Boží syn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Boží syn je častý náboženský termín, označující syna jediného, či více bohů. Tento syn může být opět bohem, či jím jen z části a nebo se může jednat o osobu zcela smrtelnou.

Nejspíš nejznámější užití tohoto spojení je v bibli, které křesťané vztahují na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím.

Hebrejská písma[editovat | editovat zdroj]

V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:

  • Pojem בני־אלהים bné elohím, překládaný jako boží synové popisuje anděly nebo mimořádně nadané lidské bytosti.[1] Někteří biblisté se domnívají, že se může jednat o odkaz na před- a mimo biblickou blízkovýchodní mytologii.
  • Pojem může popisovat lidského soudce či vladaře,[2] případně ideálního krále nad Izraelem[3] - Davida a jeho dynastii.[4]
  • Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ,[5][6] případně celé lidstvo.

V hebrejském myšlení se nejedná o příbuzenství fyzické, ale o podstatné spojení s božstvím či boží podobou.

Deuterokanonické knihy a apokryfy[editovat | editovat zdroj]

Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše[7] a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu deuterokanonická Kniha Moudrosti.[8]

Nový zákon[editovat | editovat zdroj]

Spojení „jednorozený syn“[9] je v podstatě synonymem pro „milovaný“.[10] Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.

Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.[11] Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.

Dějiny teologie[editovat | editovat zdroj]

V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.

Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.

V ostatních náboženstvích[editovat | editovat zdroj]

Boží Syn může také označovat:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gn 6, 2–4 (Kral, ČEP)
  2. Ž 82, 6 (Kral, ČEP)
  3. 2S 7, 14 (Kral, ČEP)
  4. Ž 89, 27–28 (Kral, ČEP)
  5. Ex 4, 22 (Kral, ČEP)
  6. Oz 11, 1 (Kral, ČEP)
  7. Henoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9.
  8. Mdr 2,13.16.18; 5,5.
  9. J 3, 16 (Kral, ČEP)
  10. srov. Gn 22,2 LXX.
  11. FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20.

Související články[editovat | editovat zdroj]