Josef Toufar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Toufar
Služebník Boží, mučedník
Církev římskokatolická
Provincie Česká
Diecéze Královéhradecká
Sídlo Číhošť
Svěcení
Kněžské svěcení 29. června 1940
Osobní údaje
Místo narození Arnolec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí 25. února 1950 (ve věku 47 let)
Místo úmrtí Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vyznání Římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Známý díky Číhošťskému zázraku
Citát Bůh ukázal, že je skutečně, že je mezi námi, že kněz musí si býti vědom svého posvátného úřadu, že právě při slovech "zde je ve svatostánku" dal vychýlením svatého kříže souhlas, že je to pravda.
Svatořečení
Začátek procesu duben 2013

Služebník Boží Josef Toufar (14. července 1902, Arnolec25. února 1950, Praha) byl český římskokatolický kněz, oběť komunistického pronásledování katolické církve v Československu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z velké zemědělské rodiny,[1] byl čtvrtým dítětem v pořadí,[2] jeho rodiče Josef (1865-1927) a Marie (rozená Mokrá, pocházela ze Záborné 1877-1910) měli ještě syny Bohuslava, Vladimíra a Stanislava a dceru Boženu, která byla mladší než Josef.[2] Školu navštěvoval v Arnolci. Po jejím ukončení pomáhal otci s hospodářstvím s přestávkou v době základní vojenské služby (od roku 1922). Teprve po otcově smrti, ve svých 26 letech, dozrál k rozhodnutí stát se knězem. V letech 1928–1932 studoval gymnázium v Havlíčkově Brodě,[2] později přestoupil na reálku v Chotěboři, kde v roce 1935 odmaturoval. Vstoupil do Biskupského semináře v Hradci Králové a v 29. června 1940 byl ve věku 38 let vysvěcen na kněze.[2] První mši sloužil v kostele sv. Markéty ve Zhoři dne 5. července téhož roku.[2]

Od roku 1940 působil jako kaplan[1] a od roku 1946 jako farář v Zahrádce na řece Želivce. Svoji pastorační práci pojal jako všestrannou péči o blaho svých farníků - nejen správu duchovní, ale i kulturní, vzdělávací a sociální. Byl v živém kontaktu s obyvateli a pomáhal jim hmotně, organizačně i svým vlivem. Navíc se při posuzování potřebnosti neřídil vyznáním či politickou orientací - měl např. úctu k evangelíkům a pomohl i několika komunistům. Také jeho oblibě mezi farníky lze přičítat, že ve volbách v roce 1947 nezvítězili v Zahrádce komunisté, ale strana lidová. Navzdory mnoha peticím a nesouhlasu obyvatel činili komunisté nátlak na Biskupskou konzistoř v Hradci Králové, až dosáhli 15. dubna 1948 jeho přeložení do Číhošti na Havlíčkobrodsku. V roce 1950 byl nezákonně zatčen a obviněn z vykonstruování Číhošťského zázraku. Tlak Gottwalda na rychlé vyřešení případu přiměl represívní mašinérii nahradit důkazy vynuceným doznáním. Josef Toufar zemřel na následky věznění a krutého zacházení.[3]

Číhošťský zázrak[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Číhošťský zázrak.

Číhošťský farář Josef Toufar byl v lednu 1950 obviněn ze zinscenování tzv. číhošťského zázraku. Podle svědků se 11. prosince 1949 během mše v tamním kostele pohnul půlmetrový krucifix (kříž) na oltáři několikrát ze strany na stranu a zůstal vychýlen vpřed a pootočen ke kazatelně. Sám farář pohyb neviděl a dozvěděl se o něm až později od svědků. Při mši na Boží hod vánoční (25. prosince) téhož roku se prý křížek pohnul znovu, jak opět vypovědělo několik věřících.[1] Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB. Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Tam byl krutým mučením (bití, elektrický proud a žízeň)[1] postupně přinucen přiznat, že sexuálně zneužíval malé děti (vyšetřování v 90. letech vyloučilo pravdivost těchto obvinění, jazykoví experti navíc dospěli k závěru, že Josef Toufar vůbec nebyl autorem přiznání a pouze podepsal text sepsaný někým jiným; mohl také podepsat pouze prázdný papír[4]) a že skrytě pohyboval křížkem (i zde experti dospěli k závěru, že text sepsal někdo z vyšetřovatelů, navíc rekonstrukce prokázala, že popisované zařízení na pohyb křížku nemohlo fungovat). Pohyb křížku se nepodařilo vysvětlit dodnes: žádný z mechanismů, který StB sestavila či prohlásila za prostředek k pohybování křížkem, podle rekonstrukcí buď nemohl fungovat, nebo by musel být na holém oltáři jasně viditelný.[5]

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V noci z 23. na 24. února byl farář Toufar již ve velmi vážném stavu převážen z Valdic do Číhoště, kde měla být nafilmována rekonstrukce "podvodného zázraku". Použit byl nakonec pouze krátký záběr. Navzdory těžkému stavu jej vezli nazpět do Valdic. Teprve 25. února 1950 byl Josef Toufar v kritickém zdravotním stavu způsobeném mučením převezen do pražského státního sanatoria, kde vzápětí zemřel. Do úmrtního listu musel podle pozdějšího vyšetřování lékař na příkaz StB zapsat jako důvod smrti pouze prasklý žaludeční vřed a vynechat jasné stopy mučení. O 18 let později se při vyšetřování smrti Josefa Toufara vyjádřil MUDr. František Mauer takto: „Při operaci Josefa Toufara jsem tehdy asistoval. Dělali jsme všechno, co bylo v lidských silách, ale toho člověka nebylo možno zachránit. Byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti. Řekl bych – jasná vražda!“.

Josef Toufar je pohřben v hromadném hrobě v Praze-Ďáblicích pod falešným jménem J. Zouhar,[1][6] příbuzným byla jeho smrt oznámena až po čtyřech letech. Vedoucí vyšetřovatelského týmu, který Toufara umučil k smrti, Ladislav Mácha, byl zpočátku potrestán jen stranickou důtkou (spíše za neúspěch než za samotnou smrt vězně). V roce 1968 byl soudem osvobozen, protože se mu nepodařilo prokázat přímo vraždu a zneužití pravomocí bylo podle tehdejších zákonů promlčeno. V roce 1998 byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody nepodmíněně (nepodařilo se prokázat přímou souvislost mezi mučením a smrtí, přestože byla podle expertů vysoce pravděpodobná, ani úmyslné pozdní poskytnutí pomoci). V roce 1999 odvolací soud změnil trest na dva roky. Mácha trest nastoupil v roce 2002, po roce byl podmíněně propuštěn.[7]

Blahořečení[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k zahájení procesu blahořečení Josefa Toufara. Nejdříve bude jeho život zkoumán na úrovni královéhradeckého biskupství. Postulátorem kauzy v roce 2013 jmenoval biskup Jan Vokál historika a kněze Tomáše Petráčka.[8] Pokud zkoumání potvrdí, že nic nebrání blahoslavení, odešle se spis do Říma. Poslední slovo bude mít papež.[9]

Pro blahořečení je nutná exhumace Toufarových ostatků,[10] která bude spolu s jejich identifikací stát asi 300 tisíc korun.[11] Proti exhumaci se postavilo sdružení bývalých politických vězňů, které ji považuje za neetický a necitlivý čin.[12] Porozumění pro vyzvednutí ostatků naopak vyjádřilo vedení Konfederace politických vězňů České republiky. Podle ní se vyzvednutím ostatků nenaruší úcta ke všem ostatním obětem komunismu, jejichž pozůstatky se nacházejí v blízkosti Toufarových ostatků.[13]

V listopadu 2014 byly z ďáblického hromadného hrobu vyzvednuty ostatky, které by mohly patřit Toufarovi. Výsledky jejich zkoumání budou známy do půl roku.[10]

Film o číhošťském zázraku[editovat | editovat zdroj]

Komunistické orgány nechaly na téma číhošťského zázraku natočit propagandistický snímek Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení [1] [2], který měl katolickou církev usvědčit z podvodu a zinscenování zázraku. Měl v něm hrát i sám Josef Toufar, ale protože na první natáčení dorazil vinou mučení ve strašném stavu a nehodlal spolupracovat a před dalším pokusem zemřel, zhostil se jeho role známý žalobce z politických procesů, prokurátor Karel Čížek. Snímek se velice krátce vysílal v kinech (mimo Číhošť a její okolí, kdy se autoři obávali, že by byl snadno prohlédnut), ovšem jeho účinek byl přesně opačný, neboť byl natolik špatně udělaný, že přesvědčil o zinscenování tohoto případu ze strany státní moci i řadu z těch, kteří v ni předtím nevěřili. Film točil prominentní komunistický režisér Přemysl Freiman. Pro film bylo zkonstruováno a nafilmováno zařízení, pohybující křížkem na oltáři. Ve filmu bylo zdůrazněno, že nitky a dráty nevedly jenom k oltáři, ale i do Vatikánu a na Wall Street. Dokument se zachoval do dnešní doby. Dalším propagandistickým dílem podobného typu byla kniha Vladimíra Hodače Číhošťský zázrak.

Téma číhošťského zázraku a jeho vyšetřování beletristickou formou s udáním pozměněných jmen zpracovává Josef Škvorecký v knize Mirákl (1972). O Toufarově případu natočil v roce 2004 Jaroslav Polišenský (dramaturg Bedřich Ludvík ) televizní film In nomine patris. Hlavní roli Josefa Toufara hrál Viktor Preiss. Režiséra Freimana (ve filmu Neumana) si zahrál Jiří Langmajer, kameramana ztvárnil Pavel Kříž.

O osobnosti Josefa Toufara pojednává opera Toufar Aleše Březiny, která měla světovou premiéru v Národním divadle v září 2013.

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

Improvizovaný památník Jana Palacha a Josefa Toufara na chátrající budově bývalé kliniky v pražské Legerově ulici, kde Toufar zemřel.

Pamětní deska připomínající osud tohoto kněze byla odhalena v Číhošti již v roce 1990.

K stému výročí jeho narození v roce 2002 vydala Česká pošta sérii 8000 ks příležitostných dopisnic v nominální hodnotě 5,40 Kč s portrétem Josefa Toufara s přípiskem „100. výročí narození faráře Josefa Toufara, oběti proticírkevních represí.“[1]

Památku Dr. Josefa Toufara připomenul ve své první kardinálské mši v chrámu Sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Mons. Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský, v sobotu 25. února 2012. Téhož dne položil také věnec na jeho hrob na Ďáblickém hřbitově.

Improvizovaný památník upomínající Josefa Toufara se v lednu 2014 objevil na chátrající budově bývalé kliniky v pražské Legerově ulici, kde Toufar s Palachem zemřeli.[14]

Dne 28. října 2014 mu český prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy I. stupně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná : Linda, 2002. ISBN 80-38-8985-0. Kapitola Toufar Josef, s. 184-185.  
  2. a b c d e MUDROVÁ, Ivana. Kam značky nevedou III. a další podivuhodné cesty. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2007. ISBN 978-80-7106-891-4. Kapitola Kříž a rodiště kněze-mučedníka v Arnolci, s. 161-167.  
  3. DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli : drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. Kapitola Po gestapáckých metodách: hlava utrápená na bílém polštáři; 25. 2. 1950, s. 196.  
  4. DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli : drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. Kapitola Homoseksuál, pedofil, umlčen, utřískán, s. 184.  
  5. DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli : drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. Kapitola Pohyb křížku, s. 210-211.  
  6. http://zpravy.idnes.cz/umuceny-pater-toufar-exhumace-dee-/domaci.aspx?c=A140821_2092373_domaci_jav
  7. DOLEŽAL, Miloš. Jako bychom dnes zemřít měli : drama života, kněžství a mučednické smrti číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Pelhřimov : Nová tiskárna Pelhřimov, 2012. ISBN 978-80-7415-066-1. S. 234.  
  8. V Hradci začíná proces blahořečení Josefa Toufara, postulátorem byl jmenován Petráček -  http://christnet.cz/zpravy/25488/v_hradci_zacina_proces_blahoreceni_josefa_toufaram_postulatorem_byl_jmenovan_petracek.url
  9. Církev chce blahořečit pátera Toufara, kterého umučili komunisté, iDNES.cz, 24. 4. 2013
  10. a b Z hrobu byly vyzvednuty ostatky, které mohou patřit Toufarovi. Ceskenoviny.cz [online]. 2014-11-8. Dostupné online.  
  11. Praha nechá exhumovat umučeného kněze Toufara. Novinky.cz [online]. 2014-8-19. Dostupné online.  
  12. Bývalí političtí vězni nesouhlasí s exhumací ostatků kněze Toufara. Rozhlas.cz [online]. 2014-10-30. Dostupné online.  
  13. ČTK. Konfederace politických vězňů souhlasí s exhumací ostatků Toufara. denik.cz [online]. 2014-10-30. Dostupné online.  
  14. lidovky.cz: Palach a Toufar mají ilegální památník. 'Byla to rychlá akce, než přijede policie'

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]