vysokou školu do Herbornu. Již při studiu začal pomáhat profesoru teologie a nejmladšímu členu profesorského sboru Johannu Heinrichu (Janu Jindřichu) Alstedovi s pracemi na obecné encyklopedii. Alsted se pro Komenského stal vzorem. Sám pak začal psát dvě velká díla: Poklad jazyka českého, což měl být velký slovník, a dále encyklopedii Divadlo veškerenstva věcí. Tato díla nedokončil. Roku 1613 Jan navštívil Amsterdam, v té době vysoce rozvinuté město Evropy. Odtud se vypravil na univerzitu do HeidelberguNěmecku, kde ovšem strávil pouze jeden semestr. Poté se roku 1614 vrátil přes Prahu do Přerova, jako rektor latinské školy.

Kněz a kazatel[editovat | editovat zdroj]

V roce 1616 byl vysvěcen na kazatele a následně odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou, která měla žít v Třebíči spolu se svým otcem, Komenský zde vykoupil věno své ženy v podobě domu na Jejkově.[6] V této době psal spis Listové do nebe.

Po porážce stavovského povstání (1621) byl nucen opustit Fulnek a skrývat se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví. Po roce ukrývání (roku 1622) mu na mor zemřela žena a jeho dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. Pod vlivem událostí psal filosofické spisy Truchlivý, Hlubina bezpečnosti a později Labyrint světa a ráj srdce. V roce 1624 začal Jan působit v Brandýse nad Orlicí, kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou, která opět pocházela z Třebíče (z rodu Jana Cyrila Třebíčského-Špalka), se kterou měl dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu a Zuzanu a syna Daniela.[6] Dcera Alžběta si vzala Petra Figula Jablonského, z tohoto svazku měl Komenský 5 vnuků, dcera Marie si vzala Jana Molitora.

Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s Kristinou Poniatowskou, schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství Horní Branná. Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Branné, aby proroctví zapsal.

V Lešně[editovat | editovat zdroj]

V roce 1628 odešel (spolu s Poniatowskou) do exilu do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství, např. v díle Navržení krátké o obnově škol v Království českém. V Lešně byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky jako např. Česká didaktika. Ta měla být původně součástí velkého díla, které chtěl nazvat Ráj český. Obsahem měla být teoretická, didaktická a praktická část, která by sloužila rodičům a učitelům. Napsal Velkou didaktiku, kterou později přepracoval do latinské podoby Didactica magna a začal pracovat na Vševědě (Pansofii). Komenskému postupně jeho díla jako Brána jazyků otevřenáInformatorium školy mateřské zajistila věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván na univerzity několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku Jan přijal až roku 1641, kdy se rozhodl vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. V této době vyjádřil své myšlenky ve spise Via lucis. Kvůli zvyšujícímu se tlaku občanské války Komenský Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V tuto dobu si Jan uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky.

Ve Švédsku[editovat | editovat zdroj]

Roku 1642 odešel přes Amsterdam do Švédska, kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni učebnice. Vznikl zde spis Nejnovější metoda jazyků. Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem Komenský nevytvořil a to ani na nátlak ochránce Louise de Geera. Zato zde vznikla část Obecné porady o nápravě věcí lidských. Roku 1648 se společně s těžce nemocnou manželkou vrátil zpět do Lešna, kde působil jako biskup. V Lešně jeho druhá žena 26. srpna zemřela a již o rok později se v Toruni oženil potřetí, tentokrát s o více než třicet let mladší Janou Gajusovou pocházející z Týna nad Vltavou. Když byl v roce 1648 uzavřen vestfálský mír a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Komenský se loučil s vlastí a církví spisem Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

Komenského busta v maďarském městě Sárospatak

V Uhersku[editovat | editovat zdroj]

Roku 1651 přijal pozvání uherského knížete Zikmunda Rákocziho do Sárospataku, kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a pansofickou sedmiletou školu. Poprvé měl tedy možnost ověřit si své názory v praxi. Otevřeny byly ovšem jen 3 třídy, jež byly nazvány Vestibulum, Janua a Atrium. Pro své žáky vytvořil příručku Pravidla mravů a také zde vznikla učebnice Svět v obrazechŠkola hrou. Z ní Komenský s úspěchem předváděl, nakolik jsou děti schopné podat dramatický divadelní kus, ve školním prostředí. Roku 1651 Jan také oddal falckou princeznu Jindřišku Marii s knížetem Zigmondem, jejich manželství však nemělo dlouhého trvání.

Zpět v Lešnu, požár[editovat | editovat zdroj]

V letech 16541656 opět pobýval v Lešně, kde pracoval na Pansofii, vydal Slovník české řečiSlovník pansofických definic. Roku 1654 Švédsko napadlo Polsko, avšak válka se nějakou dobu Lešnu vyhnula. V roce 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským "zachránili" Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. 27. dubna 1656 ale začalo deset tisíc polských partyzánů město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se švédy z Polska prchnout, jeho útěk je proveden na poslední chvíli a stěží zachránil život.[7] Přišel také o většinu PansofieMetafyziky a další díla. Tuto ztrátu nesl velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Na pozvání svého přítele Louise De Geera se již v roce 1656 uchýlil do Amsterdamu.

V Amsterdamu[editovat | editovat zdroj]

Rembrandtův obraz Starý muž, zřejmě zobrazující Jana Amose Komenského
Detail téhož obrazu

Konec svého života (14 let) strávil v holandském Amsterdamu v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Proto také odmítl profesuru na Amsterdamské akademii. Společníkem mu zde byl například Rembrandt van Rijn a se zhoršujícím se zdravím také čím dál častěji lékař Nicolaes (Mikuláš) Tulp (můžeme ho najít na Rembrandtově Anatomii dr. Tulpa). Jan se v této době aktivně účastnil mírových jednání anglicko-nizozemské války. V Amsterdamu byla vydána polovina z celého Komenského díla, například soubor 43 spisů pod názvem Opera didactica omnia (Veškeré spisy didaktické), které se setkaly s velkým ohlasem, dále jednotlivé části Všenápravy: Všeobecné probuzení, Všeobecné osvícení, Pansofie, VševýchovaVšemluva a menší díla jako Jedno potřebné, které bývá považováno za závěť lidstvu. Navzdory usilovné práci a pomoci syna Daniela, zůstala mnohá díla více či méně nedokončena.

Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, ve společnosti své ženy Jany, syna Daniela, přítele a lékaře Mikuláše Tulpa, 15. listopadu 1670. Byl pohřben v kostelíku v Naardenu.

Hlavní pedagogické názory[editovat | editovat zdroj]

Vysoce oceňoval význam výchovy. Podle něj by žádné dítě nemělo být vyloučeno z výchovy, protože i to nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat.

Výchova dítěte má podle něj tři hlavní cíle:

  • poznat sebe a svět – vzdělání ve vědách, uměních a řemeslech
  • ovládnout sebe – výchova mravní
  • povznést se k Bohu – výchova náboženská

Klade důraz na význam kázně. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

Ve svých spisech navrhoval Komenský tuto školskou organizaci:

  • od narození do 6 let má být dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské
  • od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, reálie (učení o přírodě a společnosti), zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
  • od 12 do 18 má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a múzika), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latinařečtina. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby se každý dorozuměl se svými sousedy (němčina).
  • od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se studovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické. Vysokou školu nazývá akademie, protože univerzity byly katolické, chtěl je tedy odlišit od protestantských.

Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat. Zdůrazňoval ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé.

Poprvé definoval pojem školní rok, školní prázdniny a školní týden. Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí. Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 až 100 žáků). Každá třída by měla mít svou místnost pro výuku, každý rok by měla mít učebnice, učitelé by měli mít poznámky, jak s učebnicí pracovat.

Při výuce samé aplikoval Komenský tyto zásady:

  • zásada názornosti – přímá žákova zkušenost
  • zásada systematičnosti a soustavnosti – učivo by na sebe mělo navazovat, nejen v jednotlivých předmětech, ale i mezi nimi. Je třeba zajistit soustavný vzdělávací režim
  • zásada aktivnosti – žáci by měli své poznatky získávat vlastní zkušeností, využívat je v praxi
  • zásada trvalosti – je třeba soustavně učivo opakovat
  • zásada přiměřenosti – učitel by měl vycházet z věkových a individuálních schopností dětí

Děti dělil podle nadání:

  1. bystré, dělají radost
  2. bystré, líné
  3. bystré, vzpurné
  4. s nedostatkem bystré mysli
  5. s nedostatkem bystré mysli, líné
  6. s nedostatkem bystré mysli, vzpurné

Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reliéf na budově školy v obci Dolany
Titulní strana prvního vydání knihy Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, která vyšla pravděpodobně v saské Pirně roku 1631

Jan Amos Komenský vytvořil celou řadu spisů z mnoha oborů, psal především česky, latinskyněmecky.

Filosofie, teologie[editovat | editovat zdroj]

Nejpodstatnější částí jeho díla jsou spisy teologickéfilosofické, hluboce ovlivněné věroukou Jednoty bratrské. Tyto spisy jsou v mnohém autobiografické nebo jsou inspirovány událostmi z Komenského života. Hlavním dílem filosofickým je De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských).

Přestože nevytvořil žádný čistě beletristický spis, jeho díla mají pro svůj vytříbený jazyk mimořádnou literární hodnotu a patří k vrcholným dílům české literatury (zejména filozofická alegorie Labyrint světa a ráj srdce).

  • Listové do nebe – Fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté, všechny nabádá, aby zůstali poslušni božích zákonů. Toto dílo je výrazně ovlivněno myšlenkami Jednoty bratrské.
  • Truchlivý – Zamyšlení nad rozporem rozumu a víry. Napsal je po smrti své první ženy a dětí.
  • Via lucis (Cesta světla) – Zabývá se zde pansofií (vševědou). Byl toho názoru, že když u lidu zmizí nevědomost, války ustanou. Aby došlo k nápravě lidstva, vládnout by měl sbor mudrců. Pro lepší dorozumění mezi národy je třeba zavést novou řeč, které by všichni rozuměli. Latina je podle něj příliš těžká.
  • Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
  • Hlubina bezpečnosti – Čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.
  • Kancionál – Sborník duchovních písní, české žalmy.
  • Kšaft umírající matky Jednoty bratrské – Vyjadřuje víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid. Postava matky je symbolem Jednoty bratrské, která je odsouzena k zániku, ale matka ve své závěti odkazuje hlavní myšlenky příštím generacím. (kšaft = závěť).
  • Labyrint světa a ráj srdce – alegorický příběh. Vypravěč se ocitá v okrouhlém městě uprostřed nicoty, alegoricky představující svět. Jeho průvodci Všezvěd Všudybud a Mámení mu líčí krásy dobře jdoucího světa, poutník však vidí jen klam, marnost, faleš, bídu a smrt. Chce odtud utéci, ale nemá kam. Východisko ze zmatků tohoto světa nachází v otevření svého srdce, aby do něj mohl vstoupit Ježíš Kristus – v hlubině svého srdce nachází svázaného beránka, kterého může rozvázat jen on sám.
  • Pokračování v bratrském napomínání – Vlastní životopis.
  • De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských)
  • Letzte Posaun Uber Deutschlandt, Amsterdam: Roy, 1663

Lingvistika, bohemistika[editovat | editovat zdroj]

  • O poezii české – Snaha obrodit poezii znovuzavedením časoměrného verše, který sám užíval v překladech žalmů.
  • Moudrost starých Čechů – Sbírka starých pořekadel a přísloví (asi 2000).
  • Poklad jazyka českého – Podrobný slovník všech českých slov. Měla být vysvětlena i gramatika. Chtěl zachytit i nespisovná, nářeční a přejatá slova. Materiál sbíral celý život. Slovník se nedochoval, jelikož shořel v Lešně.
  • Grammatica latina – latinsky, učebnice latiny
  • Orbis pictus (Svět v obrazech) – původně učebnice latiny, později i jiných jazyků.

Pedagogika, didaktika[editovat | editovat zdroj]

Mědirytinový předtitul sebraných didaktických spisů J. A. Komenského vydaných v Amsterdamu roku 1657

Další významnou částí jeho díla jsou spisy pedagogické, ve kterých v mnohém předběhl svou dobu. Nejúspěšnější z nich je názorná učebnice latiny a zároveň jakási encyklopedie, nazvaná Dvéře jazyků odevřené, která už za jeho života vyšla v mnoha vydáních a jazycích a byla používána i katolíky. Jeho hlavním dílem je ale Didactica magna (Velká didaktika), v níž shrnul své pedagogické názory formou traktátu. Jím navrhované učební metody ale přes úspěch některých děl nebyly za jeho života uplatněny.

Význam jeho díla spočívá v několika aspektech, pokračoval v práci svých předchůdců (Tomáš Štítný ze Štítného, Daniel Adam z Veleslavína, Jan Blahoslav). Vyzdvihl úlohu vzdělání, stanovil zásady vyučování (mnoho jich platí dodnes). Povznesl češtinu na vyšší úroveň, jeho dílo se stalo vyvrcholením myšlenkového vývoje celé starší české literatury. Na svoji dobu došel k poznatkům, které by bylo možno označit za revoluční. Jeho věhlas započal již za jeho života, ale teprve mnohem později byla část jeho myšlenek doceněna a realizována. Jeho díla vyšla v mnoha překladech a ovlivnila evropské myšlení. Jeho didaktické myšlenky převzali encyklopedistéosvícenci.

  • Didactica magna (latinsky Velká didaktika) – jedná se o spis o vyučovacích metodách.
    Výchovu zde rozdělil do čtyř stupňů po šesti letech:
    1. do 6 let mateřská škola,
    2. do 12 let povinná školní docházka,
    3. do 18 let latinské školy, gymnázia,
    4. poté university.
    Toto byl jeden z prvních projektů systematizace školství a na svou dobu byl velmi pokrokový.
  • Didactica – tj. umění umělého vyučování.
    Původně byla psána česky, vyšla latinsky. Stanovuje tu obecně platné vyučovací zásady:
    1. Učit se musí od mládí.
    2. Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …).
    3. Názorné vyučování.
    4. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
    5. Přiměřenost látky k věku.
    6. Vše převádět do praxe.
    7. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
    8. Nutnost stálého opakování.
    9. Žák má být současně učitelem.
    10. Vyučování má být zábavné.
    Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma.
  • Informatorium školy mateřské – rady matkám k výchově dětí před školou.
  • Dvéře jazyků odevřené – latinsky, pojednání o důležitosti jazyků a jak se jim učit.
  • Nejnovější metoda jazyků – teorie jazykového vyučování.
  • Škola na jevišti – pedagogické školské drama.
  • Schola Pansophica (1650) – navrhuje mimo jiné, aby žáci latinské školy alespoň jednu hodinu týdně četli současné noviny; zavedl tedy jako první média do výuky.
  • Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa) – spis o důležitosti vzdělání (latinsky).
  • Navržení krátké o obnovení škol v Království Českém – návrh školské reformy
  • Analytická didaktika[8] – analyticky, krok za krokem, vysvětleny základy pedagogické didaktiky. Komenský pečlivě dodržuje, aby jeden bod navazoval na druhý, aby své poučky dokazoval jednu z druhé. U nás vyšlo jedno vydání po válce v roce 1947 a nyní poslední v roce 2004.

Písňová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Komenský psal texty duchovních písní, upravoval staré bratrské písně, překládal z němčiny a polštiny. Svými písněmi výrazně přispěl do jím uspořádaného kancionálu, který pod názvem Kancyonál To jest Kniha Žalmů a Písní Duchowních vydal Krystof Kunrád v Amsterdamu v roce 1659. Ke Komenského nejznámějším písním patří Studně nepřevážená, Moudrosti poklad z nebe (z německé písně) či Ó Králi věků důstojný.

Korespondence, deníky[editovat | editovat zdroj]

Dále se zachovala jeho korespondence s přáteli, vědci, státníky. Kromě toho si vedl deníky, které se z části dochovaly.

Komeniologie[editovat | editovat zdroj]

Vědní obor, zabývající se Komenského životem a dílem, se nazývá komeniologie, odborník na tuto problematiku komeniolog, spisy samotné se označují jako komeniana. Všechna Komenského díla vyšla v kritickém vydání v letech 1969–1992 ve třiadvaceti svazcích v nakladatelství Academia pod názvem Dílo Jana Amose Komenského. Zakladatelem komeniologie byl Ján Kvačala (1862 – 1934), slovenský pedagog, osvětový pracovník, církevní historik, evangelický kněz. Nejvýznamnější českou komenioložkou je Dagmar Čapková (1925, Úborsko), historička pedagogiky a bohemistka. (Viz KALNICKÝ, J. Základy pedagogiky I. 2. rozšíř. vyd. Opava: Slezská univerzita, 2012. ISBN 978-80-7248-787-5, s. 31.)

Sbírka starých komenian v Moravské zemské knihovně[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší dochovaný rukopis J. A. Komenského z roku 1611. Část textu česky: V mladosti má člověk pamatovati, kterak by dobře živ byl, a v starosti kterak by dobře umřel

Moravská zemská knihovna vlastní bohatý fond starých komenian – knih Jana Amose Komenského vydaných do roku 1800. Sbírka byla založena na začátku 20. století z vlastního fondu knihovny a postupně doplňována koupěmi z českých i zahraničních antikvariátů. Několik exemplářů je součástí původní Pedagogické knihovny (lokace STPK) a uzavřených sbírek (zámecké a školní knihovny). Podle Jaroslava Vobra tvoří fond komenian asi 40 % z celkového počtu známých děl J. A. Komenského dochovaných na území tehdejšího Československa.[9]

Sbírka obsahuje mimo jiné 16 českých unikátů (tj. exemplářů, které se nenacházejí v jiných fondech ČR), mezi nimiž jsou i české knihy (např. Přemysslowánj O Dvchownj Radosti wěrných a prawých Křesťanů vyd. v Amsterdamu roku 1662), a také nejstarší dochovaný Komenského rukopis. Jedná se o zlomek z památníku Eliáše Crispa, přítele a spolužáka J. A. Komenského z doby studia na herbornské univerzitě v Německu. Zlomek obsahuje český a latinský citát s datem 21. července 1611 a vlastnoručním podpisem autora.

Sbírka byla zdigitalizována a je vystavena v digitální knihovně Moravské zemské knihovny.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČORNEJOVÁ, Ivana, et al. Velké dějiny zemí Koruny české VIII: 1618–1683. Praha – Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-947-5. S. 503.  
  2. ČORNEJOVÁ, Ivana, et al. Velké dějiny zemí Koruny české VIII: 1618–1683. Praha – Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-947-5. S. 357.
  3. Jan Amos Komenský ve Slovníku českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
  4. Jak se žije v Nivnici
  5. Muzeum J. A. Komenského
  6. a b Pa. Komenského ženy byly z Třebíče. Horácké noviny. 25. 7 1990, roč. 1, čís. 14, s. 3.  
  7. 455. schůzka: Lesnae excidium - Toulky českou minulostí (Český rozhlas)
  8. http://muj.optol.cz/~richterek/data/media/didaktika.html
  9. Vobr, Jaroslav: Dílo Jana Amose Komenského ve fondech Státní vědecké knihovny v Brně a moravských klášterních knihoven. Rukopisy a staré tisky 1611–1800. Brno 1992, s. 4, který provedl srovnání tehdejšího stavu fondu se soupisem Urbánková, Emma: Soupis děl J. A. Komenského v Československých knihovnách, archivech a museích. Praha 1959.
  10. Digitální knihovna Moravské zemské knihovny, kramerius.mzk.cz

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČORNEJOVÁ, Ivana, et al. Velké dějiny zemí Koruny české VIII: 1618–1683. Praha – Litomyšl : Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-947-5.  
  • Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež / redakce Otakar Chaloupka. Praha : Albatros, 1985. S. 179–185.  
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 412–454.  
  • DOSTAL, Jan. Tři kapitoly o Komenském. [s.l.] : Ioanes – Vladimír Nejedlo. ISBN 80-902100-0-7.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha : Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 812–820.  
  • GRULICH, Josef. Obraz manželství a rodiny v díle J.A. Komenského a B. Bolzana. Historický obzor. 1998, roč. 9, čís. 7-8, s. 169-172. ISSN 1210-6097.  
  • CHLEBOUN, Petr. Angelus pacis Jana Amose Komenského. Historický obzor. 2004, roč. 15, čís. 3/4, s. 66–71.  
  • KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha : Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.  
  • KOŽÍK, František. Světlo v temnotách. Bolestný a hrdinský život Jana Amose Komenského. [s.l.] : [s.n.].  
  • KRATOCHVÍL, Miloš Václav. Život Jana Amose. [s.l.] : [s.n.].  
  • KUMPERA, Jan. Jan Amos Komenský – malý profil velké osobnosti. Uherský Brod : Muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě, 1988.  
  • KUMPERA, Jan. Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků. Ostrava : Amosium Servis, 1992.  
  • LARANGÉ, Daniel S. La Parole de Dieu en Bohême et Moravie. La tradition de la prédication dans l’Unité des Frères de Jan Hus à Jan Amos Comenius. Paris : L'Harmattan, 2008. ISBN 978-2-296-06087-6.  
  • MASARYK, Tomáš Garrigue. J. A. Komenský. Praha : Laichter, 1892.  
  • NOVÁK, Jan Václav. Jan Amos Komenský, jeho život a spisy. Praha : Dědictví Komenského, 1932. Dostupné online.  
  • ŘÍČAN, Rudolf. Jan Amos Komenský – muž víry, lásky a naděje. Praha : Kalich, 1971.  
  • URBÁNKOVÁ, Emma. Soupis děl J. A. Komenského v Československých knihovnách, archivech a museích. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959.  
  • VÁLKA, Josef. Dějiny Moravy, díl 2, Morava reformace, renesance a baroka. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1995. 275 s. ISBN 80-85048-62-0. Kapitola 4.2 Vědění a literatura, s. 197n. (česky) 
  • VOBR, Jaroslav. Dílo Jana Amose Komenského ve fondech Státní vědecké knihovny v Brně a moravských klášterních knihoven. Rukopisy a staré tisky 1611-1800. Brno : [s.n.], 1992.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]