Cement

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pytle naplněné cementem
Čížkovická cementárna

Cement je v nejobecnějším smyslu slova pojivem, látkou, která má schopnost tuhnout a vázat další materiály dohromady.

Kořeny slova cement k starověkým Římanům, kteří výraz "opus caementicium" používali pro zdivo podobné betonu, vyrobené ze směsi obsahující jako pojivo pálené vápno. Sopečný popel pucolán ve směsi s páleným vápnem vytvářel hydraulické pojivo nazývané Římany cementum, cimentum, cäment a nakonec cement.

V dnešním, užším smyslu slova je cement práškové hydraulické pojivo, které po smíchání s vodou tuhne a tvrdne. Jeho schopnosti pojit jiné sypké látky v pevnou hmotu se využívá ve stavebnictví při výrobě betonových nebo maltových směsí.

Pojiva používaná ve stavebnictví se rozlišují na hydraulická a vzdušná.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

První použití pojiv na bázi přírodního nebo vyráběného cementu se datuje do republikánského období starověkého Říma (okolo roku 200 př. n. l.),[1] kdy se jako materiál na výrobu pojiva začal používat sopečný produkt pucolán – přírodní hydraulický cement s vynikajícími vlastnostmi. Tento druh pojiv umožnil vybudování významných inženýrských staveb, přístavních hrází, akvaduktů a mostů v celé oblasti Středomoří.[2] Mnoho vynikajících příkladů těchto staveb ještě stojí. Technologickým zázrakem je například obrovská monolitická kopule na PantheonuŘímě. Má průměr 43,3 m byla vytvořena technologií litého betonu za sedm let (118-125 n.l.). Kopule srovnatelné velikosti byly ještě o jeden a půl tisíce let později stavěny technologií kamenné klenby po desítky let.[3]

Podle všeobecně přijímaného názoru byla znalost používání hydraulických pojiv ztracena se zánikem římské říše a znovuobjevena až v souvislosti s novověkými pokusy Smeatona.[4] V této souvislosti jsou proto překvapivé analýzy původního zdiva Karlova mostu z roku 2008, které prokázaly unikátní příklad pokračování antické tradice použití vysoce kvalitních malt/betonů s hydraulickým pojivem na této středověké stavbě.[5]

Novodobá historie výroby[editovat | editovat zdroj]

V roce 1824 obdržel patent na výrobu cementu John Aspdin. Měl minimální vědecké znalosti, proto s ním spolupracoval jeho syn William Aspdin. Byl zakladatelem průmyslové výroby cementu v North West KentAnglii, kde působil i Joseph Aspdin

V roce 1840 byla založena ve Francii u Boulogne sur Meer průmyslová výrobna cementu.

Od roku 1850 vyráběla firma Brunkhorst & WestfalenBuxtehude u Hamburku první portlandský cementNěmecku.

V roce 1860 několik německých šlechticů v Čechách založilo výrobu cementu v Bohosudově u Teplic

V roce 1870 z českého kapitálu založil Ferdinand Barta (18381892) cementárnu v Radotíně a za dva roky cementárnu v Podolí.

Ve Spojených státech začala výroba portlandského cementu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 19. století.

V roce 1889 byla zahájena výroba cementu v Kanadě.

Vlastnosti z hlediska ochrany zdraví a životního prostředí[editovat | editovat zdroj]

Cement může působit na zdraví nepříznivě těmito účinky:[6]

  • mechanickým drážděním pokožky (iritační dermatitida),
  • vlivem přítomných sloučenin šestimocného chromu na pokožku (alergická dermatitida – citlivost byla zjištěna u 5–10 % stavebních dělníků),
  • popálením – směs cementu s vodou je silně zásaditá – zejména je nutno zabránit vniknutí do očí,
  • vdechnutím prachu.

K omezení účinků šestimocného chromu se cement v baleních, u kterých se předpokládá ruční zpracování (pytlovaný), mísí se specifickými redukčními činidly.[7] Volně ložený cement (vagónový, z automobilních přepravníků) určený pro uzavřené procesy, kde nepřijde do styku s pokožkou, limity obsahu chromu nemusí splňovat[8] a zpracovávat jej ručně je nežádoucí.

Nebezpečnost hotového cementu pro životní prostředí se neočekává.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava : TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 32 a 60.  
  2. Oleson J. P., Brandon C., Cramer S. M., Cucitore R., Gotti E., Hohlfelder R. L. The ROMACONS Project: a Contribution to the Historical and Engineering Analysis of Hydraulic Concrete in Roman Maritime Structures. The International Journal of Nautical Archaeology 33 (2): 199-229, 2004
  3. Česká rozvojová agentura o.p.s. CLAY Polymers [online]. 2008 [cit. 2010-05-05]. Dostupné z WWW: <http://www.claypolymers.com/cz/clay-polymer/historie.html>.
  4. Charola A. E., Henriques M. A.: Hydraulicity in lirne rnortars revisited. International RlLEM workshop on histroic mortars: characteristics and tests. Paisley, Scotland, 12-14 May, 1999, s. 95–104., 2000
  5. Přikryl R., Novotná M., Weishauptová Z., Šťastná A., Materiály původního zdiva Karlova mostu a jejich skladba, Průzkumy památek XVI, 1/2009, dostupné online
  6. Portland Cement Dust – Hazard assessment document EH75/7, UK Health and Safety Executive, 2006. Dostupné on-line
  7. např. Technický list: Portlandský cement CEM I 52,5 R, Lafarge Cement a. s. Dostupný on-line
  8. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 Dostupné on-line
  9. Bezpečnostní list – Cement podle ČSN EN 197-1, cement pro obecné použití. Lafarge Cement, a. s. Dostupné on-line

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Cement ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo cement ve Wikislovníku