Třebíč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třebíč
Třebíč-Vnitřní Město z Masarykovy vyhlídky na Hrádku

Třebíč-Vnitřní Město z Masarykovy vyhlídky na Hrádku

znak obce Třebíčvlajka obce Třebíčznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0634 590266
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Třebíč
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 57,6 km²
počet obyvatel: 37 324 (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 405 m
PSČ: 674 01
zákl. sídelní jednotky: 32
části obce: 17
katastrální území: 10
adresa městského úřadu: Karlovo náměstí 55
674 01 Třebíč
starosta / starostka: Pavel Heřman
Oficiální web: http://www.trebic.cz
E-mail: info@trebic.cz

Třebíč
Red pog.png
Třebíč
Třebíč, Česko
Části obce (17)
Seznam částí města Třebíče
Zdroje k infoboxu a částem obce
Dějiny Třebíče
Vlajka Třebíče
Nejstarší dějiny Třebíče
Třebíč ve středověku
Bitva o Třebíč
Třebíč v novověku
Třebíč v 16. a 17. století
Třebíč v 18. století
Třebíč v 19. století
Třebíč ve 20. století

Třebíč (zvuk Třebíč [ˈtr̝̊ɛbiːtʃ] IPA, rod ženský, ale původně mužský, německy Trebitsch[2]) je město s rozšířenou působností, nacházející se na západě Moravy, v jihovýchodní části kraje Vysočina, a je po Jihlavě jeho druhým největším městem. Leží na řece Jihlavě 30 km jihovýchodně od krajského města Jihlavy a 56 km západně od zemského hlavního města Brna. Nadmořská výška města se pohybuje mezi 392 m n. m. (u Palečkova mlýna při řece Jihlavě) a 503 m n. m. (Strážná hora s Kaplí Povýšení sv. Kříže).

Třebíč měla roku 2011 přes 37 tisíc obyvatel. Počátky města souvisí se založením benediktinského kláštera nad řekou Jihlavou roku 1101, na jehož místě se dnes nachází zámek. První písemná zmínka o městě, kterou je listina opata Martina, pak pochází z roku 1277.[3] Městská práva obdrželo město od markraběte Karla roku 1335, díky tomu získalo i právo opevnit se hradbami a příkopy. V dobách svého největšího rozmachu byla Třebíč po Olomouci a Brně nejvýznamnějším střediskem na Moravě, statky zdejšího kláštera dosahovaly téměř až k Opavě.[3] Počet obyvatel začal vzrůstat až po druhé světové válce spolu s výstavbou rodinných domů a následně velkých panelových sídlišť, z velké části coby domovů pro zaměstnance nově budované elektrárny v Dukovanech. Dnes je Třebíč důležitým centrem západní Moravy a okresu Třebíč.

Rozloha Třebíče činí 56 km2 a město je členěno do 17 částí, z nichž se 10 nachází přímo ve městské zástavbě a zbylých 7 v blízkém okolí. Ve městě jsou významné památky, Třebíčská židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. Karlovo náměstí v centru města je jedním z největších náměstí v České republice. V roce 2008 bylo zveřejněno usnesení rady města, že město Třebíč hodlá usilovat o dosažení titulu statutárního města.[4]

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Název města s největší pravděpodobností pochází z místního názvu les třebečský (Třebečský les) zmíněného v třebíčském opisu Kosmovy kroniky, sepsaném v třebíčském klášteře, (in silva trebecensis – v lese třebečském). Pojmenování Třebečský les pak může pocházet z vlastního jména Třebek, nebo ze slova třeby, což byly obětiště pohanským bohům.[5] Název může také pocházet ze slova třebiti,[2] které má význam ničení lesa nebo též kácení lesa, z toho se usuzuje, že na území města byly hluboké lesy, ale tato možnost je méně pravděpodobná.

Dle rozboru všech místopisných názvů na Třebíčsku provedeného Rudolfem Šrámkem ke konci 20. století bylo vyvozeno několik závěrů, které se dnes považují za obecně nejpravděpodobnější, co se původu názvu města Třebíče týče. Podle Šrámka zapadá jméno Třebíč do osy VladislavStařeč.[6] S názvem obce Vladislav má společné to, že nejspíše pochází z osobního jména. Stejně tak jako název Stařeč, který by měl pocházet z osobního jména Starek. Tím osobním jménem bývá u Třebíče považováno jméno Třebek (podobně jako obec Trzebiesláw). Podle toho by pak označení Třebeč bylo označením pro Třebkův majetek, tedy místo, kde Třebek žil a patrně vlastnil určitou půdu. Vzhledem k této skutečnosti je pak zřejmé, že název Třebečský les zmiňovaný v třebíčském opisu Kosmovy kroniky, mohl být územím, které se buď nacházelo v blízkosti Třebkova sídla, nebo bylo přímo pod jeho správou.[6] Co se změny z pojmenování Třebeč na Třebíč týče, souvisí jméno města s již zmíněným pojmenováním nedaleké obce Stařeč. Tvar Třebeč a Stařeč jsou si velice podobné a zároveň se i stejně skloňují. Genitiv u obou pojmenování je tudíž podobný: bez Třebče, bez Stařčě. Tvar bez Stařče byl časem pozměněn na bez Starče a vznikla tak verze tohoto místního pojmenování Starč užívané ještě v 19. století. Podobně se změnilo i jméno Teleč na Telč. Právě vytvořením nového nominativu ke genitivu a ostatním pádům mohlo vzniknout pojmenování Třebč, následně i Třebíč.[6] Podobně bylo užíváno i pojmenování Staříč.[7][p 1]

Šrámek ve svém rozboru také mimo jiné prakticky vyloučil, že by název Třebíč původ ve slovese třebit, tedy vyklučit, vypálit či vyčistit dané místo, především od zalesnění. Odůvodnění nachází ve slově třebež, což je staročeský pojem pro vytříbené, vyklučené místo, tedy místo, kde se třebilo. Původní název místa a města by totiž pak musel být Třebež a takový zápis nikdy nebyl nalezen.[6] Tento fakt je ještě více upevněn tím, že by patrně nedošlo k tak velké změně a k potlačení původního významu, jako by při změně z Třebež na Třebíč došlo.

Název se původně užíval v mužském rodě,[6] ale v 19. století se po vzoru ta obec začala používat v ženském rodě – ta Třebíč.[8][p 2]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Listina z roku 1335, kterou markrabě Karel povyšuje Třebíč na město

V místech, kde byla Třebíč založena, neexistovalo žádné starší osídlení. Jediné nálezy byly doloženy na Karlově náměstí a v části Stařečky. V těchto místech byly nalezeny pozůstatky základů domů, které by mohly být starší než stavby samotného města a podle Fišera by mohly být i starší než třebíčský klášter. Podle kroniky Eliáše Střelky Náchodského se na místě kláštera mohl nacházet hrad Dřevín, či Dřevíč,[9] tato možnost však byla v novějších výzkumech dr. Fišera již téměř vyvrácena. Více pravděpodobné je, že se zde nacházel opevněný dvorec, který mohl patřit jistému Třebkovi. Jeho jméno by mohlo být spojeno s místním názvem Třebečský les. Tento opevněný dvorec by se mohl nacházet na pahorku v centru města jménem Horka.[10]

První zmínky o Třebíči sahají až do roku 1101, kdy na území pod Strážnou horou a při řece Jihlavě moravská údělná knížata Oldřich Brněnský a Litold Znojemský založila benediktinský klášter. První stavbou tohoto kláštera byl kostel sv. Benedikta vysvěcený roku 1104. Později byla přistavena nová klášterní budova a kolem roku 1260 bazilika svatého Prokopa. Nejstarší listina, kde byla Třebíč zmíněna jako město byla napsána v roce 1277. Povolení opevnit se hradbami a řídit se městským právem byla městu udělena roku 1335 Karlem IV. a Janem Lucemburským. V roce 1468 při válkách mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo město velmi poničeno a na několik let přestalo dokonce existovat.

Po roce 1492 město mnohokrát vyhořelo a bylo tak několikrát přebudováno a až na některé domy se nezachovala jeho renesanční podoba. Třebíč se stala majetkem Pernštejnů a v roce 1525 byl násilně zrušen i klášter. Později, v roce 1527, se město stalo majetkem Osovských z Doubravice, tento rod se zasloužil o rozvoj města. Po získání práva pečetního v roce 1582 se město stalo majetkem Valdštejnů. V druhé polovině 17. století se fara sv. Martina dočkala povýšení na děkanství, tato událost velmi výrazně ovlivnila rekatolizaci. V letech 1765 až 1769 město, stejně jako celá Morava, trpělo hladomorem.

Železniční stanice Třebíč-Starč

V letech 1821 a 1822 město poničily velké požáry. První byly odplatou za protirobotní vzpoury, po okolních vesnicích byly rozdávány paličské listy s hrozbami, které byly od května do července roku 1821 plněny. Shořelo mnoho domů v Židech, v Týně a na Jejkově. Druhý požár vznikl v domě U zlatého lva a shořelo 290 domů, kostel a kostelní věž. Škoda byla odhadnuta na milion zlatých. O deset let později, v roce 1832, začala v Třebíči napadat obyvatelstvo cholera. Mezitím se v roce 1830 městem prohnala jedna z větších povodní, voda zaplavila celé Karlovo náměstí. Po roce 1850 byla ve městě postupně založena spořitelna (1863), Národní dům a gymnázium (obojí 1871). Roku 1885 bylo postaveno i sousoší sv. Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, o rok později bylo město připojeno k železnici. Ke konci 19. století vznikly také dnes významné podniky ZON (zal. roku 1879) a BOPO (dříve Karl Budischowski, dnes již neexistuje).[11]

Město Třebíč při povodních v roce 2006

Na počátku 20. století byla v Třebíči doktorem Jaroslavem Bakešem založena nemocnice. V třicátých letech byly zakoupeny koželužské závody Budischowski společností Tomáše Bati, který začal v Borovině stavět dělnické kolonie, známé cihlové dvojdomky, a vytvořil tak velkou část dnešní místní části Borovina.[12] Ve dvacátých a třicátých letech, kdy byl starostou města významný vlastenec Josef Vaněk, zažilo město velký rozmach. Ten také uvítal 13. června 1928 pana prezidenta T. G. Masaryka na jeho oficiální návštěvě města, jenž si prohlédl i románsko-gotickou baziliku sv. Prokopa, na jejíž opravu věnoval osobní dar (15 000,-Kč). V roce 1935 probíhaly velkolepé oslavy Třebíč 600 let městem, na které byly pozvány i významné osobnosti z celé Československé republiky.[13] Za druhé světové války byl rozvoj města zpomalen, jednou z příčin mělo být vyhnání židů z Třebíče a jejich transporty do koncentračních táborů. V Třebíči také sídlila německá posádka. Po druhé sv. válce v Třebíči rostla síla komunistů, mohlo tomu být i kvůli vysokému počtu dělníků a kvůli některým tehdejším politikům nebo armádním činitelům, kteří z Třebíče pocházeli. Po Únoru 1948 byly zestátněny velké třebíčské společnosti a město bylo rozvíjeno podle centrálních plánů. V 70. letech se začaly budovat nová sídliště, školy a další zařízení. Důvodem byla stavba a provoz jaderné elektrárny Dukovany. Na přelomu 80. a 90. let bylo také, kvůli zrychlení hromadné dopravy v rámci Třebíče a okolí, plánováno zavedení trolejbusů v Třebíči, které nikdy nebylo realizováno. Roku 1985 se městem prohnala další z velkých povodní, později se povodně vrátily ještě v letech 2005 a 2006.

Po sametové revoluci Třebíč zažila velký rozvoj. 3. července 2003 se židovské ghetto a bazilika staly součástí seznamu UNESCO.[14] Po roce 2000 je v Třebíči podporován regionální rozvoj, byla otevřena průmyslová zóna, jsou zde otevírány nové obchody (byl zde mj. otevřen první supermarket Spar v České republice[15]) a rozvíjí podnikání. Na roky 2009 až 2013 je ve dvou etapách plánována modernizace a elektrifikace železniční tratě č. 240 vedoucí přes Třebíč a byly zveřejněny i návrhy tras pro výstavbu velkého městského okruhu.[16]

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Panorama Třebíče od severu; v pozadí masiv sopečného původu jižně od města.
Panorama Třebíče od severu; v pozadí masiv sopečného původu jižně od města.

Třebíč se nachází ve střední části okresu Třebíč, který leží v jihovýchodní části kraje Vysočina. Od krajského města je Třebíč vzdálena 35 km jihovýchodním směrem a je po Jihlavě druhým největším městem v kraji. Druhým blízkým velkým městem je zemské hlavní město Brno, vzdálené od Třebíče 56 km východním směrem.

Letecký snímek Třebíče

Centrum města leží v údolí řeky Jihlavy hlubokém šedesát metrů. Zbytek města se pak rozkládá po návrších, která jsou místy rozdělená údolími potoků, ty stékají do řeky. Krajina severně od města je rovinatá s typickými remízky a velkými syenitovými balvany, doplněná soustavami rybníků. Jižní krajina je opačného charakteru nabízející mnohem větší možnosti využití půdy. Asi tři kilometry na jihu se od města zvedá sopečný masiv, který je součástí Stařečské a Jevišovické pahorkatiny, táhnoucí se od jihovýchodu až na západ. Výraznou dominantou okolí je Klučovská hora s televizním vysílačem pro Třebíč a okolí, která je součástí Jevišovické pahorkatiny. V jejím sousedství se nachází pahorek Hošťanka s přírodní rezervací. Významnými od města již vzdálenějšími vrcholy masivu jsou Pekelný kopec, který je oblíbeným turistickým cílem a Zadní hora, na které se též nachází radiotelevizní vysílač.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Třebíč je druhé město s procentuálně nejvíce zateplenými domy v České republice. Domácnosti v Třebíči jsou rovněž vytápěny biomasou. V roce 2011 byla otevřena již třetí teplárna na biomasu.[17]

Klima[editovat | editovat zdroj]

Třebíč leží v mírně teplé oblasti s občasnými dešti.[18] Převládá zde severozápadní a západní proudění vzduchu.[19] Z východu sem pak proudí především chladný vzduch a v zimě větší množství sněhových srážek. Ročně spadne asi 560 mm srážek (na vegetační období připadá asi 350–400 mm, na zimní období pak 200–250 mm). Průměrná roční teplota činí 7,5 °C, v červenci pak 18,5 °C a v lednu −3,4 °C.

Třebíč – podnebí, graf
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Průměrné maximum [°C] 0 3 7 13 19 22 23 24 18 12 5 0
Průměrné minimum [°C] -4 -3 0 4 9 12 13 14 9 5 1 -4
Srážky [mm] 22,6 20,1 32 31,4 53,6 60,1 86,8 61,9 43,9 34 34,6 29,1
Maximální srážky [mm] 47,9 51 104,2 72,5 126,9 118,4 278,8 112,4 103,7 55,9 54,4 48,5
Zdroj: MSN Weather[20]

Okolí města[editovat | editovat zdroj]

Fyzická mapa Třebíče a blízkého okolí

Poblíž Třebíče se nachází velice zachovalá příroda. Pouze na jihu je původní vegetace rozrušena velkými poli, které vznikly v 50. letech. Díky výskytu mnoha vzácných druhů rostlin a živočichů vzniklo v okolí Třebíče několik přírodních parků:

Dále v okolí Třebíče leží několik přírodních památek a přírodních rezervací:

V okolí Třebíče se také nachází 100 památných stromů.

Poblíž města se také nachází více společností a míst, které na rozdíl od chráněných oblastí znečišťují životní prostředí; velkou ekologickou zátěží byla např. blízká skládka Pozďátky.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Z geologického hlediska se prakticky celá zastavěná část města Třebíče nachází na tzv. třebíčském masivu (ve starší literatuře též třebíčsko-velkomezeříčský masiv) někdy označovaném také jako třebíčská plošina nebo také nazývané třebíčský trojúhelník. Jedná se o magmatické těleso o ploše cca 500 km2 rozkládající se přibližně mezi městy Jaroměřice nad Rokytnou, Polná a Velká Bíteš. Stáří hornin činí podle izotopického datování přibližně 340 milionů let. Svým složením odpovídají horniny třebíčského masivu nejčastěji žule a v případě nižšího zastoupení křemene i syenitu. V hornině jsou poměrně bohatě zastoupeny tmavé minerály, tedy biotit a amfibol, které hornině spolu s velkými zrny živce dávají charakteristický vzhled. Hornina je zajímavá z chemického hlediska. Vykazuje totiž relativně vysoký obsah draslíku kombinovaný neobvykle se zvýšeným obsahem hořčíku. Horniny tohoto typu byly poprvé popsány v německém Schwarzwaldu na lokalitě Durbach, které vděčí hornina za svůj název – durbachit. Třebíčský masív je pak znám především nálezy ametystů a záhnědHostákova a Bochovic.

Pro horninu jsou dále charakteristické zvýšené obsahy uranu a thoria, které společně s radioaktivním izotopem draslíku způsobují relativně vysokou radioaktivitu. Ta mimo jiné způsobila zčernání křemene – hrádeckého morionu.[21] Vlivem radioaktivního rozpadu uranu a thoria dochází ke vzniku radioaktivního plynu radonu, jehož přítomnost v podložních horninách s sebou přináší nutnost uplatnění opatření proti jeho pronikání do budov. K uvolňování radonu dochází především v severní části města, což byla a je překážka při rozšiřování města směrem na sever.

Durbachity vytvářejí na území města velmi rozsáhlé výchozy táhnoucí se po severním obvodu Židovské čtvrti podél řeky až do Kočičiny a dále k východu. Jsou však odkryty i na celé řadě jiných míst. V Třebíči se velmi hojně vyskytují horniny žilného doprovodu. Jedná se o světlé aplitové žíly, jejichž mocnost dosahuje maximálně několika metrů. Nejnápadnější výchoz těchto hornin se nachází ve svahu na Hrádku pod Žižkovou mohylou, kde jsou žíly díky světlé barvě patrné na velkou vzdálenost.

Nejzápadnější část města, na kterou spadá především místní část Borovina, již leží mimo třebíčský masiv a podloží je zde tvořeno migmatitzovanými (natavenými) sillimanit biotitickými pararulami obsahujícími místy cordierit. S těmito horninami je možno se setkat např. ve výchozech mezi Polankou a Poušovem. Tyto horniny bývají zpravidla páskované, ale tato stavba je místy setřena díky jejich natavení. V těchto horninách se dále vyskytují vložky vápenato-silikátových hornin erlanů. Tyto horniny podléhaly v třetihorním tropickém klimatu intenzivnímu chemickému zvětrávání, což dalo vzniknout známým pestrobarevným borovinským a řípovským opálům.

Zajímavé nerosty se v Třebíči nacházejí již jen příležitostně, zejména při stavebních pracích a při výkopech.[21]

Při výkopech na Karlově náměstí, jímž kdysi pravděpodobně protékala řeka, se lze setkat s valounky křišťálu a záhnědy. Mimo ně však i s vivianitem, jehož vznik v naší lokalitě souvisí s hromaděním organických látek ve středověkých stokách. Na Stařečce byl při výstavbě autobusového nádraží nalezen allanit. Výskyt vzácného nerostu prioritu je doložen z Týna.[21]

Na žulosyenitovém Hrádku se lze setkat s bílou horninou aplitem. Dále lze připomenout i turmalín, a to i v podobě tzv. turmalínových sluncí: křementurmalínové srůsty lemované bílým bezslídným aplitem a v tmavším biotitovém aplitu.[21]

Třebíč je též známá svým velkým nalezištěm vltavínů ležícím na jihu města ve čtvrti Horka-Domky poblíž polikliniky ve Vltavínské ulici, která je podle vltavínů nazvána. Krásné nerosty byly nalezeny též u tzv. Kostelíčka: černý turmalín, hnědá záhněda, šedozelený chlorit a zrna a osmistěnové krystaly fialového a zeleného fluoritu nebo zrna fialově červeného granátu – almandinu. Bílý křemen býval hojný na Jejkově a na starém hřbitově v Domcích.[21]

Na západě města se dříve také těžila cihlářská hlína.


Pohled na severní žulosyenitovou rovinatou část Třebíče ze Strážné hory; v pozadí jsou patrné rozsáhlé lesy a sídliště vybudovaná na podkladu, ze kterého se uvolňuje problémový radon.
Pohled na severní žulosyenitovou rovinatou část Třebíče ze Strážné hory; v pozadí jsou patrné rozsáhlé lesy a sídliště vybudovaná na podkladu, ze kterého se uvolňuje problémový radon.

Členění a samospráva[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Seznam částí města Třebíče a Seznam představitelů Třebíče.
Mapka místních částí Třebíče

Třebíč má rozlohu 56 km2 a dělí se na 10 katastrálních území a 17 částí, z nichž 10 tvoří městskou zástavbu a zbylých 7 je v blízkém okolí. Podle sčítání lidu v roce 2001 se v Třebíči nacházelo 4 895 domů a žilo zde 39 021 obyvatel, podle posledních součtů z roku 2008 zde žije 38 717 obyvatel. Nejrozsáhlejší místní částí jsou Slavice; nejmenší Zámostí. Nejlidnatější jsou Nové Dvory a nejméně obyvatel má Řípov. Po revoluci v roce 1848 a dle březnové ústavy přestal fungovat třebíčský magistrát a úředníci přešli do služeb státu, prvním starostou byl zvolen Martin Hassek.

Po roce 1989 se několik bývalých místních částí osamostatnilo. Postupně to byly Krahulov (24. listopadu 1990[22]), dále, s platností od 1. ledna 1993, Kožichovice a Okřešice.[23][24] Poslední odpojenou částí byla Střítež, osamostatnila se 1. ledna 1995.[24][25]

Městský úřad města Třebíče tvoří starosta, tři místostarostové, tajemník úřadu a další zaměstnanci, městský úřad tvoří i 13 odborů. Nynějším starostou je od roku 2010 Pavel Heřman, zastupitelstvo města tvoří 27 lidí. V rámci zastupitelstva v Třebíči působí i městská rada. Do roku 1990 bylo vedení města v rukou národního výboru a úřad starosty města tak byl nazván "předseda národního výboru". Ve volbách v roce 2006 zvítězila ODS a získala tak 6 mandátů. Posléze byla vytvořena koalice stran ODS, ČSSD a KDU-ČSL.

Třebíčskem v roce 2007 a 2008 otřásly protesty vůči vedení města, šlo o tzv. kauzu „Vídeňský rybník“. Jde o prodej pozemků firmě Lima, která měla dostat pozemky za nižší cenu než jiné firmy v konkursu.[26][27][28] Starosta nakonec odvolán nebyl.[29][30]

Územní vývoj[editovat | editovat zdroj]

Město Třebíč se svým půdorysem řadí k podunajskému typu měst. Jeho hlavní náměstí má ulicový charakter. Vzniklo jednostranným rozšířením staré komunikace a kopíruje pravý břeh řeky Jihlavy zahnutý do oblouku. Vedlejší prostranství vzniklo při farním kostele sv. Martina z Tours.[31] Toto jádro města uzavřely hradby. Do města se vcházelo třemi branami: jihlavskou (podklášterskou), vídeňskou (znojemskou) nebo jejkovskou (brněnskou).[32]

Nástin územního vývoje města Třebíče

Jako předměstí vznikly v době renesance Stařečka za jihlavskou branou a Jejkov za brněnskou branou. Románské podhradí kláštera (Podklášteří) stavebně přešlo do sousedícího židovského města.[31] Při obnově města v 15. století město rozšiřovalo ulice i náměstí, aby posílilo jejich tržní funkci.[33]

Původní plán výstavby města z roku 1932

Poté byly položeny základy pozdějších částí Nových Dvorů a Nového Města na levém břehu řeky. Od 2. poloviny 19. století se město začalo rozpínat směrem na jih od Horky do nové části Domky a dále přes Stařečku do Boroviny,[31] rychlým tempem začátkem 20. století. To se dál k severu rozšířily Nové Dvory, dál k jihu Domky, při borovinské továrně rostly dělnické domky.[34] Víceméně pozvolný růst města na všech stranách, včetně výstavby mnoha cihlových činžovních domů v Domcích a Borovině a průmyslové zástavby v Domcích a na Jejkově, zvrátil do překotného tempa záměr a počatá realizace výstavby dukovanské elektrárny. Od poloviny 70. let 20. století tak byla po okrajích města zakládána sídliště panelových domů. Největší z nich vyrostlo na přelomu 70. a 80. let na Nových Dvorech a v Borovině. Další panelová výstavba proběhla v mezitím připojené části Týn a na přelomu 80. a 90. let též na Novém Městě. Natolik zásadnímu zvýšení počtu obyvatel se musela přizpůsobit i dopravní infrastruktura města, a tím mj. došlo k asanování takřka celé Horky, dále staré zástavby Nového Města a podstatné části Stařečky.[35]

Územní vývoj Třebíče na vyobrazeních
Nejstarší známé vyobrazení Třebíče z počátku 18. století Třebíč na nejstarším známém vyobrazení z počátku 18. století. Zachycen je zámek pouze se severní věží, ale ještě s původní dnes obnovenou vchodovou branou. V popředí pak vyniká Vídeňská brána a napravo od ní rybník Jordán napájející vodní příkopy. V centru všeho je městská věž, již spojená s kostelem svatého Martina.
Mariazellský votivní obraz Třebíče z roku 1766 Mariazellský votivní obraz Třebíče z roku 1766. Na obraze je již zachycen zbudovaný hřbitov za městem. Dobře patrné je také opevnění města a církevní chrámy stejně tak jako původní renesanční podoba Karlova náměstí.
Nejstarší známá fotografie Třebíče pořízená před rokem 1868 a před velkými požáry, kdy je na fotografii patrná ještě stará renesanční radnice a tzv. Masné krámy Nejstarší známá fotografie Třebíče pořízená fotografem Knausem před rokem 1868. Na fotografii jsou patrné tehdy ještě stojící Masné krámy a stará renesanční radnice, která shořela při požáru roku 1872. V pozadí jsou ještě neobydlené stráně Strážné hory (Kostelíčku).
Pohled na město z Hrádku kolem roku 1906 Pohled na město z Hrádku kolem roku 1906. Na fotografii je již téměř dnešní stav náměstí: je zde nová budova radnice a na horní straně nový Národní dům. V pozadí je vidět cesta stoupající do Boroviny a v její těsné blízkosti větrný mlýn k mletí třísla. Napravo od městské věže je patrná Kaple Povýšení svatého Kříže. Pod Strážnou horou leží také nově zřízený hřbitov, ze kterého je patrný zatím pouze plot. Za povšimnutí stojí také věž hasičské zbrojnice za radnicí a nový podklášterský most, který slouží dodnes. Při levém břehu řeky Jihlavy poblíž tohoto mostu je na místě nynějšího finančního úřadu ještě patrný mlýn.
Pohled na město z Hrádku kolem roku 1906
Panorama města od jihu na počátku 20. století
Pohled na město z plošiny Hrádek dnes Na popředí fotografie města z roku 2004 jsou vidět střechy domů v židovské čtvrti, která byla roku 2003 zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO.[36] Napravo od věže s novým ciferníkem a ručičkami, opravené v letech 1996–1997, vyniknou výškové panelové domy v Borovině. V krajině za městem je vidět silueta masivu u Zadní hory nedaleko Čechočovic.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Demografické údaje Třebíče.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Graf růstu počtu obyvatel mezi lety 1655 a 2009

Třebíč má 17 místních částí, nejvíce obyvatel, a to 16 657 v roce 2001 žilo v části Nové Dvory. Podle údajů českého statistické úřadu žilo v této části v roce 1980 pouze 7 929 obyvatel, to znamená, že za 11 let se počet obyvatel zdvojnásobil, tento jev se přičítá stavbě Jaderné elektrárny Dukovany. Nejméně obyvatel v roce 2001 žilo v Řípově, pouhých 68 obyvatel, pouhých 88 obyvatel žilo i v místní části Sokolí.[37][p 3]

Mezi lety 18501920 byl průměrný přírůstek obyvatelstva 1532 obyvatel za 10 let.[38] Od roku 1930 je patrná míra populační expanze. Mezi lety 1970 a 1991 je již velice patrný nárůst obyvatelstva kvůli výstavbě Jaderné elektrárny Dukovany.[39] V tomto období narostl počet obyvatelstva o 15 800 obyvatel za 21 let. Tento nárůst je také spojen s výstavbou velkých sídlišť na severu města.

Nejvyšší přirozený přírůstek od roku 1970 byl mezi lety 1981 a 1982, zde se projevují tzv. silné ročníky. Od roku 1982 do roku 1985 bylo zaznamenané největší snížení přirozeného přírůstku obyvatel, další roky se přirozený přírůstek snižuje pouze pozvolně.[40]

Město Třebíč je známé svým Židovským městem, podle Fišera se cizí národní příslušníci začali do města Třebíče stěhovat již za vlády Pernštějnů, více však až za vlády Smila Osovského z Doubravice. Na začátku 17. století se v purkrechtních knihách města objevují záznamy o koupi 12 domů ve Vnitřním městě a o koupi 10 domů na Stařečce Němci. Malovaný dům, tehdy zvaný Františkovský, patřil nejzámožnějšímu italskému občanu, Františkovi Kaligardovi (it. Calligardo), v dalších třebíčských čtvrtích žilo dalších 10 Italů. Ve městě se usadilo také asi 5 Slováků, mezi nimi kupec Janek Strážnický a Januš Slovák, tito vlastnili domy na náměstí. Na začátku 17. století se také začalo rozvíjet židovské město a v roce 1601 se také objevují zmínky o židovské škole. Do této doby existovala pouze židovská ulice.[41] V letech 1656 a 1657 do Třebíče přichází hodně Čechů, protože se zde mohou uchytit jako nekatolíci.[42] Podle knih letech 1657 až 1660 emigrovalo asi 20-30 rodin do Uher.[43]

V okresu Třebíč žilo v roce 2001 celkem 117 367 obyvatel, z toho bylo nejvíce obyvatel s českou a moravskou národností, českou národnost při sčítání lidu v roce 2001 přiznalo 100 126, moravskou přiznalo 12 793 obyvatel. V okrese Třebíč dále žilo 21 obyvatel se slezskou národností, 940 obyvatel se slovenskou, 78 obyvatel romskou, 52 obyvatel s polskou, 31 obyvatel s německou, 47 obyvatel s ruskou národností, 139 obyvatel s ukrajinskou národností a 88 obyvatel s vietnamskou národností. Obyvatel s ostatními zjištěnými národnostmi bylo 338 a obyvatel s nezjištěnou národností 2 714.[44]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází na místě bývalého kláštera, během staletí se v kultuře města projevovalo více vlivů, původní klášter byl benediktinský, kapuce benediktinů jsou i ve městském znaku a na městské vlajce. Později, v 17. století se na místě nynějšího kostela na Jejkově a katolického gymnázia nacházel klášter kapucínský. V 15. století se ve městě hojně rozšířilo protestantské vyznání. Od 16. století se v Třebíči objevili také židé, většina jich byla nucena žít odděleně od města, v nynější čtvrti Zámostí. Postupně ale pronikali i do křesťanské části města, kde měli své živnosti. Židé v Třebíči založili dvě synagogy.[45]

Při sčítání lidu v roce 2001 se 22 246 (tj. 57,01 %) obyvatel zapsalo jako bez vyznání, 12 266 (31,43 %) jako věřící a 4 509 (11,56 %) se k otázce nevyjádřilo.[46] 10 691 věřících se přihlásilo k římskokatolické církvi, která má ve městě několik kostelů, sídlí zde děkanát Třebíč a Katolické gymnázium. Druhou nejpočetnější církví je Českobratrská církev evangelická, k níž se přihlásilo 388 obyvatel, ve městě sídlí její sbor. Po ní následuje Církev československá husitská se 166 věřícími, její modlitebna je bývalou synagogou. Dále následují Svědkové Jehovovi (110 obyvatel) a Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku (67 obyvatel), která má v Třebíči také malý kostel, který je v současné době obsluhován popem.[47]

Významná je i přítomnost církve bratrské, která sice nemá příliš mnoho věřících přímo mezi obyvateli města, nicméně sídlí zde její sbor, který slouží věřícím z celého Třebíčska a přilehlého okolí.[48]

Velký význam zde mělo i obyvatelstvo židovského vyznání, v části Zámostí, dříve pod správou Podklášteří založili vlastní obec, kde byly postaveny dvě synagogy. Starší byla postavena mezi lety 1639 a 1641, novější později. Ve městě byl i fungující židovský hřbitov, ten se nachází na svahu Týnského údolí, starší pohřby ovšem byly vykonávány u klášterních hradeb, kde byly objeveny kostry se střípky na očích, které byly obráceny k východu. Nejdelší dobu rabínský úřad zastával třebíčský rodák a gymnazijní profesor Joachim Pollak, bylo tomu mezi lety 1828 a 1879.[49]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Výsledky voleb do zákonodárných orgánů v Třebíči v roce 1990.

V prvních porevolučních svobodných volbách do České národní rady, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Sněmovny národů Federálního shromáždění bylo v Třebíči voleno 8. a 9. června 1990.[50] V květnu zasedla okresní volební komise ONV a losem vybrala předsedu a místopředsedu volební komise, stali se jimi Karel Svoboda (ČSL) a Ladislav Fiala (OF).[51] Do ČNR byli zvoleni Jiří Karas a Miroslav Wolf, do Sněmovny lidu byli zvoleni Pavel Zahrádka a Ivo Novotný.[52]

Třebíčské památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Seznam památek v Třebíči, Seznam městských parků v Třebíči a Seznam kulturních památek v Třebíči.
Originální ukazatel v Židovském ghettu

V Třebíči se nachází mnoho památek a významných míst. Nachází se zde starobylé židovské město a bazilika svatého Prokopa, obě památky byly v roce 2003 zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO. V centru města se nachází Karlovo náměstí, které je jedním z největších náměstí v České republice.

Na levém břehu řeky Jihlavy, na místě zvaném Židy či Zámostí, se rozprostírá jedna z největších židovských čtvrtí v Evropě. Třebíčská židovská čtvrť je jedinou židovskou památkou mimo území Izraele, samostatně zapsanou v seznamu UNESCO. Byla zapsána 3. července 2003.[14] Jsou zde křivolaké uličky, původní domy, klenuté průchody a mnoho dalších typických prvků. Radnice, rabinát, nemocnice ani většina ostatních památek dnes neslouží svému původnímu účelu.

Podklášteří se nachází Bazilika svatého Prokopa, která je společně s židovskou čtvrtí zapsána na seznamu UNESCO. Kdysi se zde nacházelo benediktinské opatství, které bylo založeno v roce 1101.[53] Klášter se postupem času stal náboženským centrem i vojenskou pevností, tuto pozici si udržel až do husitských válek. V roce 1468 byl dobyt uherskými vojáky. Pozdější světská vrchnost klášter přestavěla na zámek. Dnes zde sídlí Muzeum Vysočiny Třebíč.

Komenského náměstí a městská věž; vlevo je vidět západní strana Karlova náměstí; uprostřed kulturní komplex Fórum – Pasáž; dole střechy domů v Zámostí

Přes řeku naproti Židovskému městu se rozkládá centrum města, které je tvořeno Karlovým náměstím, lidově zvaným také rynek, vytyčeným při založení města jako tržiště s plochou 22 000 m². Těmito rozměry je jen o pár metrů čtverečných menší než Václavské náměstí v Praze, takže se město v minulosti mohlo velikostí náměstí rovnat městům královským. Na počátku 19. století mělo náměstí ještě renesanční a barokní podobu, kterou zničil požár v roce 1822. Nyní se na Karlově náměstí konají dopolední trhy, kulturní akce jako Třebíčské folklórní slavnosti, pivní slavnosti a oslavy vstupu města do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Kaple Povýšení sv. Kříže (Kostelíček) před opravou v roce 2007

Ve Vnitřním Městě, na kopci, se nachází 75 metrů vysoká městská věž, která náleží ke kostelu sv. Martina z Tours. S ním však dříve nebyla spojena, ale sloužila jako součást opevnění. Dále zde leží kapucínský klášter, pravoslavný a evangelický kostel. Na Karlově náměstí se nachází i Malovaný dům s galerií a informačním centrem, Černý dům a sousoší Cyrila a Metoděje.

Východní oblasti centra města, směrem do čtvrti Borovina, se říká na Stařečce. Nachází se zde kaple Povýšení sv. Kříže, na nejvyšším místě Třebíče, nedaleko od nedostavěné hvězdárny a kluboven skautských oddílů, zvaném Kostelíček. Tato kaple má půdorys kříže a jejím stavitelem byl architektonicky nevzdělaný stavitel Jan Fulík. Byla postavena v roce 1644.

U řeky Jihlavy leží říční lázně Polanka z roku 1933. Dřevěné šatny z téhož roku jsou stále v provozu a stále jsou předmětem obdivu. Autorem návrhu byl Bohuslav Fuchs. V těchto lázních se v roce 1992 konaly Hry bez hranic, třebíčský tým nakonec zvítězil i ve finále tohoto ročníku na Azorských ostrovech. Na tzv. Kanciborku se nachází Větrný mlýn, který sloužil na úpravu třísla pro koželuhy, dnes již není funkční.

V Třebíči se nachází také několik městských parků, které jsou rozloženy poměrně rovnoměrně, téměř v každé místní části se nachází alespoň jeden. Tvorba parků má v Třebíči i svou tradici, například Lorenzovy sady mají svůj počátek již v roce 1899. V současnosti je mnoho z parků městem upravováno. Část nákladů spojených s těmito úpravami je hrazena z evropských fondů.[54]

Památky zapsané do seznamu památek UNESCO v roce 2011 získaly prostřednictvím města grant kraje Vysočina vázaný na začlenění kamerových záznamů a přenosů památek do pořadu Panorama České televize, spolu s městem Třebíčí získala tentýž grant i města Telč a Žďár nad Sázavou. Vysílání probíhalo od 1. května 2012 do konce října téhož roku. Záznamy byly po celý rok k dispozici na webových stránkách měst, kraje, organizace UNESCO a dalších organizací.[55]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Doprava v Třebíči.
Východozápadní magistrála vedená středem města

Již ve starověku vedly v blízkém okolí Třebíče významné obchodní stezky: Haberská, která vedla přes Čáslavice, Kojetice, Stařeč, Přibyslavice a Brtnici, v Brtnici se křížila se stezkou Lovětínskou, později zvanou i Třebíčská stezka, ta vedla od starého Brna, přes Zastávku u Brna, Vladislav, Trnavu a končila v Lovětíně. Další důležitou křižovatkou stezek byl tehdejší Brod, ten se nacházel na místě, kde se nachází dnešní Vladislav, zde se křížily stezky Libická a Lovětínská.[9]

Nyní je Třebíč dopravním uzlem okresního významu. Městem prochází silnice první třídy č. 23 (PísekBrno) a krajská páteřní komunikace druhé třídy č. 360 spojující město s dálnici D1Velkého Meziříčí. V těsné blízkosti města odbočuje ze silnice I/23 silnice druhé třídy č. 405 spojující Třebíč s krajským městem Jihlavou. V současné době prochází obě krajské komunikace výraznou rekonstrukcí.[56]

Železniční síť Třebíčí vede ve východozápadním směru. V okolí Třebíče je nejvýznamnější železnice č. 240Jihlavy do Brna. Přímo v Třebíči se nachází železniční stanice Třebíč a zastávka Třebíč-Borovina. V současné době se připravuje rekonstrukce a elektrifikace celé železniční trati[57] i rekonstrukce stanice Třebíč, včetně přednádraží, podle představ OS Metropolis měla rekonstrukce proběhnout již v roce 2005 a 2006.[57] Poblíž města také vede trať č. 241 z Vídně do Jihlavy.

Na okraji města se nachází sportovní letiště Západomoravského aeroklubu v Třebíči. Ve městě funguje městská hromadná doprava, která je ve městě zajišťována devíti linkami autobusů. Dříve se také plánovalo zavedení trolejbusů v Třebíči. Z ekologického hlediska ji dnes nahrazují plynové autobusy. Ve městě je postaveno velké autobusové nádraží, které má být modernizováno.[58]

V Třebíči a okolí existují cyklostezky. V roce 2007 bylo veřejnou vyhláškou oznámeno zahájení stavebního řízení cyklostezky Jihlava – Třebíč – Raabs an der Thaya.[59] Tuto stavbu ovšem provází problémy s odkupem pozemků.[60] Další cyklostezka nese název Třebíčský okruh a začíná i končí na tzv. Polance v západní části města. Další cyklostezka je výhledově naplánovaná na trasu mezi Třebíčí a Dukovany, má vést souběžně s hlavní silnicí kolem Jaderné elektrárny Dukovany.[61]

Třebíčí protéká řeka Jihlava a současně i několik jejích marginálních přítoků, řeka byla několikrát regulována, naposledy v roce 2010–2012, měly být přistavěny protipovodňové hráze a další vybavení.[62] Vodní doprava v Třebíči neexistuje, ačkoliv se uvádí, že v době mezi válkami fungovala říční výletní doprava v prostoru u říčních lázní Polanka. Antonín Uhlíř, jež provozoval půjčovnu loděk, v roce 1930 postavil prám s motorem o nosnosti 25 osob a provozoval tak říční dopravu.[63] Byly zakoupeny i mobilní protipovodňové zábrany, které budou instalovány na nově opravené opěrné zdi na břehu řeky Jihlavy. Součástí je hrazení nedaleko tzv. Novodvorského mostu, které je vysoké 4,5 metrů a dlouhá asi 150 metrů, součástí hrazení jsou i protipovodňové dveře. Do kanalizace, která zapříčinila vyplavování židovské čtvrti, byly nainstalovány zpětné klapky, které mají tomuto zabránit.[64]

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Budischowsky & Söhne, Carl Budischowsky & Söhne, ZON a Cechy v Třebíči.
Brána do areálu BOPO z poloviny 19. století

Již v 17. století se v Třebíči silně rozvíjely cechy, v přehledu cechů z roku 1763 se již začíná projevovat větší počet zástupců soukenického cechu, bylo rozhodnuto, že Karel Josef z Valdštejna založí manufakturní výrobu.[65] K tomu nakonec nedošlo a místní soukeníci nedokázali konkurovat větším dílnám s manufakturním provozem v Brně, Liberci nebo Olomouci. V polovině 19. století již bylo v Třebíči několik větších dílen koželužnického cechu, byly to dílny Karla Budischowského, jeho bratra Františka Budischowského, dílna Martina Haska (jinde se uvádí i Hasska) a Subakova továrna, tyto měly podle srovnání Jindřicha Chylíka v roce 1841 vyrábět dohromady 90 000 kůží ročně, brněnská největší továrna, továrna Karla Ignáce Lettmayera, v tomto srovnání má za rok v tuto dobu vyrobit 12 000 kůží za rok.[65] V roce 1906 prosperovala i obuvnická továrna Cinkajzlova (v matrikách se uvádí i Zinkeiselova).[66]

Podle Vlastivědy moravské v Novém městě stávala papírna, která při povodni v roce 1774 byla úplně zničena. Mezi další průmyslové závody měli patřit i lihovary, jež měly k datu vydání publikace (rok 1906) být příslušny ke každému panskému dvoru.[67] Další odvětví byla zastoupena těžením grafitové tuhy u Římova v lokalitě Vísky, důl se měl jmenovat Černý důl.[68] Mezi velké závody patřila i velká papírna u Přibyslavic, na jejímž místě měl stávat železný hamr, ten měli zakoupit a proměnit v papírnu manželé Schneiderovi. V roce 1846 měl papírnu koupit Karel Fundulus z Třebíče, v osmdesátých letech měla být papírna rozšířena a papír se začal vyrábět na moderních strojích ze dřeva, které bylo mleto v mlýnech u Rokštejna a u Sokolí. Papírna v těch letech zaměstnávala asi 150 lidí.[69] Dalším velkým závodem měla být přádelna u Vladislavi, ze které se postupem času stala továrna na čokoládu a k roce vydání publikace měla být továrnou na umělá hnojiva a na klíh.[70]Okříškách měla být v roce 1892 Františkem Engelmannem z Brna postavena parní pila, která měla posléze přejít do majetku velkostatku. V jehož majetku byl i lihovar.[71]

Průmyslu v Třebíči se začalo dařit až po dovedení železnice v roce 1885, nicméně i do té doby se v Třebíči rozvíjí různé cechy, hlavně soukenický a další spojené s tímto cechem. V Třebíči se nacházelo několik mlýnů, na Stařečském potoce ležely Borovský, Janův a Hluchý, na Jihlavce ležely Poušův, Krajíčkův, Churavý a Táborský.[72] V počátcích 20. století v Třebíči byl i parní pivovar, sladovka, elektrárna, lihovar, sodovkárny ZON, octárnu, 2 likérky, 2 cihelny, slévárnu, 2 strojírny, 2 barvírny a knihtiskařství, stavitel, řezbář, 2 sochaři, 2 fotografové. Ve městě byly 2 velkoobchody, 20 kupců a 2 knihkupectví. Ve městě také operovali bankovní ústavy: Obecní spořitelna města Třebíče (založená roku 1861), První občanská záložna v Třebíči (založená roku 1874), Trebitscher Vorschussverein (založená roku 1871) a Rolnická záložna (založená roku 1899). Výroční trhy se ve městě konaly pouze při svátku sv. Jiří v dubnu a při svátku sv. Bartoloměje, dobytčí trhy se konali každé třetí pondělí a městské trhy byly každé pondělí a pátek.[73]

Později svoji činnost ukončily jak Subakova továrna, tak i továrna Martina Haska, i během první republiky se v Třebíči rozvíjel závod Budischowských, později byl zakoupen podnikatelem Tomášem Baťou a v roce se začal rozšiřovat závod v Borovině. Další budovy byly postaveny podle návrhů architektů Františka Gahury, Vladimíra Karfíka a Miroslava Lorence. Později, po roce 1948 byly závody zestátněny a přejmenovány na Závody Gustava Klimenta a později i na BOPO, tato firma se již měla specializovat na boty a ponožky (z tohoto pochází název firmy, BOty a POnožky). Později v tomto areálu fungovala i firma Trepon, ta vyráběla ponožky a v únoru 2003 na tuto firmu bylo vyhlášeno konkursní řízení, v roce 2005 bylo zrušeno.[74] Společnost BOPO se taktéž dostala do platební neschopnosti a v roce 2002 na ní taktéž bylo uvaleno konkursní řízení a posléze byla firma uvedena do likvidace a majetek je prodáván na aukcích.[75]

V průmyslové zóně na jihovýchodě města působí další společnosti, mimo jiné tehdejší Západomoravské strojírny, které vyráběly pletací stroje, tato společnost vznikla transformací z tehdejších Závodů Gustava Klimenta v dnešní Borovině, v roce 1970 byla registrována ochranná známka UNIPLET. Tato společnost byla v roce 1976 zařazena do společnosti Elitex, pod touto značkou společnost fungovala a exportovala svoje pletařské a punčochářské stroje až do roku 1990. Později byla firma transformována na akciovou společnost UNIPLET a. s. a fungovala dále, po roce 2000 byla prodána britské společnosti Monarch Knitting.[76] V roce 2009 společnost UNIPLET usilovala o prodej svých pozemků na Jejkově městu Třebíč, dle územního plánu měl přes tyto pozemky vést obchvat města, tento prodej se neuskutečnil a společnost se rozhodla žalovat město.[77] V listopadu téhož roku energetická společnost E.On odpojila areál společnosti od zdrojů elektrické energie, a způsobila tak škody firmám, které sídlí v areálu na Jejkově.[78] V průmyslové zóně na Jejkově se nachází i akciová společnost PBS INDUSTRY, její počátky sahají do 19. století, kdy byly založeny společnosti Wallig a Benz, které vyráběly kotle, motory a další průmyslové stroje, v roce 1948 byly tyto společnosti začleněny do koncernu První brněnské strojírny. Po sametové revoluci byla firma převedena na akciovou společnost.[79]

Po sametové revoluci v Třebíči otevřela svoji centrálu kanadská firma Computer Accounting Systems, otevření se účastnila manželka majitele firmy a třebíčská rodačka Martha Lacko, starosta Windsoru v Kanadě John Milson, obchodní rada kanadského velvyslanectví Ross Miller, tehdejší starosta Třebíče Lubomír Vostal a další hosté. Společnost na českém trhu prodávala a spravovala produkty kanadské firmy Trillium.[80]

V roce 1998 bylo v územním plánu rozhodnuto o výstavbě průmyslové zóny Hrotovická, v roce 2002 byla zahájena výstavba inženýrských sítí a v roce 2004 byly tyto úpravy dokončeny. Celkové náklady na výstavbu samotné zóny přesáhly 75 milionů korun a byly z velké části dotovány Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem práce a obchodu, necelých 23 milionů z této částky bylo samotnou investicí města. Ke konci roku 2007 v této průmyslové zóně investovalo sedm firem celkem 300 milionů korun. Celkovým počet nových pracovních míst k 31. prosinci 2007 byl 77, plánovaný počet nových pracovních míst v roce 2009 je 412. Největším investorem v této zóně má být společnost TEDOM, která investovala 200 milionů korun do závodu pro výrobu motorových vozidel a v roce 2009 má nabídnout 210 nových pracovních míst, druhým největším investorem v této zóně se stala společnost S.O.K. stavební, která investovala 40 milionů a v roce 2009 má nabídnout 110 nových pracovních míst. Dalšími investory jsou (řazení podle výše investice) Envinet, DOMY D.N.E.S, UNICODE SYSTEMS, SKAML a KOVO UNI.[81]

V roce 2001 bylo založeno zájmové sdružení Rozvoj Třebíčska, města Třebíč, Náměšť nad Oslavou a Jemnice spolu s Západomoravskou vysokou školou spustily projekt Podnikatelských inkubátorů. Během dalších let byli zajišťováni investoři v čele s fondy PHARE, dalšími investory byla města ze sdružení, ministerstvo pro místní rozvoj a další. Stavby osmi inkubátorů byly zahájeny v květnu 2005, stavby byly dokončeny v roce 2006, slavnostní otevření třebíčského objektu proběhlo 17. května 2006. V Třebíči existují dva objekty tohoto projektu, první podnikatelský inkubátor byl postaven v prostorách bývalého zámeckého velkostatku třebíčského zámku, jeho součástí jsou skladovací prostory a dvacet buněk pro podnikatelskou činnost. Druhým objektem je podnikatelské a výzkumné centrum s přednáškovými sály, konferenčními místnostmi a dalšími prostory v části Borovina.[82]

Brána do Areálu ZON, s vývěsním štítem a logem firmy ZON

Mezi další třebíčské společnosti patří i koncern TIPA, pod tento koncern patří společnosti potravinářské, stavební a další. Již v roce 2002 podle ústavu územního rozvoje byla firma TIPA pátým nejvyšším zaměstnavatelem okresu Třebíč, v roce 2007 patří k větším zaměstnavatelům i její divize TIPA Frost, která v oblasti nad třebíčským zámkem vyrábí mražené výrobky. Potravinářský průmysl v Třebíči existuje již od roku 1879, v tomto roce František Kubeš založil sodovkárnu ZON, tato společnost sídlí od svého počátku v objektech na Stařečce, po roce 1948 byla znárodněna a po sametové revoluci byla vrácena zpět do rukou Františka Kubeše.[83]

Třebíč byla prvním městem, kde řetězec supermarketů Spar v roce 2006 postavil supermarket SPAR (do té doby stavěl v Česku jen hypermarkety Interspar). Výstavba hypermarketu Interspar, v jehož sousedství se nachází i diskontní prodejna Lidl, v roce 2007 zapříčinila problémy místního zastupitelstva. Jednak kvůli spornému prodeji pozemků, jednak kvůli tomu, že příjezd k prodejně Interspar byl uveden do provozu nezkolaudovaný.

Již dříve ovšem byly otevřeny jiné supermarkety či prodejny. Již v roce 1985 byl otevřen provoz prodejny Potravin Brno – závod Třebíč na Račerovické ulici, budovy byly postaveny v rámci akce Z a celkové náklady na stavbu dosáhly více než 5 milionů Kčs.[84] Dalším rokem bylo otevřeno obchodní středisko Domácích potřeb, vystavěno bylo mezi lety 1983 a 1986 s celkovými náklady téměř 30 milionů Kčs. Bylo situováno na Komenského náměstí a celkem v něm nalezlo zaměstnání 76 osob.[85] Mezi prvními porevolučními to byl v roce 1997 supermarket Delvita,[86] který byl otevřen v bývalé proluce u řeky Jihlavy v ulici Smila Osovského, později, v roce 2006, byly supermarkety Delvita v České republice převzaty společností Rewe Group a transformovány na supermarkety Billa.[87] O rok později byla postavena na Táborské ulici Billa,[86][88] v tu dobu byl otevřen i supermarket Prima (později Hypernova, po přestěhování do nové budovy Hyper Albert, v současnosti Albert Hypermarket)[89] na jižním okraji města. V roce 1999 byl na Brněnské ulici postaven supermarket Kaufland.

Později, po roce 2000 se začaly budovat levné supermarkety jako jsou Penny Market,[86] Albert (bývalý Sezam), Jednota.[86] V roce 2006 byl v ulici kpt. Jaroše otevřen historicky první supermarket SPAR v České republice, všechny ostatní hypermarkety firmy Spar měly do té doby značku Interspar[90][91] 31. října 2007 byly v lokalitě Vídeňský rybník otevřeny supermarket Interspar a supermarket Lidl, otevření provázely problémy, protože jeden ze dvou příjezdů nebyl zkolaudován.[92][93][94] V roce 2008 byl otevřen první supermarket v místní části Borovina, Plus.[89] Nejnovějším nákupním centrem v Třebíči je nově zbudované OC Stop Shop, ležící na Znojemské ulici naproti hypermarketu Interspar a bývalé prodejně Hypernova, z tohoto objektu je nyní hala s neurčitým účelem. Součástí OC Stop Shop je první supermarket Hyper Albert otevřený v České republice (dříve Hypernova), dalšími většími provozovnami v OC jsou prodejny elektroniky Okay a Nay Elektrodom.[95] V květnu 2009 byl hypermarket Hyper Albert přejmenován na Albert Hypermarket a diskont Plus na obchod Penny Market.

Zájem o výstavbu hypermarketu v Brněnské ulici projevila společnost Tesco.[89]

V posledním desetiletí se v Třebíči, mimo výstavbu obchodních domů, rozvíjí zvláště turismus. Za tuto dobu vznikly v Třebíči tři informační centra – v Malovaném domě na Karlově náměstí, u Zadní synagogy a na Zámku.

Prezentace Třebíče na veletrhu Regiontour 2010

Velký krokem kupředu pro rozvoj turismu v Třebíči bylo zapsání Baziliky sv. Prokopa a Židovského města s hřbitovem na seznam UNESCO. V Třebíči díky tomu vznikla naučná stezka po památkách s audio průvodci a dvě z již zmíněných infocenter. Rozvoj turistického ruchu prospívá také obchodu. Díky přílivu turistů mohlo vzniknout mnoho nových restaurací v Židovském městě a také další zařízení pro ubytování turistu, hlavně menší penziony.

O zápisu památek na seznam UNESCO se v Třebíči také začalo objevovat větší množství zahraničních turistů. Ti pocházejí zpravidla z Německa a Rakouska. To je také podmíněno tím, že v těchto státech má Třebíč svá partnerská města, se kterými spolupracuje i na poli turistiky.[96] To potvrzuje například umístění směrovky mířící na Třebíč na horu Muckenkogel ležící nad partnerským městem Lilienfeld.[97]

O tom, že Třebíč je turisticky význačná i v evropském pohledu svědčí také výrok předsedy Evropské komise J. M. Barrosa ve speciálním vydání pořadu ČT Otázky Václava Moravce 1. ledna 2009: "Chci ocenit premiéra Mirka Topolánka, pochopil, že Evropa není jen Brusel, ale také Londýn, Madrid, Praha, Brno nebo Třebíč".[98] V roce 2012 poprvé do Třebíče přicestovalo více než 100 000 turistů, od roku 2007 počet přijíždějících turistů klesal, růst nastal až v roce 2011 a pokračoval i v roce následujícím. MKS Třebíč, příspěvková organizace, která se stará o turistickou propagaci města tento růst přičítá systematické propagaci na turistických veletrzích, na kterých se organizace zaměřila na sousední země. Významný podíl turistů patří i cykloturistice, tj. zprovoznění cyklostezky Jihlava – Třebíč – Raabs.[99]

V Třebíči jsou zastoupeny ubytovací zařízení několika úrovní, malé penziony i větší hotely, ve městě není žádný hotel většího významu, v červenci roku 2010 byl dobudován Hotel Joseph 1699 v bývalém chudobinci v židovské čtvrti, který je společnou investicí společností EuroAgentur a soukromého investora, hotel byl spolufinancován Evropským fondem pro regionální rozvoj.[100] Mimo tento hotel se v prostorách židovské čtvrti nachází i hostel řetězce Travellers' Hostel a penzion U Synagogy, další ubytovací kapacity zajišťují hotely Grand (kapacita 210 lůžek), Zlatý kříž (77 lůžek), Atom (72 lůžek) a další marginální ubytovací zařízení.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Pasáž z Masarykova náměstí

Kulturní vyžití v Třebíči zajišťuje nově otevřené Divadlo Pasáž na Masarykově náměstí, kino Pasáž a Národní dům.[101] V Třebíči se konají různé tradiční i mimořádné kulturní akce. Jsou to každoročně konaný hudební festival Zámostí, jež se koná od roku 1997 v červnu na říční Nivě, první ročník festivalu se ovšem odehrával v budově Subakovy koželužny v židovském městě. V rámci navazování na židovskou tradici města se v Třebíči konal od roku 2003 pod patronací Arnošta Lustiga festival židovských tradic Šamajim, v roce 2008 došlo k přejmenování na Třebíčský židovský festival, současně s přejmenováním došlo i na změnu patrona, stal se jím Arnošt Goldflam. Od roku 2009 se před letními prázdninami koná i festival Country hudby a tanců – Country fest, od roku 2003 se v Třebíči konal i festival etnické hudby a kultury Třebíčský Zvonek a od roku 1998 se konaly i folklorní slavnosti s názvem Třebíčské Bramborobraní, jejich název se v roce 2009 změnil na Folklórní slavnosti. Od roku 2003 se v Třebíči koná divadelní festival malých souborů pod názvem Festival divadla 2-3-4 herců, Třebíč je také městem, kde se koná část festivalu klasické hudby Concentus Moraviae. V souvislosti se zařazením židovských památek a baziliky se ve městě konají středověké slavnosti s průvodem historických postav a středověkými slavnostmi.

Ve městě se nachází i Muzeum Vysočiny Třebíč, které se nachází v prostorách bývalého zámku, Galerie Malovaný dům v Malovaném domě a galerie v Zadní synagoze, výstavy se konají i v kulturním centru náležícím k divadlu Pasáž. V roce 2002 byla v Zámostí otevřena stálá výstava, která je věnována třebíčskému spisovateli Ladislavu Novákovi. Některá jeho díla jsou vystavena i ve vinárně Ráchel, která se také nachází v židovské čtvrti.

Hudební produkce jsou zajišťovány v prostorách Národního domu na Karlově náměstí, v sálech kulturního zařízení Fórum, na Karlově náměstí a v několika hudebních klubech jako Béčko, Golem (dříve Ponorka, Florida, Black&White), Roxy, Caribic a některých menších klubech.

Třebaže součástí kongresového centra Pasáže je i divadelní infrastruktura, stálou profesionální scénu Třebíč nemá. V Třebíči byla roku 1940 založena a zahájila svou činnost profesionální scéna Horáckého divadla, po válce (1945) přesunutého do Jihlavy, dnes příspěvkové organizace kraje Vysočina.[102][103]

Kulturní spolky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Městská knihovna v Třebíči.
Členové Měšťanské besedy okolo roku 1900

Nejstarším českým spolkem v Třebíči byla Měšťanská beseda, založená dr. Janem Miloslavem Hanělem roku 1848 a následně obnovená roku 1860. V pozdějších dobách vznikly ještě:

  • roku 1866 Spolek kat. tovaryšů
  • roku 1869 Dobrovolný hasičský sbor
  • roku 1873 Politický spolek
  • roku 1875 Dívčí pěvecká jednota "Vesna"
  • roku 1880 Řemeslnická beseda, Tělocvičná hasičská jednota, Hospodářský spolek
  • roku 1886 Spolek pro zakládání knihoven
  • roku 1887 Dělnická beseda.

Po roce 1890 byli ještě založeny: Vzdělávací beseda "Palacký", politický spolek Pokrok, Sportovní klub, Bruslařský klub, Spolek soukromých úředníků, Československá obchodní beseda, zpěvácký spolek Lumír, Musejní spolek (1898), Průmyslové museum, Spolek katolických dělníků, Katolicko-politická jednota a mnoho dalších spolků, převážně loterních a podporovacích.[104]

První knihovna v Třebíči byla založena Spolkem pro zakládání knihoven 6. dubna 1885,[105] zakladateli byli Alois Grimmich, Jan Pochop a František Doležel. Prvním působištěm knihovny byla malá místnost v budově německé školy na Hasskově ulici. Až do roku 1919 se knihovna jmenovala Knihovna pro lid, po tomto roce byla předána z rukou spolku do rukou města a přejmenována na Husovu veřejnou knihovnu. Později knihovna začala i vydávat časopis Čtenář a po sametové revoluci byla přejmenována na Městskou knihovnu v Třebíči.

Kulturu v Třebíči podporují též třebíčští skauti, kteří zde působí od roku 1923 a u jejich zrodu stálo několik významných osobností. Dnes v Třebíči funguje dohromady 10 oddílů skautů vodních i pozemních a ke své činnosti využívá několik budov rozmístěných po celém městě, jsou sdruženy ve dvou střediscích. Pozemní skauti fungují pod střediskem s názvem Srdíčko a vodní pod střediskem s názvem Žlutá ponorka. Obě střediska mají delší historii a spoustu tradičních akcí.

O tradici Junáka v Třebíči svědčí i to, že v rámci otevření nového divadla Pasáž v Třebíči byl jako první velká akce ve dnech 18.20. února 2005 prezentován XI. valný sněm Junáka. V několika sálech divadla, ve foyer i v dalších místech v Třebíči se jednalo o budoucnosti skautingu a mimo jiné o tzv. Chartě českého skautingu.[106]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Sport v Třebíči.

V Třebíči existuje více možností sportovního vyžití, ve městě jsou dva atletické stadiony, dvě fotbalová hřiště, plavecký bazén, zimní stadion s letní umělou plochou, baseballové hřiště, kryté i venkovní minigolfové hřiště, několik tenisových kurtů, hřiště na pétanque budované z prostředků Evropské unie, hokejbalové hřiště, basketbalová hřiště a další veřejná sportoviště.

Hokejový klub SK Horácká Slavia Třebíč se účastní 1. ligy ledního hokeje, fotbalový klub HFK Třebíč se účastní MSFL, baseballový klub Třebíč Nuclears hraje Českomoravskou ligu baseballu, basketbalový klub TJ Třebíč hraje 2. ligu, tenisový klub HTK Třebíč hraje 2. ligu. Další úspěšní třebíčští sportovci jsou kuželkářka Naděžda Dobešová, která obdržela ocenění Kuželkářka století a několikrát oceněna jako Kuželkářka roku,[107] cyklista Pavel Padrnos, který závodí v Discovery Channel Pro Cycling Teamu,[108] fotbalista Filip Trojan, který hrál v týmech VfL Bochum a FC Schalke 04 a hokejisté Patrik Eliáš, Martin Erat a Marek Laš. Každoročně se v Třebíči a okolí konají FIA rally závody s názvem Horácká rally. V roce 2009 bylo oznámeno, že k areálu krytého bazénu Laguna bude přistavěn aquapark s atrakcemi.[109]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Západomoravská vysoká škola Třebíč

Podle Vlastivědy moravské byli první vzdělanci v Třebíči učení již v klášteře benediktinů, prof. Dvorský se odkazuje na autora latinského formuláře Liber a missionibus regum (což byl vlastně návod k psaní královských dopisů) z roku 1292, na Zdeňka z Třebíče (Zdenko de Trebecz) a také na císařského notáře Adama, syna Petra z Třebíče, ten měl v roce 1406 potvrdit listiny třebíčského rychtáře Martina.[110]

První městská škola stála na tehdejší Masařské ulici, byla zřízena v polovině 15. století. Podle urbáře byla v roce 1556 nahrazena školou, která stála blízko Martinské brány, mezi rektory školy patřily např. Mikuláš Rožmberský nebo Eliáš Histurgius Bílský. Další školou, která je zmiňována od roku 1557 je škola bratrského sboru. Na udání rektora městské školy v roce 1557 měla být Burianem Osovským zrušena, stalo se tomu až po druhém příkazu Ferdinanda I., v roce 1575 byla škola, spolu se školou v Ivančicích obnovena a byla pro ni zakoupena budova na Jejkově.[111] Prof. Dvorský uvádí několik absolventů třebíčské školy, kteří pokračovali ve studiích na různých vyšších školách.[112]

Po třicetileté válce měla v Třebíči zůstat pouze škola městská a škola prvního stupně, byla pouze chlapecká a podle zprávy z roku 1671, tam se měla vyučovat matematika, psaní, hudba, němčina, čeština a náboženství v obou jazycích. Po roce 1787 bylo rozhodnuto o stavbě školy na Jejkově, byla postavena v zahradě sousedského špitálu, tam v roce 1847 i vyhořela. Byla znovu vybudována a na tomtéž místě zůstala až do roku 1888, kdy došlo k reorganizaci školských okresů a tato budova se stala městským sirotčincem. V této době, přesněji v roce 1817 byla zřízena i městská dívčí škola. Roku 1874 bylo němci požádáno o zřízení dívčí německé měšťanské školy, později byla založena chlapecká německá škola a po počeštění gymnázia v roce 1888 byla založena i chlapecká měšťanská škola s německou výukou. I česká strana ovšem na konci 19. století nechala založit chlapeckou i dívčí měšťanskou školu. V roce 1906 tak studovalo na třebíčských měšťanských a obecných školách 944 žáků v chlapeckých školách, 1014 žákyň v dívčích školách a 225 žáků a žákyň na německé obecné škole. Tyto žáky (celkem 2183 žáků) vychovávalo v tomtéž roce 54 kantorů.

Tato část článku neuvádí informace o názvech škol a počtech žáků v roce 1906. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam škol v Třebíči v roce 1906.

Vyšší školství v 19. století mělo v Třebíči také zastoupení, v roce 1871 bylo založeno gymnázium Třebíč, prvním ředitelem byl ustanoven prof. Alois Vaníček, do roku 1873 probíhala výuka v češtině. Až do roku 1888 probíhala výuka některých tříd pouze v německém jazyce, ale již v roce 1880 byla znovuobnovena výuka 3. třídy v jazyce českém, později i čtvrté. Do té doby se učily česky pouze první dvě třídy. V roce 1886 byla založena pokračovací průmyslová škola a na ní i odborný kurs obuvnický. V roce 1901 byla otevřena česká dvoutřídní obchodní škola, o rok později i jednoletý kurs pro dívky. V týž škole se učily i učňové pokračovací obchodnické školy. Také byla založena dvoutřídní Zimní hospodářská škola, která učila děti zemědělců pouze v zimním období.[113]

Ve městě se nachází jedna soukromá vysoká škola, založena v roce 2003, a to Západomoravská vysoká škola Třebíč.[114] Dále je ve městě devět středních škol, z toho dvě gymnázia (jedno klasické, jedno katolické), čtyři odborné školy, jedna hotelová a jedna ekonomická škola, další střední školou je soukromá střední škola řemesel a podnikání. Základních škol se v Třebíči nachází osm, z nich jedna věnující se dětem s různými postiženími, další školou je Základní umělecká škola Třebíč.

Tato část článku neuvádí seznam všech škol. Podrobnější informace naleznete v článku Seznam škol v Třebíči.

V Třebíči se nacházejí i další výchovné a zájmové činnosti. Existují zde skautské i sokolské oddíly, podprahový klub Zámek, studentský klub Halahoj, dům dětí a mládeže Hrádek pořádající zájmové činnosti a další skupiny pro děti a mládež.

Média[editovat | editovat zdroj]

Některé noviny vydávané v Třebíči

Prvním listem, jenž vycházel v oblasti Třebíče byly Listy západní Moravy, které vydával třebíčský starosta Jan František Kubeš. Tyto vycházely od 5. ledna 1884 do roku 1898, kdy začal vycházet následný list s názvem Hlasy ze západní Moravy, které redigoval J. Šlesinger. Hlasy vycházely do roku 1915. V roce 1899 začal v Třebíči vycházet katolický časopis Stráž a v roce 1911 začali třebíčští socialisté vydávat časopis Horácko. Po vzniku republiky v roce 1918 začal vycházet i národnědemokratický list Demokrat a republikánský list Zájmy venkova. V roce 1919 začala vycházet i původně sociálnědemokratická Jiskra, která později vycházela i po druhé světové válce, kdy již byla komunistická.[115] Dne 21. srpna 1968 vyšlo běžné číslo tehdejší Jiskry, další týden již byla tiskárna v Jihlavě, kde byl list tištěn, uzavřena a další číslo vyšlo menším nákladem tiskem v Třebíči (pouze dvojstránkové). Další tři čísla byla ještě mimořádná a po těchto problémech vyšlo dvojčíslo, které shrnovalo nastalé události.[116]

V Třebíči vychází dlouhodobě radniční měsíčník Třebíčský zpravodaj, od roku 1977 vycházel pod názvem Zpravodaj města Třebíče jako sborník informací formátu A5, od roku 1991 vychází pod názvem Třebíčský zpravodaj, od roku 2006 jako plněbarevný magazín velikosti A4. Jeho vydávání je plně v režii třebíčské radnice, odpovědným redaktorem je Milan Krčmář, tisk a distribuci zajišťuje společnost Yashica.[117] Dalšími tištěnými médii vycházejícími v Třebíči jsou Horácké noviny (dříve noviny Jiskra). První číslo Horáckých novin vyšlo 25. dubna 1990.[115] Prvním šéfredaktorem byl Richard Paleček (narozen 26. dubna 1936), který byl do roku 1969 redaktorem novin Jiskra a moderátorem revolučního roku 1968.[118] Třebíčské noviny byly dalšími novinami a vycházely od roku 1995 do roku 1996. Dnes v Třebíči vychází měsíčník, který se také jmenuje Třebíčské noviny, ovšem s předchozím periodikem nemá nic společného a je odnoží Jihlavských listů, vydávaných dvakrát týdně pro celý kraj Vysočina.[119] Vltava-Press vydává i regionální deník, Třebíčský deník.

V říjnu 2008 město Třebíč navázalo spolupráci s TV Prima a v pořadu Minuty regionu – Zrcadlo vašeho kraje jsou vysílány zprávy třebíčské radnice.[120] ZŠ Na Kopcích v roce 2006 navázala spolupráci s ČT24 a jejím projektem Digitální vesnice, příspěvky jejích žáků jsou tak vysílány na ČT24.[121] Rozhlasové vysílání v Třebíči je pouze regionální, v Třebíči nesídlí žádná stanice, nejbližší regionální stanice sídlí v Jihlavě (Hitrádio Vysočina, Český rozhlas Region a Radio Jihlava).

Město Třebíč mimo jiné používá k své propagaci i moderní komunikační média, mimo jiné i server pro sdílení videozáznamů YouTube a systém Twitter.[122]

V roce 2014 bylo město Třebíč zmíněno jako součást děje ve filmu Zejtra napořád.[123]

Slavní rodáci a čestní občané[editovat | editovat zdroj]

Rodáky a významnými obyvateli města jsou například sportovci (Patrik Eliáš, Martin Erat), umělci (Ladislav Novák, Miroslav Donutil), politici (armádní generál Jan Syrový, MUDr. Jaroslav Zvěřina, generál Ludvík Svoboda) a další.

Mnohým z těchto postav, ale i dalším z celé České republiky, bylo uděleno čestné občanství města. Udělováno je významným osobám, které se zasloužily o Třebíč nebo o České země. Kontroverzními[124] osobami v seznamu jsou prezidenti z dob před Sametovou revolucí.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V darovací listině třebíčskému klášteru je Stařeč zmíněna jako Starici, což se překládá jako Staříč.
  2. Pro podrobnější informace viz článek Třebíč mužského nebo ženského rodu? v projektu Wikizdroje.
  3. Grafické znázornění demografických křivek a dalších informací naleznete na stránce Demografie Třebíče na sesterském projektu Wikimedia Commons.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30. 4. 2013. Dostupné online.  
  2. a b HEDBÁVNÝ, Miroslav. Třebíčské pověsti a zajímavosti. Ilustrace Josef Dvořák. 2., rozšířené vyd. Třebíč : Akcent, 2005. 198 s. ISBN 8072683403.  
  3. a b FIŠER, Rudolf. Třebíč - Z historie benediktinského opatství. foto František Fiala. 1. vyd. Třebíč : Fibox Třebíč, 2004. 183 s. (Edice Vysočiny) ISBN 8085571161.  
  4. Jan Hrůza. Usnesení rady města Třebíče, 8. schůze rady města konaná dne 22. 2. 2007 [online]. Městský úřad Třebíč, 2007-02-22, [cit. 2008-06-14]. Dostupné online.  
  5. FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 210 s., bibliografie. S. 15.  
  6. a b c d e FIŠER, Rudolf; NOVÁČKOVÁ, Eva; UHLÍŘ, Jiří. Třebíč - Dějiny města. ilustrace J. Kremláček, B. Kremláčková; fot. J. Šťáva. 1. vyd. Brno : Blok, 1978. 210 s., bibliografie. S. 181.  
  7. Třebíč – Dějiny města. s. 19.
  8. KUBEŠ, Adolf. Třebíč mužského nebo ženského rodu? [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2007/11/14, [cit. 2008-06-14]. Dostupné online.  
  9. a b Fišer, l. c., str. 16–17.
  10. FIŠER, Rudolf. Třebíč - Z historie benediktinského opatství. foto František Fiala. 1. vyd. Třebíč : Fibox Třebíč, 2004. 183 s. (Edice Vysočiny) ISBN 8085571161. S. 76.  
  11. JANÁK, Jan. Třebíč - Dějiny města II. ilustrace Božena a Josef Kremláčkovi. 1. vyd. Brno : Blok Brno pro Západomoravské muzeum v Třebíči, 1981. 224 s.  
  12. JANÁK, Jan. Třebíč - Dějiny města II. ilustrace Božena a Josef Kremláčkovi. 1. vyd. Brno : Blok Brno pro Západomoravské muzeum v Třebíči, 1981. 224 s.  
  13. xkrcal5. Paběrky z HvB [online]. [cit. 2008-08-13]. Dostupné online.  
  14. a b POSOLDA, Lukáš. Třebíč na seznamu UNESCO. ARCHiNET [online]. 2003-03-07 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online. ISSN 12143634.  
  15. PILAŘ, Milan. V Třebíči první supermarket SPAR v České republice. Vysočina-news.cz [online]. 2006-12-13 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  16. OS Metropolis. Modernizace železniční trati č. 240 (Jihlava – Třebíč – Brno) (aktualizováno) [online]. Třebíč: OS Metropolis, rev. 2008-07-04, [cit. 2009-08-15]. Dostupné online.  
  17. BÁRTÍKOVÁ, Eva. Biomasa vytápí už téměř celou Třebíč. Třebíčský deník [online]. 2011-06-16 [cit. 2011-06-19 )]. Dostupné online.  
  18. KOLEKTIV AUTORŮ. Soubor školních map ČSSR 1:100 000 - OKRES TŘEBÍČ (textová příloha). Praha : Geodetický a kartografický podnik v Praze, n. p., vydáno pro ONV Třebíč, 1987. 34 s. Kapitola Podnebí, s. 12.  
  19. Zpravodaj města Třebíče. Třebíč, 1981, čís. 4, s. 7.  
  20. Monthly Averages for Třebíč, CZE [online]. MSN Weather, [cit. 2009-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. a b c d e HOUZAR, Stanislav. Třebíčské nerosty. Třebíčský zpravodaj. Městský úřad v Třebíči, 1992, čís. 5, s. 6.  
  22. Přehled změn v územní organizaci, v názvech obcí a jejich částí, ve střediskových obcích a v matričních obvodech s účinností od 1. března 1990 ke dni voleb do obecních zastupitelstev v r. 1990, 1/1991 Ú. v.
  23. Přehled změn v územní organizaci, v názvech obcí a jejich částí s účinností od 1. dubna 1992 do 15. dubna 1993, 1/1993 Ú. v.
  24. a b Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2008 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2008, [cit. 2012-02-04]. S. 52. Dostupné online.  
  25. Přehled změn v územní organizaci, v názvech obcí a jejich částí s účinností od 1. 4. 1994 do 31. 3. 1995, 3/1994 Ú. v.
  26. PECHOVÁ, Jana. Místostarosta Třebíče měl napadnout kameramana ČT. Novinky.cz [online]. 2007-09-21 [cit. 2008-06-16]. Dostupné online.  
  27. MAHEL, Luděk. Jak se prodávaly pozemky na Vídeňském rybníce. Třebíčský deník [online]. 2007-10-15 [cit. 2008-06-16]. Dostupné online.  
  28. KRČMÁŘ, Milan. Miloš Mašek: Asi je to cílená provokace. Třebíčský Zpravodaj [online]. 2007-09-25 [cit. 2008-06-16]. Dostupné online.  
  29. MAHEL, Luděk. Pro odvolání starosty chybělo několik hlasů. Třebíčský deník [online]. 2007-10-16 [cit. 2008-06-16]. Dostupné online.  
  30. MAHEL, Luděk. Demisi! Běžte domů, volali demonstranti. Třebíčský deník [online]. 2007-12-10 [cit. 2008-06-16]. Dostupné online.  
  31. a b c Pojihlaví a Pooslaví a povodí Rokytné. Příprava vydání Josef Skopal. 1. vyd. Praha : Sportovní a turistické nakladatelství, 1967. 183 s. (Turistický průvodce ČSSR. Českomoravská vrchovina) S. 162–163.  
  32. BARTUŠEK, Antonín. Umělecké památky Třebíče. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. 176 s. S. 117.  
  33. BARTUŠEK, Antonín. Umělecké památky Třebíče. 1. vyd. Brno : Blok, 1969. 176 s. S. 71.  
  34. JANÁK, Jan. Třebíč. Dějiny města. Ilustrace Božena a Josef Kremláčkovi. 1. vyd. Svazek 2. Brno : Blok, 1981. (222 s.) S. 112–113.  
  35. Průběžně srov. Zpravodaje města Třebíče, rubrika Mizející Třebíč a další.
  36. Jewish Quarter and St Procopius' Basilica in Třebíč
  37. Retrospektivní vývoj počtu obyvatel podle jednotlivých sčítání lidu, domů a bytů. Český statistický úřad
  38. Data v tabulce č. 3
  39. pa. Třebíč kdysi a nyní. Horácké noviny. 12. 9 1990, roč. 1, čís. 21, s. 4.  
  40. CZSO: Tabulka obyvatelstva.
  41. Fišer, l. c., str. 88–89.
  42. Fišer, l. c., str. 130.
  43. Fišer, l. c., str. 132–133.
  44. Český statistický úřad. Obyvatelstvo podle národnosti [online]. Praha: CZSO, 2001-03-01, [cit. 2008-06-17]. Dostupné online.  
  45. Fišer R.
  46. Sčítání lidu 2011, vyznání
  47. počty viz Sčítání lidu 2001, vyznání
  48. Sbor CB v Třebíči – Boží slovo, kázání v mp3 i textu, křesťanské články, rss kanál
  49. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, s. 152. (česky) 
  50. KOZLÍČEK, Bohumil. Chystáme se k volbám. Horácké noviny. 25. 4 1990, roč. 1, čís. 1, s. 2.  
  51. eš. Volby 1990. Horácké noviny. 16. 5 1990, roč. 1, čís. 4, s. 2.  
  52. PALEČEK, Richard. Petr Pithart děkuje. Horácké noviny. 20. 6 1990, roč. 1, čís. 9, s. 1.  
  53. FIŠER, Rudolf. Třebíč - Z historie benediktinského opatství. foto František Fiala. 1. vyd. Třebíč : Fibox Třebíč, 2004. 183 s. (Edice Vysočiny) ISBN 8085571161.  
  54. UHER, Ivo. Připravované projekty v letech 2007 až 2013 za téměř půldruhé miliardy korun. Třebíčský zpravodaj [online]. 1. září 2008 [cit. 23. ledna 2009]. Dostupné online.  
  55. ČTK, Třebíčský deník, Vysočinské památky UNESCO se zviditelní − Třebíčský deník
  56. OS Metropolis. Silnice II/360 Jaroměřice nad Rokytnou – Třebíč – Velké Meziříčí [online]. Třebíč: OS Metropolis, rev. 2008-06-23, [cit. 2008-09-27]. Dostupné online.  
  57. a b OS Metropolis. Modernizace železniční trati č. 240 (Jihlava – Třebíč – Brno) [online]. Třebíč: OS Metropolis, rev. 2008-07-04, [cit. 2008-09-27]. Dostupné online.  
  58. NOVÁČKOVÁ, Marcela. Nádraží má být pýcha Třebíče. Třebíčský deník [online]. 2008-09-27 [cit. 2008-09-27]. Dostupné online.  
  59. CAHOVÁ, Ivana. Veřejná vyhláška o zahájení stavebního řízení [online]. Třebíč: Městský úřad Třebíč, rev. 2007-05-27, [cit. 2007-09-16]. Dostupné online.  
  60. PŘIBÍK, Ivan. Stavbu cyklostezky do Rakouska provází problémy. Třebíčský deník [online]. 2008-11-04 [cit. 2008-11-04]. Dostupné online.  
  61. MAHEL, Luděk. Třebíč a Dukovany spojí nová a pravá cyklostezka. Třebíčský deník [online]. 2009-11-26 [cit. 2009-11-26]. Dostupné online.  
  62. redakce. Na řece vznikne protipovodňová hradba. Třebíčský deník [online]. 2010-09-11 [cit. 2009-09-14]. Dostupné online.  
  63. JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí počtvrté. Třebíč : Amaprint.Kerndl, 2010. 191 s. ISBN 978-80-904496-5-7. Kapitola Přístav a parník Krasin na řece Jihlavě, s. 114-116.  
  64. BÁRTÍKOVÁ, Eva. Mobilní hráze ochrání památky. Třebíčský deník [online]. 2011-05-12 [cit. 2011-05-25]. Dostupné online.  
  65. a b CHYLÍK, Jindřich. Vývoj moravského koželužství do poloviny XIX. století. 1. vyd. Třebíč : Technická hlídka koželužská 23, 1949. S. 278.  
  66. Mikrofilm 10960, MZA
  67. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Živnosti, s. 30-33. (česky) 
  68. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Římov, s. 371. (česky) 
  69. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Přibyslavice, s. 30-33. (česky) 
  70. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Vladislav, s. 429. (česky) 
  71. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Okříšky, s. 310. (česky) 
  72. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Dějiny, s. 123. (česky) 
  73. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, s. 160-161. (česky) 
  74. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Úplný výpis z Obchodního rejstříku ČR [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2009-06-19, [cit. 2009-06-20]. Dostupné online.  
  75. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Úplný výpis z Obchodního rejstříku ČR [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2009-06-19, [cit. 2009-06-20]. Dostupné online.  
  76. UNIPLET. Company Info [online]. Třebíč: Monarch Knitting, [cit. 2009-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. MAHEL, Luděk. Uniplet dá městu poslední šanci, pak půjde k soudu. Třebíčský deník [online]. 2009-09-25 [cit. 2009-11-19]. Dostupné online.  
  78. redakce. Třebíčský Uniplet je bez proudu. Nehradil faktury. Třebíčský deník [online]. 2009-11-19 [cit. 2009-11-19]. Dostupné online.  
  79. PBS INDUSTRY. Historie [online]. Třebíč: PBS INDUSTRY, [cit. 2009-06-20]. Dostupné online.  
  80. PALEČEK, Richard. M. Lacko v rodném městě. Horácké noviny. 26. 9 1990, roč. 1, čís. 23, s. 1.  
  81. BAŠTRNÁKOVÁ, Michaela. Analýza podnikatelských nemovitostí na Třebíčsku. Brno : ESF MUNI, 2008. Kapitola Průmyslová zóna Hrotovická, s. 25-28. (česky) 
  82. BAŠTRNÁKOVÁ, Michaela. Analýza podnikatelských nemovitostí na Třebíčsku. Brno : ESF MUNI, 2008. Kapitola Projekt podnikatelský a výzkumný inkubátor, s. 29-32. (česky) 
  83. ZON. Historie [online]. Třebíč: ZON, [cit. 2009-06-20]. Dostupné online.  
  84. J, Z. Z akcí v Třebíči: Byla ukončena již v závěru roku 1985. Zpravodaj města Třebíče. 2 1986, roč. 9, čís. 2, s. 4.  
  85. PŘIBYL, Stanislav. Ocení všichni třebíčané. Zpravodaj města Třebíče. 4 1986, roč. 9, čís. 4, s. 4.  
  86. a b c d Levně v Třebíči, informační portál [online]. Třebíč: . Dostupné online. (česky) 
  87. PATOČKOVÁ, Martina. Billa se zbaví části Delvit. iDNES.cz [online]. 2006-12-13 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  88. KV PROJEKTSTAV : Referenční listina [online]. Třebíč: KV PROJEKTSTAV. Dostupné online.  
  89. a b c ŠÍMOVÁ, Michaela. Třebíč: Interspar je zatarasen. MF Dnes, příloha Vysočina. 2007-11-02, roč. 17, s. 1. ISSN 12101168.  
  90. PEKAŘ, Milan. V Třebíči první supermarket SPAR v České republice. Vysočina-news.cz [online]. 2006-12-13 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  91. PATOČKOVÁ, Martina. Interspar rozjíždí supermarkety. iDNES.cz [online]. 2006-12-13 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  92. KRČÁLOVÁ, Pavla. V Třebíči vyroste nový Interspar i Lidl. Třebíčský deník [online]. 2007-04-02 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  93. KARAS, Jan. Fakta o takzvané "kauze" Vídeňský rybník II.. Okresní organizace Třebíč KDU ČSL [online]. KDU ČSL Třebíč, 2007-12-20 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  94. KODYSOVÁ, Jana. V Třebíči se otevírá nový hypermarket. Vysočina-news.cz [online]. 2007-10-31 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  95. NOVÁČKOVÁ, Marcela. První konstrukce nové nákupní zóny už stojí. Třebíčský deník [online]. VLP Press, 2008-03-18 [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  96. Milan Krčmář. Naváže Třebíč ještě hlubší styky s Izraelem a Lilienfeldem?. Třebíčský internetový zpravodaj [online]. 21. března [cit. 29/01/2009]. Dostupné online.  
  97. Milan Krčmář. Na rakouském Muckenkogelu je cedulka směřující na Třebíč. Třebíčský internetový zpravodaj [online]. 17. března [cit. 29/01/2009]. Dostupné online.  
  98. Milan Krčmář. Jednou fotografií, třemi řádky.... Třebíčský zpravodaj. leden 2009, čís. 01, s. 06-07.  
  99. PECHOVÁ, Jana. Město Třebíč cestovní ruch umí dobře. Právo. 1 2012, roč. 23, čís. 10, s. 16. ISSN 1211-2119.  
  100. BÁRTÍKOVÁ, Eva. Ke zkrášlení židovské čtvrti v Třebíči přispěl nový hotel. Třebíčský deník [online]. 2010-07-30 [cit. 2010-08-01]. Dostupné online.  
  101. Třebíč: Tisková zpráva z 99. schůze Rady města Třebíče, konané dne 23. 2. 2006 [online]. Třebíč: Město Třebíč, 2006-03-23, [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  102. KŘESŤAN, František. Střed západní Moravy: Město Třebíč. In Antonín Skála. Západní Morava. Třebíč : Krajské ústředí osvětových sborů v Třebíči, 1940. S. 39.
  103. Královské horní město Jihlava má bohatou divadelní tradici [online]. Jihlava: Horácké divadlo Jihlava, [cit. 2009-10-01]. Dostupné online.  
  104. DVORSKÝ, František. Třebický okres. 1. vyd. Třebíč : GARN Brno, 1906, 2008. 442 s.  
  105. KŘESŤAN, František. Padesát let Husovy veřejné knihovny v Třebíči. In Ústřední výbor jubilejních oslav. Památník jubilejních oslav města Třebíče a třebíčského okresu 1335-1935. Třebíč : Ústřední výbor jubilejních oslav, 1935. Dostupné online. Kapitola IX.
  106. Junák - tisková zpráva sdružení. Skončil XI. Valný sněm Junáka v Třebíči. adam.cz [online]. 2005-02-20 [cit. 2009-05-03]. Dostupné online.  
  107. Anketa Kuželkář roku [online]. Česká kuželkářská asociace. Dostupné online.  
  108. Pavel Padrnos Cycling Profile [online]. Eurosport, [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  109. PŘIBÍK, Ivan. V Třebíči vyroste Aquapark. Své brány otevře do tří let. Třebíčský deník [online]. 2009-03-19 [cit. 2009-03-19]. Dostupné online.  
  110. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, školství, s. 153-154. (česky) 
  111. Fišer, l. c., str. 93–94.
  112. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, školství, s. 154. (česky) 
  113. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská. Redakce František Dvorský, František Kameníček, Josef Hladík, František Rypáček, Tomáš Šílený, František Šujan. Brno : Muzejní spolek, 1906. Kapitola Třebíč, školství, s. 154-160. (česky) 
  114. STRNADOVÁ, Dagmar. Kraj Vysočina: Investiční příležitosti [online]. Kraj Vysočina, [cit. 2008-03-27]. Dostupné online.  
  115. a b STRÁŽNICKÝ, Petr. Stalo se před sto léty. Horácké noviny. 1 1990, roč. 2, čís. 1, s. 3.  
  116. HN. Po jednáních v Moskvě. Horácké noviny. 15. 8 90, roč. 1, čís. 17, s. 3.  
  117. Yashica s.r.o.. Reklamní agentura Yashica - Třebíčský zpravodaj - tisk a distribuce [online]. Yashica, [cit. 2009-01-29]. Dostupné online.  
  118. PALEČEK, Richard. Richard Paleček. Horácké noviny. 4 1990, roč. 1, čís. 2, s. 3.  
  119. Internetové stránky Třebíčských novin – nové od října 2008
  120. Město Třebíč. Město zahájilo spolupráci s regionálním vysíláním TV Prima [online]. Město Třebíč, [cit. 2009-01-29]. Dostupné online.  
  121. FIŠERA, Vratislav. Základní informace [online]. ZŠ Na Kopcích, [cit. 2009-01-29]. Dostupné online.  
  122. redakce. Třebíč se jako první prezentuje na serveru Twitter.com. Třebíčský deník [online]. 2009-06-30 [cit. 2009-06-30]. Dostupné online.  
  123. Film Zejtra napořád, 2014
  124. Televizní noviny, 9. února 2007, TV Nova

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEDBÁVNÝ, Miroslav. Třebíčské pověsti a zajímavosti. Ilustrace Josef Dvořák. 2., rozšířené vyd. Třebíč : Akcent, 2005. 198 s. ISBN 8072683403.  
  • KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. 3., doplněné vyd. Brno : CERM, 2003. 68 s. ISBN 8072042858.  
  • FIŠER, Rudolf. Třebíč - Z historie benediktinského opatství. foto František Fiala. 1. vyd. Třebíč : Fibox Třebíč, 2004. 183 s. (Edice Vysočiny) ISBN 8085571161.  
  • kolektiv autorů. Třebíč - Historie a památky. 1. vyd. Třebíč : Město Třebíč, 2006. 87 s.  
  • NAVRKAL, Pavel. Hráli pro slávu Třebíče. Ilustrace Vlastimil Toman. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2005. 318 s. ISBN 807268339X.  
  • neznámý. Jubilejní ročenka Třebíče : K 600. výročí města Třebíče. Třebíč : Českobratrský evangelický farní sbor, 1935. 31 s.  
  • BEČKOVÁ, Jana. Kde se pivo vaří... : Povídání nejenom o třebíčském vaření piva. Ilustrace Josef Kremláček. 1. vyd. Třebíč : s.n., 1998. 38 s.  
  • FIŠER, Rudolf. Klášter uprostřed lesa : dvě studie o třebíčském benediktinském opatství. foto Josef Němec, Libor Teplý, ZMM Třebíč. 1. vyd. Brno : Matice moravská, 2001. 158 s., ilustrace, volné přílohy : 3 mapy. ISBN 8086488020.  
  • HUDCOVÁ, Šárka. Město Třebíč a okolí. fotografové V. Hyhlík .... 1. vyd. Třebíč : Západomoravské muzeum; Město Třebíč, 2001. 41 s. ISBN 8023867970.  
  • Městský úřad. Modrá kniha města Třebíče : poznámky ke stavu životního prostředí. 1. vyd. Třebíč : Městský úřad, 1995. 55 s.  
  • ZEJDA, Radovan. Osobnosti Třebíčska. 1. vyd. Třebíč : Akcent, 2000. 227 s. ISBN 8072681044.  
  • BECKOVÁ, Hana. Z historie veřejné knihovny v Třebíči. 1. vyd. Třebíč : Okresní knihovna, 1995. 18 s.  
  • NOVÁK, Ladislav. Zámostí. fotografie Pavel Heřman. 1. vyd. Třebíč : Arca Jimfa, 1994. 36 s. ISBN 8085766361.  
  • HANELOVÁ, Nela; HEŘMAN, Pavel. Zámostí v nás. 1. vyd. Třebíč : KVIZ, 2005. xii s.  
  • SMEJKAL, Jindřich. Zaplavené vzpomínky. 1. vyd. Třebíč : J. Smejkal, 2002. 135 s.  
  • ONDRÁČKOVÁ, S.. Třebíč. Příroda Třebíčska. 1. vyd. Brno : Blok, 1980. 93 s.  
  • kolektiv autorů. Pravěk Třebíčska. Ilustrace P. Šindelář. 1. vyd. Brno : Muzejní a vlastivědná společnost, 1986. 280 s.  
  • JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2004. 193 s.  
  • JOURA, Jiří. Procházky starou Třebíčí podruhé. 1. vyd. Třebíč : Amaprint Kerndl, 2006. 202 s.  
  • KUBEŠ, Adolf. Dějepis města Třebíče. Třebíč : J. F. Kubeš, 1874. 173 s.  
  • DVORSKÝ, František. Třebický okres. 1. vyd. Třebíč : GARN Brno, 1906, 2008. 442 s.  
  • ZEJDA, Radovan. Třebíčsko. 1. vyd. Třebíč : SURSUM, 2001. 206 s. ISBN 8085799839.  
  • BARTUŠEK, Antonín. Umělecké památky Třebíče. Brno : Blok, 1969.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Třebíč ve Wikimedia Commons

Růžice kompasu Jihlava Velké Meziříčí Růžice kompasu
Okříšky Sever Náměšť nad Oslavou
Západ   Třebíč   Východ
Jih
Jaroměřice nad Rokytnou