Říšský sněm (Svatá říše římská)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zasedání Říšského sněmu v roce 1663
Budova staré radnice v Řezně, místo zasedání Říšského sněmu

Říšský sněm (německy Reichstag) byl shromážděním stavů Svaté říše římské, tedy šlechticů a církevních hodnostářů, kteří bezprostředně podléhali císaři Svaté říše římské. Funkce a složení říšského sněmu se vyvíjely po staletí, stejně, jako se vyvíjela sama Říše.

Zpočátku za Karlovců se jednalo o shromáždění kmenových vévodů a jejich mužů, kteří se scházeli podle potřeby, aby rozhodli důležité věci pro Franskou říši, přičemž jejich pravomoc se zakládala na germánském zvykovém právu, podle nějž každý vůdce musel mít při důležitých rozhodnutích oporu svých mužů. Příkladem takového sněmu je volba Pipina III. králem Franků v Soissons roku 751.

Až do konce 15. století nebyl sněm pevně danou institucí, ale knížata se nepravidelně scházela na císařském dvoře, kam byla svolána císařem na tzv. Hoftage. Až roku 1489 byl položen institucionální základ Reichstagu, který byl rozdělen do dvou kolegií. Prvním kolegiem byli kurfiřté, kteří volili císaře, druhým kolegiem byla ostatní knížata, později přibylo třetí kolegium říšských měst, které mělo do roku 1582 pouze poradní hlas.

Členové Reichstagu byli poddáni pouze císaři a měli značná práva z toho plynoucí, například vydávat zákony, vykonávat tresty smrti a od vestfálského míru mohli uzavírat smlouvy se zahraničními státy. Členem sněmu mohl být jak šlechtic, tak i duchovní (biskup, opat), přičemž právo členství se odvozovalo od držení "bezprostředního" (Reichsunmittelbarkeit) panství. Z toho plynulo, že jedna osoba mohla mít více hlasů, pokud držela více bezprostředních panství a podobně, pokud se o vládu nad panstvím dělilo více osob, sdílely jeden hlas. Dále pak platilo, že velká knížata měla jeden hlas, zatímco hrabata hlasovala kolektivně ve čtyřech kuriích, která každá měla jeden hlas, podobně opati byli sdruženi ve dvou kuriích. Roku 1653 vzniklo dělení na Corpus Evangelicorum a Corpus Catholicorum, tedy na nekatolické a katolické stavy, které měly význam pro náboženské zákony.

Roku 1663 byl v Řezně ustaven stálý Říšský sněm (Immerwährender Reichstag), který zde zasedal stále až do roku 1806, kdy Říše zanikla.

Z tradičních důvodů se i po rozpadu Svaté říše římské, parlamenty Rakouska a Německa ve svých ústavách stále nazývají Reichstag, resp. Bundestag (Spolkový sněm).

Výraz Reichstag je složený z německých slov Reich (bohatý, bohatství nebo říše) a Tag ("shromáždění"; termín v tomto případě neznamená "den", nýbrž je odvozen od slovesa tagen což znamená "zasedat, rokovat").

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Peter Claus Hartmann: Das Heilige Römische Reich deutscher Nation in der Neuzeit 1486–1806. Stuttgart 2005, ISBN 3-15-017045-1.
  • Axel Gotthard: Das Alte Reich 1495–1806. Darmstadt 2003, ISBN 3-534-15118-6
  • Edgar Liebmann: Reichstag. In: Friedrich Jaeger (Hrsg.): Enzyklopädie der Neuzeit, Bd. 10: Physiologie-Religiöses Epos. Stuttgart 2009, str. 948-953, ISBN 3-534-17605-7
  • Barbara Stollberg-Rilinger: Des Kaisers alte Kleider. Verfassungsgeschichte und Symbolsprache des Alten Reiches. München 2008, ISBN 978-3-406-57074-2
  • Helmut Neuhaus: Das Reich in der frühen Neuzeit (Enzyklopädie Deutscher Geschichte, Band 42). München 2003, ISBN 3-486-56729-2.
  • Heinz Angermeier: Das alte Reich in der deutschen Geschichte. Studien über Kontinuitäten und Zäsuren. München 1998, ISBN 3-486-55897-8

Kategorie Reichstag (Holy Roman Empire) ve Wikimedia Commons