Dominik Duka
| Dominik kardinál Duka | |
|---|---|
| Vyznání | římskokatolické |
| Datum narození | 26. dubna 1943 (70 let a 28 dní) |
| Místo narození | |
| Kněžské svěcení | 22. června 1970 |
| Biskupské svěcení | 26. září 1998 |
| Biskupské heslo | „V duchu pravdy“ |
| Úřady a tituly | kardinál (od 18. února 2012)
arcibiskup pražský a primas český (od 13. února 2010) předseda České biskupské konference (od dubna 2010) biskup královéhradecký (1998–2010) apoštolský administrátor litoměřické diecéze (2004–2008) provinciál České provincie dominikánů (1986–1998) |
ThLic. Dominik kardinál Duka OP (občanským jménem Jaroslav Václav Duka; * 26. dubna 1943 Hradec Králové) je dominikánský duchovní, 36. arcibiskup pražský a primas český (jmenován 13. února 2010).[1]
Dříve byl provinciálem České provincie dominikánů (1986–1998), 24. biskupem královéhradeckým (1998–2010) a apoštolským administrátorem litoměřické diecéze (2004–2008). V dubnu 2010 byl zvolen předsedou České biskupské konference. Papež Benedikt XVI. jej při papežské konsistoři konané dne 18. února 2012 v Římě jmenoval kardinálem[2]; jeho titulárním kostelem je kostel sv. Marcelína a Petra v Lateránu.
Obsah |
Život [editovat]
Narodil se v dubnu 1943 na Rožberku v Hradci Králové a pokřtěn byl 9. května téhož roku v pouchovském kostele. První roky prožil s rodiči na Pouchově, kde v kostele svatého Pavla apoštola od dvanácti let ministroval. Před tímto kostelem měl v roce 1970 první mši svatou, tzv. primici. Otec František Duka byl za druhé světové války nejdříve součástí tzv. vládního vojska, z něhož roku 1944 v Itálii dezertoval a přes Švýcarsko se dostal do Anglie, kde působil jako zbrojíř 311. československé bombardovací perutě britského Královského vojenského letectva. V 50. letech byl spolu s dalšími letci ze Západu odsouzen k žaláři na Mírově. Zemřel v roce 1991.[3] Matka Anežka Duková pocházela ze šumavské Hory Matky Boží.[4].
Vystudoval na Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové a bezprostředně po maturitě pracoval v továrně ZVU, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po absolvování základní vojenské služby mohl roku 1965 začít studovat teologii v Litoměřicích. V lednu 1968 byl přijat do tajného noviciátu řádu dominikánů. Dne 22. června 1970 byl kardinálem Štěpánem Trochtou vysvěcen na kněze.
Služba v dominikánském řádu [editovat]
Nejprve působil v pohraničních farnostech pražské arcidiecéze (Chlum sv. Maří nad Ohří, Jáchymov, Nové Mitrovice. Roku 1975 mu byl odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V této době se také stal novicmistrem řádu dominikánů a pracoval spolu s Metodějem Habáněm na možnostech formace členů řádu, později se stal magistrem kleriků a vikářem provinciála. Tato činnost skončila jeho odsouzením roku 1981 a pobytem ve vězení Plzeň-Bory (ve stejné době tam byl vězněn mj. i Václav Havel). Po propuštění až do roku 1989 pracoval ve Škodě Plzeň jako rýsovač.
Roku 1986 byl ustanoven provinciálem Českomoravské dominikánské provincie. Po roce 1990 nadále působí jako provinciál dominikánského řádu a vyučuje na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a vykonával též úřad předsedy Konference vyšších řeholních představených.
Od roku 1997 je šéfredaktorem teologické revue Salve, zaštítěné od roku 1994 českou dominikánskou provincií.
Byl iniciátorem českého překladu Jeruzalémské bible, tvořeného od roku 1980, a spolu s Františkem X. Halasem i hlavním překladatelem. V tradicích dominikánské spirituality se vyprofiloval jako teolog a plodný církevní spisovatel, zejména v oboru biblistiky. Jako šéfredaktor se výrazně podílel na vydávání dominikánské revue pro teologii, duchovní život a kulturu Salve.
Biskup [editovat]
6. června 1998 byl jmenován biskupem Královéhradecké diecéze a 26. září téhož roku přijal biskupské svěcení. 4. listopadu 2004 byl jmenován též apoštolským administrátorem Litoměřické diecéze z důvodu indispozice biskupa Pavla Posáda, tuto funkci zastával až do jmenování Jana Baxanta novým litoměřickým biskupem v roce 2008.
V únoru 2008 podle deníku Právo podobně jako biskupové František Lobkowicz a Jan Graubner lobboval u poslanců KDU-ČSL za zvolení Václava Klause prezidentem republiky a proti Janu Švejnarovi, přestože se Česká biskupská konference pod vedením arcibiskupa Graubnera předtím usnesla, že biskupové zůstanou neutrální a nebudou do kampaně zasahovat. Poslanec Jiří Hanuš však vypověděl, že mu Duka pouze řekl v osobním rozhovoru svůj osobní názor na oba kandidáty, ale neradil mu, koho volit. Nespokojenost s údajným lobbováním biskupů pro Klause podle Novinek vyjadřovali sympatizanti Švejnara poslanec David Macek a kněz Tomáš Halík, ale i arcibiskup Miloslav Vlk, ačkoliv ten zároveň poslanci Hanušovi potvrdil, že měl právo se zeptat svého sídelního biskupa na jeho názor.[5]
V sobotu 13. února 2010 byl jmenován nástupcem kardinála Vlka ve funkci pražského arcibiskupa, úřadu se ujal 10. dubna intronizací v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Za své cíle označil uzavření mezinárodní smlouvy s Vatikánem, dále aby církev více oslovovala mladé a aby dohoda o majetkovém vyrovnání státu a církve byla ku prospěchu celé společnosti, a tím pádem i ku prospěchu církví a náboženských společností.[6]
Bývá charakterizován tím, že dobře vychází s politiky napříč politickým spektrem (formulace Cyrila Svobody), otevřeností,[6] mezi biskupy i v celocírkevním měřítku vyniká vzdělaností a je spíše pojítkem mezi liberálními a konzervativními proudy v katolickém křesťanství, třebaže tíhne ke konzervativismu.[7] Vědomí plurality názorů v církvi („kdyby na Svatopetrském náměstí všichni ti lidé dosáhli splnění své představy o papeži, měli bychom možná dvacet, možná pětadvacet papežů“) se odrazilo i roku 2005 v jeho vyjádření ke zvolení papeže Benedikta XVI., na němž ocenil kompetentnost, vysokou humanitní kulturu a důraz na teologii; Duka připomněl, že za prvního člověka v církvi nebyl Kristem vybrán věrný, energický a statečný Jan, ale nerozhodný Petr, jemuž apoštol Pavel později vytýkal, že se příliš přizpůsobuje různým proudům.[8]
Ještě coby královéhradecký biskup v roce 2006 kritizoval registrované partnerství, které podle něj znevažuje tradiční hodnoty rodiny. V souvislosti s festivalem Prague Pride 2011 pak uvedl, že „požadavky zmíněných protagonistů Prague Pride na adopci popírají de facto právo dítěte na své biologické rodiče, otce a matku“.[9]
Není příznivcem systému politických stran, za vhodnější pro řízení státu považuje stavovský stát. Režim Francisca Franca ve Španělsku hodnotí jako neúspěšnou šanci uvést principy stavovského státu do praxe.[10][11]
Jmenování kardinálem [editovat]
Dne 6. ledna 2012 oznámil papež Benedikt XVI. na závěr mše, kterou sloužil při příležitosti slavnosti Zjevení Páně (lidově sv. Tří králů), že arcibiskupa Duku spolu s dalšími 21 duchovními jmenuje v blízké budoucnosti kardinálem.[12] Oficiální jmenování bylo provedeno při papežské konsistoři, která se konala dne 18. února 2012 v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Svou první mši v nové hodnosti sloužil 25. února 2012 v katedrále sv. Víta,[13] při které uctil památku svatého Vojtěcha a připomenul též památku Josefa Toufara, který v roce 1950 právě v tento den zemřel na následky vyšetřování komunistickým režimem.
V roce 2012 kardinál Duka podpořil obnovení pomníku maršála Radeckého na Malostranském náměstí v Praze a přijal záštitu nad sdružením Radecký 1766-2016, které si obnovení pomníku klade za cíl. [14]
Kardinál Dominik Duka má názorově i lidsky velmi blízko k druhému prezidentovi České republiky - Václavu Klausovi. Za tento vztah bývá často kritizován - např. v roce 2011 Svatováclavskou výzvou, která upozorňovala na nepřijatelné propojování moci státu a církve při slavnostní bohoslužbě ve Staré Boleslavi 28. 9. 2011. Výzvu podepsalo několik osobností českého veřejného života jako např. Erazim Kohák či Hana Ulrychová.
Generální kaplan Řádu sv. Lazara [editovat]
Dne 14. 9. 2012, během slavnostní investitury Českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara-Jeruzalémského, konané na svátek Povýšení sv. Kříže se Dominik Duka stal novým Generálním kaplanem řádu. V duchu historické tradice bude garantem spirituálního vedení řádu v souladu s principy katolické nauky a ekumeny. Kardinál Duka je tak v pořadí již třetím, původně královéhradeckém biskupem, který přijal Svatolazarský kříž a patronát nad duchovním působením řádu v České republice, ale poprvé v dějinách s působností pro převorství a komendy po celém Světě.
Při příležitosti své investitury vyzdvihl především oběť, kterou svatolazarští rytíři přinesli během Druhé světové války, či v době komunistické perzekuce, kdy několik řadových členů podstoupilo mučení a smrt v koncentračních a pracovních táborech. Duchovní velkokříž sv. Lazara přijal kardinál Duka během páteční ceremonie v Katedrále sv. Víta na Pražském hradě z rukou 50. velmistra řádu, Jana hraběte Dobrzenského z Dobrzenicz a předsedy řádové vlády, Charlese-Philippa prince d´Orleáns, vévody z Anjou, za přítomnosti papežského nuncia v České republice, Giuseppe Leanzy. Slavnostní liturgie se zúčastnili duchovní a zástupci 7 řádových jurisdikcí spolu s představiteli Českého velkopřevorství. [15]
Ocenění [editovat]
- Duchovní Velkokříž sv. Lazara
- Řád čestné legie [16]
Galerie [editovat]
-
Dominik Duka na návštěvě Monaka s Jeho Jasností Princem Albertem II. Monackým (vlevo)
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ České katolíky povede Duka, papež mu svěřil úřad arcibiskupa (iDNES.cz, 13. února 2010)
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/papez-jmenoval-dominika-duku-kardinalem-fdd-/domaci.aspx?c=A120218_084017_domaci_hv
- ↑ Pražský arcibiskup Duka: Jsem voják. Jako otec, iDNES.cz, 21.3.2010, přístup: 10.5.2013
- ↑ Návštěva (21.04.2013 17:10), Český rozhlas Hradec Králové
- ↑ Oldřich Danda: Biskupové přemlouvali lidovce, aby volili Klause, Novinky.cz, 15. 2. 2008, Právo
- ↑ a b České katolíky povede Duka, papež mu svěřil úřad arcibiskupa, iDnes.cz, 13. 2. 2010, 12:00, aktualizováno 15:17 (jan, iky, jp, such)
- ↑ Petr Suchomel: Analýza: Dominik Duka, velkorysý milovník disciplíny, iDnes.cz, 13. 2. 2010
- ↑ Vyjádření biskupa Duky k volbě nového papeže, Tiskové středisko ČBK, 21. 4. 2005
- ↑ map. Arcibiskup Duka žádá primátora, aby zvážil záštitu homosexuálům. Novinky.cz [online]. , 11. 8 2011. Dostupné online.
- ↑ http://www.dominikduka.cz/rozhovory/konci-era-ekonomu/
- ↑ http://zpravy.ihned.cz/c1-42379310-muz-se-kterym-mluvi-havel-i-klaus
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15730
- ↑ http://tisk.cirkev.cz/z-domova/kardinal-duka-slouzil-prvni-oficialni-msi-v-nove-hodnosti/
- ↑ Občanské sdružení Radecký 1766-2016
- ↑ http://www.rslj.sk/aktuality/
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/kardinal-duka-dostal-francouzsky-rad-cestne-legie-fve-/domaci.aspx?c=A120920_125958_domaci_zt
Literatura [editovat]
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. s. 168.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. s. 119–120.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 134.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. s. 266.
Externí odkazy [editovat]
- Osobní web Dominika Duky
- Dominik Duka: Úvod do teologie
- Dominik Duka hostem Václava Moravce (interview pro rádio Impuls)
- Návštěva: Krajinou dětství s pražským arcibiskupem, kardinálem Dominikem Dukou, (21.04.2013 17:10, audio) Český rozhlas Hradec Králové
| 24. biskup královéhradecký | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Karel Otčenášek |
1998–2010 Dominik Duka |
Nástupce: Jan Vokál |
| 36. arcibiskup pražský | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Miloslav Vlk |
od 2010 Dominik Duka |
Nástupce: dosud ve funkci |
| 3. předseda České biskupské konference | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Jan Graubner |
od 2010 Dominik Duka |
Nástupce: dosud ve funkci |


