Teplice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Teplice (rozcestník).
statutární město Teplice
Zámecké náměstí s kostelem.

Zámecké náměstí s kostelem.

NUTS 5: CZ0426 567442
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Teplice (CZ0426)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 23,78 km²
počet obyvatel: 50 330  (1. 1. 2013[1])
nadmořská výška: 200–399 m
PSČ: 415 01
zákl. sídelní jednotky: 37
části obce: 7
městské části / obvody: 0
katastrální území: 7
adresa magistrátu: Magistrát města Teplice
náměstí Svobody 2 1/2
415 95 Teplice
teplice@teplice.cz
primátor(ka): Jaroslav Kubera (ODS)
www.teplice.cz
Teplice na mapě
Teplice
Red pog.png
Teplice
Teplice, Česko

Teplice (německy Teplitz, dříve Teplitz-Schönau, v letech 19451946 Teplice-Šanov) jsou lázeňské statutární město v Ústeckém kraji. Leží 15 km západně od Ústí nad Labem v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím. Dominantou města viditelnou zdaleka je Doubravská hora. Teplice mají přes 50 tisíc obyvatel a jsou známé jako lázeňské město i svým fotbalovým klubem FK Teplice.

Historie do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]

Pohlednice Teplic a Doubravky, kolem roku 1903.
Domy naproti dnešnímu divadlu, kolem roku 1902.
Fotografie Teplické synagogy, den po jejím vypálení během Křišťálové noci.

Archeologické vykopávky dosvědčují, že na území města sídlili pravěcí lovci před 10–40 tisíci roky. Ve 4. století př. n. l. zde sídlili Keltové a po nich germánské kmeny Markomanů a Kvádů.

Termální prameny zde byly podle Hájkovy kroniky objeveny roku 762, viz památka Pravřídlo ve znaku města, ale první důvěryhodná zmínka o části města Trnovany pochází z roku 1057, další pak z konce 12. století. V blízkosti starší slovanské vesnice založila kolem roku 1160 královna Judita, manželka Vladislava I., klášter benediktinek. Po zhruba stovce let vzniká opevněné gotické město na obdélném půdoryse. Teplicemi procházela významná obchodní cesta do Saska. Klášter zanikl v závěru nebo brzy po skončení husitských válek, po bitvě u Ústí nad Labem roku 1426 a před rokem 1436, kdy se klášterní budovy stávají majetkem Jakoubka z Vřesovic.

Vrchnost se v Teplicích často střídala, na místě kláštera vznikl renesanční zámek a dále se rozvíjelo lázeňství. Poslední český majitel Teplic, Vilém Vchynský ze Vchynic, byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna v únoru 1634 v Chebu. Panství bylo zkonfiskováno císařem a věnováno Janovi z Aldringenu. Ten umřel za záhadných okolností ještě téhož roku, dříve než panství spatřil. Panství zdědila Janova sestra, která jej věnem přinesla Jeronýmu Clarymu.

Po třicetileté válce bylo vybité obyvatelstvo Teplic doplňováno přísunem německých kolonistů, jejichž potomci Teplice obývali až do odsunu v roce 1945. Z roku 1680 pocházejí první seznamy lázeňských hostů, nejstarší u nás. Claryové přestavili v barokním slohu zámek, roku 1718 také vznikly barokní sloup Nejsvětější Trojice (morový sloup) z dílny Matyáše Bernarda Brauna, dodnes stojící na Zámeckém náměstí.

V 18. století se rozvíjel průmysl: po roce 1742 vznikly v okolí Teplic první hnědouhelné doly a vzkvétala také výroba punčoch. Převážně dřevěné Teplice podlehly z větší části požáru v roce 1793, obnovovány byly již v klasicistním slohu.

V roce 1812 se v Zámecké zahradě setkali Ludwig van Beethoven s Johannem Wolfgangem Goethem. Toto první setkání bylo zároveň i jejich poslední.

Teplice byly místem, kde v roce 1813 panovníci Rakouska, Pruska a Ruska podepsali dohodu proti Napoleonovi.

V roce 1938 byly Teplice připojeny jakožto součást Sudet k Třetí říši.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Největší nárůst v počtu obyvatel byl v 19. století, kdy došlo k rychlému rozvoji průmyslu a přistěhovalectví. Po válce byli převažující Němci odsunuti a postupně se přistěhovali z vnitrozemí Češi. Ti v roce 1991 tvořili 91,2% trvale bydlících, o sto let dříve jich bylo jen 12,9%. Počty ovlivnilo i poválečné administrativní slučování obcí. Pokles počtu obyvatelstva v posledních 20 letech byl způsoben i špatným životním prostředím (exhalace).

  • 1786 - 2 130
  • 1854 - 3 584
  • 1869 - 14 240
  • 1900 - 41 240
  • 1930 - 52 597
  • 1950 - 39 433
  • 1970 - 50 552
  • 1990 - 55 039[2]
  • 2012 - 50 384

Struktura obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Židé ve městě[editovat | editovat zdroj]

V předchozích stoletích ve městě žila velmi početná židovská menšina, která měla jak svou vymezenou část – ghetto, tak svou nádhernou Novou synagogu. V březnu 1939 však byla vypálena a během války bylo přes 6 000 židovských občanů města vyvražděno ve vyhlazovacích táborech. Dnes existuje v Teplicích malá židovská obec, většinu z nemnoha členů tvoří právě přeživší holocaustu. Mezi dochované památky patří nový židovský hřbitov a židovský hřbitov v Sobědruhách – oba chráněny jako kulturní památky.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Teplice leží v nadmořské výšce 189 m n. m. (JV okraj města) až 399 m n. m. (vrchol Doubravské hory), v teplé klimatické oblasti České republiky. Průměrná lednová teplota za roky 1961-2000 činí –1,8 °C, červencová pak 18,2 °C. Průměrné roční srážky 563 mm. V Teplicích se velmi často vyskytují - především v období od října do března - teplotní inverze spojené se zhoršenou kvalitou ovzduší. Stav ovzduší se zde však po roce 1990 postupně a výrazně zlepšil, stejně jako v celé Podkrušnohorské pánvi.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Teplicích.
Kostel sv. Jana Křtitele od SV.
Kostel sv. Alžběty Durynské.
Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně tzv. Červený kostel
Čtvrť "Starý Šanov" během západu Slunce.
Park u divadla v zimě.

Kostely[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel sv. Jana Křtitele. Děkanský kostel stojí v dolní části Zámeckého náměstí. Byl postaven po r. 1585 na místě starší stavby, věž byla dokončena 1594, ale roku 1645 byla průčelní západní věž zasažena bleskem. Požárem byly některé zvony zničeny. R. 1659 sem byly dodány tři nové, které vyrobil zvonař Mikuláš Löw.[3] Jeden z nich je v kostele dodnes, druhý byl zřejmě v důsledku válečných rekvizic přesunut do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze na Karlíně,[4] třetí je nezvěstný. Dále se na věži nachází zvon z r. 1540 od Wolfa Hilgera a zvon z r. 1482 od Hanuše Konváře. Sanktusník kostela, lucerna i postranní věžička jsou prázdné. Nad zvonovým patrem se nachází byt věžníka, dnes prázdný. V kostele je cenné barokní zařízení z doby kolem 1730, obraz na hlavním oltáři a na bočních oltářích sv. Jana Nep. a 14 sv. pomocníků jsou z okruhu P. Brandla.
  • Kostel Povýšení sv. Kříže na Zámeckém náměstí mezi kostelem sv Jana a zámkem je původně zámecká kaple, postavená po roce 1550 a v letech 1798-1806 romanticky zgotizovaná. Od roku 1950 slouží jako pravoslavný kostel. V boční severní věži se nachází zvon z r. 1477 s nápisem v gotické minuskuli a litinový zvon z bochumských oceláren. V západním okně věže v témže patře je zavěšen také zvonovinový hodinový cymbál, který má průměr 50 cm a kolem jeho horní části se vine rostlinný ornamentální pás, jinak je cymbál nezdobený. Loď kostela je zaklenuta křížovou klenbou, v boční kapli jsou dva italské mramorové oltáře z let 1420 a 1440, použité jako náhrobky
  • Kostel Prokopa Holého na návrší, Chelčického 447/2 , na křižovatce s ul. Českobratrskou, s mohutnou věží, tvoří dominantu. Původně luteránský kostel sv. Bartoloměje z let 18611864 podle návrhu pruského architekta Friedricha Stülera, později v majetku Církve československé husitské, v 90. letech přeměněný na restauraci a dnes prázdný. Věž, dokončená r. 1882, je bez zvonu.
  • Kaple Povýšení svatého kříže, původně hřbitovní z let 1728-1730. Drobná obdélná stavba bez věže stojí v Havlíčkových sadech. Sanktusník bez zvonu. Před kaplí je pomník básníka J. G. Seume.
  • Kostel sv. Alžběty v Šanově z let 18641867, vybudovaný podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Ferstela, s vysokou zadní severní věží stojí v Šanovských sadech na Zeyerově náměstí. Ve věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z r. 1882 od Petra Hilzera.
  • Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Trnovanech je cihlová trojlodní basilika z roku 1910 při silnici do Ústí nad Labem. Ve vysoké jižní věži se na ocelové konstrukci nachází zvon z r. 1911 od Richarda Herolda a litinový zvon z bochumských oceláren.

Ostatní budovy[editovat | editovat zdroj]

  • Zámek je rozlehlý komplex budov, uspořádaný do pěti křídel s nádvořím otevřeným do zámeckého parku. V celé východní části zámku byly v 50. letech objeveny rozsáhlé zbytky románského kláštera benediktinek z poloviny 12. století a půdorys trojlodního kostela, který uzavíral zhruba čtvercový dvůr (dnes přístupné). Na něj navazuje hlavní trakt (do náměstí), který vznikl v polovině 16. století a byl několikrát přestavován. Roku 1787 bylo na západní straně přistavěno divadlo, spojené s hlavním traktem V zámku dnes sídlí muzeum s pozoruhodnou sbírkou soch.
  • Zahradní a plesový dům je barokní patrová stavba, kterou roku 1732 postavil K. Lagler. Stojí volně na západ od zámku a v přízemí je dnes kavárna.
  • Hrad na Doubravské hoře se šesti baštami a příkopem z let 1478-1486, roku 1644 pobořený a opravený koncem 19. století.
  • Divadlo bratří Čapků s kinem a restaurací postavil v letech 1919-1924 architekt R. Bitzan.
  • Concordia. Expresionistická budova postavená pro libereckou pojišťovnu Concordia (dokončena v roce 1931) podle návrhu architektů Maxe Loose a Wilhelma Dorantha s Paulem Schaefterem-Hyrotsbergem.[5]

Sochy a pomníky[editovat | editovat zdroj]

  • Morový sloup Nejsvětější Trojice na Zámeckém náměstí je dílo M. B. Brauna a kameníka M. Blümela z roku 1719.
  • Řada cenných barokních soch po městě.
  • Jubilejní kašna (lidově „u prasátek“) v parku u divadla je šestiboká kašna s novorománským sloupem uprostřed z roku 1862, která připomíná pověst o založení lázní roku 762. Jako chrliče slouží prasečí hlavy.
  • Pravřídlo, kamenný výklenek s původním pramenem v ulici pod kostelem
  • Pomník německého básníka J. G. Seumeho, který v Teplicích roku 1810 zemřel, v Havlíčkových sadech.[6]

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Lázně a lázeňské domy[editovat | editovat zdroj]

V Teplicích se léčí v prvé řadě kardiovaskulární choroby, dále pak problémy spojené s onkologickými onemocněními, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí (cukrovka), nemoci pohybového ústrojí a nervová onemocnění.

Lázeňské domy:

  • Císařské lázně, jméno po císaři Franzi Josefovi I
  • Lázeňský dům Beethoven, spojené a nové budovy v centru města
    • Sadové lázně, patří pod Lázeňský dům Beethoven, tzv. depadence
  • Kamenné lázně z roku 1911
    • Jirásek, patří pod Kamenné lázně
  • Nové lázně
  • Vojenské lázně (nepatří pod společnost Lázně Teplice v Čechách)
  • Hadí lázně
    • Erben, dependence Hadích lázní

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Mimo oblast lázeňské péče má město rozsáhlou síť ordinací praktických i odborných lékařů, pět domů s pečovatelskou službou, nemocnici s poliklinikou na Duchcovské třídě a 11 lékáren v různých částech města.

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Teplic.
  • Teplice
  • Prosetice (jihovýchodně od centra)
  • Nová Ves (jihozápadně od centra)
  • Řetenice (západně od centra)
  • Hudcov (nejzápadnější část Teplic)
  • Trnovany, původně zemědělská obec, kde se v 19. století usadil mohutný průmysl, zejména keramický. Během 1. poloviny 20. století byly samostatným městem, pak sloučeny s Teplicemi. V 70. letech probíhaly plošné demolice staré zástavby, která uvolnila místo panelovým sídlištím.
    • Anger (Angrovy lázně, Angerteich), část Trnovan
  • Sobědruhy

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Fotografie centra města z Doubravky.

Hlavní, tradiční akcí je každoroční slavnostní zahájení lázeňské sezóny vždy poslední květnový víkend (výjimkou byl rok 2010, kdy bylo slavnostní zahájení lázeňské sezóny kvůli volbám o týden zpožděno).

Hlavními centry kultury jsou:

  • Krušnohorské divadlo v centru města
  • Dům Kultury
  • Regionální muzeum v Teplicích, sídlí na zámku v centru města.
  • Regionální knihovna
  • Botanická zahrada, Šanov
  • Kino Květen, dnes jediné z původních šesti přemístěno do nového Kulturního domu
  • Galerie Bohemia Art, s řadou výstavních síní
  • Hvězdárna (Severočeská) na Písečném vrchu a související planetárium nedaleko v Šanově
  • Severočeská filharmonie Teplice

Školství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě nyní funguje 16 základních, převážně příspěvkových škol a řada škol středních

Sport[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup od M. B. Brauna na Zámeckém náměstí (1719) na historické fotografii z roku 1870.

Ve městě je několik desítek tělovýchovných jednot a klubů sportovního charakteru. Nejpopulárnější je prvoligový fotbalový FK Teplice založený již v roce 1945, jehož nejlepší umístění je druhé místo ze sezóny 1998/1999 a třetí místo ze sezóny 2004/2005. Dále futsalový FC Balticflora a Wolves Řetenice, dalšími jsou např. TJ Hvězda Trnovany, TJ Lokomotiva Teplice, TJ Bonex, TJ AGC. Město má svůj areál Aquacentrum. Do historie se zapsal předválečný fotbalový klub Teplitzer FK, který byl řadu let účastníkem československé fotbalové ligy a za který nastupovala řada tehdejších reprezentantů ČSR, např. Karel Koželuh.[7]

V Teplicích od roku 2006 vždy v červnu probíhá jeden z nejsilnějších mezinárodních šachových turnajů v České republice OPEN TEPLICE, který pořádá Šachový klub Teplice. Je to turnaj evropského významu.

Obchodní síť[editovat | editovat zdroj]

Ve městě a jeho okrajových částech mají zastoupení svými obchodními domy všechny velké obchodní řetězce. Některé z nich jsou součástí obchodních center.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

V Teplicích je doprava automobilů komplikovaná pouze na Masarykově třídě, v Jankovcově ulici a v dalších větších ulicích. Jinak je doprava celkem klidná díky vybudovaným obchvatům s mimoúrovňovým křížením. Mnohé z nich na úkor parků a lesíků.

Městská hromadná doprava Teplice[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Veolia Transport Teplice, Tramvajová doprava v Teplicích, Trolejbusová doprava v Teplicích a Městská autobusová doprava v Teplicích.

MHD se v Teplicích objevila v roce 1895. Tehdy vyjely do teplických ulic poprvé tramvaje. Jednalo se o první provoz elektrickými tramvajemi na území dnešního Česka (pokud nepočítáme zkušební a propagační Křižíkovu elektrickou dráhu na Letné v Praze). Po letech rozvoje (např. meziměstská trať do Dubí) přišel úpadek v 50. letech 20. století. Tramvajová doprava byla v Teplicích zrušena v roce 1959.

Trolejbusy měly původně tramvaje doplňovat. První trolejbusová trať byla otevřena v roce 1952, brzy ale tato vozidla tramvaje zcela vytlačila. Větší rozmach prodělaly trolejbusy v 80. letech a v první polovině 90. let. Poté však nastala stagnace, kdy se dokonce uvažovalo o zrušení trolejbusové dopravy. Nyní jsou moderní trolejbusy opět důležitou součástí veřejností využívané dopravy.

Teplický trolejbus Škoda 14TrM.

První městské autobusy se v Teplicích objevily již ve 20. letech 20. století. Šlo však o linky soukromých dopravců. Ty byly na začátku 30. let převzaty městskou společností, která provozovala tramvaje. Po druhé světové válce tyto linky ale převzala ČSAD. První autobusy dopravního podniku tak vyjely až v roce 1951, následoval prudký rozvoj tohoto typu dopravy.

V roce 2007 Dopravní podnik Teplice s.r.o provozoval 27 linek autobusů po městě a okolí a 10 linek trolejbusů. Tento podnik od roku 2008 převzala společnost Veolia transport česká republika, člen francouzské firmy Veolia Transport. Dopravní podnik se přejmenoval na Veolia Transport Teplice s.r.o a s ním byla převzata i dopravní obslužnost. Dne 1.7.2008 se změnil název DP Teplice na Veolia Transport Teplice a s tímto datem také navždy zmizelo ze všech vozidel, i dokumentů Dopravního podniku jeho žlutomodré logo. V létě 2013 proběhlo opětovné přejmenování společnosti. Od 1. 7. 2013 se Veolia Transport Teplice změnila na Arriva Teplice s. r. o.

Vlaková doprava[editovat | editovat zdroj]

První železnice přišla do Teplic z Ústí nad Labem roku 1858 a od roku 1867 byla po úsecích prodlužována přes Duchcov do Chomutova. Nyní je elektrifikovaná, s taktovou dopravou a v jízdním řádu pro cestující je uvedena pod číslem 130. Hlavní teplické nádraží nese název Teplice v Čechách. Je to rychlíková stanice na trati Ústí nad Labem – Chomutov s možností přestupu na vlaky dvou dalších tratí, sama však není železničním uzlem. Vlaky odbočujících tratí se oddělují v jiných stanicích. Stanice Řetenice na trati 130 je tak vedena též jako stanice na tratích 097 a 134. Na okraji teplické části Trnovany se nachází i zastávka Proboštov na trati 130 směrem k Ústí nad Labem.

Další teplické trati jsou:

  • Trať 097 Teplice v Čechách – Řetenice – ÚpořinyLovosice, oddělující se od trati 130 v Řetenicích. V Teplicích na ní leží stanice Teplice v Čechách, Řetenice, Teplice zámecká zahrada a Prosetice.
  • Trať 134 Teplice v Čechách – Oldřichov u DuchcovaLitvínov, oddělující se od trati 130 v Oldřichově u Duchcova. V Teplicích je vedena po trati 130 ze stanice Teplice v Čechách přes stanici Řetenice.
  • Trať 132 Oldřichov u Duchova – Děčín, která prochází severní částí Teplic a není na jejich území s ostatními tratěmi propojena. V Teplicích má zastávku Teplice lesní brána. Od roku 2007 je bez pravidelné veřejné osobní dopravy.


Panoramatický pohled na město z Doubravské hory.
Panoramatický pohled na město z Doubravské hory.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 30.4.2013, [cit. 2013-07-22]. Dostupné online.  
  2. BURSA, Milan. Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji. Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta UTEP v Ústí nad Labem, 1994, 3.vydání. ISBN 80-7044-076-7. Kapitola Obyvatelstvo, s. 12.  
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Kulturní památky Teplicka. Teplice : Město Teplice, 1960. S. 17.  
  4. KYBALOVÁ, Ludmila. Pražské zvony. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958.  
  5. E. Poche, Umělecké památky Čech IV., str. 48nn.
  6. E. Poche, Umělecké památky Čech IV., str. 54n.
  7. ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha : Práce, 1980. Kapitola Karel Koželuh, s. 155.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 4. Praha 1980. Str. 46-56.
  • Zykmund, Neuvirt, Kuranda, Špaček: Turn, 100 let města Trnovany-Teplice, Europrinty 2010. ISBN 978-80-254-8772-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Teplice ve Wikimedia Commons

Město Teplice

Teplice (zahrnuje centrum a celky Šanov, Letná, Bílá cesta) • Hudcov • Nová Ves • Prosetice • Řetenice • Sobědruhy • Trnovany (zahrnují Anger)