Poprava
Poprava, někdy označovaná též obecnějším výrazem exekuce, je akt vykonání trestu smrti. Dnes obvyklé způsoby popravy jsou oběšením, zastřelením, smrtící injekcí, otrávení v plynové komoře a proudem na elektrickém křesle. V některých islámských zemích se popravuje i tradičními způsoby poprav, jako je setnutí hlavy na špalku nebo ukamenování.
Obsah |
Historický význam slova[editovat]
V Čechách ve 13. až 15. století se termín poprava používal pro označení pravomoci krajských soudců (popravců).
Minulost[editovat]
V minulosti užívané, ale dnes již opuštěné metody jsou například gilotina, garota, upálení na hranici, ukřižování, stětí mečem a mnoho dalších. Popravu v minulosti obvykle vykonával kat, a to buď sám, nebo s pomocníky. Často se i stávalo, že tresty smrti vynášely většinou vojensky pověřené osoby a v tom případě často popravu prováděli sami vojáci.
Dnes[editovat]
V dnešní době se ve vyspělých západních zemích provádí popravu ta profese, která má nejblíže k vykonání rozsudku smrti (technik v případě elektrického křesla nebo při smrtící injekci). Každopádně při všech vykonávání těchto rozsudků musí asistovat lékař, aby konstatoval smrt popravené osoby a vše se pak zaprotokolovalo.
V některých islámských zemích (i v těch vyspělých) převládají stále tradiční metody popravy. Vykonáváno je i ukamenování nebo stětí hlavy na špalku.
Bilance[editovat]
Poprava se v některých zemích provádí neveřejně, ale hodně poprav se koná i v zemích, kde jsou popravy veřejné.
Literatura[editovat]
- SVÁTEK, Josef. Dějiny poprav a katů v Čechách. Praha : Havran, 2004. 225 s. ISBN 80-86515-45-1.