Státní bezpečnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Question book-new.svg Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Státní bezpečnost (StB, slovensky Štátna bezpečnosť, ŠtB) byla politickou policií, která byla ihned od svého vzniku v roce 1945 pod kontrolou KSČ, a sloužila k ovládnutí mocenských pozic a likvidaci protivníků režimu. Vznikla 30. června 1945 jako jedna z neuniformovaných složek Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 byla jedním z hlavních nástrojů komunistického teroru. Zanikla rozkazem ministra vnitra Richarda Sachera 1. února 1990.

Obsah

[editovat] Struktura a normy

Práva a povinnosti StB stanovil zákon č. 149/1947 Sb.[1], který zároveň předpokládal její budoucí sloučení s kriminálními složkami. K prosinci 1947 k ní byly přičleněny zpravodajské složky a novelizovaný zákon o národní bezpečnosti 286/1948 Sb. ještě rozšířil její pravomoci. V tomto údobí již bylo jejím úkolem identifikovat, vyšetřovat a zpracovávat (případně i likvidovat) oponenty KSČ a komunistického režimu.

[editovat] Činnost

[editovat] Činnost před rokem 1948

StB představovala od počátku komunistický útvar, který již v letech 1945-1948 prokazatelně prováděl protizákonné operace ve prospěch KSČ, jako bylo sledování a odposlouchávání významných členů ostatních stran či vytváření falešných důkazů, které měly očernit a zlikvidovat odpůrce KSČ.

Známy jsou takovéto dehonestační akce okolo Sergeje Ingra, Vladimíra Krajiny, Prokopa Drtiny a Petra Zenkla (neúspěšné) a představitelů Demokratické strany (Jozef Kempný, Miloš Bugár), které uspěly a oba poslanci, kteří se nechali vydat trestnímu stíhání, aby se před soudem očistili, byli na základě podvržených důkazů odsouzeni do vězení.

[editovat] „Vyšetřovací metody“

Podrobnější informace naleznete v článku Metody výslechů u StB.

Již v této době používala StB nezákonné metody jako bylo mučení, vynucování přiznání a používání drog. Po únoru 1948 tyto praktiky staly naprosto běžnými a obecnými, notně podporovány sovětskými školiteli a pozorovateli. Byly hojně používány zejména při přípravě vykonstruovaných procesů proti politickým a ideovým odpůrcům komunismu či nespolehlivým občanům. Případy úmrtí nebo doživotního zmrzačení vyslýchaných byly tolerovány, nebo dokonce považovány přímo žádoucí. Po výslechu StB zemřeli například filozof Jan Patočka či kněz Josef Toufar. StB též s nejvyšší pravděpodobností prováděla vraždy nepohodlných osob, (např. Přemysl Coufal, Pavel Švanda). Značný vliv měli v 50. letech uvnitř StB poradci z řad NKVD.

[editovat] StB ve vězeňství

StB také odpovídala za zřizování pracovních a koncentračních táborů, vedla je a sledovala (či přímo řídila) zacházení s politickými vězni. Její příslušníci se v těchto pozicích dopouštěli mimořádně krutých zvěrstev a vražd, zejména v padesátých letech.

[editovat] Akce v zahraničí

Agenti StB v 50. letech podnikali ilegální akce i v zahraničí, známý je například únos emigranta Bohumila Laušmana z Rakouska zpět do Československa (1953).

[editovat] Hodnocení StB

Podle řady autorů, odborníků i vyšetřovatelů zločinů StB (např. Pillerova komise, Antonín Kratochvíl, Karel Kaplan) byli vyšetřovatelé StB (zejména v období největšího teroru) v drtivé většině primitivové bez zkušeností a schopností, kteří neuznávali (a často ani neznali) zákony a jedinou autoritou pro ně byla strana a její přání. Nedostatky důkazů i vlastních schopností nahrazovali bestiálními metodami výslechů. Řada autorů srovnává StB s gestapem (např. Antonín Kratochvíl, Vladimír Škutina, Artur London), někteří pak podotýkají, že gestapu šlo více o „skutečné viníky“.

[editovat] Seznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB

Po listopadu 1989 se na veřejnosti objevily první, neúplné, seznamy příslušníků a spolupracovníků (kolaborantů) StB, tzv. „Cibulkovy seznamy“.

O více než desetiletí později, v březnu 2003, zveřejnilo Ministerstvo vnitra další také neúplné seznamy. Ty jsou (zejména pokud jde o spolupracovníky) předmětem soudních sporů, které mají dosáhnout vymazání záznamů těch, kteří se cítí být zaneseni neoprávněně.

V únoru 2007 informoval ministr vnitra Ivan Langer o projektu Otevřená minulost, jehož cílem má být „co nejúplnější otevření a přiblížení archivních fondů všem občanům České republiky“ [2] [3] [4]:

  • „Realizuji projekt Otevřená minulost, v jehož rámci chci maximálně zpřístupnit archivy bývalé StB. Zřídil jsem Archív bezpečnostních složek a noví lidé, kteří tam přišli, jsou pro mě nadějí, že se to podaří. Prvním krokem bylo propuštění 8 bývalých pracovníků StB, kteří tam do té doby pracovali.“ (Ivan Langer, ministr vnitra, iHNed.cz, 31.1.2007)
  • „K úplnému odtajnění by mohlo dojít do deseti let.“ (Pavel Žáček, historik, odbor archivu bezpečnostních složek MV ČR, iHNed.cz, 14.2.2007)

[editovat] Reference

  1. ↑ Zákon č. 149/1947 Sb. Dostupné online.
  2. ↑ Langer: Dědictví StB je hrozné, ale zvládnout to musíme rozhovor online, iHNed.cz, 31.1.2007
  3. ↑ Přístup do archivů StB má být jednodušší, iHNed.cz, 5.2.2007
  4. ↑ Kilometry spisů StB budou na webu, slíbil Langer, iHNed.cz, 14.2.2007

[editovat] Literatura

  • Antonín Kratochvíl: Žaluji 1. Stalinská justice v Československu, Mnichov 1973, Praha 1990; 2. Vrátit slovo umlčeným, Haarlem 1975, Praha 1990; 3. Cestou k Sionu, Haarlem 1977, Praha 1990
  • Koudelka, František: Státní bezpečnost 1954-1968. (Základní údaje), Praha 1993, Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR 13
  • Gula, Marián: Vývoj typů spolupracovníků kontrarozvědky StB ve směrnicích pro agenturní práci. Securitas imperii 1, 1994, s. 6-17
  • Placák, Petr: StB a "protizákonné písemnosti" v osmdesátých letech. Securitas imperii 1, 1994, s. 32-59
  • Žáček, Pavel: Iluze a realita. Pokus o reformu StB v letech 1987-1989. Securitas imperii 3, 1996, s. 7-210
  • Cuhra, Jaroslav: Katolická církev přelomu 80. let v diplomových pracích příslušníků StB. Securitas imperii 5, 1999, s. 3-145
  • Gruntorád, Jiří: Státní bezpečnost proti Chartě 77 - Akce Izolace. Securitas imperii 5, 1999, s. 173-190
  • Málek, Jiří: Metody Státní bezpečnosti a likvidace třetího odboje v letech 1948-1953. In: Za svobodu a demokracii. Díl 1. Odpor proti komunistické moci. Praha, Karolinum 1999, s. 60-84
  • Žáček, Pavel: Všední den represivního aparátu. In: Za svobodu a demokracii. Díl 1. Odpor proti komunistické moci. Praha, Karolinum 1999, s. 156-166
  • Engelmann, Roger: Funkční proměna Státní bezpečnosti. Soudobé dějiny 7, 2000, č. 1-2, s. 122-137
  • Žáček, Pavel: Přísně tajné. Státní bezpečnost za normalizace. Vybrané směrnice a metodické pokyny politické policie z let 1978-1989. Praha, Votobia 2001
  • Bašta, Jiří: Kontrarozvědná činnost StB proti vnějšímu nepříteli v diplomových pracích absolventů VŠ SNB. Securitas imperii 9, 2002, s. 58-257
  • Frolík, Jan: Ještě k nástinu organizačního vývoje státobezpečnostních složek Sboru národní bezpečnosti v letech 1948-1989. Sborník archivních prací 52, 2002, č. 2, s. 371-520
  • Povolný, Daniel: Operativní technika a StB. Securitas imperii 10, 2003, s. 73-145
  • Křen, Jan: Dokumenty StB jako pramen poznání minulosti. Soudobé dějiny 12, 2005, č. 3-4, s. 708-733
  • kolektiv autorů: Oči a uši strany. Sedm pohledů do života StB. Šenov u Ostravy, Tillia 2005
  • Urbánek, Miroslav: Správa sledování Ministerstva vnitra v letech 1948-89. (Stručný nástin organizačního vývoje). Sborník Archivu Ministerstva vnitra 3, 2005, s. 173-232
  • Koutek, Ondřej: X. správa SNB - útvar Státní bezpečnosti určený pro boj proti tzv. vnitřnímu nepříteli. Securitas imperii 14, 2006, s. 354-410

[editovat] Související články

[editovat] Externí odkazy

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_bezpe%C4%8Dnost“