Jan Palach

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Jan Palach
Fotografie z Palachova výkazu o studiu na Vysoké škole.
Narození	11. srpna 1948 Praha Československo Československo
Úmrtí	19. ledna 1969 Praha Československo Československo
Příčina úmrtí	následky po upálení
Místo odpočinku	Olšanské hřbitovy, Praha
Národnost	česká
Vzdělání	student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Znám(á) jako	sebeupálený v lednu 1969

Jan Palach (11. srpna 1948, Praha – 19. ledna 1969, Praha) byl student historie a politické ekonomie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, "který na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti, po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem, sám sebe 16. ledna 1969 zapálil v horní části Václavského náměstí v Praze (hořící běžel přes křižovatku od kašny pod muzeem k Washingtonově ulici, kde se jej pokusil uhasit pracovník-výhybkář Dopravního podniku svým vlastním kabátem). Na následky rozsáhlých popálenin tři dny poté zemřel na Klinice popálenin FNKV a LFH UK v Praze v Legerově ulici, kde s ním byl na magnetofonový pásek natočen krátký rozhovor, v němž hovoří o příčině jeho činu. Podle sdělení Petra Blažka 19.1.2012 v pořadu ČT Jan Palach ošetřující sestře po transportu do Legerovy ulice na nosítkách řekl: „Udělal jsem to proto, aby odešli Rusové”. V záznamu však mluví o pasivitě lidí, proti rozšiřování Zpráv (deník vydávaný sovětskými okupanty), požaduje generální stávku. Z rozhovoru je patrné, že byl pod utišujícími léky a měl značné bolesti.

Životopis

Jan Palach vystudoval gymnázium v Mělníku. Na Filozofickou fakultu jej v roce 1966 nevzali, i když uspěl při přijímacích zkouškách. Začal proto studovat na Vysoké škole ekonomické. V roce 1968 svůj pokus dostat se na Filozofickou fakultu zopakoval, tentokrát úspěšně. Na podzim se účastnil mnohých protestních akcí proti okupaci, včetně studentské stávky. Protože však neviděl žádný významný pokrok, pravděpodobně začal uvažovat o radikálnější akci.

Rodný dům Jana Palacha ve Všetatech

V lednu 2009 bylo zveřejněno, že historici objevili dokument, podle kterého Palach v lednu 1969 chtěl, aby studenti obsadili budovu rozhlasu. Jan Palach svůj návrh odeslal 10 dnů před svou sebevraždou v dopisu adresovaném tehdejšímu studentskému vůdci Luboši Holečkovi (ten v době normalizace tragicky zahynul pod koly osobního automobilu, když čekal na stanici tramvaje na Invalidovně v Praze - což dodnes budí spekulace o režii StB, neboť řidič byl jejím příslušníkem). Dokument objevil historik Petr Blažek, který se pokusil sestavit co nejpřesnější rekonstrukci událostí, které předcházely Palachovu sebeupálení, samotný čin i následné události včetně vyšetřování příslušníky Veřejné bezpečnosti. O svém posledním činu se ovšem před jeho vykonáním nikomu nezmínil.^[zdroj?]

O tom, že čin Jana Palacha nebyl krokem zoufalého a nešťastného člověka, svědčí přepis rozhovoru, který s Palachem před jeho smrtí natočila ošetřovatelka Zdenka Kmuníčková. Palach jí sdělil, že k tomu, aby se zapálil, potřeboval vztek.

Pohřeb Jana Palacha dne 25. ledna 1969 se stal velkým protestem proti pokračující okupaci. Po vzoru Jana Palacha se druhý den po jeho úmrtí upálil 20. ledna 1969 na pomníku T.G. Masaryka v Plzni Josef Hlavatý. Zemřel 25. ledna 1969. Přesně měsíc po pohřbu Jana Palacha – 25. února 1969 – se na Václavském náměstí upálil osmnáctiletý student šumperské železniční průmyslovky Jan Zajíc. V dubnu 1969 je následoval v Jihlavě Evžen Plocek. Ačkoliv tyto protestní sebevraždy hluboce otřásly veřejným míněním, neměly větší vliv na politickou situaci v tehdejším Československu (ohlasy překonány pokračující z Moskvy řízenou normalizací).

Jan Palach byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Roku 1973 byly jeho ostatky, bez souhlasu pozůstalých, zpopelněny a popel uložen v rodných Všetatech. Převoz proběhl tajně a narychlo. Prázdný hrob byl však hojně navštěvován i nadále. V roce 1990 se urna s popelem vrátila na Olšanské hřbitovy.

Jan Palach je in memoriam nositelem Čestné medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu, kterou mu udělilo jako prvnímu Masarykovo demokratické hnutí.

Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy převzal za Jana Palacha od prezidenta Václava Havla jeho bratr Jiří Palach v roce 1991.

Ohlasy ve společnosti

Památník Jana Palacha v Mělníku v Jungmannových sadech naproti bývalému gymnáziu, kde Jan Palach maturoval

Pomník Jana Palacha a Jana Zajíce v dlažbě před Národním muzeem

Pomník v dlažbě před Národním muzeem

V tzv. Palachově týdnu, od 16. ledna do 22. ledna 1989, probíhaly v Praze protestní akce zaměřené proti komunistickému režimu. Již v slunečnou neděli 15. ledna 1989 byl u pomníku Sv. Václava zatčen a uvězněn Václav Havel. Krásné a teplé počasí umožňovalo v následujících dnech kropit demonstranty i přihlížející veřejnost vodními děly. Vodní děla bezmyšlenkovitě stříkala i do všech vchodů do metra na Václavském náměstí. Jednalo se tak o předstupeň listopadových událostí.

Také hřbitov ve Všetatech byl Veřejnou bezpečností zcela obležen, aby nebylo možné pokládat květiny a rozsvícet svíce u Palachova hrobu. V pondělí 16.1.1989 se tam pokusil položit věnec Stanislav Devátý. Situace ve Všetatech, včetně pohybu Stanislava Devátého, byla přiblížena bezprostředně veřejnosti v týž den pomocí rozhlasového vysílání tehdy již nerušené stanice Svobodná Evropa.

Od roku 1989 existuje ve Všetatech nezisková organizace Společnost Jana Palacha, která pořádá každoroční pietní akce. Ta vznikla obnovením stejnojmenné společnosti, spontánně založené hned po pohřbu (s cílem vybudovat Janu Palachovi pomník).

Po roce 1990 se den úmrtí Jana Palacha 19. ledna 1969 spolu s datem narození Tomáše Masaryka 7. března 1850 dostal mezi památné dny do kalendáře (viz památné dny v kalendáři roku 1991 a 1992, kapesní kalendáře, obchodní tiskárny Kolín 1991, str.3 a 4, seznam památných dní: 19.1. Jan Palach, 7.3. Tomáš Garrigue Masaryk, 5.7. sv.Cyril a Metoděj, 6.7. Jan Hus).^[zdroj?] Obojí však skončilo s rozpadem Československa a vznikem České a Slovenské republiky k 1.1.1993.

V těchto památných dnech pořádá pravidelná každoroční vzpomínková shromáždění u jeho hrobu na Olšanských hřbitovech (od vchodu z Flóry první ulička vpravo) společnost JANUA, starající se v Praze o odkaz Jana Palacha a Jana Masaryka.

Dne 9. ledna 2013 vyslovila vláda ČR souhlas s poslaneckým návrhem zákona, kterým by se 16. leden (den Palachova sebeobětování) stal významným dnem ČR jako „Den památky Jana Palacha“, s účinností od 11. 8. 2013, 65. výročí narození Jana Palacha.

Základní škola ve Všetatech, kterou Jan Palach navštěvoval, po něm byla pojmenována. Ve škole se rovněž nachází Palachova busta a pamětní expozice.

Po Janu Palachovi je pojmenována také planetka (1834) Palach, kterou 22. srpna 1969 objevil astronom Luboš Kohoutek na hvězdárně Bergedorf.

Jméno Jana Palacha nese od ledna 1990 gymnázium v Mělníce, kde Jan Palach v roce 1966 maturoval, a také gymnázia v Praze.

Jeho jménem jsou pojmenována také náměstí v Praze, Římě, ve Varně a Lucemburku a ulice v desítkách měst v Česku i po celé Evropě.

Další protestní sebevraždy

V prvních měsících roku 1969 došlo k vlně sebevražedných pokusů mladých lidí, kteří následovali Jana Palacha. Po Palachovi se do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu 26 lidí, z toho 7 zemřelo. Nejznámější z nich je Jan Zajíc. Ani on, ani nikdo z dalších lidí, kteří se počátkem roku 1969 upálili, se ale s Janem Palachem takřka jistě neznali a nebyli členy žádné organizované skupiny. Jména dalších jsou Evžen Plocek, Josef Hlavatý či Michal Lefčík, který se upálil v Košicích 11. dubna 1969. S výjimkou Josefa Hlavatého se ale informace o jejich činech na celostátní úrovni omezila jen na několikařádkovou zmínku v černé kronice Rudého práva.

Jan Palach sám si nepřál další mrtvé, jak dokazují písemné poznámky a výpověď jeho spolužáka Luboše Holečka o rozhovoru s Janem Palachem v nemocnici:

„

Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo neudělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji.

“

(Jan Palach nebyl v době údajného vyřčení výše uvedeného citátu, v době návštěvy jeho přítelkyně, dle nemocničního personálu schopen jakékoliv komunikace, přesto však existuje magnetofonový záznam Palachova hlasu.)

Před Janem Palachem, už v září 1968, provedl stejný čin v Polsku Ryszard Siwiec za přítomnosti sta tisíc lidí včetně vedení polské komunistické strany. Jeho protest byl všemi oficiálními médii zamlčen a dodnes je málo známý. Na hlavním náměstí Chreščatyk v Kyjevě na protest proti komunistickému totalitnímu systému, koloniálnímu stavu Ukrajiny, politice rusifikace a agresi SSSR v Československu 5. listopadu 1968 se upálil jednačtyřicetiletý disident Vasyľ Makuch, který zemřel příští den.^[zdroj?] Jeho čin byl také dlouho zamlčován.^[zdroj?]

V návaznosti na Palachovu smrt se 20. ledna 1969 v Budapešti v zahradě Národního muzea polil benzínem a zapálil Sándor Bauer, šestnáctiletý student průmyslovky; zemřel v nemocnici po třech dnech. V dubnu téhož roku se pokusil upálit lotyšský student Elijahu Rips, který čin zejména díky rychlé pomoci kolemjdoucích přežil.

Odkazy v kultuře

• Palachovu posmrtnou masku odlil sochař Olbram Zoubek
• Kniha Slunce v úplňku spisovatelky Lenky Procházkové je románové zpracování posledního půl roku života Jana Palacha.
• Hudební klip k písni Club Foot skupiny Kasabian je věnován Janu Palachovi.
• Píseň Ticho Bohdana Mikoláška je věnována smrti Jana Palacha.
• Písně Dědicům Palachovým, Marat ve vaně, Atlantis Karla Kryla
• Píseň Primavera di Praga (Pražské jaro) italského zpěváka Francesca Gucciniho upomíná i na Palachovu smrt veršem: „Jan Hus znovu na hranici hořel“.
• Píseň Mourir dans tes bras italského zpěváka Salvatore Adamo upomíná na čin Jana Palacha.
• Píseň Soud českého zpěváka a herce Václava Neckáře byla natočena na protest proti režimu. Její černobílý klip se natáčel v atmosféře kolem pražského pohřbu Jana Palacha. Přímo s Palachem nicméně text nesouvisí.
• Hudební cyklus Plamenný meč (hudba Jan Bedřich, slova Jaroslava Nohelová) od českého operního pěvce Hynka Maxy, který vznikl z jeho osobní iniciativy, je téměř okamžitou hudební reakcí na Palachovu smrt.
• Píseň Imagine od Deža Ursinyho je věnovaná památce Jana Palacha. Skladba je remakem stejnojmenné skladby od Johna Lennona a je rozdělena na 2 části. Na původní anglicky zpívaný text a remake-ový slovensky zpívaný text.

Úryvek skladby: „Myslím na krásnych ľudí, ktorí klíčia v nás. A stále sa nám marí, že si tu s nami Ján. A úsmev v tvojej tvári pokojne pláva k nám.“

• Motiv se objevuje v tvorbě Deža Ursinyho podruhé v textu skladby Kedy ak nie teraz

Úryvek skladby: ... V poštovej schránke stále svietia, prázdne telegramy. Na námestí stále horí, náš nevlastný brat Ján . ... V poštovej schránke svietia telegramy: KTO AK NIE MY? KEDY AK NIE TERAZ? ... Kamenný lev, stále stráži vchod do nášho domu. V ľadničke stále vzniká, holý ľad. Ján stále horí pod viečkami našich privieraných očí na námestie kde hluchí a slepí s vetrom zametajú niečie stopy, stále vedú prázdne dvere, dokorán.

• Upálení Jana Palacha je zmíněno v jednom z dílů seriálu Vyprávěj.
• O činu Jana Palacha a následujících událostech mezi jeho blízkými byla natočena filmová trilogie Hořící keř.

Literatura

• UHLÍŘ, Jan B.: Osudové dny Jana Palacha. Historický obzor, 1997, 8 (1/2), s. 19-22.
• LEDERER, Jiří: Jan Palach. Zpráva o životě, činu a smrti českého studenta. Novinář, Praha 1990.
• BLAŽEK, Petr - EICHLER, Patrik - JAREŠ, Jakub a kol.: Jan Palach ’69. Praha, FF UK - Togga - ÚSTR 2009.

Podobně protestovali

• v ČSSR Jan Zajíc Josef Hlavatý a Evžen Plocek
• v Litevské SSR Romas Kalanta a Vytautas Vičiulis
• v Lotyšské SSR Elijahu Rips
• v Maďarsku Bauer Sándor
• V Rumunsku Márton Moyses
• Na Ukrajině Oleksa Hirnyk
• ve Španělsku Francisco Herranz
• v Polsku Ryszard Siwiec

Související články

• Invaze do Československa

Externí odkazy

• Jan Palach Multimediální webový projekt Univerzity Karlovy
• Jan Palach, Jan Zajíc, Evžen Plocek na stránkách ČRo 7
• Jan Hlaváč: Bydlel jsem s Palachem
• Jan Palach na serveru Totalita.cz
• Rosie Johnston: Document sheds new light on Jan Palach’s suicide forty years on, ČRo 7, 12. ledna 2009 (anglicky)
• Videozáznam ze slavnostního odhalení památníku Jana Palacha, Mělnický deník