Jan Zajíc
| Jan Zajíc | |
 Portrét na pamětní desce na pražském Václavském náměstí |
|
| Narození | 3. července 1950 Vítkov,  Československo |
|---|---|
| Úmrtí | 25. února 1969 Praha, Československo |
Jan Zajíc (3. července 1950 Vítkov – 25. února 1969 Praha) byl český student, jenž spáchal sebevraždu po vzoru Jana Palacha právě v den 21. výročí komunistického puče v únoru 1948 na Václavském náměstí v Praze. Upálil se na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Čin provedl v průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas.
Narodil se ve Vítkově v rodině drogisty a učitelky. Od roku 1965 studoval na Střední průmyslové škole železniční v Šumperku. Během studia se zajímal živě o literaturu i poezii, sám se pokoušel psát básně. Během období Pražského jara s nadšením podporoval uvolnění ve společnosti.
Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky, kterou ukončil v den Palachova pohřbu. Přibližně o měsíc později, zklamán pokračující normalizací i tím, že Palachův čin neměl za následek žádnou dlouhodobější reakci ve společnosti, se rozhodl Jana Palacha následovat. V den výročí komunistického převratu 25. února 1969 se vydal vlakem do Prahy. V horní části Václavského náměstí se toho dne asi v půl druhé odpoledne v průjezdu domu čp. 39 polil benzínovým čističem, vypil kyselinu a zapálil se. Už se mu však nepodařilo z průjezdu vyběhnout na náměstí, po několika krocích upadl na zem a vzápětí zemřel.
Státní bezpečnost zabránila tomu, aby byl Zajíc pohřben v Praze, protože se obávala dalších demonstrací, podobně jako v případě Jana Palacha. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.
V dopise, který zanechal na rozloučenou, stálo:
| „ |
Maminko, tatínku, bratře, sestřičko! Až budete číst tento dopis, budu už mrtev nebo velmi blízko smrti. Vím, jak velmi vážnou ránu vám svým činem způsobím, ale nezlobte se na mne. Želbohu, nejsme na světě jenom sami. Nedělám to proto, že by mne omrzel život, ale právě proto, že si ho až příliš vážím. Svým činem ho snad zajistím lepší. Znám cenu života a vím, že je to to nejdražší. Ale já hodně chci pro vás, pro všechny, a proto musím hodně platit. Po mém činu nepodléhejte malomyslnosti, ať se Jacek učí víc a Martička taky. Nesmíte se nikdy smířit s nespravedlností, ať je jakákoliv. Moje smrt vás k tomu zavazuje. Je mi líto, že už nikdy neuvidím vás ani to, co jsem měl tak rád. Odpusťte, že jsem se s vámi tolik hádal. Nenechejte ze mě udělat blázna. Pozdravujte kluky, řeku a les. |
“ |
Až po sametové revoluci byl na ploše náměstí před Národním muzeem zřízen prostý pomník na Palachovu a Zajícovu památku. V rodném Vítkově po něm bylo pojmenováno náměstí a na pražské Letné přejmenována Komsomolská ulice na Jana Zajíce. V roce 1998 obdržel čestnou Medaili T. G. Masaryka Masarykova demokratického hnutí za věrnost jeho odkazu a v zápětí od prezidenta Václava Havla Řád T. G. Masaryka in memoriam.
