Dominik Duka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Duka. O obci v Maďarsku pojednává článek Duka (Maďarsko).
Jeho Eminence
ThLic. Dominik Duka, O.P.
Kardinál-kněz
Arcibiskup pražský

Dominik Duka, 19. září 2012
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Sídlo Praha
Jmenován 13. února 2010
Uveden do úřadu 10. dubna 2010
Předchůdce Miloslav Vlk
Heslo

In Spiritu Veritatis

V duchu pravdy
Znak Kardinal Duka Dominik.jpg
Zasvěcený život
Institut Dominikáni
Noviciát od ledna 1968
Sliby 6. ledna 1969
Svěcení
Nižší svěcení Podjáhen od 7. března 1970 Kaple sv. Vavřince, Litoměřice
světitel Štěpán Trochta
Jáhenské svěcení 15. března 1970 Katedrála sv. Štěpána, Litoměřice
světitel Štěpán Trochta
Kněžské svěcení 22. června 1970 Kaple sv. Vavřince, Litoměřice
světitel Štěpán Trochta
Biskupské svěcení 26. září 1998 Katedrála sv. Ducha, Hradec Králové
světitel Karel Otčenášek
1. spolusvětitel Miloslav Vlk
2. spolusvětitel Giovanni Coppa
Kardinálská kreace 18. února 2012
Bazilika sv. Petra, Řím
kreoval Benedikt XVI.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Jaroslav Václav Duka
Země ČeskoČesko Česko
Datum narození 26. dubna 1943 (71 let)
Místo narození Hradec Králové
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Rodiče František Duka
Anežka Duková
Řády a ocenění Řád čestné legie Řád čestné legie
Řád svatého Lazara Řád svatého Lazara
Medaile Za zasluhy Medaile Za zásluhy

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Znak kardinála Dominika Duky, arcibiskupa pražského, od 19. února 2012


Dominik Duka (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; narozen 26. dubna 1943 Hradec Králové) je dominikánský duchovní, 36. arcibiskup pražskýprimas český (jmenován 13. února 2010) a kardinál.[1]

Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů (1986–1998), 24. biskupem královéhradeckým (1998–2010) a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze (2004–2008). V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem.[2] Jeho titulárním kostelem je kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. Jeho otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve příslušníkem vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově. Zemřel v roce 1991.[3] Matka Anežka Duková pocházela ze šumavské Hory Matky Boží.[4]

První roky prožil s rodiči na Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Před tímto kostelem měl v roce 1970 první mši svatou, tzv. primici.

Vystudoval na Gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze.

Služba v dominikánském řádu[editovat | editovat zdroj]

Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice. Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku 1981 a pobytem ve vězení Plzeň-Bory (ve stejné době tam byl vězněn mj. i Václav Havel). Po propuštění až do roku 1989 pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač.

Roku 1986 byl tajně ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Po roce 1990 působil již veřejně jako provinciál dominikánského řádu. Souběžně s tím vyučoval na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával též úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených.

Od roku 1997 je šéfredaktorem teologické revue Salve, zaštítěné od roku 1994 českou dominikánskou provincií.

Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible, vytvářeného od roku 1980. Spolu s Františkem X. Halasem byl i hlavním překladatelem. V tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog a plodný církevní spisovatel, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu, Revue Salve.

Biskup[editovat | editovat zdroj]

Znak jako biskupa Hradce Králové

Dne 6. června 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení. 4. listopadu 2004 byl jmenován též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu indispozice biskupa Pavla Posáda, tuto funkci zastával až do jmenování Jana Baxanta novým litoměřickým biskupem v roce 2008.

V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Miloslava Vlka ve funkci pražského arcibiskupa. Úřadu se ujal 10. dubna intronizací v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Za své cíle označil uzavření mezinárodní smlouvy s Vatikánem, dále aby církev více oslovovala mladé a aby dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církve byla ku prospěchu celé společnosti, a tím také ku prospěchu církví a náboženských společností.[5]

Jmenování kardinálem[editovat | editovat zdroj]

Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti slavnosti Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), že arcibiskupa Duku spolu s dalšími 21 duchovními jmenuje v blízké budoucnosti kardinálem.[6] Oficiální jmenování bylo provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Svou první mši v nové hodnosti sloužil kardinál Duka 25. února 2012 v katedrále sv. Víta.[7] Při této příležitosti uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který v roce 1950 právě v tento den zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.

Veřejná činnost[editovat | editovat zdroj]

Kardinál Duka bývá charakterizován tím, že dobře vychází s politiky napříč politickým spektrem. Doposud velmi dobře vycházel se všemi prezidenty ČR, včetně současného prezidenta Miloše Zemana. Vyniká svou otevřeností[5] a vzdělaností a je pojítkem mezi liberálními a konzervativními proudy v katolickém křesťanství, třebaže tíhne spíše ke konzervativismu.[8] Vědomí plurality názorů v církvi („kdyby na Svatopetrském náměstí všichni ti lidé dosáhli splnění své představy o papeži, měli bychom možná dvacet, možná pětadvacet papežů“) se odrazilo i roku 2005 v jeho vyjádření ke zvolení papeže Benedikta XVI., na němž ocenil kompetentnost, vysokou humanitní kulturu a důraz na teologii. Duka tehdy připomněl, že za prvního člověka v církvi nebyl Kristem vybrán věrný, energický a statečný Jan, ale nerozhodný Petr, jemuž apoštol Pavel později vytýkal, že se příliš přizpůsobuje různým proudům.[9]

Ještě coby královéhradecký biskup v roce 2006 kritizoval zákon o registrovaném partnerství, který podle něj znevažuje tradiční hodnoty rodiny. V souvislosti s festivalem Prague Pride 2011 pak uvedl, že „požadavky zmíněných protagonistů Prague Pride na adopci popírají de facto právo dítěte na své biologické rodiče, otce a matku“ a že „z programu Prague Pride je zřetelné, že se nejedná o otázku práva menšiny na toleranci, ale o propagaci uvolněného životního stylu, který není zodpovědný, důstojný a krásný“.[10] [11]

V roce 2012 kardinál Duka podpořil obnovení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze a přijal záštitu nad Občanským sdružením „Radecký 1766–2016“, které si obnovení pomníku klade za cíl.[12]

Generální kaplan Řádu sv. Lazara[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. září 2012, během slavnostní investitury Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, konané na svátek Povýšení sv. Kříže, se Dominik Duka stal novým Generálním kaplanem řádu. V duchu historické tradice bude garantem spirituálního vedení řádu v souladu s principy katolické nauky a ekumeny. Kardinál Duka je tak v pořadí již třetím, původně královéhradeckém biskupem, který přijal Svatolazarský kříž a patronát nad duchovním působením řádu v České republice, ale poprvé v dějinách s působností pro převorství a komendy po celém světě.

Při příležitosti své investitury vyzdvihl především oběti, které svatolazarští rytíři přinesli během Druhé světové války a také v době komunistické perzekuce, kdy několik řadových členů podstoupilo mučení a smrt v pracovních táborech. Duchovní velkokříž sv. Lazara přijal kardinál Duka během páteční ceremonie v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě z ​​rukou 50. velmistra řádu, Jana hraběte Dobrzenského z Dobrzenicz a předsedy řádové vlády, Charlese-Philippa prince d´Orleáns, vévody z Anjou. Přítomen byl také Papežský nuncius v České republice arcibiskup Giuseppe Leanza. Slavnostní liturgie se zúčastnili duchovní a zástupci sedmi řádových jurisdikcí spolu s představiteli Českého velkopřevorství.[13]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2008 se biskup Duka podle deníku Právo krátce před prezidentskými volbami v parlamentu soukromě sešel s poslancem KDU-ČSL Jiřím Hanušem a hovořil s ním (mimo jiné) i o volbě prezidenta republiky v onom roce. Česká biskupská konference se pod vedením olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera předtím usnesla, že biskupové zůstanou neutrální a nebudou do kampaně zasahovat. Poslanec Jiří Hanuš pak vypověděl, že mu Duka v osobním rozhovoru pouze řekl svůj osobní názor na oba kandidáty, ale neradil mu, koho volit. [14]

Proslov tehdejšího prezidenta Václava Klause na Svatováclavské pouti 28. září 2011 vyprovokoval skupinu intelektuálů k sepsání Svatováclavské výzvy katolickým biskupům, ve které vystoupili proti propojení církve s jakoukoli politickou silou. Dominik Duka kritiku politizace církve odmítl na svém blogu[15] ze dne 28. března 2013, kde napsal: „Církev vstupuje jako korektiv do společenského a politického života. Nikoliv stranického, ale společenského života, kde stojí na straně autonomie a svobody člověka“ a poukázal na to, že „nikdo nás nemůže vinit, že bychom chtěli rozhodovat o obsazování úřadů, ministerských postů, nebo že bychom prorůstali s některou z politických stran“.

Po demonstraci odborů ze dne 21. března 2013 bývalý dominikánský spolubratr Ivan Odilo Štampach kardinála Duku obvinil,[16] že ve své rozhlasové „Glose Dominika Duky“ na Radiožurnálu označil demonstranty za „lůzu“. Usoudil tak na základě pasáže z rozhlasové glosy ze dne 22. dubna 2012,[17] ve které Duka řekl: „Nevadí mi protesty, ale vadí mi množství projevů, které už dávno překročily míru pokojného protestu a staly se projevy hrubiánství a vulgarity. Tím se protest sesouvá z roviny demokracie do roviny ochlokracie.“ Kardinál Duka poté v rozhovoru s Oldřichem Dandou pro deník Právo odmítl, že by někoho označil za „lůzu“, když upozornil, že je autorem textu glosy, nikoliv titulku, ve kterém se slovo „lůza“ vyskytlo: „Nemluvil jsem o lůze, ten nadpis jsem článku nedal já. Mluvil jsem o ochlokracii, to není jen lůza, ale i dav.“ Pořad je navíc natáčen několik týdnů dopředu, souběh rozhlasové glosy s odborářskou demonstrací tak byl spíše dílem náhody.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Dominik Duka ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. České katolíky povede Duka, papež mu svěřil úřad arcibiskupa (iDNES.cz, 13. února 2010)
  2. http://zpravy.idnes.cz/papez-jmenoval-dominika-duku-kardinalem-fdd-/domaci.aspx?c=A120218_084017_domaci_hv
  3. Pražský arcibiskup Duka: Jsem voják. Jako otec, iDNES.cz, 21.3.2010, přístup: 10.5.2013
  4. Návštěva (21.04.2013 17:10), Český rozhlas Hradec Králové
  5. a b České katolíky povede Duka, papež mu svěřil úřad arcibiskupa, iDnes.cz, 13. 2. 2010, 12:00, aktualizováno 15:17 (jan, iky, jp, such)
  6. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15730
  7. http://tisk.cirkev.cz/z-domova/kardinal-duka-slouzil-prvni-oficialni-msi-v-nove-hodnosti/
  8. Petr Suchomel: Analýza: Dominik Duka, velkorysý milovník disciplíny, iDnes.cz, 13. 2. 2010
  9. Vyjádření biskupa Duky k volbě nového papeže, Tiskové středisko ČBK, 21. 4. 2005
  10. Duka. Reakce arcibiskupa Duky k Prague Pride. Tiskové středisko ČBK [online]. , 9. 8 2011. Dostupné online.  
  11. map. Arcibiskup Duka žádá primátora, aby zvážil záštitu homosexuálům. Novinky.cz [online]. , 11. 8 2011. Dostupné online.  
  12. Občanské sdružení Radecký 1766–2016
  13. http://www.rslj.sk/aktuality/
  14. Oldřich Danda: Biskupové přemlouvali lidovce, aby volili Klause, Novinky.cz, 15. 2. 2008, Právo
  15. [1]
  16. http://denikreferendum.cz/clanek/13033-pane-kardinale-nejsme-luza
  17. http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/dominik-duka-kdyz-vladne-luza--1047848
  18. http://zpravy.idnes.cz/kardinal-duka-dostal-francouzsky-rad-cestne-legie-fve-/domaci.aspx?c=A120920_125958_domaci_zt

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 33.  
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 168.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 119–120.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 134.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 266.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

24. biskup královéhradecký
Předchůdce:
Karel Otčenášek
19982010
Dominik Duka
Nástupce:
Jan Vokál
36. arcibiskup pražský
Předchůdce:
Miloslav Vlk
od 2010
Dominik Duka
Nástupce:
dosud ve funkci
3. předseda České biskupské konference
Předchůdce:
Jan Graubner
od 2010
Dominik Duka
Nástupce:
dosud ve funkci