Karel starší ze Žerotína

Karel starší ze Žerotína
Rytina od Jana Jiřího Balzera

Karel starší ze Žerotína (německy Karl der Ältere von Zierotin; 15. září 1564 Brandýs nad Orlicí – 9. října 1636 Přerov) byl významný moravský šlechtic, politik, spisovatel a představitel moravského zemského patriotismu.

Život

Vystudoval bratrskou školu v Ivančicích, později studoval na evangelických školách ve Štrasburku a Basileji. Byl vychován v českobratrské víře, v dospělosti se stal ochráncem a světskou hlavou jednoty bratrské na Moravě. V letech 1578 - 1587 studoval (právo, teologii a jazyky) a cestoval po Evropě, v této době získal mnoho kontaktů na přední evropské politiky. Ovládal latinu, italštinu, francouzštinu a němčinu. V roce 1583 převzal po smrti svého otce Jana staršího ze Žerotína panství Brandýs nad Orlicí (díky tomu byl i členem české stavovské obce) a Rosice. Později zdědil po strýci Bedřichovi starším ze Žerotína panství Přerov. A roku 1616 po smrti svého bratra Jana Diviše panství Náměšť nad Oslavou. Z panství vybudoval rozsáhlé dominium na západní i východní Moravě. Karel se stal i podporovatelem Jana Ámose Komenského, kterého pověřil sepsáním žerotínské genealogie a v letech 1611-13 financoval jeho studia v Německých zemích.

Roku 1591 bojoval ve Francii na straně hugenotů a krále Jindřicha IV. Navarského. Tím si znepřátelil císaře Rudolfa II. V roce 1594 se stal členem moravského zemského soudu. Byl i direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se též do válek proti Turkům, kde velel moravské jízdě. Postupem času se stal vůdcem stavovské opozice, proto byl roku 1599 zemským podkomořím Zikmundem z Dietrichštejna obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem. Obvinění se nezakládalo na pravdě, což se i v následném procesu prokázalo. Tento proces, však velmi Karla st. ovlivnil a poté co byl zbaven úřadu, odešel do ústraní.

Do politiky se aktivně zapojil až v roce 1607, kdy se ve sporu Rudolfa II. s Matyášem Habsburským postavil na stranu Matyáše. Podílel se na vzniku rakousko-uhersko-moravské konfederace, která podporovala Matyáše. Do této konfederace se snažil zapojit české stavy, které v tu dobu jednaly s Rudolfem II., jehož se za vydání tzv. Rudolfova Majestátu (tehdy nazýván pouze Majestát), rozhodly podpořit. To vedlo k odtržení Čech a Moravy. Na Moravě se na základě tzv. libeňské smlouvy (1608) ujal vlády Matyáš. I díky Karlovi st. Matyáš 24. srpna 1608 na bartolomějském sněmu v Brně potvrdil Moravě svobody a privilegia včetně vypovídání války a uzavírání míru. Morava se tak stala de facto svrchovaným a samostatným subjektem mezinárodního práva. Díky podpoře Matyáše se také roku 1608 stal moravským zemským hejtmanem, z tohoto úřadu dne 26. února 1615 na vlastní žádost a pod tlakem okolností odešel (vzestup katolické strany).

Busta Karla staršího ze Žerotína na nádvoří brněnské Nové radnice

Roku 1618 se opět aktivně zapojil do politiky, kdy podporoval Matyáše a usiloval o mírové vyřešení situace. Zúčastnil se jednání ve Vídni, kde Matyáš zemřel. Vyjednával pak s novým císařem Ferdinandem II. a kardinálem Františkem z Ditrichštejna. Především se snažil o kompromisní řešení hrozícího střetu. Zastával také názor, že náboženství a politika nejsou slučitelné a prosazoval náboženskou toleranci. 25. června 1618 významně napomohl prosazení usnesení odmítajícího připojit se k Českému stavovskému povstání. Moravský zemský sněm odmítl list českých stavů z 25. května 1618 vyzývající Moravu, aby se připojila k povstání. Karel st. prohlásil: „Čechové se snaží stát se slavnými tím, že zahubí svoji vlast. Jejich porážky budou počátkem našich, ale vina bude naprosto jejich. Poněvadž sami sebe opustili, nemohou si stěžovat, opustíme-li je my a jiní.“ Dne 13. prosince 1618 pak přemluvil většinu moravských stavů k neutralitě a vyjednávání. Převratu však již nedokázal zabránit. Po vítězství opozice na Moravě (2. až 3. května 1619), byl Karel st. držen nějakou dobu v domácím vězení (podobně jako kardinál Dietrichštejn). A však již na konci června roku 1619 se snažil vyjednávat neúspěšně (jménem povstaleckého direktoria) o míru s Ferdinandem II. V únoru 1620 se však odmítl účastnit holdu novému markraběti Fridrichu Falckému.

Po bitvě na Bílé hoře (1620), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání Obnoveného zřízení zemského si ponechal ve svém držení jen panství Brandýs nad Orlicí a Přerov. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech. Snažil se také podporovat Jednotu bratrskou, ve snaze ji zajistit exil v Uhersku a zejména Polsku. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu Jednoty bratrské z jeho tvrze v Kralicích nad Oslavou do Lešna (polsky Leszno) a její knihovnu do Vratislavi. Roku 1629 dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku 1633 žil v Přerově, kde i zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí ve zdejším bratrském sboru, později byly ostatky přeneseny do krypty Žerotínů umístěné v kostele v Bludově.

Dílo

• Apologie neb obrana ku panu Jiříku z Hodic - psána jako dopis Jiříkovi z Hodic, který Karla staršího ze Žerotína kritizoval za pasivitu. V tomto díle kritizuje poměry na Moravě a v Čechách, zejména úpadek stavovských orgánů, ale i sobeckost, pýchu, zahálku a lakomství šlechty a kritizuje i dvůr. Dílo je po jazykové stránce považováno za dokonalé.

Dále se zachovala jeho korespondence s mnoha významnými lidmi (viz Literatura níže).

Rodinné poměry

• 1. manželství:

Barbora Žerotínová († 1591, rozená Krajířová z Krajku)

děti: Bohunka Žerotínová

• 2. manželství: od r. 1596

Eliška Žerotínová († 1600, rozená Krajířová z Krajku)

• 3. manželství: od r. 1604

Anna Žerotínová (1584 – 1605, rozená Anna z Valdštejna, sestra Albrechta z Valdštejna)

• 4. manželství: r. 1614

Kateřina Žerotínová († 1637)

Ostatní děti

• Bedřich
• Alena

Karel starší ze Žerotína všechny tři svoje legitimní potomky přežil.

Zajímavost

Jméno Karla z Žerotína bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Literatura

Spisy Karla staršího z Žerotína

• BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice : Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.  
• Brandl, Vincenc: Spisy Karla st. ze Žerotína, 3 svazky, Brno 1870-1972. edice On line text
• FUKALA, Radek. Karel starší ze Žerotína a české stavovské povstání. Historický obzor, 2001, 12 (9/10), s. 194-202. ISSN 1210-6097.
• Chlumecky, Peter Ritter von: Carl von Zierotin und seine Zeit: 1564-1615. Brünn 1862.
• KALISTA, Zdeněk. Čechové, kteří tvořili dějiny světa. 3. vyd. Praha : Garamond, 2009. 198 s. ISBN 978-80-7407-055-6.  
• KNOZ, Tomáš. Državy Karla staršího ze Žerotína po Bílé hoře. Osoby, příběhy, struktury. Brno : Matice moravská ; Masarykova univerzita, 2001. 474 s. ISBN 80-86488-03-9.  
• KNOZ, Tomáš. Mecenáš Labyrintu. Karel starší ze Žerotína. In JAN, Libor; DRAHOŠ, Zdeněk. Osobnosti moravských dějin (1). Brno : Matice moravská, 2006. ISBN 80-86488-38-1. s. 203-218.
• KNOZ, Tomáš. Karel starší ze Žerotína. Don Quijote v labyrintu světa. Praha : Vyšehrad, 2008. 365 s. ISBN 978-80-7021-956-0.  
• ODLOŽILÍK, Otakar. Karel starší ze Žerotína. 1564-1636. Praha : Melantrich, 1936. 197 s.  

Související články

• Seznam českých šlechtických rodů
• Historie

Externí odkazy

• Biografie v KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918
• Moravský "don Quijote" Karel st. ze Žerotína - video z cyklu České televize Historický magazín

Moravský zemský hejtman
Předchůdce: Ladislav Berka z Dubé	1608–1614 Karel starší ze Žerotína	Nástupce: Ladislav z Lobkovic