Ukřižování
Ukřižování je historický způsob potupné popravy, jehož se užívalo především ve starověku; spočíval v zavěšení odsouzencova těla za rozpjaté ruce na kříž. Tímto způsobem se popravovali vzbouřenci, političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci, v císařském Římě pouze lidé, kteří neměli občanská práva. Nejznámějším historickým příkladem je ukřižování Ježíše Krista – kříž, na němž zemřel, se stal jedním ze symbolů křesťanství.
Obsah |
Popis [editovat]
Odsouzený člověk byl někdy nejdříve zbičován a posléze vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště, kde již byla vztyčena svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán, nebo mu byla zápěstí přibita ke dřevu hřebíky. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity zvlášť hřebíky. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním (titulus). Kříž mohl mít více podob, například +, T či X. Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok [1] a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby.[2] Ukřižovaní někdy nebyli z kříže sejmuti a tak lidé mohli dlouho vidět řadu křížů jako výstrahu případným následovníkům.
Historie [editovat]
Perský král Dareios I. roku 519 př. n. l. nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu.[3] Antiochos IV. Epifanés nechal bičovat a křižovat jeruzalémské židy.[4] Jedním z největších a nejznámějších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastníků Spartakova povstání v roce 72 př. n. l.. Kříže byly vztyčeny podél silnice Via Appia z města Capua do Říma, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km).[5] Podle legendy byl v Neronově cirku v Římě ukřižován také apoštol Petr, který měl být ovšem pověšen na kříž nezvyklým způsobem – hlavou dolů, protože se nechtěl stavět na roveň Kristovi.[6]
V Evropě se po nástupu křesťanství ukřižování jako forma popravy pochopitelně nevyskytovalo, šlo však o obvyklý trest ve středověkém Japonsku, zhruba od období Sengoku a v období tokugawského šógunátu. V Japonsku se ukřižování označovalo jako haricuke (磔)[7], jeho zavedení bylo možná ovlivněno prvními kontakty s křesťanskou tradicí. Odsouzenec byl pověšen na kříž ve tvaru písmene T, kat jej v agónii usmrtil kopím. Ukřižováním byli trestáni převážně lupiči a pronásledovaní křesťané. Několik poprav ukřižováním je v Japonsku výjimečně známo i z pozdější doby, známá je především fotograficky doložená poprava vraha a lupiče Sokičiho (pravděpodobně kolem roku 1867)[8], ukřižování bylo také používáno jako forma mučení válečných zajatců dokonce i za druhé světové války.[9]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ http://jama.ama-assn.org/cgi/content/abstract/255/11/1455
- ↑ http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14750495
- ↑ http://thecrucifixions.blogspot.com/2007/02/darius-of-persia.html
- ↑ http://virtualreligion.net/iho/antioch.html
- ↑ http://www.centuryone.org/crucifixion2.html
- ↑ http://www.ccel.org/ccel/renan/antichrist.ix.html
- ↑ http://www.thenazareneway.com/details_history_of_crucifixion.htm
- ↑ http://oldphoto.lb.nagasaki-u.ac.jp/en/target.php?id=2980
- ↑ http://rogerbourke.iinet.net.au/QUARTO-DEPTHCHARGES.pdf
Literatura [editovat]
- dr. R. M. Hynek, Muž bolestí. Lékařský obraz ukřižování. Praha: G. Francl 1946
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- (anglicky)
- Cross and Crucifixion (Starověké doklady)
