Partyzán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sovětští partyzáni v Bělorusku v roce 1943

Partyzáni jsou civilisté nebo bojovníci nenáležející k pravidelným vojenským jednotkám, kteří v operačním prostoru nebo na okupovaných územích jednotlivě nebo ve skupinách vedou ze zálohy ozbrojený boj proti nepříteli (partyzánská válka).

Pokud upadnou do zajetí, nezachází se s nimi jako s válečnými zajatci, neboť se jim nedostává statusu kombatantů (účastníků boje) ve smyslu mezinárodního práva.[zdroj?]

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Patrně z anglického slova partisan, anebo z italského partigiano, což znamená straník, přívrženec, stoupenec, zastánce, záškodník nebo bojovník. Vyjadřuje tak stoupenectví s armádními jednotkami bojujícími na jejich straně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První partyzánské jednotky byly zformovány během americké války za nezávislost. Byly rekrutované především z lovců kožešin, kteří znali terén a uměli se v něm pohybovat. Způsobili britské armádě velké ztráty.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Obdobím rozkvětu partyzánských skupin byla druhá světová válka. Ve všech okupovaných zemích se zformoval protinacistický odboj.

Partyzáni se vyskytovali ve všech zemích okupovaných wehrmachtem, ale zatímco na mnoha územích (např. ve Francii, v Řecku, v Polsku, na Slovensku) vystavili pravidelné vojsko vážným problémům až v letech 1943–1944, v SSSR a v Jugoslávii se jejich úderná síla rozvinula velmi rychle. Zpočátku se rekrutovali hlavně z rudoarmějců, kteří zůstali za frontou, z uprchlých válečných zajatců a čím dál víc také z civilistů, mezi nimiž bylo i mnoho žen. Za rok 1943 hlásili sovětští partyzáni 11 000 explozí na železnicích, 9 000 vykolejených transportních vlaků - bylo při tom údajně zničeno nebo poškozeno na 6 000 lokomotiv a 40 000 vagonů – a rovněž 22 000 zdemolovaných německých automobilů. Na počátku roku 1944 operovalo za německými liniemi přes 250 000 sovětských partyzánů, kteří sehráli významnou roli hlavně při zhroucení skupiny armád Střed v létě 1944.

Citát Adolfa Hitlera:

„Die Russen haben jetzt einen Befehl zum Partisanenkrieg hinter unserer Front gegeben. Dieser Partisanenkrieg hat auch wieder seinen Vorteil: er gibt uns die Möglichkeit, auszurotten, was sich gegen uns stellt." Rusové teď vydali rozkaz k partyzánské válce za naší frontou. Tato partyzánská válka má zase jednu výhodu: dává nám možnost zničit vše, co stojí před námi.[1]

Německá okupační moc byla vůči aktivitám partyzánů zcela bezmocná a pokoušela se ovládnout situaci brutálním odstrašovacím terorem, jenž ovšem postrádal taktický koncept: partyzáni a jejich pomocníci byli stříleni nebo věšeni, vesnice, v nichž nalezli skutečný nebo údajný úkryt, byly většinou srovnány se zemí a jejich obyvatelé povražděni. Síla partyzánů přesto rostla, v Jugoslávii i v souvislosti s přílivem cizinců a se spojeneckou materiální a vojenskou pomocí, shazovanou z letadel, takže při příchodu Rudé armády mohli všude přejít do protiútoku a okupanty vyhánět z měst i z celých oblastí. Po invazi v červnu 1944 německé branné moci ve Francii zde zatápěli bojovníci francouzského hnutí odporu. V Itálii bylo jen v létě 1944 zabito podle údajů wehrmachtu 12 582 "banditů".

K formování partyzánského hnutí vyzývali nacističtí mocipáni v Německu ještě krátce před koncem války: do řad Werwolfu se však obyvatelstvo unavené válkou nijak nehrnulo.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 pokračovalo mnoho partyzánských skupin ve východním bloku ( Pobaltí, Ukrajina, Halič) v bojové činnosti tentokrát proti sovětské formě socialismu (Banderovci).

Během studené války obě strany - SSSR i USA - podporovaly „své“ partyzánské skupiny, např. Střední Amerika nebo Bolívie, Angola, Biafra atd[zdroj?]

Příklady organizovaných skupin[editovat | editovat zdroj]

  • ZOB (Żydowska Organizacja Bojowa) - židovská organizace ve Varšavském ghettu
  • die Fareinikte Partisaner Organisatzije - židovská odbojová skupina proti německé okupační moci v dnešní Litvě
  • die Österreichische Freiheitsfront - v Belgii
  • Zemská armáda (Armia Krajowa) – v Polsku
  • Résistance - ve Francii
  • Resistenza - v Itálii
  • SNP - slovenské partyzánské hnutí
  • Sovětští partyzáni - pod velením Rudé armády SSSR
  • Jugoslávští partyzáni - Titovi partyzáni
  • ELAS (Ethnikos Laikos Apeleftherotikos Stratos) - Řecká národní osvobozenecká armáda
  • EKKA (Ethniki ke Kinoniki Apeleftherosis) - Národní a společenské osvobození v Řecku
  • Lesní bratři - (estonsky Metsavennad, lotyšsky Meža brāļi, litevsky Miško broliai)
  • Ukrajinská povstalecká armáda - Ukrajina 1941-1953
  • OUN Organizace ukrajinských nacionalistů - (ukrajinsky Організація Українських Націоналістів)
  • Peshmerga - (kurdsky Pêşmerge nebo پێشمه‌رگه) kurdský odboj v Iráku proti Saddámu Husseinovi‌‌

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ze zápisu Martina Bohrmanna jednoho rozhovoru Hitlera s vedoucími nár.soc. vůdci 16. července 1941 ve vůdcově hlavním stanu; citováno dle: "Beherrschen, Verwalten, Ausbeuten" - Zápis ze setkání s vůdcem; v: Der II. Weltkrieg, Band 3, Tief im Feindesland, Pawlak-Verlag, 1989, Strana 372

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • AMORT, Čestmír. Partyzáni na Podbrdsku : K historii národně osvobozeneckého boje českého lidu v letech 1939-1945. Praha : Naše vojsko, 1958. 267 s.  
  • Partyzánský odboj v jižních Čechách : Vznik, vývoj, organizace a činnost partyzánské skupiny Šumava II. Vodňany : Partyzánská skupina Šumava II - tiskový odbor. 40 s.  
  • Odboj na Mladoboleslavsku 1939-1945 : Obraz historie domácího odboje v Pojizeří. Mladá Boleslav : Český svaz bojovníků za svobodu, 1995. 55 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]