Prostějov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o statutárním městě na Hané. O části obce Žumberk pojednává článek Prostějov (Žumberk).
statutární město Prostějov
nová radnice

nová radnice

NUTS 5: CZ0713 589250
kraj (NUTS 3): Olomoucký (CZ071)
okres (NUTS 4): Prostějov (CZ0713)
historická země: Morava
katastrální výměra: 39,04 km²
počet obyvatel: 44 234  (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 223 m
PSČ: 796 01
zákl. sídelní jednotky: 37
části obce: 7
městské části / obvody: 0
katastrální území: 8
adresa magistrátu: Magistrát města Prostějov
nám T. G. Masaryka 12-14
796 01 Prostějov
posta@mestopv.cz
primátor(ka): Miroslav Pišťák (ČSSD)
www.mestopv.cz/
Prostějov
Red pog.png
Prostějov
Prostějov, Česko

Prostějov (německy Proßnitz, polsky Prościejów)[2] je okresní město v Olomouckém kraji, 17 km jihozápadně od Olomouce, na západním okraji Hané, v severní části Hornomoravského úvalu, východně od Drahanské vrchoviny. Město se rozkládá ve výši 225 metrů nad mořem, na jeho okraji protékají říčky Hloučela a Romže. Žije zde přes 44 tisíc obyvatel. Historické jádro města je od roku 1990 městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prostějovský zámek v roce 1903

První historická zmínka o vsi Prostějovice je z roku 1141. Do poloviny 13. století se vyvinula ve významnou trhovou ves. Tehdy sem byli pozváni němečtí osadníci, kteří v místě dnešního nám. T.G.Masaryka založili novou osadu, na niž přešla práva osady původní. Roku 1390 bylo Prostějovu uděleno díky pánům z Kravař právo výročního trhu, čímž se fakticky stal městem. V husitském období se slibný vývoj zpomalil, když město utrpělo průtahy obou nepřátelských stran; nedostatečně opevněný Prostějov se stává snadnou kořistí vojsk markraběte Albrechta a roku 1431 byl vypálen. Prosperitu městu přinesl vznik židovského města a především po roce 1490 více než stoletá vláda rodů Pernštejnů, jejichž majetkem se město stalo. Roku 1495 zahájilo město výstavbu kamenných hradeb se čtyřmi branami s baštami. V letech 15211538 si měšťané vybudovali renesanční radnici. Na konci 16. století se město stává majetkem Lichtenštejnů, což má za následek stagnaci rozvoje města. V Prostějově je roku 1527 tiskárnou Kašpara Aorga vytištěna první kniha na Moravě. Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár, kterému padly za oběť radnice, škola i kostel. Poté začíná město dostávat barokní ráz. Kolem poloviny 17. století dochází, především zásluhou místních Židů, k prudkému rozvoji potravinářského, textilního a oděvního průmyslu, v roce 1858 je Prostějově založena první česká konfekční továrna bratří Mandlů, což přilákalo nové obyvatele. V 60. letech 19. století byl Prostějov spojen železnicí s Brnem a Olomoucí. 19. a 20. století změnilo tvář města ve stylu historismu a secese. Od 20. a především 30. let se dominující výstavbou stává v Prostějově funkcionalismus.

Od 60. do 90. let 19. stol spolu soupeřili čeští a němečtí představitelé o vedení města. Přestože bylo německy mluvící obyvatelstvo v menšině, díky kuriovému systému, který preferoval bohatší vrstvy, bylo vedení města až do roku 1892 německé. Prvním starostou české národnosti se stal Karel Vojáček.[3]

Za první světové války došlo v roce 1917 k hladovým bouřím před budovou Okresního hejtmanství. Nezkušené vojenské jednotky povolané z Olomouce nezvládly situaci a začali střílet do davu. Během střelby zemřelo 23 lidí a dalších 80 bylo zraněno. Na památku události byl po válce postaven Pomník padlých hrdinů a celé náměstí bylo přejmenováno na Náměstí Padlých hrdinů.[4]

Během druhé světové války byla rozsáhlá židovská komunita deportována do vyhlazovacích táborů, kde většina (celkem 1227 osob) zahynula.[5]

10. dubna 1953 po půlnoci byla z hlavního náměstí odstraněna socha Tomáše Garrigue Masaryka. Tento čin vyvolal vlnu nesouhlasu a odpoledne se konala demonstrace. Do města byly povolány policejní jednotky a Lidové milice. V souvislosti s demontrací bylo vyslýcháno 90 osob, 43 posláno před soud a 20 osob bylo odsouzeno k odnětí svobody až do výše 1,5 roku. Podle pozdějšího vyštřování se na odstranění sochy podílel předseda ONV František Ján, důstojníci leteckého učiliště v čele s Františkem Bernátem a několik příslušníků StB.[6]

Několik dní po začátku okupace vojsky Varšavské smlouvy (1968) došlo ve městě ke střelbě. Sovětští vojáci začali střílet a zastřelili tři lidi a množství dalších lidí bylo zraněno. Zástupci vojáků nikdy neuvedli, kdo je za incident zodpovědný.[7]

Městské hradby s baštou, v pozadí je Národní dům

K dochovaným památkám patří bašta z 15. století a renesanční radnice ze století šestnáctého, dnes sloužící jako muzeum. Dominantou města je nová radnice z roku 1914 s věží vysokou 66 metrů a orlojem. V Prostějově se narodil významný český vědec Otto Wichterle, gotický stavitel Matěj Rejsek, filozof Edmund Husserl, malíř Alois Fišárek a básník Jiří Wolker. V Prostějově působil farář, spisovatel a básník katolické moderny Karel Dostál-Lutinov. Starostou města a gymnaziálním učitelem tu byl Jan Sedláček, poslanec československého parlamentu za Národní sjednocení.[8]

V Prostějově je v současné době významný strojírenský a potravinářský průmysl.

Židé v Prostějově[editovat | editovat zdroj]

V Prostějově se nacházela významná židovská komunita, jež byla v 18. a 19. století druhou nejpočetnější židovskou komunitou na Moravě.[9] Roku 1900 žilo v Prostějově 1 680 Židů, celkový počet obyvatel byl 24 000. V Prostějově působili tito rabíni: Geršon Aškenazi (asi 1650), Meir Eisenstadt (asi 1700); Nehemias Trebitsch (1825–1830), Löw Schwab (1830–1836), Hirsch Fassel (1836–1853), Adolf Schmiedl (1853–1869) a Emil Hoff (1870–1897).[10] Demolici židovského města, kterému se přezdívalo Hanácký Jeruzalém (což byla potažmo přezdívka celému Prostějovu) obhajuje film Zámek Nekonečno z roku 1983 s Pavlem Křížem v hlavní roli (dostupný na youtube.com).[11]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel[editovat | editovat zdroj]

  • 2. října 2006 – 46 436 obyvatel
  • 11. února 2008 – 46 278 obyvatel
  • 31. prosince 2008 – 45 378 obyvatel[12]
  • 11. března 2011 – 45 780 obyvatel

Struktura populace[editovat | editovat zdroj]

Městské symboly[editovat | editovat zdroj]

Městská vyhláška č. 18/1994 (zrušená vyhláškou č. 5/2006) popisuje městský prapor a znak takto:

Městský prapor má tvar obdélníku o poměru stran 2:3 a je v polovině svisle dělený na pravou modrou a levou žlutou část, uprostřed na rozhraní barevných polí je znak města ve španělském štítu. Městský prapor se umísťuje tak, že modré pole je vždy vpravo nebo nahoře.

Městský znak představuje štít svisle půlený. V pravé zlaté polovině je červená mříž ze čtyř kosmých a pěti šikmých pásů se zlatými hřeby na křížení, a to v podobě šesticípých hvězdiček. V levé modré polovině je půl černé nekorunované orlice se zlatými drápy, zobákem a červeným jazykem, hledící doleva.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Prostějově.

Centrem města je náměstí, jež dnes nese jméno T.G.Masaryka, s dominantou Nové radnice s 66 m vysokou věží a orlojem, další dominantou je barokní morový sloup se sochou Panny Marie z roku 1714. Domy lemující náměstí měly původně svá domovní znamení, z nichž některá se dochovala dodnes.

  • Národní dům[13] ve stylu české secese od architekta Jana Kotěry z let 19051907. Stavitelem byl Otakar Pokorný. Jedná se zároveň o spolkový dům, městské divadlo[14], restauraci a kavárnu. Architekt sám navrhl nábytek, obložení, osvětlovací tělesa a vitráže. Výzdobu interiéru provedli mimo jiné také malíři František Kysela a Karel Petr a sochař Stanislav Sucharda. Za německé okupace byl interiér částečně poškozen.
  • Nová radnice - sídlo Městského úřadu, navržena a postavena v secesním stylu v letech 1909–1914 podle projektu profesora Karla Huga Kepky, s 66 m vysokou věží a bohatě zdobenými interiéry, projektované pravé křídlo nebylo realizováno.
  • Stará radnice je z 20. let 16. století. Má portál z roku 1539. V roce 1697 vyhořela. Barokní lodžii vytvořil pravděpodobně Giovanni Pietro Tencalla. Jako radnice sloužila do roku 1850, poté od roku 1905 jako sídlo Muzea Prostějovska. Roku 1908 přistavěno patro výstavních prostor za slepou atikou. Atika byla obnovena roku 1924.
  • Zámek Prostějov - pseudorenesanční sgrafita vytvořili 1900–1901 Jano Köhler, Josef Švandera, Arnošt Podloudek a Bohumil Kazda
  • Městské hradby s baštou
  • Špalíček - bývalé židovské ghetto
  • Masarykova škola
  • Mariánský sloup se sochou Panny Marie
  • Socha Panny Marie Karlovské
  • Biokoridor Hloučela - příjemná procházka po okraji města v okolí říčky Hloučely
  • Smetanovy sady - parčík v centru města, kde vzniká galerie ze soch vznikajících na každoročeně konaném sochařském sympoziu

Církevní stavby[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Povýšení svatého kříže s kaplí začali stavět augustiniáni roku 1391. Za husitských válek vypálen. Od 20. let 16. století je kostel v majetku města Prostějova, které jej přestavovalo v letech 15221535. Roku 1697 vyhořel a následně byla znovu zaklenuta hlavní loď, vstup přesunut na sever a kostel byl přesvěcen. V letech 17251726 byla barokně přestavěna věž. Kostel byl znovu přestavěn v letech 18561888, přičemž roku 1893 byla novobarokně přestavěna věž.
  • Klášter milosrdných bratří je z let 17331756. Interiéry jsou vyzdobeny cennými freskami malíře F. A. Sebastiniho. Součástí komplexu byla i nemocnice a lékárna sloužící od roku 1736 dodnes.(obrázek)
  • Husův sbor
  • Kostel sv. Petra a Pavla s barokní kaplí sv. Lazara
  • Kostel sv. Cyrila a Metoděje

Významné domy[editovat | editovat zdroj]

Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí č.5
  • Vila Františka Kováříka na náměstí Padlých Hrdinů 5 z let 1910–1911 ve stylu wagneriánské moderny, architekt: Emil Králík, kulturní památka, veřejnosti nepřístupné (obrázek)[15][16]
  • Vila Josefa Kováříka na Vojáčkově náměstí č. 5 z let 1911–1912 ve stylu moderny a secese, architekt: Emil Králík, kulturní památka[17][18]
  • Vila Eveliny Fleischerové v ulici Svatoplukova 64 z let 1932–1933, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
  • Rodinný dům Karla Melhuby v ulici Sádky 5 z let 1935–1936, styl: funkcionalismus, architekt: Eduard Žáček
  • Vila Jana a Anastázie Neherových v ulici Pod Kosířem 73 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: Antonín Navrátil
  • Multifunční nájemní vila Radomíra a Vlasty Růžičkových na Arbesově náměstí 4 z let 1938–1939 ve stylu funkcionalismu, architekt: František Kalivoda
  • Neofunkcionalistická vila Jindřišky a Miroslava Vysloužilových v ulici Sadová 9 z let 1970–1972, architekti: Zdeněk Plesník a Josef Taťák
  • Onšův dům - dům Mikuláše Onše z Břesovic se zdobeným portálem
  • Dům U zlaté studny
  • Dům čp. 72. V bývalém židovském ghettu význačný dům z roku 1819. Tento nechal postavil Veight Ehrenstamm, první velkoprůmyslník židovského původu v Prostějově, kterému bylo povoleno se usídlit uvnitř městských hradeb.
  • Ábelův dům nám. T.G.Masaryka 8. Budova vznikla v roce 1850 spojením dvou prastarých domů
  • Dům u sv. Antonína nám. T.G.Masaryka 22. Rodný dům básníka Jiřího Wolkera

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Prostějov, továrna F Wichterle po roce 1900

V Prostějově žili a pracovali[editovat | editovat zdroj]

Sochy a pomníky[editovat | editovat zdroj]

rodný dům Jiřího Wolkera s jeho bustou

Školství[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Prostějov je i městem kultury. Pravidelně se zde konají festivaly, promítání filmů, divadla, výstavy a nejen to.

Mezi nejznámější akce patří:

Akce zde zajišťuji tyto organizace:

  • Městský úřad Prostějov, Odbor školství a kultury, oddělení Duha
  • Městské divadlo - divadla, koncerty
  • Kino Metro 70 - filmová představení
  • Galerie u Hanáka - výstavy fotografií a obrazů
  • Ekocentrum Iris - ekologické akce, vycházky do přírody, výstavy, besedy
  • Sportcentrum DDM
  • Divadlo Point - divadla, promítání amatérských filmů
  • Muzeum Prostějovska - výstavy, přednášky
  • Národní dům
  • Galerie Metro - výstavy fotografií
  • Art Moravia - Kavárna GALERIE Národního domu - výstavy obrazů a fotografií
  • Regioální infocentrum a výstavní sál - výstavy obrazů, fotografií, výrobků, přístup na internet
  • Městská knihovna Prostějov - možnost půjčování knih, přístup na internet, přednášky
  • Lidová hvězdárna - přednášky, pořady pro děti i dospělé, výstavy

Sport[editovat | editovat zdroj]

Prostějov byl v minulosti i dnes známý jako město sportu. Jde především o fotbal a hokej. Nejstarší sportovní oddíly vznikaly ve městě již na počátku dvacátého století. Nejvýznamnějším z nich byl Sportovní Klub Prostějov založený roku 1904, známý pod zkratkou SK. Ten zastřešoval několik sportovních odvětví a také v té době nejpopulárnější sport ve městě - fotbal. Klub SK Prostějov (působící dnes pod názvem 1. SK Prostějov) působil ve třicátých letech dvacátého století a v sezóně 1945/46 v nejvyšší profesionální fotbalové lize tehdejšího Československa, v období let 1939 až 1943 pak v Protektorátní, tzv. "Česko-moravské lize". SK Prostějov také hájil barvy města v tehdy velmi prestižním Středoevropském poháru (Mitropa - Cup). Který byl ve třicátých letech jediným evropským pohárem nejlepších fotbalových klubů té doby. Prostějovský SK v něm dosáhl několika senzačních úspěchů (vítězství na půdě tehdejšího špičkového rakouského týmu Admiry Wien 0:4,nebo vyrovnané zápasy s curyšským Grasshoppers) a lákal do hlediště stadionu ve Sportovní ulici desetitisícové návštěvy.

V období mezi válkami působila v Prostějově téměř desítka klubů provozujících kopanou. Např. Makkabi, SK Rolný, SK Slavoj, Moravan (dříve Rudá Hvězda) atd. I přes tato historická fakta dnes prostějovské fotbalové kluby působí v nižších patrech fotbalových soutěží.

V Prostějově též sídlí tenisový klub TK Agrofert Prostějov s více než 111ti letou tradicí. Klub se proslavil hráči na světové úrovni, jako je Petra Kvitová a Tomáš Berdych.

Významné sportovní kluby[editovat | editovat zdroj]

Instituce a organizace sídlící v Prostějově[editovat | editovat zdroj]

Lidová hvězdárna v Prostějově
  • Lidová hvězdárna v Prostějově vybudovaná v letech 1955–1962 v Kolářových sadech[20]
  • Regionální informační centrum sídlící v zámku
  • Národní dům Prostějov o.p.s.
  • oddd. Městského úřadu, Odboru školství a kultury Duha
  • Domovní správa Prostějov
  • Muzeum Prostějovska
  • Kombativz
  • Společenský dům s.r.o.
  • Městská knihovna Prostějov
  • Aquapark Koupelky
  • Městské divadlo v Prostějově
  • Kino Metro 70
  • Profesionální hasičský záchranný sbor města Prostějova a Olomouckého kraje
  • Vodní hospodářství: zásobování pitnou vodou a kanalizaci zajišťuje Vodovody a kanalizace Prostějov, a. s.
  • Elektřinu rozvádí E.ON ČR a. s.
  • Zásobování plynem zajišťuje Jihomoravská plynárenská a. s.
  • Svoz odpadů zajišťuje .A.S.A. Česká republika
  • 601. skupina speciálních sil generála Moravce
  • 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka

Místní části[editovat | editovat zdroj]

V době nacistické okupace Prostějov tlačil na připojení Vrahovic, Držovic, Čechovic a Krasic. Tyto obce si tehdy ještě uhájily samostatnost. Další návrhy na připojení těchto obcí byly činěny v letech 1946–1947, ale uvedené obce s tím opět nesouhlasily a nepovažovaly to za výhodné. K připojení došlo až po komunistickém převratu, kdy bylo možné rozhodovat shora bez souhlasu obcí. V roce 1950 rozhodl Okresní národní výbor Prostějov o připojení těchto čtyř obcí k Prostějovu.[21] V roce 1954 byly Vrahovice, Držovice a Krasice rozhodnutím Krajského národního výboru opět osamostatněny.[22] V roce 1963 byly k Prostějovu opět připojeny Krasice,[23] v roce 1973 Vrahovice, 1976 Čechovice a Domamyslice, 1980 Mostkovice a 1981 Žešov. Po Sametové revoluci se obyvatelé Mostkovic rozhodli pro opětovné osamostatnění obce. V roce 1990 se tam konalo referendum, ve kterém se 96 % občanů (při 80% účasti) rozhodlo pro oddělení Mostkovic od Prostějova.[24] V 90. letech a po roce 2000 sílila nespokojenost obyvatel Vrahovic a Držovic. V obou městských částech se projevovala touha po znovuobnovení samostatnosti, byly kritizovány nedostatečné investice, přehlížení ze strany představitelů města a malá možnost ovlivnit dění. Představitelé města naopak argumentovali tím, že do těchto částí se má v budoucnu investovat. V roce 2006 se Držovice po referendu osamostatnily, Vrahovice v současnosti zůstávají částí Prostějova.

Nyní se Prostějov skládá z těchto částí:

Katastrální území Prostějova

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-07-08]. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 519. (český) 
  3. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 28.  
  4. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 67-68.  
  5. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 114.  
  6. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 162-163.  
  7. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 174.  
  8. Slavné osobnosti spojené s městem Prostějovem a okolím [online]. mestopv.cz, [cit. 2011-10-17]. Dostupné online. (česky) 
  9. MILLER, Michael Laurence. Rabbis and Revolution : A Study in Nineteenth-Century Moravian Jewry. New York : Columbia University, 2004. S. 57.  
  10. Jewish Encyclopedia. Prossnitz [online]. 1901, [cit. 2010-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Šumný Prostějov, čas 5:05-6:38 (dostupné na youtube.com).
  12. http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&potvrd=Zobrazit+tabulku&go_zobraz=1&cislotab=MOS+ZV01&pro_4382338=589250&voa=tabulka&str=tabdetail.jsp
  13. http://www.narodni-dum.info
  14. http://www.divadlo.prostejov.cz/
  15. http://slavnevily.cz/vily/olomoucky/vila-frantiska-kovarika
  16. http://www.hrady.cz/index.php?OID=4717
  17. http://slavnevily.cz/vily/olomoucky/vila-josefa-kovarika
  18. http://www.hrady.cz/index.php?OID=5012
  19. http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/K/90181.htm
  20. http://www.hvezdarnapv.cz/
  21. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 158.  
  22. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 164.  
  23. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 170.  
  24. Prostějov. Dějiny města 2.. Prostějov : [s.n.], 1999. 263 s. S. 201.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTKOVÁ, Hana. Prostějov. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2007. 62 s., [56] s. obr. příl. Zmizelá Morava. ISBN 978-80-7185-854-6.
  • BARTOŠ, Josef. Prostějovsko v době nacistické okupace a protifašistický odboj v letech 1939–1945. Olomouc: Danal, 1998. 118 s. ISBN 80-85973-50-2.
  • BARTOŠ, Josef et al. Prostějov: dějiny města. 2. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 1999. 263 s. ISBN 80-238-4511-X.
  • ELIÁŠ, Bohuslav. Historiografie Prostějova: bibliografický soupis. Prostějov: Vlastivědné muzeum, 1968, 31, [1] s.
  • GRŮZOVÁ, Ludmila et al. Prostějov: dějiny města. 1. Vyd. 1. Prostějov: Město Prostějov, 2000. 279 s. ISBN 80-238-6241-3.
  • JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská. Prostějovský okres. V Brně: Musejní spolek, 1938, 390 s.
  • KARNÝ, Léon. Drobné poznámky k dějinám Prostějova. Vyd. 1. Prostějov: Státní okresní archiv, 1999. 63 s. Historia Prostannensis; sv. 1.
  • KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské město v Prostějově. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 1997. 63 s. ISBN 80-900106-8-7.
  • KOKOJANOVÁ, Michaela, ed. Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy: výbor příspěvků z vědecké konference, uspořádané u příležitosti šestistého výročí udělení městských práv Prostějovu Městským národním výborem v Prostějově za odborné spolupráce Muzea Prostějovska a Okresního archívu v Prostějově 24. a 25. dubna 1990. V Prostějově: Muzeum Prostějovska, 1994. 210 s. ISBN 80-900106-5-2.
  • KÜHNDEL, Jan. Prostějov, srdce Hané. Prostějov: Město Prostějov, 1937, 36 s.
  • MAREK, Pavel. Prostějovská "sametová revoluce": příspěvek k počátkům demokratizace české společnosti v letech 1989–1990. 1. vyd. Prostějov: Muzeum Prostějovska, 2009. 303 s., lxxxviii s. obr. příl. ISBN 978-80-86276-32-8.
  • PITTICH, Karel. Prostějovský okres: zeměpisný a dějepisný nástin s pověstmi. Prostějov: F. Buček, 1921?, 58 s.
  • Prostějovsko za války: vzpomínky a dokumenty z let 1939–1945. 1. vyd. Prostějov: Okresní rada osvětová, 1948, 198 s., 20 obr. příl.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]