Tomáš Štítný ze Štítného

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tomáš Štítný ze Štítného
Tomáš Štítný ze Štítného – reliéf na Masarykově škole v Prostějově

Tomáš Štítný ze Štítného (* kolem 1333, † mezi 1401 a 1409 Praha) byl český šlechtic (chudá větev Benešoviců), spisovatel, církevní reformátor, překladatel a kazatel.

Pocházel z nižší šlechty z tvrze Štítné u Žirovnice. Psal o náboženských otázkách – česky. Je považován za prvního českého klasika. Ve svých kázáních a dílech se obrací především na nižší šlechtu, která by měla působit na lidi. Překládal z latiny, ale jeho překlady jsou spíše vlastními adaptacemi. Jako prvenství v Čechách se mu přisuzuje založení vědy etiky (morálky).

Ve Štítném má i pomník. [1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Kodex Klementinský tvořený osmi traktáty, později přepracován K. J. Erbenem, který dva traktáty sloučil a jeden vyloučil, v díle Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (kolem 1376), sborník o některých nezbytných věcech, potřebných ke křesťanské praxi i k potřebám denního života, tvořený dvěma předmluvami, šesti traktáty a doslovem. V předmluvách i v doslovu autor řeší otázku, zda má právo jako laik psát o věcech náboženských (tento problém řeší odkazem na to, že pravda spočívá ve věci, nikoli v osobě a jednotlivých slovíčkách). V knize se autor obrací ke šlechtě a chce napravit její chyby (ať již skutečné či domnělé). Šlechta má vládnout podle zákonů, které popisuje poměrně široce, tj. má být spravedlivá, moudrá, nelakotná, žít v souladu s Bohem atp. Tyto obecné pojmy často nejsou blíže specifikovány. Sborník obsahuje tyto traktáty:
    • O vieře, o naději a milosti,
    • O trojiech staviech - panenském, vdovském a manželském,
    • O hospodáři, hospodyni a čeledi,
    • Kak se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm
    • Ostnec svědomie a o pokušení ďábelském,
    • Kak se očistijem toho, že hřešíme.
  • O devieti staviech lidských podobných k devieti kóróm anjelským (kolem 1376), traktát,
  • Knihy naučení křesťanského, traktáty,
  • Olomoucké povídky, středověká zábavná próza (cylus 35 povídek),
  • Řeči besední (kolem 1390), forma rozhovoru otce a dětí o základních křesťanských pravdách,
  • Knihy o šašiech a co hra šachová ukazuje a učí (kolem 1390), alegorické dílo o uspořádání středověké společnosti na základě pravidel šachové hry nebo z vizuální podoby figur napsané podle knihy italského dominikána Jacoba de Cessolis Liber de moribus hominum et officiis nobilium sive super ludo scacchorum (Kniha lidských mravů a povinností šlechty neboli o hře v šachy). Štítného spis se vyznačuje vysokou originalitou, nejde tedy o pouhý převod Cessolisova díla do češtiny. Tomáš ze Štítného vypustil z původního textu četné fragmenty spojené s antikou a biblí a nahradil je mnoha příběhy z české historie a dílo doplnil o popis českých národních zvyklostí.
  • Řeči sváteční a nedělní (kolem 1392), výklad evangelií rozepsaný na jednotlivé neděle a svátky v roce,
  • Exempla, krátká vypravování pro zpestření kázání,
  • Barlaam a Josafat (po roce 1390), česká adpatace duchovního románu neznámého řeckého autora ze 6. století,
  • Zjevení svaté Brigity (po roce 1390), český výbor ze zjevení (nadpřirozených osvícení), která mívala ve stavech vytržení švédská národní světice,
  • Život svaté Alžběty (kolem 1400), poutavě sepsaný život durynské princezny Alžběty, která žila zpočátkem 14. století.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Tomáše Štítného bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 633.  
  • Dějiny české literatury. 1., Starší česká literatura / Redaktor svazku Josef Hrabák. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1959. 531 s. S. 173–184.  
  • HRABÁK, Josef; JEŘÁBEK, Dušan; TICHÁ, Zdeňka. Průvodce po dějinách české literatury. 3. vyd. Praha : Panorama, 1984. 521 s. S. 68–71.
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 768–771.  
  • ŠŤASTNÝ, Radko. Slovník českých spisovatelů od nejstarších dob do počátku 20. století. Praha : SPN, 1974. 296 s. S. 223–224.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu