Střešní krytina
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Střešní krytina je vnější povrch střechy, který chrání budovu před povětrnostními vlivy.
U šikmých střech je většinou složen z drobnějších dílů, zabraňujících protékání vody svým tvarem a způsobem pokládání. Ploché střechy bývají tvořeny souvislou nepropustnou vrstvou.
Druhy střešní krytiny [editovat]
- Asfalt jako nátěr na ploché střechy
- Břidlice (přírodní, tenkovrstvá a dobře štípatelná hornina)
- Došek (sláma, rákos)
- Eternit (azbestocement, osinkocement) - škodí zdraví
- Izolační lepenka
- Plast, např. krytiny vyráběné recyklací plastů. Mezi známé patří značky Tachovská břidla,[1] Naturaflex či Eureko.
- Sklo
- Střešní taška
- Prejz - pálená taška dvojího žlábkovitého tvaru
- Esovka - zakřivená taška, která se částečně překrývá
- Falcovka
- Hřebenáč - žlábkovitá taška, kterou se kryje hřeben střechy
- Bobrovka - plochá pálená (keramická) taška, která se klade ve dvou vrstvách
- Betonová taška (cement, písek, voda, pigmenty, nátěry)
- Plech - měděný, ocelový pozinkovaný nebo titanovaný, hliníkový (obvykle s ochranným nátěrem)
- Šindel - štípané nebo řezané dřevo
- Kanadský šindel - destičky z izolační lepenky