Vestfálský mír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jednání v Münsteru

Vestfálský mír, uzavřený 24. října 1648, byl soubor dvou smluv, Münsterské a Osnabrücké, ukončující třicetiletou a Osmdesátiletou válku, které byly uzavřeny Svatou říší římskou (císař Ferdinand III. a další německá knížata), Španělskem, Francií (Ludvík XIV. a kardinál Jules Mazarin), zástupci Republiky spojených nizozemských provincií a Švédskem. První jednání byla započata už na začátku 40. let 17. století a byla vedena v zimě, zatímco v létě se bojovalo. Byl to jeden z nejvýznamnějších mezinárodních traktátů v historii novověké Evropy a první politicko-geografický mezník.

Dvě města[editovat | editovat zdroj]

Všechna jednání o míru byla vedena ve dvou německých městech v Münsteru, který leží v dnešním Severním Porýní-Vestfálsku (proto také vestfálský mír) a Osnabrücku, který leží v Dolním Sasku. Tato města jsou od sebe vzdálená 50 kilometrů. Tato nejednotnost byla způsobena tím, že Švédsko upřednostňovalo protestantský Osnabrück, zatímco Francie katolický Münster. Vzhledem k neochotě katolických a protestantských vůdců se setkat, došlo k oddělení těchto táborů.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušená mapa Evropy v roce 1648

Náboženské změny ve Svaté říši[editovat | editovat zdroj]

  • Byla výrazně omezena moc císaře nad celou říší. Vládcové jednotlivých částí Svaté říše mají právo vládnout na svém území podle „cuius regio, eius religio“, neboli mají právo na vlastní náboženství. Z toho také vyplývá i ta paradoxní situace, že ač v ostatních částech říše vzniká náboženská svoboda, tak v zemích Koruny české a Rakouských dědičných zemích dochází nadále k upevňování pozice katolické církve. Dále je uznáno jako třetí náboženství kalvinismus.
  • Na druhou stranu bylo povoleno těm křesťanům, kteří žili na území, kde nebylo jejich náboženství panovníkem podporováno, aby mohli sloužit mši na určeném místě a v určenou hodinu.

Územní změny[editovat | editovat zdroj]

Mapa Svaté říše římské v roce 1648
  • Největší územní zisky si odnesla Francie a to hlavně zásluhou kardinála Mazarina, který byl v této době skutečný vládce Francie z důvodu nezletilosti krále Ludvíka XIV. Francouzi získali biskupství Metské, Toulské, Verdunské a města Décapole v Alsasku (ještě ale nezískali Alsasko celé).
  • Švédsko spolu s dalšími odškodněními získalo například západní Pomořansko a dohromady získalo tři hlasy sněmu Kurfiřtů.
  • Bavorsko získalo hlas za Falcké kurfiřtství. Naopak syn Fridricha Falckého, Karel I. Ludvík získal osmý hlas na sněmu kurfiřtů.
  • Braniborsko-Prusko získalo Zadní Pomořansko, biskupství Magdeburské, Halberstadtské, Kaminské a Mindenské
  • Vláda v Osnanbrücké diecézí bude střídavě připadat katolíkům a protestantům, za předpokladu, že protestanští biskupové budou voleni z rodu Brunšvik-Lünenburg.
  • Nezávislost města Brémy byla uznána.
  • Falc byla rozdělena na Horní a Dolní Falc. Dolní, u Rýna, získal syn Fridricha Falckého, Karel I. Ludvík, tedy protestanti a Horní si ponechal Maxmilián I. Bavorský, tedy katolík.
  • Na Rýnu byl znovu obnoven volný obchod, který byl z důvodu války blokován.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Peace of Westphalia ve Wikimedia Commons