Pirát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o námořních pirátech. Další významy jsou uvedeny v článku Pirát (rozcestník).
Pirátská vlajka

Pirát (z fr. pirate, řec. peiratés, lupič, pirát) je původně námořní lupič. Piráti obvykle přepadají obchodní lodi, ale často loupí i na pobřeží. Pirátství kvete tam, kde je velký lodní provoz a lupiči mohou doufat v bohatou kořist. Místo šavlí a plachetnic mají dnes k dispozici rychlé čluny, automatické zbraně i děla a rakety.

Zatímco pobřeží Jižní Ameriky a Afriky piráti stále ohrožují, na pobřeží Severní Ameriky se pirátství téměř nevyskytuje díky pobřežním hlídkám Spojených států, které se v minulosti podílely i na omezení pirátství v Karibském moři. Pirátství praktikované na širém moři (oceánské pirátství) proti dopravním plavidlům představuje velký problém (s odhadovanou ztrátou 13 až 16 miliard amerických dolarů za rok pro celý svět), například ve vodách mezi Tichým a Indickým oceánem, zejména na pobřeží Somálska nebo v úžinách kolem Singapuru a Malacca, kterými během roku propluje přes 50 000 obchodních lodí.

Různá označení pro piráty[editovat | editovat zdroj]

Námořní lupiči byli známi už ve starověku, pirátství se však velmi rozšířilo v době kolonizace, kdy obchodní lodi přivážely z Ameriky do Španělska drahé kovy a jiné bohatství. V Západní Indii 17. století se pirátům říkalo bukanýři (buccaneers), což byli původně francouzští lovci, kteří se stali piráty. Slovo pochází z boucan, dřevěná obruba užívaná pro uzení masa (jinde zvaná barbacoa). Tito piráti terorizovali španělské državy ve prospěch jiných evropských států; nejznámější z nich byl Henry Morgan. Bukanýři založili přístavy Tortuga a Port Royal, který nakonec obsadili Angličané a udělali z něj jedno z protipirátských center.

Henry Morgan

Počátkem 18. století vznikla řada pirátských band, např. banda Edwarda Teache (zvaného Černovous), které napadaly obchodní trasy v Karibiku, podél pobřeží Afriky a někteří i Indie. V první polovině 18. století se pirátství omezilo díky soustředěnému úsilí evropských zemí; pirátům hrozily velmi těžké tresty.

Nizozemští piráti byli známí jako kapeři nebo vrijbuiteři („plenitelé“). Slovo se skládá z holandského vrij (volný) a buit (kořist) a vzniklo z něho anglické „freebooters“ a francouzské „flibustiers“. Odtud vzniklo anglické filibusters, což ovšem nebyli piráti, ale dobrodruzi, kteří působili v latinsko-amerických revolucích a pučích. Nakonec z toho vznikl význam blokování parlamentní schůze nepřetržitou řečí.

Pojmenování Lanun zase dostali piráti v úžinách Malacca od Indonésanů a Malajšanů. Původně to byli námořníci, jejichž jméno se stalo synonymem pirátství někdy v 15. století.

Některé země využívaly piráty jako nástroje k rušení konkurenčních obchodních tras a námořního obchodu jiných zemí a k terorizování jejich kolonií. Takovým pirátům s pověřením (Letter of Marque, kaperský list) se říkalo privatýr nebo korzár, což v moderní arabštině je قرصان z tureckého Korsan, které patrně vzniklo z latinského cursa (výprava, vpád, nájezd). Korzáři ze svého lupu získávali jen část, ale z hlediska jejich „mateřské“ země byla jejich činnost legální. Další výhodou mohly být lodě vyráběné pro ně na zakázku.

„Privatýrství“[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Korzár.Privatýrství“ nebo „korzárství“ bylo pirátství, ale s povolením vlády nebo panovníka zajímat obchodní lodě, které patřily k nepřátelskému národu. Korzárství se vyskytovalo ve středomoří, zejména mezi Tureckem a Maltou, nejslavnějším korzárem byl Sir Francis Drake a Anglie byla největší zemí podporující privatýrství. Oprávnění (tzv. letter of marque - "kaperský list", "korzárský patent") zajmout občany cizího státu a zabavit jejich zboží znamenalo, že země, jež pověření vydala, to nepovažovala za pirátství. Teprve roku 1854 se sedm zemí v Paříži dohodlo na zákazu takových pověření a další národy následovaly v dohodě v Haagu.

Obchodní nájezdníci[editovat | editovat zdroj]

Ve válce zastřené válečné lodě obchodních loupeživých nájezdníků útočily na nepřátelský lodní obchod. Praktiky opatrného přibližování a nenápadnosti, a poté otevřeného kontaktu. Němci ve druhé světové válce užívali těchto taktik v Indickém i Atlantském oceánu, ale od doby, kdy sami začali používat námořních plavidel, tito loupeživí nájezdníci přestali být privatýry, o to méně piráty. Mnoho těchto nájezdníků úspěšně operovalo během americké revoluce.

Pirátství v mezinárodním právu[editovat | editovat zdroj]

Dopady pirátství na mezinárodní hranice[editovat | editovat zdroj]

V úžinách a průlivech Malacca, během 18. století, Britové a Nizozemci kontrolovali oba břehy úžin Malacca. Někteří piráti se zabývali aktivitami podobným ozbrojeným rebeliím s cílem vzdorovat kolonizátorům. S nařízením zabránit těmto výpadům Britové a Nizozemci vytyčili pomyslnou čáru, kterou rozdělili úžiny na dvě části. Dohoda byla taková, že každá strana si bude hlídat pirátství ve své takto vymezené oblasti. Nakonec se tato čára stala hranicí oddělující Malajsii od Indonésie v této úžině.

Mezinárodní právo[editovat | editovat zdroj]

Zločin pirátství je pokládán za jus cogens (pevná, dohodnutá ustálená mezinárodní právní norma); ti, kdo se dopouštějí krádeží na otevřeném moři, zabraňují obchodu a ohrožují námořní komunikace, jsou pokládáni suverénními státy za nepřátele lidstva (hostes humani generis)

Jelikož se pirátství často uskutečňuje mimo hranice teritoriálních území jakéhokoliv státu, nebo naopak v oblastech, kde tato teritoria hraničí, případně i v oblastech, kde neexistuje efektivní státní správa, která by piráty účinně pronásledovala, trestní stíhání pirátů suverénními státy proto představuje složitou problematiku. Stíhat piráty na otevřeném moři státům brání dohoda o svobodě otevřeného (volného) moře a narušení principů extra territorium jus dicenti impune non paretur, což znamená, že soud jednoho státního celku, který překračuje své územní soudnictví, je zbaven beztrestnosti. Nicméně, jako jus cogens, jurisdikce může být uplatňována proti pirátům bez námitek států, jejichž příslušností je identifikováno pirátské plavidlo.

Pokud dojde k pirátskému činu ve výsostných vodách nějakého státu, zločin se sice taktéž klasifikuje jako pirátství, nejde již ale o mezinárodní zločin a jde o záležitost spadající pod místní úřady (pokud zákony či smlouvy daného státu neříkají něco jiného).

Pirátské organizace[editovat | editovat zdroj]

Piráti se zdají být moderní prezentací rebelie – šikovné skupiny, které operují mimo dosah omezujících byrokracií moderního světa. Ve skutečnosti piráti často trpěli hladem, nestali se pohádkově bohatými a umírali mladí.

Existují ale další překvapující skutečnosti: na rozdíl od dnešních západních společností mnoho pirátských společností operuje jako omezená demokracie, požadující právo volit a nahrazovat své velitele. Kapitán pirátské lodě byl často nelítostný bojovník, ve kterého posádka vložila svou důvěru. Nicméně když nešlo o bojovou pohotovost, obvykle autoritu přejímal kormidelník.

Mnoho skupin pirátů dělí svou kořist, ať už je jakákoliv, podle komplikovaného schématu každý z mužů obdrží svůj díl. Piráti zranění v bitvě si dopřávají speciální kompenzace. Všechny tyto podmínky byly často odsouhlaseny a sepsány. Tyto záznamy však mohou být použity jako usvědčující důkazy, že jednali nezákonně.

Piráti svorně přijali vyvrženectví z tradičních společností nebo možná v sobě našli jen spřízněné duše vyvrhelů. Byli ale známí například i tím, že osvobozovali otroky z otrokářských lodí a vítali je ve svých řadách.

Zdálo by se, že rovnostářské praktiky uvnitř pirátských klanů byly nejasné a udělaly minimum k omezení brutality pirátského způsobu života.

Moderní pirátství[editovat | editovat zdroj]

Pirátství se v nedávných časech navýšilo zejména v oblastech Jižní a Jihovýchodní Asie (Jihočínské moře), části Jižní Ameriky, a jih Rudého moře, piráti si nyní vybírají malé lodě a tak získávají výhodu pro malý počet členů posádky zastoupených na moderních nákladních plavidlech. Moderní piráti okrádají lodě, které musí zpomalit, aby se správně nasměrovaly do koridoru těsné úžiny; tak se stávají zranitelné vůči malým motorovým člunům. Malé loďky jsou také schopné se maskovat jako rybářská nebo obchodní plavidla, když zrovna neplní různé aktivity pirátství, a tak se vyhnout nebo ošálit inspekci.

Pirátství kvete i uvnitř přístavů, patrně nejhorší pověst mají přístavy Nigérie. Piráti jsou často napojeni na správu přístavů a vrhají se na osamoceněji stojící lodě a prostě je vyberou – pomoci od zkorumpované přístavní policie se loď zpravidla nedočká a posádka sama nesmí být podle mezinárodního práva ozbrojena (povolena je pouze jediná pistole pro kapitána lodě). Zajímavým faktem je, že v přístavech rovníkové Afriky se opravdu vyplatí mít vyvěšenu vlajku SSSR (ruské lodě ji tam používají běžně), před kterou mají místní lupiči enormní respekt. Je to pozůstatek incidentu, při kterém se piráti pokusili obsadit a vykrást sovětskou nákladní loď. Nepočítali však s tím, že námořníci SSSR si námořní zákony vykládají po svém a že posádka je těžce ozbrojena. Rusové nájezdníky zavčas zpozorovali a počkali si, až vylezou na palubu a ztratí tak možnost utéci. Ztráty pirátů byly prakticky absolutní.

V mořích Jihovýchodní Asie není přísně vynucená způsobilost k námořní dopravě – jako by takové ztráty plavidel byly na denním pořádku. Proto statistiky udávající fakta o námořních incidentech s piráty nebudou přesné.

Ve většině případů piráty nezajímá náklad, ale hlavně věci patřící pasažérům nebo posádce a obsah lodního trezoru, který by mohl obsahovat velké množství peněz potřebné k výplatám a poplatkům v přístavech. V některých případech piráti donutí posádku opustit loď a plují s ní k přístavu, kde ji přemalují a vystaví jí nové (falešné) identifikační papíry.

Moderní pirátství je zjednodušené, protože množství obchodu se uskuteční přes námořní dopravu. Z komerčních důvodů se mnoho nákladních lodí orientuje na cesty přes těsné průplavy a průlivy jako je Suezský průplav, Panamský průplav a úžiny Malacca. Mnoho lodí pak musí zpomalit kvůli navigaci a tím se stávají primárním terčem pirátů.

Moderní definice pirátství zahrnuje tyto činy:

Pirátské útoky se ztrojnásobily mezi lety 19932003. První polovina roku 2003 byla nejhorší. Tato šestiměsíční perioda zaznamenala 234 pirátských útoků, 16 úmrtí, a 52 zraněných – celosvětově.

182 případů pirátství bylo zaznamenáno v prvních 6 měsících roku 2004. 50 z těchto incidentů se stalo v Indonésii.

Moderní pirátství také využívá nabídek a možností technologie. Mobilní telefony, motorové čluny, AK-47. Spekulace se vedou o tom, že piráti odposlouchávají satelitní komunikace jako je Inmarsat, aby rozpoznali náklad a stupeň rizikovosti operace. Typickým počínáním pirátů je usmrcení všech pasažérů. Někdy je loď přemalována a přejmenována.

Oběti pirátství[editovat | editovat zdroj]

  • Válečníci z Polynésie útočili na pobřežní vesnice nebo vesnice podél řek. Užívali moře jako skrýš při své taktice „udeřit a zmizet“ (Hit and Run). Moře bylo bezpečným místem pro ústup, pokud se bitva nevyvíjela podle zamýšleného scénáře.
  • Mořské národy napadaly jako piráti starověký Egypt (později např. Krétu).
  • Jako mladík byl Julius Caesar zajat piráty (67 př. n. l.) a vězněn pro výkupné. Později zničil pirátské pevnosti na ostrovech ve Středozemním moři.
  • Irští piráti napadali římská obchodní plavidla.
  • Ve třetím století piráti napadali Olympus (město v Anatolii) a oblast zbídačili.
  • Svatý Patrik byl zajat a zotročen irskými piráty.
  • Vikingové (nebo mořští králové) byli skandinávští piráti, kteří napadali Britské ostrovy a Evropu z moře.
  • V roce 937 se Irští piráti spojili se Skoty, Vikingy a Velšany v invazi do Anglie. Athelstan je přemohl a zahnal.
  • Během Dětské křížové výpravy arabští piráti zajali a zotročili tisíce křesťanských dětí.
  • Ochránce životního prostředí a jachtař Peter Blake byl zabit piráty v roce 2001.

Populární kultura[editovat | editovat zdroj]

V populární kultuře jsou piráti asociováni s typickými zvyklostmi šacení a mluvy. Tato tradice vděčí za mnohé filmu z roku 1950 Ostrov pokladů (Treasure Island) (režie: Robert Newton), kde vystupuje charakter „typického“ piráta Long John Silver. Mnoho stereotypních pirátů má přízvuk očividně z anglických měst jako je Cornwall nebo Bristol. Popularita kolem pirátů patřičně vzrostla po natočení filmu Piráti z Karibiku. 19. srpna je mezinárodní den pirátů.

Povahové rysy pirátů v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]

Piráti jsou hluční, vulgární, drsní, hrubí, extrovertní, násilničtí, bezohlední a krutí mořští bandité.

Pirátský oděv[editovat | editovat zdroj]

  • jasně barevné oblečení z mnoha částí (Motley)
  • páska přes oči
  • dřevěná noha
  • hák namísto ruky
  • zlatá obruč – náušnice a trn
  • šátek (nejčastěji na hlavě)
  • papoušek na rameni, nejčastěji skřehotající: Braak!
  • nezbedná lodní opička

Význační piráti[editovat | editovat zdroj]

Významní privatýři[editovat | editovat zdroj]

Fiktivní piráti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Piracy na anglické Wikipedii.