Polynésie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o širším regionu v Oceánii. O francouzském zámořském území uvnitř něj pojednává článek Francouzská Polynésie.
Polynésie, Melanésie a Mikronésie; Polynésie je z těchto tří skupin tou největší
Zeměpisné vymezení polynéského trojúhelníku šedou čarou

Polynésie (z řečkého πολύς "poly" mnoho a νῆσος "nēsos" ostrov) je subregion v Oceánii, tvořený více než tisícovkou ostrovů ve středním a jižním Tichém oceánu. Domorodí obyvatelé oblasti se nazývají Polynésané a sdílejí podobné jazyky, kulturu a náboženství. Jde o velmi zručné mořeplavce využívající již v dávné době účinné techniky navigace, například astronomii.

Termín "Polynésie" použil jako první francouzský spisovatel Charles de Brosses v roce 1756, i když jím původně označil všechny ostrovy Tichomoří. S návrhem na vymezení tzv. polynéského trojúhelníku příšel roku 1831 do geografického spolku v Paříži francouzský objevitel Jules Dumont d'Urville.

Obsah

Geografie [editovat]

Geologie [editovat]

Polynésie se rozkládá na více než 18 milionech čtvrečních kilometrů Tichého oceánu, většina ostrovů je poměrně malých rozměrů. Většina polynéských ostrovů a souostroví, včetně např. Havajských ostrovů nebo Samoy, je sopečného původu. Nový Zéland, Norfolk a Ouvéa jsou nadmořskými částmi ponořeného kontinentu Zélandie.

Z celkových zhruba 300 000 čtvrečních kilometrů pevniny náleží přes 260 000 km2 Novému Zélandu; Havajské ostrovy pokrývají asi polovinu zbytku. Kontinentální šelf podmořské Zélandie má asi tři a půl milionu kilometrů čtverečních.

Nejstarší horniny nalezené na Novém Zélandu jsou zřejmě staré zhruba 510 milionů let. Mimo Zélandii se nacházejí nejstarší horniny na Havajských ostrovech; vznikly před 80 miliony let.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Zeměpisná oblast [editovat]

Polynésie je obecně definována jako ostrovy unitř tzv. polynéského trojúhelníku, i když některé ostrovy obývané obyvatelstvem polynéského původu se nacházejí i mimo toto ohraničení. Vrcholy polynéského trojúhelníku jsou tvořeny Havají, Novým Zélandem a Velikonočním ostrovem. Mezi další významné skupiny ostrovů uvnitř patří například Samoa, Tonga, Cookovy ostrovy, Tuvalu, Tokelau, Niue, Wallis a Futuna či Francouzská Polynésie. Malá polynéská osídlení se nacházejí i na Nové Guinei, Šalamounových ostrovech, Karolínách a Vanuatu. Jiným místem mimo trojúhelník, kde je silně rozšířená polynéská kultura, je Rotuma na severu Fidži. Obyvatelé Rotumy dodržují mnohé polynéské zvyky a obyčeje, nemluví ovšem polynéským jazykem. Některé ostrovy Lau na jihozápadě Fidži jsou zase historicky a kulturně úzce spjaty s Tongou.

Polynésie je v podstatě jednou ze tří části Oceánie (těmi zbylými dvěma jsou Mikronésie a Melanésie). Studie DNA dokázaly, že původní obyvatelé Pacifiku připluli před tisíci let z Tchaj-wanu a posléze se rozdělili do zmíněných tří kulturně odlišných skupin.

Ostrovní skupiny [editovat]

Ostrov Mokoliʻi nedaleko Oahu, Havajské ostrovy
Cookova zátoka na ostrově Moorea, Francouzská Polynésie

Zde je výčet ostrovů a souostroví (samostatných států nebo zámořských území), na kterých je rozšířena polynéská kultura, nebo zde alespoň v minulosti prokazatelně byla. Mezi takovéto ostrovy, jež byly při kontaktu neobydlené, ovšem archeologický výzkum dokázal přítomnost Polynésanů v minulosti, patří Norfolk, Pitcairnovo souostroví, Kermadekovy ostrovy u Nového Zélandu a několik menších ostrovů v oblasti Havaje.

Jádro Polynésie [editovat]

Mimo jádro Polynésie [editovat]

V Melanésii [editovat]
V Mikronésii [editovat]

Dějiny Polynésanů [editovat]

Teorie příchodu [editovat]

Mapa austronéských expanzí
Moai na Ahu Tongariki, Rapa Nui

Polynésané jsou pro svůj jazyk a genetiku považováni za potomky Austronésanů, kteří se z domovské oblasti Malajsie a Tchaj-wanu rozšířili po moři daleko na západ i na východ.

Na Tchaj-wan dorazili první osadníci zřejmě již před 8000 lety, a to z jižní Číny. Nebyli to ovšem Chanové (ti se stali hlavní kulturou ostrova až v 17. století); šlo o příbuzné Austrálců mluvící austronéskými jazyky. Mezi léty 3000 a 1000 př. n. l. se začali tito lidé rozšiřovat po moři na ostrovy jihovýchodní Asie.

O tom, jak se lidé dostali až do oblasti Polynésie, pojednávají tři teorie.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Okolo roku 1400 př.n.l. se na Bismarckově souostroví v severozápadní Melanésii poprvé objevila kultura Lapita. Lapité se již přizpůsobili podmínkám v nových domovech, které se od podmínek Tchaj-wanu značně lišily. Například se vzdali pěstování rýže a začali kultivovat chlebovník z Nové Guineje, který byl pro tropické podnebí vhodnější. Na Samoi byly nalezeny pozůstatky lapitské keramiky, podle nichž bylo odhadeno, že sem Lapité dorazili okolo roku 1000 př. n. l. Doba osídlení jižnější Tongy pak byla odhadnuta na rok 900 př. n. l., i když novější průzkumy (technologie radiouhlíkového datování se za dobu archeologického výzkumu značně zdokonalila) vyjevily, že Tonga byla osídlena dokonce několik desetiletí před Samoou.

Během pouhých čtyř nebo pěti století dosáhli Lapité vzdálenosti až 6000 kilometrů na východ, přičemž jak bylo řečeno výše, okolo roku 1000 př. n. l. osídlili Fidži, Tongu a Samou. Zde se začala kultura pomalu rozštěpovat; na východněji položené Tonze a Samoi se začal vyvíjet nový, odlišný prapolynéský jazyk a kultura. I po další tisíciletí docházelo mezi Fidži a Tongou a Samoou ke stálému kontaktu a výměně pokroku; dělo se tak zejména přes ostrovy Lau, které si i přes příslušnost k Fidži dodnes uchovaly polynéský ráz.

Z Tongy a Samoy se kultura rozšířila do celé západní Polynésie; k objevování a osídlování východnějších souostroví docházelo po jakési asi tisícileté "přestávce". O době osídlení východních oblastí, jako Havaje, Rapa Nui nebo Nového Zélandu, se však stále vedou spekulace. Nejnovější metaanalýza z roku 2010, využívající radiokarbonové metody datování, naznačila, že kolonizace východní Polynésie probíhala ve dvou periodách, a sice zhruba v letech 1025-1120 n. l. a později 1190-1290 n. l., přičemž například Velikonoční ostrov byl osídlen asi roku 1200. Starší archeologické výzkumy z minulých desetiletí však odhadovají dobu osídlení tohoto ostrova na léta 300, 500 nebo třeba 800 n. l. (poslední údaj podporoval například americký vědec Jared Diamond). Pro kolonizaci Havaje byl odhadnut letopočet 500 n. l.

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Politická historie Polynésie [editovat]

Pravděpodobně jedním z prvních státních útvarů v Polynésii byla konfederace náčelníků Tu'i Manu'a ze Samoy. Na svém vrcholu v 10. a 11. století tato konfederace zřejmě zahrnovala většinu západní Polynésie i několik souostroví mimo ni - jmenovitě Samou, Tongu, souostroví Lau a snad i hlavní ostrovy Fidži. Tongané však asi o stovku let později revoltovali a vytvořili vlastní Tu'i Tonžskou říši, která kromě Tongy později ovládla i Samou a Fidži, přičemž její vliv mohl sahat až k Nauru na severozápadě a Niue na východě. Říše prosperovala po většinu středověku, poté byla ovšem oslabena vzpourou Samoy a vzestupem malietojských dynastií zde, a skončila v 15. století kapitulací tonžské dynastii Tu'i Ha'atakalaua.

Tonga od 16. století [editovat]

Hlavní článek: Tonga#Historie

Po krvavé občanské válce padla veškerá politická moc na Tonze do rukou dynastie Tu'i Kanokupolu.

Roku 1845 sjednotil ambiciózní mladý válečník, stratég a řečník Taufa‘ahau (později znám jako George Tupou I.) Tongu do nového království po vzoru těch západních. Roku 1875 vytvořil s pomocí misionáře Shirleyho Waldemar Bakera z Tongy konstituční monarchii v evropském stylu; zrušil nevolnictví, vytvořil ústavu a zákony, rozdělil půdu, omezil moc nižších náčelníků a zajistil svobodu tisku.

Podepsáním dohody o přátelství 18. května 1900 si Tonga zajistila ochranu Britského impéria. Tonga se později stala přímo jednou z britských kolonií v Pacifiku, Britové sem ovšem nikdy nenasadili vyššího hodnostáře než konzula podléhajícího vyššímu komisaři sídlícímu na Fidži. Přestože se z Tongy stal protektorát, monarchie nebyla narušena. 4. června 1970 pak Tonga obdržela od Británie nezávislost.

Malietojská a pozdější Samoa [editovat]

Hlavní článek: Samoa#Historie

Samoa zůstala pod nadvládou Malietoů až do roku 1899, kdy byla tzv. trojdílnou konvencí rozdělena mezi Spojené státy americké a Německou říši. Za první světové války byla západní část Samoy, náležící právě Německu, obsazena Novým Zélandem. Pod jeho správou pak byla mandátním územím, a to až do 1. ledna 1962, kdy obdržela nezávislost. Nový stát Samoa už nebyl monarchií, ačkoliv titul Malietoa si stále udržel značný vliv. Oficiálně tento titul zanikl až 11. května 2007, kdy zemřel Malietoa Tanumafili II.

Tahiti [editovat]

Hlavní článek: Tahiti#Historie, viz také: Pomarská dynastie

Před příjezdem Evropanů bylo Tahiti ovládáno soupeřícími klany. Poté, co na ostrově začal růst vliv Britů, využil na sklonku 18. století ambiciózní náčelník Tū dobře vyzbrojených vzbouřenců z lodi HMS Bounty jako žoldáků, kteří mu pomohli k nabytí moci. Později si změnil jméno na Pomaré a jako král Pomaré I. založil stejnojmennou dynastii, která vládla dalších sto let a její potomci žijí na ostrově dodnes. V 19. století, kdy bylo Tahiti plné evropských obchodníků a misionářů, zde začal sílit vliv Francouzů. Později se Tahiti stalo součástí Francouzské Polynésie, jíž je dodnes.

Kamehameha I., sjednotitel Havajských ostrovů

Havaj [editovat]

Hlavní článek: Havaj#Historie

Až do připlutí prvních Evropanů žili Havajané v izolované kastovní společnosti vedené náčelníky a šamany. Zhruba ve stejném roce, kdy na Havaj připlul (a byl zde zabit) James Cook, se do mocenských bojů mezi klany zapojil také mladý náčelník Kamehameha. Ten během necelých dvou desetiletí ovládl skoro celé souostroví. Po násilném připojení i poslední ostrova - Kauai - v roce 1810 založil sjednocené Havajské království. Dynastie Kamehameha vládla na ostrovech až do roku 1893, kdy byla svržena královna Liliuokalani a vyhlášena Havajská republika. Ta byla o pět let později na žádost lidu připojena jakožto 50. stát do USA.

Maorský Nový Zéland [editovat]

Viz Nový Zéland#Dějiny

Fidži [editovat]

Viz Fidži#Historie

Cookovy ostrovy [editovat]

Viz Cookovy ostrovy#Dějiny, Království Rarotonga

Tuvalu [editovat]

Hlavní článek: Tuvalu#Historie

Příběhy o předcích Tuvaluánců se liší od ostrova k ostrovu. Zatímco obyvatelé Funafuti a Vaitupu mají za to, že první lidé přišli na Tuvalu ze Samoe, na Nanumee jsou jako osadníci popisováni Tongané. Tak či onak, v 10. a 11. století bylo Tuvalu zřejmě součástí konfederace náčelníků Tu'i Manu'a ze Samoe, v polovině 13. století pak bylo pravděpodobně připojeno k Tu'i Tonžské říši, jejíž středem byla zase Tonga.

Kontakt Polynésanů s Američany [editovat]

Kumara na tržišti ve městě Thames na Novém Zélandě

Když Evropané začali prozkoumávat Tichý oceán, našli na ostrovech sladké brambory neboli batáty, v maorštině zvané kūmara. Ty jsou typickou plodinou Ameriky. Radiokarbonový rozbor zbytků takových brambor nalezených na Cookových ostrovech ukázal, že tato rostlina mohla být do Polynésie zavezena již v roce 700 n. l. Je tedy pravděpodobné, že polynéští mořeplavci dopluli až do Jižní Ameriky, kde plodinu získali, a vrátili se s ní zpět. Tuto teorii podporují i lingvistické důkazy; polynéské slovo kumara (v různých polynéských jazycích lehce zkomolené) se totiž nápadně podobá výrazům k’umar a k’umara z kečuánštiny a ajmarštiny, jazyků užívaných původními obyvateli Jižní Ameriky, kteří sladké brambory pěstovali. Výraz pro sladké brambory ovšem není jediným jazykovým prvkem, které američtí indiáni a jejich možní hosté z Polynésie sdílejí; slovo toki, výraz pro sekeru, se totiž užívá jak na Rapa Nui, tak v jazyce Mapučů.

V Araukánii v Chile, kde zmiňovaní Mapučové žijí, byly dokonce nalezeny kuřecí kosti. Jejich stáří bylo určeno mezi léta 1304-1424, přičemž Španělé se do oblasti dostali až v 16. století. Později, v prosinci 2007, bylo v Chile dokonce nalezeno několik lebek s pravděpodobně polynéskými rysy.

Zastáncem podobných teorií byl i známý norský experimentální archeolog Thor Heyerdahl. Ten v roce 1947 uskutečnil úspěšnou plavbu na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki z Peru na polynéský atol atol Raroia v souostroví Tuamotu.

Reference [editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polynesia na anglické Wikipedii.

Externí odkazy [editovat]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.
Regiony světa

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Polynésie&oldid=10336082“