Prostějov
| statutární město Prostějov |
|
|---|---|
nová radnice |
|
| NUTS 5: | CZ0713 589250 |
| kraj (NUTS 3): | Olomoucký (CZ071) |
| okres (NUTS 4): | Prostějov (CZ0713) |
| historická země: | Morava |
| katastrální výměra: | 39,04 km² |
| počet obyvatel: | 44 330 (1. 1. 2013[1]) |
| zeměp. souřadnice: | 49° 28′ 20″ s. š., 17° 6′ 38″ v. d. |
| nadmořská výška: | 223 m |
| PSČ: | 796 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 37 |
| části obce: | 7 |
| městské části / obvody: | 0 |
| katastrální území: | 8 |
| adresa magistrátu: | Magistrát města Prostějov nám T. G. Masaryka 12-14 796 01 Prostějov posta@mestopv.cz |
| primátor(ka): | Miroslav Pišťák (ČSSD) |
| www.mestopv.cz/ | |
|
Prostějov
Prostějov, Česko
|
|
Prostějov (německy Proßnitz, polsky "Prościejów")[2] je město v Olomouckém kraji, 17 km jihozápadně od Olomouce, na západním okraji Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výši 225 metrů nad mořem, na jeho okraji protékají říčky Hloučela a Romže. Ke dni 1. 1. 2013 zde žilo 44 330 obyvatel. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.
Obsah |
Historie[editovat]
První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního nám. T.G.Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. Roku 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově je roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během Třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu, v roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo nové obyvatele. V 60. letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. 19. a 20. století změnilo tvář města ve stylu historismu a secese. Od 20. a především 30. let se dominující výstavbou stává v Prostějově funkcionalismus.
K dochovaným památkám patří bašta z 15. století a renesanční radnice ze století šestnáctého, dnes sloužící jako muzeum. Dominantou města je nová radnice z roku 1914 s věží vysokou 66 metrů a orlojem. V Prostějově se narodil významný český vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker. V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení.[3]
V Prostějově je v současné době významný textilní, strojírenský a potravinářský průmysl.
Židé v Prostějově[editovat]
V Prostějově se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě.[4] Roku 1900 žilo v Prostějově 1 680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24 000. V Prostějově působili tito rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825–1830), Löw Schwab (1830–1836), Hirsch Fassel (1836–1853), Adolf Schmiedl (1853–1869) a Emil Hoff (1870–1897).[5] Demolici židovského města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celému Prostějovu) obhajuje film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli (dostupný na youtube.com).[6]
Počet obyvatel[editovat]
- 2. října 2006 – 46 436 obyvatel
- 11. února 2008 – 46 278 obyvatel
- 31. prosince 2008 – 45 378 obyvatel[7]
- 11. března 2011 – 45 780 obyvatel
Městské symboly[editovat]
Městská vyhláška č. 18/1994 (zrušená vyhláškou č. 5/2006) popisuje městský prapor a znak takto:
Městský prapor má tvar obdélníku o poměru stran 2:3 a je v polovině svisle dělený na pravou modrou a levou žlutou část, uprostřed na rozhraní barevných polí je znak města ve španělském štítu. Městský prapor se umísťuje tak, že modré pole je vždy vpravo nebo nahoře.
Městský znak představuje štít svisle půlený. V pravé zlaté polovině je červená mříž ze čtyř kosmých a pěti šikmých pásů se zlatými hřeby na křížení, a to v podobě šesticípých hvězdiček. V levé modré polovině je půl černé nekorunované orlice se zlatými drápy, zobákem a červeným jazykem, hledící doleva.
Pamětihodnosti[editovat]
- Související informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Prostějově.
Centrem města je náměstí, jež dnes nese jméno T.G.Masaryka, s dominantou Nové radnice s 66 m vysokou věží a orlojem, další dominantou je barokní morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1714. Domy lemující náměstí měly původně svá domovní znamení, z nichž některá se dochovala dodnes.
- Národní dům [8] ve stylu české secese od architekta Jana Kotěry z let 1905-1907. Stavitelem byl Otakar Pokorný. Jedná se zároveň o spolkový dům, městské divadlo [9], restauraci a kavárnu. Architekt sám navrhl nábytek, obložení, osvětlovací tělesa a vitráže. Výzdobu interiéru provedli mimo jiné také malíři František Kysela a Karel Petr a sochař Stanislav Sucharda. Za německé okupace byl interiér částečně poškozen.
- Nová radnice - sídlo Městského úřadu, navržena a postavena v secesním stylu v letech 1909-1914 podle projektu profesora Karla Huga Kepky, s 66 m vysokou věží a bohatě zdobenými interiéry, projektované pravé křídlo nebylo realizováno.
- Stará radnice je z 20. let 16. století. Má portál z roku 1539. V roce 1697 vyhořela. Barokní lodžii vytvořil pravděpodobně Giovanni Pietro Tencalla. Jako radnice sloužila do roku 1850, poté od roku 1905 jako sídlo Muzea Prostějovska. Roku 1908 přistavěno patro výstavních prostor za slepou atikou. Atika byla obnovena roku 1924.
- Zámek Prostějov - pseudorenesanční sgrafita vytvořili 1900-1901 Jano Köhler, Josef Švandera, Arnošt Podloudek a Bohumil Kazda
- Městské hradby s baštou
- Špalíček - bývalé židovské ghetto
- Masarykova škola
- Mariánský sloup se sochou Panny Marie
- Socha Panny Marie Karlovské
- Biokoridor Hloučela - příjemná procházka po okraji města v okolí říčky Hloučely
- Smetanovy sady - parčík v centru města, kde vzniká galerie ze soch vznikajících na každoročeně konaném sochařském sympoziu
Církevní stavby[editovat]
- Kostel Povýšení svatého kříže s kaplí začali stavět augustiniáni roku 1391. Za husitských válek vypálen. Od 20. let 16. století je kostel v majetku města Prostějova, které jej přestavovalo v letech 1522-1535. Roku 1697 vyhořel a následně byla znovu zaklenuta hlavní loď, vstup přesunut na sever a kostel byl přesvěcen. V letech 1725-1726 byla barokně přestavěna věž. Kostel byl znovu přestavěn v letech 1856-1888, přičemž roku 1893 byla novobarokně přestavěna věž.
- Klášter milosrdných bratří je z let 1733-1756. Interiéry jsou vyzdobeny cennými freskami malíře F. A. Sebastiniho. Součástí komplexu byla i nemocnice a lékárna sloužící od roku 1736 dodnes.(obrázek)
- Husův sbor
- Kostel sv. Petra a Pavla s barokní kaplí sv. Lazara
- Kostel sv. Cyrila a Metoděje
Významné domy[editovat]
- Vila Františka Kováříka na náměstí Padlých Hrdinů 5 z let 1910-1911 ve stylu wagneriánské moderny, architekt: Emil Králík, kulturní památka, veřejnosti nepřístupné (obrázek)[10] [11]
- Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí č. 5 z let 1911-1912 ve stylu moderny a secese, architekt: Emil Králík, kulturní památka [12] [13]
- Vila Eveliny Fleischerové v ulici Svatoplukova 64 z let 1932-1933, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
- Rodinný dům Karla Melhuby v ulici Sádky 5 z let 1935-1936, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
- Vila Jana a Anastázie Neherových v ulici Pod Kosířem 73 z let 1938-1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: Antonín Navrátil
- Multifunční nájemní vila Radomíra a Vlasty Růžičkových na Arbesově náměstí 4 z let 1938-1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: František Kalivoda
- Neofunkcionalistická vila Jindřišky a Miroslava Vysloužilových v ulici Sadová 9 z let 1970-1972, architekti: Zdeněk Plesník a Josef Taťák
- Onšův dům - dům Mikuláše Onše z Břesovic se zdobeným portálem
- Dům U zlaté studny
- Dům č. p. 72. V bývalém židovském ghettu význačný dům z roku 1819. Tento nechal postavil Veight Ehrenstamm, první velkoprůmyslník židovského původu v Prostějově, kterému bylo povoleno se usídlit uvnitř městských hradeb.
- Ábelův dům nám. T.G.Masaryka 8. Budova vznikla v roce 1850 spojením dvou prastarých domů
- Dům u sv. Antonína nám. T.G.Masaryka 22. Rodný dům básníka Jiřího Wolkera
Rodáci[editovat]
- Jan Filipec (asi 1431–1509), varadínský biskup v 15. století
- Matěj Rejsek (asi 1450 - 1506) - architekt (gotika)
- Jindřich Václav Richter, (1653-1696), jezuita
- Veith Ehrenstamm (1763–1827), průmyslník
- Gideon Brecher (1797–1873), lékař a spisovatel
- Wenzel Messenhauser (1813–1848), důstoník a spisovatel
- Moritz Steinschneider (1816–1907), orientalista, zakladatel moderní hebrejské bibliografie
- Johann Nepomuk Berger (1816–1870), politik, spisovatel a právník
- Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1817–1896), rakousko-uherský ministr války
- Adolf Beer (1831–1902), historik
- Eugen Felix (1836–1906), malíř
- Max Fleischer (1841–1905), vídeňský architekt
- Ignaz Brüll (1846–1907), rakouský skladatel a klavírista
- Alois Czerny (1847–1917), etnograf
- Nathan Porges (1848 - 1924), rabín
- Georg Schmiedl (1855–1929), učitel a zakladatel hnutí přátel přírody
- Konrad Loewe (1856–1912), herec a dramatik
- Richard Mandl (1859–1918), rakouský skladatel
- Edmund Husserl (1859–1938), německý filosof českého původu, zakladatel fenomenologie
- Ing. František Kovářík (1865–1942), ministr veřejných prací 1920–1921, spolumajitel firmy Wichterle a Kovářík (Wikov)
- Karel Dostál-Lutinov (1871–1923), básník, představitel Katolické moderny
- Richard Stein (1871–1932), nakladatel
- Pankraz Schuk (1877–1951), rakouský spisovatel
- Jan Bažant (1881–1966), významný stavitel a architekt
- Jaroslav Stuka (1883–1968), český dirigent, sbormistr, hudební skladatel a pedagog
- Franz Fiedler (1885–1956), fotograf
- Vladimír Ambros (1890–1956), skladatel, dirigent a pedagog, jeden z předních představitelů brněnské skladatelské školy Leoše Janáčka
- Carmen Cartellieri (1891–1953), herečka
- Max Zweig (1892–1992), dramatik
- Bernhard Heilig (1902–1943), ekonom a historik
- Josef Mach (1909–1987), režisér
- Jiří Wolker (1900–1924), český básník
- Edvard Valenta (1901–1978), prozaik, básník a publicista
- Otto Wichterle (1913–1998), československý chemik, vynálezce kontaktních čoček
- Susi Weigel (1914–1990), rakouská ilustrátorka dětských knih
- Alexej Pludek (1923–2002), spisovatel a politik
- Jirina Prekop (* 1929), psycholožka
- Ivo Možný (*1932), sociolog
- Jiří Kuběna (*1936), básník
- Milena Dvorská (1938–2009), herečka
- Vladimír Körner (* 1939), prozaik, scenárista a dramaturg
- Ladislav Županič (*1943), herec
- Petr Chudožilov (* 1943), spisovatel
- Oldřich Machač (1946–2011), československý hokejový obránce
- Vladimír Vačkář (* 1949), dráhový cyklista
- Vlastimil Petržela (* 1953), fotbalista a fotbalový trenér
- Ladislav Svozil (* 1958), hokejista
- Luděk Mikloško (* 1961), fotbalista
- Petr Lessy (* 1964), bývalý policejní prezident
- Karel Nováček (* 1965), bývalý československý a český tenista
- Paulina Porizkova (*1965), americká modelka a herečka českého původu
- Robert Změlík (* 1969), olympijský vítěz v desetiboji
- Helena Šulcová ( * 1978), rozhlasová a televizní moderátorka, moderovala v ČT, na Primě, Radiožurnálu i Frekvenci 1
- Martin Richter (* 1977), hokejista
- Jindřich Skácel (* 1979), fotbalista
- Petr Kumstát (* 1981), hokejista
- Lukáš Krajíček (* 1983), hokejista
- Pavlína Tichá (* 1984), juniorská mistryně republiky v tenisu, trenérka
- Petra Cetkovská (* 1985), tenistka
- Pavel Dreksa (* 1989), fotbalista
V Prostějově žili a pracovali[editovat]
- Jan Černý (1456–1530), lékař a kněz
- Jan z Pernštejna (1487–1548), moravský zemský hejtman
- Meir Eisenstadt (1670–1744), rabín
- Jonathan Eybeschütz (1690–1764), rabín
- Jan Alois Hanke (1751–1806), moravský osvícenský historik, spisovatel a humanista
- Carl Techet (1877–1920), satirický spisovatel
- Arnold Korff (1870–1944), rakouský herec
- Leo Lehner (1900–1981), rakouský skladatel
Sochy a pomníky[editovat]
- Karel Havlíček Borovský - socha (obrázek)
- Edmund Husserl - pamětní deska (obrázek)
- František Krumlovský - pamětní deska [14]
- Tomáš Garrigue Masaryk - socha
- František Palacký - busta
- Matěj Rejsek - pamětní deska (obrázek, detail desky)
- Bedřich Smetana - socha (obrázek)
- Karel Vojáček - busta (obrázek)
- Jiří Wolker - socha (obrázek), busta na rodném domě (obrázek)
- Pomník manželů Karla a Karly Vojáčkových
- Pomník Jeden z nás
- Pomník Padlých hrdinů - (obrázek)
- Spaniův obelisk
- Parní lokomotiva 310.127 na podstavci u hlavního vlakového nádraží
Školství[editovat]
- Střední škola designu a módy
- Švehlova střední odborná škola
- Obchodní akademie Prostějov
- Střední odborná škola podnikání a obchodu
- Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově
- Gymnázium Jiřího Wolkera
- Reálné gymnázium a základní škola města Prostějova
- Masarykova škola
Kultura[editovat]
Prostějov je i městem kultury. Pravidelně se zde konají festivaly, promítání filmů, divadla, výstavy a nejen to.
Mezi nejznámější akce patří:
- Wolkrův Prostějov - celostátní přehlídka poezie, konaná vždy v červnu
- Prostějovské léto - projekt, který každý letní čtvrtek nabízí veřejnosti rozmanité aktivity
- Prostějovská zima - série zimních akcí většinou s vánoční tematikou
- Mladá scéna - krajské kolo přehlídky studentských divadel
- Hanácké slavnosti - tradiční hody s lidovým jarmarkem, poutí a kulturním programem
Akce zde zajišťuji tyto organizace:
- Městský úřad Prostějov, Odbor školství a kultury, oddělení Duha
- Městské divadlo - divadla, koncerty
- Kino Metro 70 - filmová představení
- Galerie u Hanáka - výstavy fotografií a obrazů
- Ekocentrum Iris - ekologické akce, vycházky do přírody, výstavy, besedy
- Sportcentrum DDM
- Divadlo Point - divadla, promítání amatérských filmů
- Muzeum Prostějovska - výstavy, přednášky
- Národní dům
- Galerie Metro - výstavy fotografií
- Art Moravia - Kavárna GALERIE Národního domu - výstavy obrazů a fotografií
- Regioální infocentrum a výstavní sál - výstavy obrazů, fotografií, výrobků, přístup na internet
- Městská knihovna Prostějov - možnost půjčování knih, přístup na internet, přednášky
- Lidová hvězdárna - přednášky, pořady pro děti i dospělé, výstavy
Sport[editovat]
Prostějov byl v minulosti i dnes známý jako město sportu. Jde především o fotbal a hokej. Nejstarší sportovní oddíly vznikaly ve městě již na počátku dvacátého století. Nejvýznamnějším z nich byl Sportovní Klub Prostějov založený roku 1904, známý pod zkratkou SK. Ten zastřešoval několik sportovních odvětví a také v té době nejpopulárnější sport ve městě - fotbal. Klub SK Prostějov (působící dnes pod názvem 1. SK Prostějov) působil ve třicátých letech dvacátého století a v sezóně 1945/46 v nejvyšší profesionální fotbalové lize tehdejšího Československa, v období let 1939 až 1943 pak v Protektorátní, tzv. "Česko-moravské lize". SK Prostějov také hájil barvy města v tehdy velmi prestižním Středoevropském poháru (Mitropa - Cup). Který byl ve třicátých letech jediným evropským pohárem nejlepších fotbalových klubů té doby. Prostějovský SK v něm dosáhl několika senzačních úspěchů (vítězství na půdě tehdejšího špičkového rakouského týmu Admiry Wien 0:4,nebo vyrovnané zápasy s curyšským Grasshoppers) a lákal do hlediště stadionu ve Sportovní ulici desetitisícové návštěvy.
V období mezi válkami působila v Prostějově téměř desítka klubů provozujících kopanou. Např. Makkabi, SK Rolný, SK Slavoj, Moravan (dříve Rudá Hvězda) atd. I přes tato historická fakta dnes prostějovské fotbalové kluby působí v nižších patrech fotbalových soutěží.
Významné sportovní kluby[editovat]
- Sokol II Prostějov- házená
- HK Jestřábi Prostějov
- 1. SK Prostějov
- Haná Prostějov
- VK Prostějov
- BK Prostějov
- Tenisový klub Agrofert Prostějov (areál Národní tenisové centrum Morava)
- DTJ Prostějov - Dělnická tělocvičná jednota (od r. 1901)
Instituce a organizace sídlící v Prostějově[editovat]
- Lidová hvězdárna v Prostějově vybudovaná v letech 1955-1962 v Kolářových sadech [15]
- Regionální informační centrum sídlící v zámku
- Národní dům Prostějov o.p.s.
- oddd. Městského úřadu, Odboru školství a kultury Duha
- Domovní správa Prostějov
- Muzeum Prostějovska
- Společenský dům s.r.o.
- Městská knihovna Prostějov
- Aquapark Koupelky
- Městské divadlo v Prostějově
- Kino Metro 70
- Profesionální hasičský záchranný sbor města Prostějova a Olomouckého kraje
- Vodní hospodářství: zásobování pitnou vodou a kanalizaci zajišťuje Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s.
- Elektřinu rozvádí E.ON ČR a. s.
- Zásobování plynem zajišťuje Jihomoravská plynárenská a. s.
- Svoz odpadů zajišťuje .A.S.A. Česká republika
- 601.skupina speciálních sil generála Moravce
- 102. průzkumný prapor gen. Karla Palečka
Místní části[editovat]
V roce 2006 se osamostatnila místní část Držovice.
Partnerská města[editovat]
Borlänge, Švédsko
Środa Wielkopolska, Polsko
Hoyerswerda, Německo
Vysoké Tatry, Slovensko
St. Pölten, Rakousko
Odkazy[editovat]
Reference[editovat]
- ↑ Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2013 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2013, [cit. 2013-06-16]. Dostupné online.
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 519. (český)
- ↑ Slavné osobnosti spojené s městem Prostějovem a okolím [online]. mestopv.cz, [cit. 2011-10-17]. Dostupné online. (česky)
- ↑ MILLER, Michael Laurence. Rabbis and Revolution : A Study in Nineteenth-Century Moravian Jewry. New York : Columbia University, 2004. S. 57.
- ↑ Jewish Encyclopedia. Prossnitz [online]. 1901, [cit. 2010-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Šumný Prostějov, čas 5:05-6:38 (dostupné na youtube.com).
- ↑ http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=589250&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp
- ↑ http://www.narodni-dum.info
- ↑ http://www.divadlo.prostejov.cz/
- ↑ http://slavnevily.cz/vily/olomoucky/vila-frantiska-kovarika
- ↑ http://www.hrady.cz/index.php?OID=4717
- ↑ http://slavnevily.cz/vily/olomoucky/vila-josefa-kovarika
- ↑ http://www.hrady.cz/index.php?OID=5012
- ↑ http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/K/90181.htm
- ↑ http://www.hvezdarnapv.cz/
Literatura[editovat]
- BARTKOVÁ, Hana. Prostějov. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007. 62 s., [56] s. obr. příl. Zmizelá Morava. ISBN 978-80-7185-854-6.
- BARTOŠ, Josef. Prostějovsko v době nacistické okupace a protifašistický odboj v letech 1939-1945. Olomouc: Danal, 1998. 118 s. ISBN 80-85973-50-2.
- BARTOŠ, Josef et al. Prostějov: dějiny města. 2. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 1999. 263 s. ISBN 80-238-4511-X.
- ELIÁŠ, Bohuslav. Historiografie Prostějova: bibliografický soupis. Prostějov: Vlastivědné muzeum, 1968, 31, [1] s.
- GRŮZOVÁ, Ludmila et al. Prostějov: dějiny města. 1. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. ISBN 80-238-6241-3.
- JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. V Brně: Musejní spolek, 1938, 390 s.
- KARNÝ, Léon. Drobné poznámky k dějinám Prostějova. Vyd. 1. Prostějov: Státní okresní archiv, 1999. 63 s. Historia Prostannensis; sv. 1.
- KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské město v Prostějově. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1997. 63 s. ISBN 80-900106-8-7.
- KOKOJANOVÁ, Michaela, ed. Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy: výbor příspěvků z vědecké konference, uspořádané u příležitosti šestistého výročí udělení městských práv Prostějovu Městským národním výborem v Prostějově za odborné spolupráce Muzea Prostějovska a Okresního archívu v Prostějově 24. a 25. dubna 1990. V Prostějově: Muzeum Prostějovska, 1994. 210 s. ISBN 80-900106-5-2.
- KÜHNDEL, Jan. Prostějov, srdce Hané. Prostějov: Město Prostějov, 1937, 36 s.
- MAREK, Pavel. Prostějovská "sametová revoluce": příspěvek k počátkům demokratizace české společnosti v letech 1989-1990. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 2009. 303 s., lxxxviii s. obr. příl. ISBN 978-80-86276-32-8.
- PITTICH, Karel. Prostějovský okres: zeměpisný a dějepisný nástin s pověstmi. Prostějov: F. Buček, 1921?, 58 s.
- Prostějovsko za války: vzpomínky a dokumenty z let 1939-1945. 1. vyd. Prostějov: Okresní rada osvětová, 1948, 198 s., 20 obr. příl.