Dům

Různé typy domů

Další významy jsou uvedeny v článku Dům (rozcestník).

Dům je obecné označení pro samostatně vybudované a stálé lidské obydlí, základní sídelní jednotku. Dům může sloužit i k různým jiným účelům, pro výrobu, skladování, administrativu a podobně, základní význam však je spojen s bydlením. Volně stojící dům bývá úzce spojen s rodinou (rodinný dům) nebo hospodářstvím, kde byly i prostory pro dobytek a skladování. Městské domy k sobě obvykle přiléhají a tvoří frontu, obrácenou do ulice nebo náměstí, a mají často několik podlaží nad zemí (patro) i pod zemí (sklep). Moderní obytné domy s mnoha byty tvoří bloky a sídliště, kde žijí tisíce lidí. V obchodních a administrativních centrech velkých měst se staví mrakodrapy.

Dům a byt patří mezi základní lidské potřeby, silně ovlivňují domácí život a odrážejí potřeby lidí určité doby a společnosti. Jsou proto v moderní době předmětem zvláštních zákonů a předpisů, které se snaží zajistit bezpečnost, hygienu i soukromí. Typy domů a obydlí silně závisejí na dané kultuře a jejích zvyklostech, na klimatu i krajině, na dostupných materiálech a technologiích. V chladnějších podnebných pásmech mají podstatně větší význam než v teplých krajích, kde se žije většinou venku. Kde lidé tráví většinu času v domě, mají na bydlení větší nároky a věnují mu i větší péči.

Etymologie

České a slovanské slovo dům (dom) je příbuzné řeckému domos, latinskému domus a staroindickému dáma- a odvozuje se od indoevropského kořene dem-, stavět.

Hlavní části domu

Kromě nejchudších a velmi jednoduchých obydlí v teplých krajích stojí dům na základech a tvoří jej obvodové stěny a střecha, dohromady nazývané plášť. Jedna z obvodových stěn, obrácená do ulice, kde je také hlavní vchod, tvoří průčelí domu a bývá různě ozdobena. Venkovské a jednobytové domy stojí často samostatně uprostřed zahrady nebo tvoří řady (řadový dům). Městské domy mívají několik podlaží, oddělených stropy, a do vyšších podlaží (pater) vedou schodiště a výtahy. Vnitřek domu bývá rozdělen příčkami na jednotlivé byty a každý byt na místnosti s různým určením.

Materiál a technologie

Podle místních možností a potřeb klimatu se domy staví v teplých krajích z hlíny nebo cihel, v severních krajích ze dřeva, cihel nebo z kamene, v novější době také z betonu a nových hmot (pórobeton aj.). Materiály se často kombinují, v historických dobách například dřevěná konstrukce s hliněnou nebo cihlovou výplní (hrázděný dům), dnes často betonová nebo ocelová kostra (skelet) a cihelné vyzdívky. Střechu tvoří dřevěný, ocelový nebo betonový krov a krytina, tradičně slaměná (došek), dřevěná (šindel), keramická (tašky) nebo kamenná (břidlice), případně i kovová (měď, ocel, hliník). Moderní domy mívají i rovnou střechu bez krovu, nejčastěji z betonových prefabrikátů s vrchní izolací proti vodě.

Nejjednodušší domy, typické pro rovníkovou Afriku, jsou hliněné, obvykle kruhové a kryté listím. V severnějších krajích byly obdélné nebo čtvercové, s jednou, dvěma nebo třemi místnostmi, dřevěné nebo kamenné, často zapuštěné do země kvůli tepelné izolaci (zemnice a polozemnice). Lehké domy z bambusu nebo jiného dřeva nepotřebovaly základy, kdežto cihlové, kamenné a betonové domy se zakládají do hloubky, v níž země nepromrzá. Základy bývaly kamenné, dnes obvykle betonové a větší domy jsou podsklepené. Věžové domy a mrakodrapy mají základy velmi hluboké, s ocelovými nebo betonovými piloty.

U moderních domů hrají významnou roli izolace, jednak proti vodě a vlhkosti ve sklepech a u základů, dnes stále víc i izolace tepelné. Tepelně se izolují obvodové zdi, půdy a střechy, izolační vlastnosti jsou důležité i u oken a dveří. Moderní domy mají také složité rozvody a instalace (elektřina, voda, plyn, odpad, ústřední topení, vzduchotechnika), které tvoří značnou část nákladů na stavbu.

Vývoj domu na území Čech a Moravy ve středověku

Raný středověk

rekonstrukce polozemnice na Pohansku

Podobu domu v období raného středověku je možné rekonstruovat především díky archeologickým výzkumům. Dle dosavadních výsledků se zdá, že typické jsou pro období 6. až 13. století jednodílné polozemnice, respektive zemnice. Nejstarší objekty, které odpovídaly tomuto typu stavení, byly nalezeny a prozkoumány například v Roztokách u Prahy (zde bylo nalezeno asi 128 objektů), nebo v Praze-Liboci, Břeclavi-Pohansku, Mušově či Březně u Loun. Z doby mezi 8. a 13. stoletím pocházejí nálezy z Břežánek, Jenišova Újezdu, Krašovic, Mstěnic, Šakvic.

Pro tyto stavby je typická rozloha 9 - 19 m², otopné zařízení, je- li přítomno, nachází se obvykle v severozápadním rohu. Vzhledem k nálezům sloupové jámy při jižní straně zahloubeniny, předpokládá se, že (polo)zemnice měly hřebenovou střechu. Technicky byly tyto stavby různorodé: uplatnila se technika roubená, pletená, drážková i mazanice.

O vnitřním vybavení se mnoho neví, jedinými pozůstatky jsou kůlové jamky na dně obydlí, z kterých se mnoho vyvodit nedá.

Protože archeologický výzkum raně středověkých sídlišť na území ČR zůstává ve svých výsledcích problematický, není jasno, v jakém množství se v rámci sídlišť vyskytovaly povrchové stavby a jakou roli hrály. Starší výzkumy stopy povrchových staveb zachycovaly sporadicky, nověji se jejich větší koncentrace nalezly např. v Hrdlovce, Jenišově Újezdě nebo Libkovicích.

Dalším problémem výzkumu raně středověkého osídlení zůstává vztah mezi jednodílnými stavbami typickými pro raná období středověku a vrcholně středověkým trojdílným domem. Některé teorie prosazují jeho autochtonní vývoj v rámci střední Evropy a tak panuje snaha nalézt již před 13. stoletím nějaké jeho předstupně (čili dvojdílné domy). Některé vskutku byly nalezeny, např. v Březně u Loun (obj. 83), Mstěnicích (obj. C/64) nebo Hrdlovce. Jejich jednoznačná souvislost s trojdílným domem nebyla zatím plně prokázána.

Literatura

• Klápště, J.-Smetánka, Z. 1982: Archeologický výzkum české středověké vesnice v letech 1971-1981, Archaeologia historica 7, 11-31.
• Dostál, B. 1987: Stavební kultura 6.-9. století na území ČSSR, Archaeologia historica 12, 9-32.
• Nekuda, R. 1994: Obytné objekty ve světle archeologických výzkumů raně středověkých vesnických sídlišť na Moravě, Archaeologia historica 19, 349-362.

Vrcholný středověk

Venkovský dům

dřevěný dům (skanzen Valašské muzeum v přírodě)

venkovské domy (Skanzen lidových staveb Vysočina, Hlinsko)

Související informace naleznete v článku Vývoj dispozice venkovského domu.

V souvislosti s přeměnou středověké společnosti dochází v průběhu 13. až 15. století k postupným změnám podoby venkovského domu. Z domu částečně či zcela zapuštěného do země se stává přízemní stavba s podlahou na úrovni terénu či nad terén vyvýšenou.
Změnila se jeho základní dispozice, kromě jednodílného se objevuje dvojdílný a postupem času si převahu získává dům trojdílný. Od něj se pak odvíjejí další typy uspořádání (s výměnkem, dvojtraktová dispozice atd.). Obecně platí, že vesnický dům se ve většině případů rozrůstal do šířky, jen výjimečně do výšky. Důležitým aspektem, který do značné míry ovlivnil vývoj domu je také vývoj topeniště.

Okolo vzniku trojdílného domu se vedou spory, zda se jedná o záležitost autochtonní (tomu by dosvědčoval výzkum především ve Mstěnicích) či zda se jedná o importovanou záležitost, a pokud jde o převzatou kulturní komponentu, pak odkud byla převzata.

Městský dům

Gotické domy v Lübecku

Hrázděné domy v Rennes

Nejstarší městské domy byly patrně dřevěné, jen vzácně z lomového kamene, často s roubeným nebo hrázděným patrem. Bohaté domy od 13. století byly kamenné, o dvou až třech podlažích, s klenutými přízemními místnostmi, vysokým štítem a hřebenovou střechou. Přiléhaly k sobě, tvořily souvislou frontu a jejich stavební parcely byly většinou úzké a velmi hluboké, takže většina vnitřních místností neměla přirozené světlo. Od 14. století se začínají používat cihly i technika hrázděných staveb, které se však z této doby u nás nezachovaly. I zděné domy byly pozdějí často přestavěny, takže se zachovaly jen sklepy a zdivo. Výjimečný příklad zachovaného domu ze 14. století (patrně kolem 1330) je věžový dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze, původně královský palác s vnitřním dvorem a bohatou sochařskou i malířskou výzdobou. Kamenný dům v Kutné Hoře je z konce 15. století.

Literatura

• sborník. 1981: Lidová stavební kultura, nakladatelství Blok, Brno.
• Smetánka, Z. 1994: K problematice trojdílného domu v Čechách a na Moravě v období vrcholného a pozdního středověku. Medieavalia Archaeologica Bohemica 1993, PA-Suppl. 2, 117-138.
• Hájek, V. a kol. 2001: Lidová stavení - opravy a úpravy, nakladatelství Grada, Praha. ISBN 80-247-9054-8
• Ježek, M. - Klápště, J. - Tomášek,M. 2002: The medieval peasant house in Bohemia – continuity and change, In: Ruralia 4, PA-suppl. 15, 347-356.
• Nekuda, R. 2002: Zemědělská usedlost ve středověké vesnici na Moravě. Brno.

Odkazy

Literatura

• van Dülmen, R., Dům a jeho lidé. Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století). I. Praha: Argo 1999
• Ottův slovník naučný, heslo Obydlí. Sv. 18, str. 598

Související články

• Architektura
• Bydlení
• Byt

Externí odkazy

• (anglicky)
• Portál Housing, knihovna univerzity v Boulder, Colorado

Media

Video 1:47 min Stavba moderního prefabrikovaného domu