Poprava uvařením
Poprava uvařením je pomalý a velmi bolestivý způsob vykonání trestu smrti.
Obsah |
Technika[editovat]
Odsouzený je svlečen a ponořen do již vařící kapaliny nebo svázán a ponořen do velkého kotle se studenou kapalinou, pod kterým popravčí zapálí oheň, který zahřeje kapalinu k varu. Jako kapalinu lze použít vodu, olej, kyselinu, dehet, nebo roztavené olovo. Příčinou smrti jsou v tomto případě rozsáhlé popáleniny.
Historické užití[editovat]
Sice nebylo tohoto trestu užíváno tak často jako jiných metod popravy, zato ale uvaření zaživa bylo široce rozšířené po celé Evropě a Asii po dobu dvou až tří tisíc let.
Evropa[editovat]
Poprava uvařením byla legální formou trestu smrti za vlády anglického krále Jindřicha VII.. Tento trest smrti byl vyhrazen speciálně pro traviče. V Nizozemsku a některých německých zemích byla tato forma trestu smrti vyhrazena pro padělatele a penězokazy a to v průběhu středověku. Ve městě Deventer v Nizozemsku lze ještě dnes vidět kotle, ve kterých se vařili popravení. Také ve středověké Francii se takto trestalo padělání peněz. Svědčí o tom verše básníka Villona, který v jedné ze svých básní napsal: "..tak mince šidíš, než tě kat pak za trest hodí v olej vřelý...". Ve starém Římě bylo vaření v kotli používáno jako způsob mučení a popravy při pronásledování křesťanů. Svatý Vít a apoštol Jan Evangelista byli podle legend odsouzeni k tomuto způsobu popravy, ale vaření zázračně přežili.
Asie[editovat]
- Čínský císařský soudní dvůr používal uvaření zaživa jako formu trestu smrti a mučení. Mongolský válečník Džamucha uvařil zaživa některé generály svého rivala Čingischána kolem roku 1200 n. l.
- V japonském lidovém příběhu o nindžovi Išikawovi Goemonovi je Goemon popraven uvařením v oleji. Také v románu Šógun od Jamese Clavella, který se odehrává v Japonsku v 17. století je jeden anglický námořník popraven uvařením.
- V Indii byl tento trest používán v 16.–18. století za vlády dynastie Mughalů pro zrádce. Podle některých pramenů tak měl být v 17. století umučen Ardžan Dév, pátý guru Sikhů, který se zúčastnil spiknutí prince Chusraua proti jeho otci císaři Džahángírovi.
Současnost[editovat]
Idi Amin, prezident Ugandy v 70. letech 20. století, a vládní úřady režimu současného prezidenta Isloma Karimova v Uzbekistánu byli nařčeni, že uvařili zaživa množství politických disidentů, jako např. Muzafara Avazova.[1]
Fikce[editovat]
- Jako klišé slouží zobrazení nebo představa kanibalů, jak vaří lidi zaživa ve velkém kotli.
- V románu Jamese Clavella Šógun je jeden ze členů posádky lodi Erasmus uvařen k smrti v kotli.
Reference[editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boiling to death na anglické Wikipedii.
